Moje setkání se servopřestavníkem

U minulého projektu jsem byl nadšený z přestavníků MP1 od MTB. A tak byla volba pro nové kolejiště celkem jasná – proč by to neměly být opět MP1?! Přesto jsem si nechtěl nechat ujít další věc, o které slýchám samou chválu – o přestavnících z modelářských serv. A tak jsem zkusil servopřestavníky s digitálním dekodérem.

Jedna z věcí, která mě přilákala k servům byla cena – hotový přestavník je za 200 Kč a dekodér pro 8 serv je za 320 Kč. Takže se dostávám na cenu 240 Kč za jeden digitální přestavník. To je hodně pěkné. Když to srovnám s MP1, ten stojí cca 300 Kč za kus (jak kde, ale za 300 se dá sehnat), se započítáním výstupu z dekodéru celkem 355 Kč za digitální přestavník. Já budu mít asi 35 – 37 ks přestavníků, takže úspora už znatelná (nikoliv však v tak drahé věci, jako je kolejiště, zásadní!), bude za to jedna lokomotiva “zdarma”.

Vpodstatě jsem se nechal překvapit, co přijde a co to bude umět. Servopřestavníky jsem objednal na navestidla.cz od pana Němečka, dekodér od pana Krále z DCCdoma.cz. Doteď jsem žil v nějakém mém osobním bludu, že servo je něco, co vlastně není bez bastlení vůbec určené pro výhybky, ručně doma něco pižlat, je potřeba to někam lepit tavkou, pak někde něco složitě nastavovat, aby to vůbec přehazovalo, elektronika na to není a musí se přidávat nějaké odrušování a další věci. Prostě jsem se o to doteď nezajímal. A já už si spíš teď užívám věci, které můžu koupit připravené a nevymýšlet znovu “kolo”. Pro jistotu uvedu, že je rozdíl koupit servo a servopřestavník. Servo je právě to, co až po dodání a vytvoření dalších součástek může sloužit k přestavování výhybek. Servopřestavník je servo, které už někdo usadil do držáku, vybavil ho nutnými spínači pro srdcovky, a prostě “vyrobil” přestavník ze serva. Ten už stačí jen přišroubovat, zapojit a seřídit, takže je z toho najednou plnohodnotný produkt k přestavování. A v tom je právě ta zásadní změna – dneska můžeme koupit servopřestavník, zatímco dřív jsme kupovali serva.

Starší, ale vlastně stále aktuální článek, o využití samotného serva se stejným výsledkem si můžete přečíst zde.

Budu se dneska zase tvářit jako že o tom nic nevím (což je pravda), takže to popíšu od nuly, jaké jsem měl dojmy jako člověk servem dosud nepolíbený. Hned, co přestavník dorazil, jsem byl mile překvapený “čistotou práce” – zabaleno, s návodem, a přestavník opravdu pěkně udělaný, promyšlené možnosti nastavení, připravené otvory pro přivrtání, kovový držák bytelný – prostě jsem vůbec neměl co vytknout, dostal jsem za své peníze opravdový “produkt”.

Přestavník má na sobě 3-pinový konektor, který se přímo připojí do dekodéru.

Pokud by délka nestačila, dají se v Číně koupit za hubičku prodloužení, dokonce i rozdvojky. Je to k nalezení v kategoriích pro RC modeláře.

Toto mě překvapilo opravdu příjemně, je to dokonale čistá práce, jen nacvaknout do dekodéru a hotovo, žádná příprava drátků, pájení, svorkovnice…

Další věc, která byla příjemná, je nastavení vzdálenosti dvou (!) mikrospínačů. Jeden mikrospínač je pro srdcovku, druhý třeba pro zpětné hlášení – to vše už v základu. Jinde, pokud to konkurence vůbec umí, se za dva spínače už významně připlácí. Mikrospínače stačí uvolnit šroubky, posunout do požadované polohy a zase dotáhnout.

Z osobní zkušenosti můžu varovat, že v prostorech se zvýšenou vlhkostí jsem už musel stejný mikrospínač na jiném zařízení po několika letech měnit, protože byl úplně zkorodovaný a přestal mít kontakt mezi póly. To způsobilo nefunkčnost přístroje za 6 tisíc korun, což by běžný člověk považoval za kurvítko – a on to byl jen blbý mikrospínač za 10 centů, ke kterému vpodstatě celosvětově neexistuje alternativa a jsou používány relativně všude.

Trn lze umístit do několika otvorů v “rotoru” serva. Já asi budu předělávat na tu nejbližší ke středu, na ostatních byl pohyb trnu moc velký.

U přestavníku jsou přibalené i 2 malé vruty, možná by šly použít pro přichycení k desce. Dále jsou přibaleny 2 náhradní (oboustranné) rotory – pro naše účely zbytečné.

Vytvořil jsem si ze zbytku překližky malou zkušební desku na otestování.

Vyměřit výhybku někam do středu…

A zespodu si udělat volný prostor přilepením špalíků.

Výhybky půjdou měnit mezi obloukovými i přímými.

Nanést lepidlo…

A přilepit korek. Tím dosáhnu stejnou tloušťku jako na budovaném kolejišti.

Zaříznout, ať to trošku vypadá…

Vyměřit otvor pro přehazování…

A vyvrtat.

Trn prochází malým otvorem, který funguje jako vodící. Dvěma otvory se přestavník přivrtá vruty zespodu do desky, tím je montáž hotová.

Přenastavil jsem si trn a nasucho jsem otestoval krajní polohy pohybu serva, podle toho jsem došrouboval vypínače. Z “výroby” přišel přestavník sestavený tak, že při zapojení do dekodéru (toto může být i dekodérem, ne samotným přestavníkem) mi na jednom dojezdu servo pořád vrčelo a snažilo se přetlačit vypínač.

Výška samotného servopřestavníku je 40 mm díky použití menšího serva. Některé servopřestavníky, co se dají sehnat, jsou vyšší a osobně pro mě výška hraje významnou roli kvůli prostoru pod deskou.

Poloha jedna.

A poloha dva. Nevýhoda proti posuvnému přestavníku je, že čím vyšší máte desku, tím větší je pohyb struny kvůli rotaci kolem středu. U motorického přestavníku jde o posun trnu v horizontální ose. Zde u serva možné zaznamenat pohyb trnu vertikální, jak se pohybuje kolem nejnižšího bodu – čím dále od středu bude trn umístěný, tím může být znatelnější. U nejdelší pozice by teoreticky mohl při přestavení trn vypadnout z otvoru ve výhybce. Pro servopřestavník jsem každopádně otestoval, že pro desku 10 mm stačí umístit trn do otvoru nejblíže středu a pohyb do stran bude dostatečný, takže skoro k žádnému vertikálnímu průhybu trnu nedochází.

Zkouška na původní nastavení trnu do spodní části rotoru – vzdálenost pohybu trnu je pro TT výhybky naprosto nesmyslná.

Takže po přemístění trnu, nejpomalejší nastavení a nejrychlejší nastavení – porovnání rozdílu. Mezi tím jsou ještě 2 možnosti nastavení.

Zacvaknuto do dekodéru, který má připravené kontektory na 8 serv.

Někdy bych se případně pověnoval samotnému dekodéru, je to skvěle vymyšlené, jen to pro DCC začátečníky může být trošku zmatečné ohledně programování a nastavování.

Na dekodéru ale lze nastavovat rychlost serva ve 4 krocích (od velmi rychlého po veeeelmi pomalé) čímž se dá krásně podle požadavku nastavit délka přehazování výhybky. Dále na něm lze nastavit dojezd serva na levou i pravou stranu zvlášť. To vše se dá nastavovat pro každé servo zvlášť, takže může na 1 dekodéru být servo pro výhybku i servo třeba pro závory, a každé servo se dá programovat zvlášť. To mi přijde naprosto dokonalé a úplně to posouvá servo svým využitím mimo běžný sortiment přestavníků, které umí jen “cvak – cvak” ze strany na stranu.

No a jak to funguje? Skvěle. Jsem nadšený. Konvenční přestavník má jasně dané krajní polohy. Takže je potřeba při montáži správně “trefit” umístění vůči výhybce. Tady, když se netrefím o půl milimetru, si můžu doprogramovat pohyb serva do obou stran dodatečně elektronicky, což považuju při montáži za skvělou vlastnost a urychlí to fyzickou montáž, přičemž po třetím přestavníku už bude i doprogramování otázkou 30 vteřin. Opravdu musím potvrdit, že servo ve spojení s digitálem je naprosto univerzální a skvěle nastavitelné pro jakoukoliv aplikaci a to nejen do různých druhů výhybek, ale i pro různé závory, mechanická návěstidla, otevírání vrat a další pohyblivé objekty, i když to třeba budou kutilové sekající na dvorku dřevo. Hlučnost serva je taková “příjemná” že je slyšet, že se něco přehazuje, ale hluk neobtěžuje. Díky tomu je možno pocitově vnímat přestavování i jeho dokončení. Relativně hlasitě cvakají krajní vypínače, při nevyužítí je možné snadno jeden nebo oba z nich odmontovat. Celá kombinace s dekodérem a zapojení konektory je pro mě najednou naprosto jasná volba, kudy se vydat.

Kdyby chtěl někdo se slevou koupit cca 5 ks nepoužitých MP1 přestavníků, ozvěte se mi do mailu 🙂