Keř za korunu, aneb hodně muziky ze zbytků

Kupovat keře 4 ks po stovce není umění. Umění je si splácnout z prdu kuličku. Dalo by se to hnát i dál, že kupovat posyp není umění a že se dá vyrobit, ale od určitého momentu ta snaha efektivní není. Za půl hodiny jsem vyrobil a osadil asi 20 keřů a použil jsem na ně materiál cca za 5 korun.

Jako základ keřů jsem si vyhlídnul už před delší dobou podkladový filc z foliáží Model Scene. Ten filc mi totiž přišel pro použití v měřítku TT moc tlustý, tak jsem ho kdysi začal odtrhávat, aby zůstala jen vrchní vrstva nesoucí stébla trávy, a aby tak foliáž tolik nevykukovala nad povrch kolejiště. Kdo nemá filc, dalo by se to nahradit určitě obyčejnou vatou přestříknutou třeba sprejem na tmavě-zeleno.

Musí se to škubat opatrně ručně, ale jde to dobře.

Normálně by to člověk vyhodil, ale přišlo mi to jako materiál s potenciálem ještě v krajině posloužit, tak z toho ty keře zkusím nějak ubalit.

Tady je vidět kus filcu s nesenou trávou / keřem, už ve ztenčené variantě.

Jelikož spotřeba filcu je celkem minimální, nemá úplně smysl se pídit po původu toho “správného” – každý, kdo si koupí 2-3 foliáže, bude mít dost materiálu na desítky/stovky keřů a vlastně se to vyplatí už jen kvůli tomu.

Z předchozího množství materiálu jsem ubalil tři menší keříčky. Chce to nacupovat nejen do kuličky, ale rozcupovat v ruce i na výšku (filc je plochý), a jde z toho pohodlně užmoulat jakási kulička, která drží tvar.

Pro posyp jsem vytáhnul domácí zásoby. Jednak velmi užitečný Naturex F od Poláka (v nádobce), který se používá na listy stromů, zkusil jsem i trochu Purexu, a nakonec – a to byl můj velký omyl – posyp od Nocha.

Přiznávám, že je to snad můj první produkt od Nocha, a nezklamal. Noch toho nabízí ucelenou řadu, část toho nabízí jako listy (takové kratší vločky), nebo jako posyp “pastvina” v delším, cca 2mm prvedení. Chraň vás, to použít na to, na co to Noch prodává. Nasypat tohle celoplošně na zem jako “pastvinu” (asi jako že vyžraná krátká tráva), musí to vypadat naprosto nechutně uměle. Jako tráva to nevypadá ani náhodou, jsou to takové delší minipiliny, a rozhodně je to dobarvované, protože při namočení do lepidla to pustilo barvu. I travní koberec bude lepší než tohle. Navíc ty světlejší odstíny vpravo mají být asi jako jarní, ale se sebezapřením to půjde použít v menším množství možná jako pozdní léto (suchá tráva). Takhle světlá travička nebo listí se prostě nevidí v žádném ročním období a jen to dokresluje snahu vytvořit si prefabrikovaný betlém. Ale využiju to alespoň do mixu posypu listí na stromy a keře, kde je potřeba objem a různorodost.

Chuchvalce jsem si naložil na tác (je jedno na co, jen to musí jít odlepit a nesmí to sát vodu, takže ne na papír) a přestříkal jsem je hodně naředěným disperzním lepidlem z malého rozprašovače (hodí se něco velikosti přírodního spreje na tělo a domácnost, jako má třeba Avon – dělá to přiměřenou mlhu a nemá to mega proud).

A pak už jsem to přesypal takovým solením mezi prsty nejdříve tmavým Nochem, pak trošku světlým Nochem, a pak tmavým Naturexem. Ten tmavý Naturex jsem dal schválně jako poslední, aby tu bídu na povrchu trochu ztmavil. Kdo nepotřebujete sdělávat zbytky, tak volte rovnou jen Naturex různých odstínů a máte po starostech.

Tady je jeden z prvních pokusů – přesypaný ještě hnědým Naturexem a to celé přímo na kolejišti. Nejprve jsem vlepil chuchvalec filcu, pak přestříkal a pak přesypal a znovu přestříkal.

Nevýhoda je, že se sype materiál i vedle a při přestřiku se zalepí do trávy.

Pomocí různých barev se dá naznačit podzim, nebo květy, nebo plody (nějaké divoké špendlíky nebo tak něco – určitě ne maliníky, protože malina má cca 1 cm, to je v TT 0,01 mm a takový posyp neexistuje).

Každopádně ale až na místě je potřeba dosypat boky, které se odhalily jako dostatečně nepokryté posypem.

Tenhle první pokus mě právě přiměl k tomu si keře připravit bokem a osadit je už posypané.

Celý keř je usazený do kapky (nebo dvou) lepidla.

A připlácnuté třeba párátkem tak, aby se lepidlo spojilo s filcem. Pokud je keř ještě vlhký od sprejování, jde pořád krásně dotvarovat a drží tvar, takže pak ztvrdne a uschne v požadovaném tvaru.

Podlouhlý keř se hodí do nějakého údolíčka nebo pod svah. Výšku vyloženě individuálně od 5 mm do zhruba 2-3 cm, prostě jako ve skutečnosti.

Tenhle zrovna se mi moc líbí – podkladový filc tvoří takovou vzdušnost, zároveň je samotný tónovaný do zelena, takže pokud je někde vidět, tak to vůbec nevadí.

Nyní přišel čas ještě dosypat trochu dalšího odstínu, abych sladil keř trošku s okolím (ani okolí ještě není hotové, přijde ještě doflokovat jednou vrstvou). Do vlhkéko keře to jde samo, dá se to pojistit přefouknutím ještě jednou lepidlem.

Další keř podél trati. Výhoda opravdu je, že se dá dotvarovat podle potřeby, aby nevadil a přitom napodoboval skutečné keře, které musí někdy traťovka vyřezávat, aby nezasahovaly do profilu.

Pohled na to, jak keře rozbijí jednolitost plochy.

Tady je “velké keřové údolí”. Celá část vlevo je z křovin Model Scene (nízké) a Polák (vysoké). Proti tomu stojí vpravo doma dělané keře. Struktura je velmi podobná.

Velmi specifické jsou křoviny od Poláka, což šacuju na nějaká jutová vlákna poflokovaná statikou. Dalo by se i to, znázorňuje to pak dlouhé “šlahouny” ve stylu divokých růží atd.

Model Scene sází na kombinaci statické trávy a posypu listím.

Já nahradil trávu filcem, a listí jsem přidal o něco víc.

Srovnání posypů vpředu s hnědými listy, vzadu naopak se světlými.

Foliáž Model Scene, kterou jsem použil před propustek – velmi podobného výsledku teď docílím i sám.

Keře jsem začal osazovat do logických míst, kde jsem potřeboval schovat nějaký chyby, nerovnosti nebo rozbít krajinu. U pole určitě budou k nalezení remízky, které nikdo neklestí.

Jeden keř ke šturcu – prostě místa, která nikoho nezajímají a keře tam mají klid růst.

Na tácu mi zbyly hromádky vlhkých posypů, které se nechytily na keře. Zkusil jsem je vzít, a zjistil jsem, že z nich jde pěkně vyplňovat prostor v kolejišti, zrovna třeba mezi kolejemi.

I se s tím dělalo lépe než s Purexem. Posyp od Nocha neztrácí při stlačení objem, drží pohromadě ve formě hrubé kaše, takže se dá nanášet v hromádkách a rozmělňovat, a dá se dál tvarovat třeba špachtličkou do požadovaného prostoru a tvaru. Za tohle bod navíc, ale takhle to asi tvůrci neuvažovali.

Keře osazené na vícero míst. Pořád se není potřeba lekat, chybí tomu ještě barevné doladění trávy.

Ale i tak, keře jsou odstínově celkem nezávislé na okolní trávě. Zatímco tráva už může být dávno proschlá, keře se stále zelenají.

Všechny posypy mě vyšly třeba na 200 Kč, ale stejně je mám i kvůli jiným činnostem. Filc je odpad. A naseká se z toho možná 100 – 200 keřů. Takže to vychází, že jeden je za korunu. I kdyby byl za dvě nebo za padesátník, pořád je to úplně zadarmo.

Tady jsem dosypal jeden poslední keř odpadem z vysávání – mix posypu Noch, Purexu a nějakých zbytků statiky. Taky to vypadá dobře.

Mix Purexu a Nocha mezi kolejemi – Noch mi vnesl do kolejí pěkný sytější odstín, který Purex neuměl.

Ještě pohled na to nejvíc hotové zátiší. Myslím, že to docela ujde.

Nakonec, stejně je to jen výplň, aby kolem toho mohly kroužit vláčky a aby to na fotkách vypadalo nějak slušně. Až se začnu soustředit třeba na domky, bude mi úplně jedno, jestli má tráva nějaké vady.

Fotky odhalují znatelně víc filcu, než běžné oko.

Malý keříček mezi koleje přijde vždycky vhod. Těch se dá nadělat hromada, a užijí se vyloženě kdekoliv.

Keře dávají krajině úplný třetí rozměr – není jen tráva a stromy, ale keřů může být mnohem víc, přitom práce to byla na 20 minut i s lepením, nemusí se člověk motat s žádnou drátkovou kostrou, výsledek je podobný, materiály použité jsou podobné, a využití je na mnohem více místech. V místě, kde by pod keřem měl být prostor, by bylo samozřejmě lepší naflokovat nejprve vyšší trávu a pak keř usadit do trávy.

Poslední fotka – nelíbilo se mi, že je chvíli keř, pak nic, pak zase keř, pak zase nic, tak jsem z nich udělal v tomto místě ucelený pás.

Jako tip na keře k tomu nemám co víc dodat, takováhle práce mě strašně baví a přitom výsledek je použitelný, za málo času, málo peněz, a přitom se spoustou radosti. A o tom, jak vznikala tráva, pole a okolí, napíšu zase příště – článek mám stále rozpracovaný, tenhle byl jen rychleji hotový 🙂