Vozy UIC-Z hlavně od TT-model – mít či nemít?

Už v dobách odlitkových, kdy jsme si o nějakém širokém českém sortimentu mohli nechat zdát, byly na trhu vozy od ruského výrobce TT-model. Byly “bohužel” známé spíš svou špatnou kvalitou provedení než tím, že doplňovaly dost zásadně tehdy ještě tragický sortiment rychlíkových vozů a vozů standardu UIC-Z obzvláště.

Dneska si už vybírat můžeme, i když zdaleka ne vždy a ve všem. A tak tyto vozy stále možná mají na trhu své místo. Chci tedy tomuto výrobci věnovat dnešní článek, kouknout na pár vozů, srovnat je s konkurencí, a uvidíme, co z toho vlastně bude a jestli ještě dnes má smysl o nich uvažovat.

Dnes se nabízí jednoduché srovnání s vozy Eurofima od Tilliga. Tillig celkem šlápnu do pedálů a nabídl poměrně širokou paletu stejných vozů, takže bude co srovnávat.

Co opět Tilliga silně omezuje je jeho jednorázovost. Vyrobí toho “stovku” a ta až se prodá, tak vozy několik let v podobném provedení prostě nejsou. Když dnes přijdu do krámu a budu chtít mít šanci si nějaké “Zetky” pořídit, spíš do pár měsíců uspěju u TT-modelu než u Tilliga. Když dnes budu chtít koupit červené Bmz, po republice budou skladem tak 1-5 ks. a to budou vyloženě “provinční” malé obchůdky třeba i bez e-shopů, protože u nikoho z těch větších tyhle vozy, obzvláště v červené, už dávno nejsou.

TT-model není z nejlevnějších, oproti Tilligovi je ve většině případů dražší. Vyšší cenu lze omluvit tím, že je to malosérie a nikdo jiný takové vozy často neděla, takže se nedá svítit. A z důvodů rentability dost možná ani dělat nebude – a o tom to celé hlavní kouzlo TT-modelu vlastně asi dodnes je a ještě dlouho bude. TT-model se zaměřuje hlavně na svůj domácí trh tvorbou typických ruských lůžkových vozů (takové ty hnusné krabice s prolisy) a díky tomu, že rozjeli výrobu typu UIC-Z, se jim daří zaplňovat díru po ostatních výrobcích i na ostatních TT-trzích.

Začneme polehoučku, vozem BDmsee. Ještě na počátku 21. století na vozech EC celkem standardní věc, na rychlících pak “dle řazení” a aktuální dislokace. V soupravě Ypsilonek ho bylo vždy dobře poznat, protože jako jediný měl nižší střechu (a je samozřejmě dělší). Tyto vozy neměly výhledové okno, jejich určení bylo na hlavní tratě na expresní vlaky.

Vůz dlouhodobě výborně doplňuje jakékoliv “zeleno-bílé” rychlíkáče, kde dokáže takovou soupravu pěkně opticky rozdělit.

Na střešní větráky má TT-model stejnou technologii jako Tillig. Lepí na holou střechu větráky dle konkrétního typu vozu. Zde je kvalita lepení horší, spáry jsou znatelnější a lepení není tak pěkně pravidelné.

Kde se u všech vozů dostaneme silně do úzkých jsou čela. Ta jsou prostě kvalitativně špatná. Absence jakýchkoliv detailů, dokonce i zasklení světel a oken. Naštěstí je to strana, odkud vůz běžně nevidíme, což je také to jediné pozitivum na celém čele. Střecha má být na čele zelená, jak je u tohoto nátěru zvykem. A střecha samotná je lehce šedá, což je taky špatně. Měla by být v odstínu bočnice (ještě světlejší šedá, ale ne bílá).

Provedení osobní části je v pořádku, uvnitř je pěkně vidět rozdělení kupé příčkami.

Služební oddíl má správně vše hlavní – dveře, potisky, okna.

Ty znalejší to nepřekvapí, kdo se s těmito vozy setkáváte prvně, pro vás si to překvapení nechám na později.

Další řadou vozů jsou vozy Bmee. Je to to stejné, jen celé osobní. Tedy expresní vozy standardu UIC-Z (nižší střecha a delší skříň než UIC-Y), po dodání jezdily v zeleném nátěru se žlutým širokým pruhem.

Tyhle vozy asi málokdo nutně na kolejiště potřebuje, takže se dají s klidným svědomím vynechat a nahradit Tilligem nebo Kuehnem. Dnes jsou tyto vozy i BDmsee už historie, obě řady prošly přestavbou a dnes je už v provozu v tomto původním stavu nepotkáte.

Přesto jejich předsuvné dveře a správně rozmístěná okna z nich dělají dalšího adepta na zajímavost do soupravy.

Podvozky jsou typem odpovídající (expert na to nejsem, tak mě omluvte) a vylisované jsou pěkně. Chodové vlastnosti vozů jsou díky tomu bezproblémové – volný chod je standardní.

Co není úplně ideální je odstín zelené na vozech. V popředí je vůz Bee Tillig, tam bych s odstínem dost souhlasil.

A vzadu je Bmee od TT-modelu. Zelená je taková tmavší, víc “vodnická”. Úplně to nevadí, ale poznat to je.

Kuehn (dole) má opět rozdíl v odstínu a blíží se Tilligovi.

A to už se dostáváme k tomu hlavnímu pro dnešní článek – vozům “Eurofima”, tedy standardizované řadě vozů západní Evropy, které k nám dorazily přes Siemens, který v Praze na Zličíně tyto vozy pro ČD vyrobil na konci 90tých let. Tyto vozy znamenaly v dopravě šok, protože byly postaveny úplně na jiném standardu, než bylo do té doby běžné. A dodnes jsou to vozy, které ostudu rozhodně nedělají. Vezměte si, jak ČD nakupuje z Rakouska vozy stejného typu, kterým je skoro 50 let, a pořád jsou to vozy určené pro “lepší” vlaky.

Kdo jste nevěděli, jak se vozy od TT-modelu vyrábí, teď vám to prozradím. Bočnice jsou z čirého plastu, a vše, co na nich vidíte, je vlastně optický klam. Vše je jen natištěné na čirý plast zvenku.

Podle mě je to geniálně vymyšlené s ohledem na to, že se dá bočnice udělat jakákoliv. Neřešit dveře, okna, prostě nic. Vyberete si vůz a ten natisknete. Nemusíte měnit formu, neomezuje vás předloha. Ztratíte teoreticky něco na detailech, ale všichni výrobci dnes menší detaily tisknou na bočnice také, aby si zachovali variabilitu. Ztratíte tím předně plastické okenní rámy, což je asi nejzásadnější. Toho si ale všimnete až při velmi podrobném zkoumání v ruce a překlápění vozu do všech stran.

Pak si jen zvolíte doplňky, popisky, různé tabule a mřížky, a vše jedete najednou.

Nezkoušejte tyto vozy osvětlovat, bez zatření vnitřku černou nebude nikdy výsledek kvůli prosvítání ani uspokojivý. Při zatírání si zase snadno můžete udělat nepravidelné rohy a nebude to vypadat vůbec dobře.

Střecha je prolisovaná a prolisy jsou pěkně jemné.

A na spodku je velká spousta výbavy, ač schovaná za oplechováním pod skříní.

Rámy oken jsou naznačené, jediné vnitřní barvení je u WC, kde je okno zatřené zevnitř.

Myslím, že ani z jedné fotky nebylo poznat, že je vše jen hladká bočnice. Nebo snad ano?!

Když už je to tajemství venku, všimněte si dveří. Jak jsou natisknuté, tak ve spodní části jsou stínované. Na větší fotce by to bylo vidět víc, ale poznat to jde. Ony vypadají zapuštěné, protože jsou jen vystínované. Je to ohromně vtipné řešení a funguje to výborně.

V čem má u mě TT-model obrovské plus je vzhled oken. Opět jsou jen natisknutá, ale jsou opět perfektně vystínovaná, takže působí velmi uvěřitelným dojmem. A co se týče vystižení tvaru a rozměru, troufám si tvrdit, že jsou ta okna nejlepší, co v TT existují. Potisky jsou u všech vozů takový “střed”. Čitelné ano, na svém místě ano, ostré jak kdy a syté taky jak kdy.

Tillig není proti tomu nic víc, než je trapná díra, aby dovnitř nefoukalo. Proti tomu popisy na Tilligovi jsou prostě precizní jemná práce.

A Kuehn (dole) to zase přehnal s detailností tak, že okno působí moc robustní a rozdělení na část vsazovací a část pevnou mu vznikla ta známá zelená nepěkná hrana uprostřed okna.

A nyní tu máme bojovníka číslo 2 – vůz Bmz od Tilliga.

Vůz (kupodivu) odpovídá ve všem zásadním našim vozům, takže zde nemusíme řešit žádné kompromisy.

A tady přichází na řadu jedna věc, ve které je TT-model lepší než Tillig. Tyto moderní vozy totiž mají jednu zásadní vlastnost – okna nijak nevystupují ze skříně, a to ani jejich rámy. Jsou víceméně souběžně a tvoří hladkou plochu se skříní. (foto z webu Parostroje)

Jenže u Tilliga je sice rámeček dobře, ale okno je celkem znatelně zapuštěné. Najednou ta TT-modelovská nevýhoda přechází ve výhodu, protože odpovídá víc skutečnosti, než vkládací okna 🙂 Je to sice ironie, ale je to tak.

Na spodku vozu Tilliga není žádná výbava,  skoro žádné bedny. Součástí jsou již sbírací plíšky pro osvětlení.

Ve zbytku disciplín pak už Tillig jasně vede v kvalitě provedení, jemnosti detailů i věrnosti předloze.

Zde ještě jednou pohled na zapuštěnější skla a průběh celé bočnice.

Dáme si to s bleskem, ať vidíme co nechcem. To čelo u TT-modelu je a) špatně, b) ošklivé. Nesedí světla ani jejich tvar, je zde úplná absence nějaké detailnosti. Chybějící zasklení dveří to jen zdůrazňuje. Tvar střechy je úplně jiný, vozy TT-model působí proto trošku “nafouklejší”, až na běžný pohled ani na dotyk se nezdají.

A to stejné bez blesku. Čelo zde je skutečně jen “pro formu”, aby tam nebyla díra. Návalky tak nějak ujdou a při zapojení do soupravy to nevadí, ale pěkné to není.

Na bočnici už ten rozdíl naštěstí není takový.

Tillig musí mít na střeše na konci prolisů délící rovinu forem, protože umí vyrábět i hladké střechy. TT-model má v tomto střechu lépe provedenou, ale nijak zásadní to není.

Provedení partií kolem dveří je podobné, dveře mají být správně dotažené až pod střechu (Tillig bod) a pod dveřmi jsou vyklápěcí schůdky (Tillig další bod).

U TT-modelu jsou okna trošku větší než by měla být a jejich rohy jsou možná moc velkého poloměru. Tillig je dole, to jste asi poznali. Barevné odstíny jsou u obou překvapivě úplně stejné, což je dobře.

TT-model má velmi nízké “sukně” pod rámem, Tillig je má správně mnohem vyšší (další bod pro Tilliga).

Tillig a TT-model mají jinak provedené podvozky, nedokážu rozsoudit, který je lepší nebo správnější. TT-model má podvozky víc zapuštěné pod vozem, Tillig je má skoro na šířku skříně. Tyto podvozky jsou poměrně masivní, takže to víceméně odpovídá u obou.

Když to ukážete komukoliv dalšímu, řekne vám, že ty vozy jsou stejné – jsou červené. Což je asi dobře. To jen my tu srovnáváme něco, co pro ostatní je úplně nedůležité 🙂

Ze všech pohledů je Tillig lepší, ale jen při zkoumání. Když jsem vozy postavil vedle sebe a nesoustředil jsem se na ně, měl jsem problém sáhnout po konkrétním kusu.

Tím neomlouvám TT-model, ty přešlapy jsou tam neokecatelné. Ale v reálném provozu to takový rozdíl opravdu není.

Klidně budu oba vozy provozovat za sebou nebo namíchané a žádné noční můry z toho mít nebudu. Když to srovnám s provozem Ypsilonek Kuehn vs. Tillig, ten rozdíl zde nebude větší (možná naopak). Hodně tomu pomáhá naprosto stejné barevné provedení.

TT-model má v nabídce jak Ampz (1. třída) tak Bmz (2. třída).

U Ampz (dole) má správně zachovaný velkoprostorový oddíl a modré sedačky.

Opět může TT-model vystihnout všechny rozdíly, odpovídající rozmístění rámečků v oknech, větraček atd.

No, ale “hier kommt spass” – TT-model totiž může díky modularitě produkce opravdu vyrábět co chce. A tím největším tahákem bude určitě WRmz – tedy Eurofimácká hospoda. I kdyby jen tu, tak zařadit jí mezi tilligácké vozy stojí za to.

Nedokážu si totiž představit, že by kdy Tillig udělal takovou formu, aby to našemu vozu nějak odpovídalo. A kdyby jí měl, už by jí použil alespoň na nějaký ten “freelance model”. Proti tomu TT-model žádné freelance modely dělat nemusí, oni prostě vyrobí vůz tak, jak má být.

Zde je pěkně vidět ta hladká bočnice, ale díky průchodu světla okny člověk i tak tápe, jestli tam není hranka.

Zde se můžu zastavit i nad dalším nešvarem konstrukce – střecha je lepená k bočnicím a to ne vždy úplně dokonale. Nad posledním oknem vpravo trošku prosvítá a spára není všude úplně stejná. Za pozitivní vypíchnutí stojí určitě lampičky v interiéru a celkově provedení interiéru je dobré.

Nad kuchyňskou části jsou všechny ventilace a další drobnosti. Střecha u WRmz je hladká (bez prolisů). Opět výhoda variability – máte více střech a lepíte je podle potřeby, nejste odkázání na jednu skříň.

Špatně se to fotí, tak mě nechytejte za slovo, že je to nějaké makro. Ale pro představu, skříň není vždy nalepená úplně dokonale a může tvořit malé vlnky vůči střeše.

Malinké škvírky pod okapničkou pak můžou být místy znát. Ale nic strašného to není.

Zde ještě jeden pohled na to stejné, skříň je zde lehce zvlněná. Prostě je tam vidět určitý podíl ruční práce a tak to prostě je.

A oslím můstkem k ještě jedné nepříjemnosti. Zde je u jednoho vozu špatně slepená skříň a střecha, a celé čelo ujíždí do vrtule.

To už je trošku moc i na mě, obzvláště u WRmz Najbrt, které patří k nejdražším. U TT-modelu vždy platilo “před koupí vybrat nejlepší kus” a tento případ to ilustruje dokonale.

Jinak opět tu máme další variaci na WRmz v zajímavém nátěru Najbrta. Když to tak píšu tak mě napadá, že si vlastně nevybavuju střechu modrou, ale spíš šedivou. A i na internetu jsou u tohoto modelu střechy šedivé. Jestli tedy došlo k nějakému omylu, nebo byla první série vyrobená jinak?!

Odstín střechy moc nekoresponduje s odstínem bočnice. Potisky jsou u všech vozů takový průměr, jak už jsem říkal. Ostrost by mohla být lepší, ale dá se to.

Co se týče barevného provedení obecně, tak přechody barev odpovídají použité technologii, kdy prostě nemůže nic zafouknout. Je to vlastně plus, protože přechody jsou pěkné, čisté, ostré.

Ještě jeden smutný pohled na čela z jiného důvodu – když pominu, že jsou na nich vidět možná zbytky lepidla při lepení bočnice k čelu a střeše a nějaké přechody podobných odstínů barev z povrchové úpravy, tak je zde ale vidět jako plus dvě rozdílné provedení střechy. Nižší a vyšší. Ten vůz vlevo je WLABmz z vagonky v Mariboru, která pro ČD dodávala tyto vozy, a tam jsou střechy skutečně takto vyšší. Takže bod pro TT-model, že dokáže odlišit další rozdíl ve vozech.

Samotné WLABmz je i v reálu taková vagónová lahůdka. Zde vynikne použitá technologie tisku opět naplno, protože okna si výrobce rozmístí dle potřeby.

Zároveň s potiskem skříně se tisknou i celoplošné potisky a vše do sebe výborně zapadá. Prostě se mi vůz líbí.

Třešničkou jsou opět vyklápečky v oknech “na míru”.

Střecha je opět stříkaná a má trochu jiný odstín jako u předchozího případu. Opět výhoda řešení – vůz má jen jedny nástupní dveře. Takže místo druhých dveří se prostě pokračuje v potisku bočnice dál.

Těchto lůžkových vozů bylo vyrobeno snad 10 variant podle skutečných vozů podle toho, jak každý vůz měl jiné město na bočnici podle českých památek UNESCO.

Toto je Olomoucká verze, kromě tohoto znaku je vše ostatní víceméně stejné pro všechny varianty.

A vstupní dveře s oknem dle potřeby (velikost oken bývá různá).

Tak to by asi tak bylo za TT-model. Zde jedna souhrnná fotka toho, co TT-model umí – červené vozy, zelené vozy, dokonce i zmíněné ČSD varianty, dále Najbrty a extra lakované lůžkové vozy. Je toho poměrně dost a všechno jsou to prostě věci, které se jinde sehnat nedají.

A k čemu jsou vlastně ty “expresní” vozy TT-model na kolejiště dobré? Chtěli jste mít někdy v provozu EC, ale nemáte ani koridorovou dvoukolejku, ani dvoumetrová nádraží? A znáte EC Jože Plečnik z Prahy na Linec a Slovinsko? Ten měl někdy jen 3 vozy, 4 vozy byly standard.

Navíc se ploužily do Českých Budějovic z obou stran po tratích, které byly pro EC skoro nedůstojné. Směrem od Prahy to byla zarostlá (leč elektrifikovaná) jednokolejka, pro kolejiště jako stvořená včetně svých prehistorických nádraží a drážního zařízení vč. závor na kliky a mechanických návěstidel. A od jihu to zas byla sklonově náročná trať kopírující trasu první “koňky. Takže obojí vzezřením celkem místní tratě, a jednou denně tam projelo EC. Co víc si prostě na kolejiště přát. Ve čtyřvozové soupravě vč. vozu WRmz je to pěkné plnohodnotné EC.

Se 3 vozy, když jídelní vůz nebyl součástí řazení (takové ročníky snad skutečně byly, nebo minimálně ne vždy prostě WRmz jelo) už je to velmi krátké EC a pořád reálné. Táhnout ho může i Zamračená nebo Brejlovec (napěťová výluka nebo odklon na této trati rozhodně nejsou výjimkou).

V této sestavě by se to dalo seskládat i z vozů od Tilliga, ale ty prostě dnes už skoro nejsou dostupné, takže pokud nemáte, tak smůla.

Ta celočervená souprava má pro mě osobně takový “magický” vzhled, je to na našich kolejích znak něčeho “extra” a je to ohromně líbivá sestava. A právě hlavně kvůli tomu WRmz to celé dává smysl, protože takový vůz prostě v takovém vlaku chybět sice může, ale neměl by.

Ohledně nákupu vozů – není dnes úplně snadné je sehnat. Dodávky se zdají být silně nepravidelné a některé prodejce kromě toho odradily i stížnosti na kvalitu. Nepravidelně se objevují v nabídce Hobby-shopu v Ostravě, snad po létě prý zase budou skladem lůžkové WLABmz. Dále mají pár vozů v Pragomodelu, aktuální stav na začátku března byl nějaké vozy ÖBB, český ČSD široký žlutý pruh a zelené Bmee nebo BDmsee (teď už nevím). Občas se něco objeví na bazarech, cena většinou dolu nějak výrazně neleze, pokud jsou to české vozy. Nejlepší aktuální nabídku mají až v dalekém Lotyššsku, odkud jsem nedávno sám osobně objednával a byl jsem spokojen. Přepravné nebylo drahé a rychlost dodání po zaplacení v EURech byla asi 3-4 dny.

Vlastně ve všech bodech jsou tyhle vozy špatné. Kvalita není dobrá (dobrá by byla za 3). A to nemyslím řešení bočnic. Myslím celou kvalitu sestavení, čistotu práce atd. ve srovnání s konkurencí. Ty vozy neosvětlíte. Ty vozy nemůžete přestříkat nebo jakkoliv upravit. Ty vozy nerozděláte aby to bylo k něčemu dobré. Prostě se s nimi nedá dělat nic, jen je nechat jak jsou. Je to taková větší malosérie, srovnatelná ovšem s podobnými výrobci, kteří také nemají tak velké zázemí nebo vyrábějí velkou část svépomocí (myšleno = nenechávají si dělat třeba v Číně). Na každém pak je, jestli je ochoten to akceptovat nebo ne. Tyhle vozy ale mají opět jednu obrovskou výhodu – protože TT-model je prostě jediný, kdo je schopný je i díky použité technologii vyrobit a dodat. A jen tak se to asi nezmění.

Koho hlavní tratě nechávají chladným, ten může tyhle vozy (a celého výrobce) vynechat. Kdo chce na lokálku nacpat nutně EC nebo jakékoliv UIC-Z a Tillig nemá odpovídající vozy v nabídce, tyto vozy mu poslouží. Kdo potřebuje do vitríny nebo do provozu vozy, které nikdo jiný nedělá (a to hlavně asi to WRmz), v řadě ostatních vozů ostudu neudělají. Kdo chce řešit detaily pod drobnohledem, pro toho tyhle vozy nejsou a možná by měl změnit úplně měřítko 🙂