Motorový vůz ČD 810 jako nehnaná maketa

Ve svém strategickém plánu výroby motorových vozů 810 jsem si stanovil čtyři kusy – každý v jiném barevném schématu. Ale má cenu je všechny motorizovat? Úspora téměř 1000 Kč není zanedbatelná, proto jsem se rozhodl alespoň jeden motorový vůz vynechat z motorizačního plánu a udělat ho jako nehnanou maketu.

Pro tento účel byl vybrán ještě “unifik” v červené s 60 cm žlutým pruhem kolem celé skříně. Nutno na tomto místě říct, že přípojný vůz byste v tomto barevném schématu hledali ve skutečnosti marně. Jako přípojné vozy sloužily 010 v klasickém polomáčeném nátěru, jelikož unifikace se v tomto případě týkala jen hnacích vozidel, nikoliv vozidel přípojných.

Stavba probíhala stejně jako u již dříve zmíněného motorového vozu 810 v “odésáckém” nátěru. Využity jsou lepty od Detailu, obtisky rovněž, vlastní výroba madel pod okny a dodělání antének na střechu.

Když už je v nehnané maketě dost místa, rozhodl jsem se pro zkušební instalaci kinematik. Dobře posloužila kinematika od Dk-modelu.

Hlavní úpravou je vyříznutí otvoru v pluhu, který jsem prostě vyřezal žiletkovou pilkou. Po chvíli zkoušení se mi povedlo vychytat otvor tak akorát, aby umožnil volné natáčení kinematiky do ostřejších oblouků. Zda působí rušivě nebo ne, nechám na posouzení každého. Mně to tedy nevadí. Alespoň si můžete udělat obrázek, zda kinematiku ano či ne.

Protože jsem si motorizaci rozmyslel až během stavby, zůstaly zatím nezaslepené otvory pro původní spřáhla. Koketoval jsem původně i s myšlenkou uchycení na pružinku, ale to jsem následně zavrhl. Na jedné straně bude u tohoto motorového vozu kinematika, druhá strana bude bez spřáhla. A k čemu je taková maketa vůbec dobrá? Představte si soupravu 810 + 010 + 010 + 810. Taková souprava se potom stává vratnou – tzn. v koncové stanici se nemusí objíždět. Takže po příjezdu do cílové stanice prostě zůstane souprava vcelku a hnaný motorák na konci vlaku bude před sebou při cestě zpět vozy tlačit. Při dodržení řazení do vratných souprav tak bude vždy v čele motorový vůz, nebudou se však dva hnané motoráky “hádat” na koncích vlaku. Podmínkou jsou samozřejmě dobře položené koleje a odpovídající zatížení všech vložených vozů. Snažím se dodržovat normu NEM, proto by snad neměl být problém. Takovéto vratné soupravy nejsou ničím tak výjimečným, samotný motorový vůz má totiž už z výroby “schopnost” táhnout jen dva přípojné vozy. Pokud je vozů více (nebo na sklonově náročných tratích), řadí se motorové vozy většinou na oba konce souprav.

Další podmínkou pro bezproblémový provoz je volná jízda všech tlačených vozů, proto jsem i zde instaloval mosazná ložiska Peho a kovová dvojkolí Modmueller 7.0 mm.

Při spojení s vozem Tillig (nebo alespoň s jeho částí) to potom vypadá takto pěkně. Všechny fotky samozřejmě představují motorák v rozpracovaném stavu, to je snad jasné, aby nikdo neříkal, že tomu chybí okna 🙂

Čas pokročil a zde už stojí hotový vůz. Kompletace proběhla opět téměř shodně jako u první pořádné stavby motorového vozu 810. Až když jsem do vozu nacpal obarvený interiér, došlo mi, že motorový vůz asi nebude průhledný skrz čelní skla, čili jsem interiér zase vymontoval. Naporcoval jsem ho na obou stranách za posledními sedačkami a vzniké čelní kousky s lavicí pod čelními okny jsem nacpal na výšku jako přepážku kabiny.

Zbytek interiéru je nalepen na své místo – lepen je proto, že jinak by nedržel na svém místě.

Pohled ze strany bez spřáhla.

Dnes už bych možná volil variantu výkyvného spřáhla ze Sergeje, kde je snazší práce a výsledek je také velmi dobrý.

A strana s kinematikou.

Bedny pod vozem jsou zkrácené bedny, které se lepí pod přípojný vůz. Žádná věda.

Za nimi jsou opět nalepené tři kovové hranolky jako závaží, vůz jsem navážil lehce nad normu, aby při sunutí nedělal problémy v obloucích a na výhybkách. Funkčnost budu ještě prověřovat, vůz má zhruba 33 gramů (a měl by mít 29), což si myslím že je tak akorát…

Bohužel se mi povedlo ztratit jeden okenní rámeček, kvůli čemuž jsem musel načít dost zbytečně novou sadu, ale co, hlavně že je hotovo 🙂

Patina je jen velmi lehká, čekám opět mail od kamaráda, že by to zašpinil mnohem víc, ale střecha se dá došpinit vždycky a lepší to nepřehnat 🙂

Ještě mě napadlo (už jsem to i někde viděl) motorizovat přípojný vůz, ke kterému by se pak věšely motorové vozy bez pohonu. Stačí mít jeden připoják s pojezdem a k tomu třeba tři druhy motoráků… Stejně jako každé kompromisní řešení by to však mělo své pro i proti. Tentokrát tedy taková zkouška pro sunuté soupravy, časem to bude určitě potřeba i pro delší kousky 🙂