Rocrail – rozjíždíme kolejiště přes počítač (1)

Rozhodl jsem se vytvořit postupně krátký seriál práce s programem Rocrail na ovládání kolejiště přes počítač tak, jak jsem ho zprovozňoval já. Koukneme na instalaci, vytvoření plánu a zprovoznění automatického provozu.

Předem upozorňuju, že nesloužím jako podpora a vše dělám ve svém volném čase, takže nebudu schopen reagovat na dotazy a prosby o pomoc nebo nastavení. Kdo text nepochopí, bude si ho muset přečíst znovu (a znovu a znovu). Pokud bych svůj čas věnoval jen odpovídání na dotazy, tak bych toho asi moc nového nepostavil a nenapsal, chápeme?

Rocrail je holandský software na ovládání kolejiště, který umožňuje ovládání a automatický provoz skrz hardware komunikující s DCC centrálou. Pro program existuje podrobná (snad i kompletní) wiki dokumentace v angličtině. Kdo neumí anglicky, Google překladač v prohlížeči pomůže. Celý program je zdarma. Za roční příspěvek je možné využívat například Android aplikaci.

Program stáhnete přímo ze stránek Rocrailu a nainstalujete do počítače. Vytvoří se dva programy – Rocrail Serve a Rocview. Rocrail server budete potřebovat pro provoz, zprostředokovává komunikaci do kolejště. Rocview je uživatelské rozhraní s grafickou nástavbou.

Pro ovládání kolejiště počítačem potřebujete 2 věci. Rozhraní pro spojení PC a DCC, tedy nějaké Li-USB, nebo Bluetooth verzi a podobně. Také potřebujete v kolejišti mít alespoň 2 sledované úseky, v kombinaci s Li-USB se hodí stará dobrá S88, většinou je na 8 úseků, takže pokryjete 2 menší nádraží. To celé je investice lehce přes tisícovku a můžete jezdit. Není to tedy vůbec velká investice, a přínos v podobě automatizace provozu je, myslím, obrovský s ohledem na dlouhodobé využití. Vyžaduje to alespoň základní rozhled v počítačích, abyste pochopili na co klikat a jaké jsou souvislosti.

Samotný manuál na připojení už vytvořil kdysi Houmr, takže jen odkazuji. Bez něj to metodou pokus-omyl spíš nerozchodíte, takže nevynechávat! (Pro jistotu jsem zazálohoval ROCRAIL) Já mám Li-USB od DCCdoma. Tedy připojuji do počítače přes USB kabel. Je potřeba si pohlídat port COM1, COM2, COM5 atd. Každý USB port v počítači má jiné číslo, a je potřeba vsouvat USB kabel stále do steného portu, jinak si rozhodíte nastavení portů v Rocrailu a musíte vše znovu přenastavovat. Nejlepší řešení, když máte 1 počítač stále připojený a vyčleněný na ovládání. Samotný Rocrail je absolutně nenáročný a zvládne ho i nějaký starší vyřazený stroj.

Když je podle návodu nastaveno, tak můžeme přejít rovnou na tvorbu plánku.

Otevře se čistá plocha. Musíte být v módu Plán kolejiště – Uprav panel.

Tím vyskočí výběr prvků, které prostě skládáte do tvaru kolejiště.

Postupně vybírám rovné koleje, šikmé koleje, výhybky.

Otáčet prvky se dají pravým tlačítkem.

Do každé staniční koleje nebo úseku, který bude sledovaný, patří “blok”. Koleje, kde sledování nebude, se nechávají bez bloku, protože je tam zbytečný.

A co jedno čidlo sledování obsazenosti, to jeden senzor. Senzor může být v koleji, nebo mimo kolej. Na funkci to nemá vliv.

Každý prvek má Vlastnosti, pod kterými se schovává zásadní nastavení.

Takto vypadá můj hotový plán. Bloky si pojmenujte podle potřeby. Já mám SN1-SN7 pro skryťák, VnV je Vrané nad Vltavou. Mech jsou Měchenice. Bloky mám jen na dopravních kolejích. Manipulační koleje nesleduji a pro automatický provoz jsem je neplánoval, protože na manipulační kolej vlak nikdy z tratě vjet nesmí a tedy pro automatický provoz nejsou potřeba, celý posun si chci jezdit ručně. Rocrail sleduje senzory jako body. Předpokládá, že po obsazení senzoru vykoná nějakou akci (přehodí výhybku, shodí návěstidlo, zastaví vlak). Není tedy vlastně vhodné mít na jednu kolej jeden senzor, protože musíte softwarově simulovat podmínkou “zastav 5 vteřin po vjetí do úseku”. Lepší by bylo mít dva senzory na každé koleji, na každém konci jeden, aby vlak při obsazení senzoru hned zastavil a zároveň by všechny vlaky zastavovaly na jednom místě. Toto je optimální hlavně do skryťáku. Představuje to víc práce s drátováním a víc úseků, ale výsledek bude kvalitnější. To, co dělám já, že mám 1 senzor na dlouhou kolej, je takové řešení začátečnické, ale s trochou dodatečného ladění plně funkční. Ukážu příště.

8 bloků na 8 senzorů sledování obsazenosti přes 1 modul S88. Už při plánování je potřeba na toto myslet a zapojit si předpokládané izolované úseky do sledovacího modulu.

Když jsme u toho sledování, rovnou si napárujeme senzory na S88 výstupy.

Pokud jsme si předem poznačili, který drát vede do kterého konektoru, lze to dělat teď bez přístupu ke kolejišti. V opačném případě i prst přes obě kolejnice spouští zpětnou vazbu obsazenosti a sledováním, které senzory se na plánku rozsvěcí, je lze identifikovat. První modul s řadě má čísla senzoru od 512 do 519, další od 520 dál atd atd podle toho, kolik modulů je zapojeno za sebou.

K odpovídajícímu senzoru zapíšeme na kartě Rozhraní do pole Adresa patřičnou adresu fyzického senzoru, zde číslo 515. Takto postupujeme pro všechny senzory a tím je mapování zpětné vazby hotové.

Nyní je potřeba zásadní věc – přiřadit senzor k bloku a případně k přilehlým kolejnicím. Otevřu vlastnosti bloku SN2 a přiřadím senzor fb17. Tím říkám, že blok SN2 signalizuje obsazenost senzorem fb17. Proto senzor fb17 nemusí být umístěný přímo v kolejišti, je jen potřeba, aby byl v plánku “někde” umístěný (třeba i skrytě). Já si ho do kolejí dávám, při obsazení koleje vlakem totiž výrazně zčervená a lépe se to vizuálně kontroluje.

Takto postupuji dál pro všechny senzory. Blok SN1 má senzor fb16 a tak dále.

Přilehlé koleje vedle bloku lze spárovat se stejným senzorem. Ve Vlastnostech koleje říkám, že nadřazený senzor pro tuto kolej je senzor fb16. Při obsazení senzoru vlakem se mi červeně podsvítí všechny takto přiřazené koleje. Používám tedy pro celý úsek od výhybky k výhybce.

Nyní si stejně zpracujeme výhybky. Při usazení do plánu jim Rocrail sám přiřadí čísla sw1 – sw9999 (sw = switch). Adresa nové výhybky je zatím 0 (nula).

Přejdu opět do vlastností a já jsem si je přejmenoval čísly adres do pole ID.

ID musí být unikátní, nelze mít dvě shodná. Pro párové výhybky používám ID 11a a 11b. Tento krok není nutný, lze ponechat původní sw-něco, ale já mám díky tomu v plánku očíslované výhybky dle skutečných adres a pomůže to při ručním přehazování na myši.

A nyní zásadní věc – propárovat výhybku s její fyzickou adresou. V kartě Rozhraní do pole Port vložím adresu (adresa výhybky 11). Pokud jsem namontoval přestavník pod výhybku obráceně, než přehazuje myš v poloze přímo-odbočka (myš ukazuje přímo, a výhybka je do odbočky), lze zaškrtnout políčko Invertovat. Tím se směry přehazování přehodí. Pro obě výhybky 11a a 11b jsem nastavil Port 11, tím se obě výhybky přestavují jedním příkazem.

Když je tohle vše hotovo, můžeme vyzkoušet připojení ke kolejišti a výhybky otestovat. Přepněte se do Plán – Manipulační.

Práci uložte, zavřete Rocrail Server i Rocview. Pak zapojte USB do konektoru, nastartujte Rocrail Server a poté Rocview (nutně v tomto pořadí). Ve spodní liště by mělo svítit víc puntíků než jen jeden (ideálně skoro všechny). Pokud nesvítí, je něco špatně s připojením Li-USB k počítači nebo do centrály.

Nyní lze otestovat přestavování klikáním na výhybku. Při najetí myší výhybka ukazuje její fyzickou adresu (24) i jméno (24). Takto je potřeba nyní otestovat všechny výhybky, jestli se nastavení povedlo, jestli přestavují správným směrem (případně Invertovat) a jestli všechny senzory obsazují správné úseky.

Příště pustíme první vlaky 🙂 Na celé malování a nastavení budete potřebovat jeden klidný večer, na otestování bych řekl že také. V pohodě si vyzkoušejte s ručním ovládáním všechny kombinace výhybek, projeďte vše vlakem a ověřte, že vše přestavuje správným směrem. Vyzkoušejte, že vám vyhovuje nakreslený plán a že je vše na svém místě, že senzory hlásí obsazenost kde mají. Po vygenerování tras (příště) už se to hůř upravuje.

A tady první automatický provoz, jak to vypadá, když se vše povede nastavit!

https://www.facebook.com/kolejistepacifik/videos/144568326871058/