Rajka je mrtvá, ať žije Uacs (?!)

Moderní náhrada nádržkových “Rajek” opět značená Uacs. Zatímco Rajky pomalu opouští provoz, kvůli svému vděčnému námětu nám na kolejištích ještě nějakou dobu rozhodně vydrží. Jsou pohledově velmi atraktivní a relativně krátké na to, jak dlouhý vlak dokážou opticky vytvořit. Ale je potřeba se už na tu budoucnost trochu chystat…

Pořídil jsem tedy jednu moderní “rajku”, ale ne na cement, nýbrž na obilniny pro převoz k sýpce. A když už stylově, tak rovnou v provedení Transcereals, které jsou dneska k vidění na každém rohu a realizují globální stěhování zrna.

Na začátek asi musím říct, že kdo bude hledat předlohu, zřejmě jí nenajde. Vozy na obilniny jsou těmto “chemickým” vozům tvarem a délkou sice podobné, ale asi tak jako novější “Wapky” starým Wa “bunkrům”. Tillig si vzal za předlohu vůz, který spíš vozí právě cement (velmi atraktivní varianta modro-bílý Lhoist) nebo chemie na stylu firem Gatx (ti nejsou zrovna známí tím, že by vozili neškodné sypání ptáčkům). Pár druhů a rozdílů k vidění zde.

Opět jsme tedy v pozici “my uděláme jako vůz na obilí z cisterny, a ty si ho koupíš, protože nic lepšího stejně dělat nebudeme, jo?”. Pro malé kolejiště, které není stavěné na provoz Pn vlaků nebo nemá sklad paliv, tak jedinou možností, jak tenhle vzhledově atraktivní vůz používat, je právě postavit ho do role kusové přepravy zrnin. A stejně tak jsem to pobral i já. Nad tímhle typem vozu už jsem se rozhoupával roky, že bych aspoň jeden doma mít chtěl. Je na první pohled velmi atraktivní, a v podání modro-bílého Lhoistu podle mě neměl chybu. Možná by na přepravu obilí byl vhodnější Tadgns, který Tillig taky dělá, ale divácky je zase vděčnější tohle, protože je hned všem jasné, že tenhle vůz vozí cereálie a navíc je v reálu celkem rozeznatelný a zapamatovatelný. A nebo ho prostě radši oželet, a používat český Hadgs.

Vůz má 4 násypky a střešní lávky s žebříky po obou stranách, což je samozřejmě “nevšední”. Standard u takového vozu je plošina i výstupní žebřík na jedné straně, tvar nádoby je také jiný. Pěkný příklad plnění takového vozu je zde. Tenhle model moderního přemisťovadla materiálu na velké vzdálenosti není vyloženě cílovka pro každého, ač se občas někam na lokálku zatoulat může. V našem okolí jsou k vidění samozřejmě v Pečkách (velké silo) nebo v Nymburce (sladovny). V obou případech se tam ale vyskytují ve velkých počtech najednou. Málokdy jsem tyhle vagóny viděl samostatně, obvykle je vídám jako ucelenku. A kdo staví kolejiště třeba podle plánků od Milana Ferdiána, tak na takový vůz už je často potřeba dimenzovat vlečku předem, protože ne všude se se svojí délkou 16 cm vejde a Milanovy plánky bývají často “na jednu zetku”.

Celý vůz je v barvě plastu, což samozřejmě urychluje, usnadňuje a zlevňuje výrobu. To bych viděl jako poměrně zásadní nedostatek, vůz působí trošku uměle už na první pohled.

Detaily jsou všechny plastové, relativně masivní, ale kompromisně vůči provozní odolnosti na to nelze říct nic špatného, tak to prostě je. Na fotkách to vylézá trošku masivnější, naživo je to lepší. Je potřeba si uvědomit, že vůz má užší rám, takže nelze šířku plošinky srovnávat třeba s vozy Faccs, podle toho pak je na pohled užší a jemnější i zábradlí.

Nárazníky a podvozky jsou jediné černé.

Už od začátku výroby je kritizována spára uprostřed nádoby. Šlo by to určitě řešit třeba spárou pod lávkou, tam by byla víc schovaná, ale do technologie výroby samozřejmě nevidíme. Nejlepší je spáru přetmelit a vůz si předělat do jiného provedení, pak je po problému.

Na voze vynikají kromě nápisu jen ochranné profily s kotvičkami. Zbytek je trošku moc “sterilní” a jednolitý.

Lávka je pěkně děrovaná.

Zábradlí je kryté za plošinkou, takže prvoplánové poškození by nemělo hrozit.

Násypky jsou provedené pěkně.

A na blízká pohled jsou provedeny detailně, takže žádná ostuda. Lávka je na jedné straně nechtěně prohnutá od zasouvání do výlisku nádoby.

Na dílech násypek jsou znát dělící roviny, ale zjistí se to až při hodně blízkém pohledu.

Tento konkrétní vůz, patřící francouzské společnosti, je v provozu pod rakouskou správou. Takže šance, že se dostane k nám, tu relativně je. Potisky jsou výborně jemné.

Podvozek Y25 je už dnes standard, provedení dobré a jízdní vlastnosti zatím bezproblémové, vůz jede krásně lehce.

Rám vozu je úzký, proto ty rozšířující úchyty kotviček a oddálené schůdky.

Na spodku jsou 4 výsypky.

Každá z nich je slušně doplněněná drobnějšími díly. Ač kvalita výlisků ani přesnost sesazení opět není z nejlepších, tak pod vozem to nevadí tolik jako na násypkách. Vlivem spousty ruční práce s osazováním drobných dílů je několik dílů trochu posunuto vůči správné ose.

Brzdové přestavovače pod vozem. Žádné barevné odlišení, čekající na modeláře se štětcem.

Nad nimi středový ventil pro vhánění stlačeného vzduchu při vyprazdňování. Všimněte si nepatrné spáry, která se objevuje jen uprostřed vozu.

Nedávno jsem dostal jedno zajímavé poučení o tom, jak prý běžný modelář vnímá modely. Prý je vždy trend, že lidi chtějí mít na kolejišti to, co jim jezdí pod barákem. Že když to “lítá na korytě”, tak je to známka toho, že o to bude zájem. Já sice nevyrostl na lokálce, ale nic jiného než lokálku si doma dovolit nemůžu.

A tak se člověk musí spokojit jen s krátkými manipuláky, na což tenhle vůz moc dobrý není. Je to dlouhá “kráva”, která sežere pořádnou délku kolejí, kterých není nikdy nazbyt. Vidím ho úplně živě na vlakodromu, kde bude perfektní. A tím nechci urazit žádný vlakodrom, ale tenhle vůz je opravdu spíš ideální na honění dokola, kde poslouží velmi dobře.

Řemeslné zpracování dílů a jejich spasování není z nejlepších, plastový povrch bez barvy tomu samozřejmě vůbec nepomůže. Jako celek působí vůz pěkně, ale v detailech jsou od Tilliga na trhu rozhodně hezčí modely.

Tak to by bylo. Kdo nechce, nekoupí. Kdo přesto oželí zásadní nepřesnosti v přepravované komoditě, nebo trefí tu správnou variantu, bude mít atraktivní nádržkový vůz, který pozornost rozhodně upoutá. Byť třeba časem ten můj poslouží na předělávku do nějaké cementové verze, než se zase něco zajímavého pro naše dráhy objeví v katalogu výrobce, tak zatím ho zkusím využít na posun k sýpce a jako ozvláštnění vozového parku z dob ČSD.