Dioráma snadno a rychle

Nemáte místo na kolejiště a přesto byste chtěli svoje výtvory občas vidět zasazené do krajiny? Chcete svoje “miláčky” nějak prezentovat a nelíbí se vám focení v syrovém bílém okolí? Nejste nároční na postupy pomocí nejnovějších technologií a nejšpičkovějších materiálů? Zřejmě nejschůdnější cestou pro vás, stejně jako pro mě, bude jednoduchý fotopodstevec.

Tentokrát se nebude jednat o klasický “návod”, na které jste z tohoto webu zvyklí, protože mám vyfocený pouze konečný výsledek. Byl jsem ale kolegou přesvědčen, že by to někoho mohlo zajímat, tak je to tady. Určitě nezmíním všechno, co jsem použil a jak jsem postupoval při stavbě, ale na ty nejhrubší základy bych si vzpomenout měl. Na kolejiště nemám jednak místo, a druhak dost tolerantní spoluobyvatele domácnosti, přesto jsem si chtěl vyzkoušet postavit alespoň jednoduchý podstavec pod nejnovější přírůstky do sbírky, a později jsem zjistil, že se na tom překvapivě dá i fotit : ) Základní kritérium znělo – kus koleje, a protože občas spáchám i nějaké to autíčko, silnice by se také hodila. Nikdy jsem nic podobného nezkoušel, ale dobrodružně jsem se na stavbu vrhnul. Dalším znakem diorámatu (říkejme tomu tak, i když do profesionálního výsledku to má daleko) měly být nízké náklady na materiál, protože rozumný výsledek nemohl nikdo zaručit (natož já, takový kopyto).

Jako základ celého díla byl použit odřezek překližky, bez kterého by se to ale jistě obešlo. Na to přišly polystyrénové destičky a potom ořezky, se kterýmy už se dal tvořit hrubý obrys krajiny. Všechno jsem lepil disperzním Herkulesem. Když korpus zaschnul, řezákem jsem dotáhl tvary a celek potáhl papírem nasyceným zředěným Herkulesem. Jako “potah” lze použít toaletní papír, kapesníčky…prostě všechno, co dobře saje a nevadí, když se toho spotřebuje víc. Při pokládání dalších vrstev papíru už ani není třeba ho máčet v lepidle, po položení na předchozí vrstvy se nasákne sám, a ještě to bude dřív suché. U prvního diorámatu jsem ještě udělal pár školáckých chyb. když základ uschnul, natřel jsem ho temperovou barvou přibližně v odstínu povrchu, který jsem se chystal položit. Když už to mělo být levné, jako kolej je použit starý U-profil a jako posypy byly použity tyto materiály: koleje jsem zaštěrkoval světle šedým materiálem Perlit, tráva byla znázorněna zelenými pilinami a keře (základ je zmačkaný a slepený kapesník) posypány molitanem. Silnici tvoří silný karton, spáry záplat naznačeny rytím. To všechno drží pohromadě Herkules a je to dobarveno temperami. Výsledek nebyl nijak oslnivý, ale splnil zadání a vagónek se na to koneckonců postavit také dal.

Jak ale šel čas, našel se prostor pro zlepšení, a tak jsem se rozhodl na to jít trochu jinak. Chtělo to už trochu investice, ale nic dramatického. Musel jsem vycházet z pozice studenta co má do kapsy hluboko, ale materiál se využije i jinde a na jeden takovýto malý fiktivní kousek naší planety se ho spotřebuje minimum. V té době už jsem začínal se stavbou druhého podstavce, a tak jsem upravil i ten první, který se v této podobě dochoval až dodnes. Trávu jsem použil staticku Polák, a to krátkou 2-3 mm v odstínu “nějaká zelená” a dlouhou 7 mm jako suchou távu kolem tratě. Trávu jsem “instaloval” vlastnoručně zhotovenou flokovačkou inspirovanou návodem na Domácí modulovce do lepidla Polák přímo k tomu určenému. Piliny se přestěhovaly na keře, protože líp než trávu znázorňují listy. Koleje jsem zasypal modelářským štěrkem klasickým a ještě jedním jemnějším. Patina kolejí a okolí proběhla olejovými barvami Umbra pélená, Siena pálená a Černá rozmývanými terpentýnovým olejem. Tady pozor – terpentýnu chutná (má ho moc rád, úplně ho žere) polystyrén, ze kterého je nosná část. Tak tady opatrně a s mírou. No a to je celý recept. Když máte štěstí a dioráma necháte někde za oknem na sluníčku uschnout (především ve fázi potahování základu se urychlení schnutí hodí), dá se celá stavba za víkend zvládnout.

No a už se pomalu rodil druhý kousek. Vzniknul kvůli delším vozům a také abych ověřil některé nové nápady. Kostra je opět z polystyrénu, ale neleží už na překližce. Z toho důvodu je nutno potáhnout jí papírem celou, aby schnula rovnoměrně a nekroutila se. Základ je natřen hnědou temerou, a místa plánovaných skalisek šedou. Tam, kde chci mít trávu, jsem nasypal hnědé piliny a potůček je vysypán pískem. Potom klasika, položení kolejí, silnice, zatravnění, zaštěrkování. Silnice je opět z kartónu, tentokrát jsem ho ale pomatlal tmelem Tamiya rovnou z tuby. Potom to chce trochu přebrousit, naznačit záplaty, nabarvit temperami (díky tmelu se moc nevsakují a dělají pěkný efekt) a máte krásnou starou asfaltku. Okolí silnice je ještě zasypáno jemným štěrkem. Prkna tvořící přejezd jsou z párátek, stejně jako patníky. Výstražné kříže jsou nakresleny na papír, vystřiženy, nalepeny na drátek a napuštěny vteřiňákem. Různé kvítí tvoří molitan a obarvené piliny. Propustky mají “zdi” ze tmeleného kartonu, do kterého je vyryto zdivo, trubka je z tyčky od pouťového balonku. Voda je udělána ClearFixem od Humbrolu. Patina olejovkami a pro sjednocení je to přestříkané lihovou barvou Rez od Agamy. Opět taková rychlovka, nic náročného.

A konečně je tu díl třetí, nejnovější. Vzniknul docela nedávno, a to proto, že při focení “ve směru jízdy” chybělo nějaké pozadí. Tak je tady kopec s tunelem, aby situaci rychle napravil.” Zajímavá” je konstrukce tunelu. tvar portálu je vyroben z obyčejné čtvrtky, jednotlivé kameny ze slabšího kartonu a římsy jsou balsové hranolky obalené “kameny”. Zdá se to jako pilačka, při poslechu oblíbené muziky (mě docela píchli The Who, jestli to někomu pomůže : ) to ale docela odsejpá. Portál jsem patinoval olejovkami, něco tomu ale stále chybělo. Chtělo to popínavé rotliny, znázornil jsem je molitanem probarveným temperami. Další vychytávkou jsou travní drny, které dělám zhruba takhle: ze sáčku naberu pinzetou pár vláken trávy a zasadím je do kapky lepidla. Chce to trochu cviku, ale dá se to. Vychytávky ověřené na novějších dílech jsem zpětně doplňoval i na ty starší, aby držely krok.

No a takhle se pek celá ta sranda používá : ) Zde se z tunelu právě vyřítil nový Sergej Roco..

Takhle ho zachytil fotograf stojící nad opěrnou zdí…

…a když ještě chvilku počkáme, ukáže se celý vak. Trochu jsem experimentoval s fotkou oblak místo pozadí, ale ještě to není ono. Zde je vidět, že všechny tři samostatné podstavce se dají spojit díky ponechaným kolejovým spojkám. Když se dobře zamaskuje přechod mezi jednotlivými díly, není to vůbec zlé.

Sergej už se vrací a na přejezdu ho čeká Trabant a Ešemka.

Tady autobus nahradila IFA w50. Je to přebarvený model coby součást start setu Tillig. Původně byl modro oranžový, takže bylo zřejmé že v této barevné kombinaci dlouho nevydrží. Když už, chtěl jsem auto podle skutečné předlohy, ale kde v V-VI epoše narazíte na IFU? V autoškole, to je jasný, cha chá. Moje IFA jezdí v autoškole v Benešově u Prahy, sídlo mají hned u nádraží. Popisky jsou vytištěné na obyčejný papír a přilepeny Herkulesem. I v reálu jsou cedulky vystouplé, takže papír nevadí.

Jako další se nám představí Karosa ŠM 11.1630 II. Jako základ dobře posloužil odlitek pana Molaty. Za 70 kaček dostanete karosérii a kolečka zaformovaná z modelu kamionu MAN od firmy Schirmer. Odlitek je za ty peníze docela slušný a zhruba odpovídá pozdějším ŠM 11.1620. Největší chybou je nízko umístěná spodní boční lišta, jinak model ujde. Boky by mohly být více vypouklé, zkusím si s tím třeba u dalšího kousku vyhrát. Kupodivu čela autobusu, která jsou tvarově nejsložitější jsou vystižená vcelku obstojně, tady byly moje zásahy minimální.

Co jsem tedy na odlitku upravil: Komplet lišty šly dolů a blatníky také, vyrobil jsem nové z tenké plastové destičky. Lišty jsem dal i nad dveře, žiletkovou pilkou jsem zvýraznil drážky na dveřích a čelech a “vyrobil” nové i na střeše. Kompletně nové jsou i nárazníky a zadní náprava dostala náboj (odlitek žádný neměl), aby odpovídala skutečné nápravě Rába. Evidenční čísla jsou vystřižená z obtisků na vagonky Bi/Be. Patina olejovkami a pro sjednocení střechy a vytvoření zaprášení za koly opět lihová Rez. Okna jsou zasklená ClearFixem, nevypadá to nejlíp, zato je to ale nejrychlejší : ) Čelní okna ClearFixem moc nešly, tak musela přijít ke slovu fólie od obalu páječky. Vždy jsem našel vhodný rádius a vystříhnul, takž není nic ohýbáno a přesto to má tvar. Dvě spodní okna u předních dveří jsem naopak zlikvidoval.

Zde je můj celý autopark : ) Ešemka, IFA z autoškoly, Trabant 601 universal (přestříkaný ze žlutého start setového) a autobus Karosa B 731 v barvách města Liberce. Poslední jmenovaný je moje tvorba z papíru, s ostatními má společného jen měřítko 1:120.

A tady pár obrázků…

…ze kterých je zřejmé, že podstavce nemusí vždy sloužit k focení vláčků.

Ještě jeden průjezd autobusu…

…a je tu konec článku. Snad to třeba někomu pomůže, nebo ho to nakopne, pokud si chce něco podobného zkusit. Určitě jsem neukázal nic světoborného, jak po stránce kvality, tak po stránce postupů. Ani nejsou všechny z mojí hlavy, ale šlo o to ukázat, že na podobné výtvory nejsou potřeba žádné extra schopnosti, drahé vybavení, nákladné materiály a ani moře času. Přeji vám tedy hodně štěstí při vašich pokusech, není na tom nic těžkého, stačí to jen vyzkoušet…

A pro zkoušení ještě vystřihovánka “univerzální” pražské Karosy. Obrázek je “klikací” na původní velikost ve formátu BMP (cca 1,1 MB)!

A zde ještě neklikací návod k sestavení.