Faccs Loco: 10 let stará novinka

Dnešním článkem asi díru do světa neudělám. Nejspíš si říkáte, že o modelu, který se už pěkných pár let prodává a nejspíš o něm vědí i ti, kteří ho nevlastní, není moc co nového přinést. Podle mě si ale trochu pozornosti zaslouží i z hlediska současného kontextu.Firmu Loco asi netřeba dalekosáhle představovat. Tenhle český výrobce modelů v měřítku TT je jedním z vůbec prvních, kteří u nás vznikli. Už od roku 1991 produkuje hotové modely vozů podle předloh jezdících hlavně u ČSD a nástupnických společností. V začátcích výrobce sestavoval hotové modely ze stavebnic LPH a Plastikom, později ale výrobu rozšířil o vlastní modely, kterými se staly vozy řad Vtr a Ztr. Průběžně pak vyrábí i upravené modely z výlisků firmy Tillig. Výrobou nových vlastních dílů pak Loco rozšířilo o další modely. Už to ale nebyly novinky v pravém slova smyslu, došlo totiž k přepracování dvou modelů, které dříve vyrábělo LPH, a sice Faccs a Uacs. Tento krok může být diskutabilní, je otázkou, jestli by nebylo vhodnější vyrobit zcela nové modely, které dosud k dispozici nebyly. Dohady ale stranou, karty jsou rozdané.

Já měl svojí soupravu výsypných vozů Faccs postavenou ze stavebnic LPH. Tyhle stavebnice sice měly svoje mouchy, ale zase bylo výhodou, že si člověk model sestavoval sám a tak bylo možné rovnou provést řadu vlastních vylepšení a úprav. Byl jsem s nimi spokojený. Když tedy v roce 2008 představilo Loco svojí verzi modelu, nechalo mě to docela chladným. Stačilo mi to, co si umím postavit ze stavebnic stojících zlomek ceny hotového modelu. Když jsem ale po pár letech plánoval soupravu obměnit a rozšířit, aby všechny modely držely jednotný styl, už to ve mě začalo hlodat. Abych měl modely skutečně propracované a funkční, nějakou námahu to přecijenom stálo. A z tohohle pohledu, kdy času na modelařinu není zrovna přebytek, se najednou varianta nákupu nových hotových vozů Loco nezdála zase tak zcestná.

Nakonec jsem tedy i já “vyměkl” a objednal několik prvních vozů. Stejně jako na vagonech sestavených ze stavebnic LPH, i na vozech Loco se najde pár chybek, proto jsem tak dlouho váhal. Tedy, samozřejmě jsou v mnoha ohledech propracovanější a věrnější než LPH, avšak taky jsou dražší. A když jsem si mohl za cenu jednoho hotového vozu koupit 4 stavebnice, dost to s nároky zahýbalo. Protože je ale sestavení stavebnice do skutečně parádní podoby trochu náročnější (navíc pokud mám na výsledný model vysoké nároky) a cena hotových modelů Loco za těch 10 let vzrostla jen mírně (zatímco všechno ostatní podražilo výrazněji), po zdlouhavém uvažování jsem nakoupil hotovky. Ačkoliv jsem o modelech věděl prakticky hned po uvedení na trh, nikdy jsem je v ruce neměl, protože mě zase tolik nelákaly. Byl jsem tedy zvědavý, čím mě překvapí (pokud vůbec). Pravda je, že mě modely moc nepřekvapily, ale přesto mě oslovily natolik, že jsem se rozhodl je trochu představit ostatním. Podle mého si drobnou prezentaci zaslouží.

A jde se na věc. Model Loco odpovídá vozům řady Faccs (Sas) typu 9-407.0, což je druhá generace výroby tohohle vozu. Skutečné vagony byly pro ČSD vyráběny ve Studénce mezi lety 1977 – 1982. Předtím byl ve výrobě starší typ téhož vozu, který se v detailech odlišoval. A naopak i po dodávkách ČSD výroba stále pokračovala ve zdokonalených verzích, neboť tyhle populární “sypáky” odebíraly i soukromé podniky a několik zahraničních evropských dopravců. I model Loco se vyvíjel, první série tohoto vozu využívaly ještě podvozky sestavené z dílů LPH, později byly vylepšeny o bohatší potisk a podvozky z vlastních výlisků. Dnes budu popisovat vůz nejnovější generace, kdy už je sestaven výhradně z vlastních dílů Loco, což je taky jediné provedení, které můžet posledních pár let koupit.

Vůz je dodáván v sympatické papírové krabičce. Uvnitř je vloženo kartonové lůžko s odpovídajícími výřezy, navíc s vlepenými kousky molitanu, aby v něm model seděl bez jakéhokoliv pohybu. K modelu jsou přloženy schůdky k dodatečnému dolepení. Obal u mě hned získal kladné body. Jednak svůj obsah chrání naprosto dostatečně, zároveň umožňuje opakované použití a rozměry jsou rozumné, takže je šikovný i pro skladování modelů.

Vůz je vybalen, tak se na něj podíváme. V mém případě je to vůz odpovídající řadě Faccs v současném provozu u ČD cargo, tedy VI. epocha. Co do barevného provedení a rozmístění nápisů není co vytknout.

Co ale k vytknutí je, je ploché dno podlahy uvnitř násypky. To je totiž řešeno naprosto stejně, jako u modelu LPH. Ve skutečnosti je podlaha šikmá až do špice, kde se otevírají klapky k jednotlivým výsypkám. Chápu, že u takhle členitého modelu není snadné všechno na 100% vyřešit, někam se musí například schovat závaží. To je v tomto případě právě ve spodní čísti násypky pod rovnou podlahou. Díky tomu prázdný model bez nákladu vypadá trochu trapně, protože rovná podlaha je zkrátka nelogická. Radši bych závaží viděl někde dole v prostoru pod vozem mezi výsypkami. To by sice taky bylo nemodelové, ale při běžném pohledu za provozu mnohem míň nápadné. Co se dá dělat. Toto řešení slepě převzaté z o 20 let staršího LPH mě mrzí nejvíc, protože u vozů ze stavebnic jsem si podlahu předělával, zatímco hotového modelu s tím už nic neudělám, takže budu muset vyrobit odpovídající náklady. Mimochodem základ pasujícího nákladu pro vůz Faccs nabízí v sortimentu přímo Loco, což je naopak dobrý počin.

Z dalších chyb bych zmínil trochu málo výrazné profilování bočních podélníků rámu a díky tomu vůbec pocitově trošku vyšší rám. Vnější spodní hrana výsypek by měla být zkosena trochu více pod vůz. Mnohé detaily oproti LPH přibyly, mohlo jich být ale možná ještě trochu víc. To je však konec výtek. Na první pohled totiž model vypadá skutečně velice dobře a další zklamání nepřijdou.

Dva celkové pohledy na vůz z obou stran. Pro ty, co mají doma vozy ze stavebic LPH, možná tenhle model působí trochu divně, ale co se týká rozměrové přesnosti, vítězem je jednoznačně Loco. LPH působí trochu subtilněji díky více plastickému rámu, ale má i přehnaně velké otvory v bočních nosnících násypky a rám je celkově užší než by měl být. Proto může být první setkání s těmito novými vozy trochu překvapující.

Spodní pohled na model. Vidět můžete vlastní podvozky typu 26-2.8 z formy Loco. Už ty představují samy o sobě celkem velký skok v modelovosti oproti LPH. Podvozky jsou pěkně tenké a těsně přiléhají ke dvojkolím, takže působí tím správným dojmem. krom toho, už z výroby jsou v podvozcích instalovaná mosazná ložiska, což ani dnes není u továrních výrobců běžná praxe. Vlastně je to spíš rarita, za kterou musím firmě Loco udělit velkou pochvalu. Jízdní vlastnosti modelu jsou totiž výborné a je tu naprostá jistota, že takové zůstanou do budoucna.

Provedeme průzkum plošinek. Zde se Loco také předvedlo v dobrém světle. Zábradlí je usazené krásně rovně a pravidelně, nikde nemá otřepy a i když je samozřejmě masivnější, než by po přepočtu ze skutečnosti mělo být, je jeho mohutnost v TT ještě dobře přijatelná. Materiál zábradlí sice není vysloveně nezničitelně houževnatý jako u modelů Roco nebo MTB, přesto je pro modelový provoz dostatečně odolný a jen tak ho nepoškodíte.

Na tomto čele je vůz vybaven brzdou. Najdeme tu tedy vzduchojem, brzdový válec i kliku ruční brzdy. Vše je pečlivě a přesně vlepeno do rámu.

Na druhém představku je naopak plošinka otevřená a místo brzdy je sem situováno ovládání výsypných klapek.

Kvalitě montáže nemám absolutně co vytknout. Vše je osazeno přesně, nikde nejsou rušivé stopy po lepidle a z modelu nic neodpadává. Použité díly jsou kvalitně vyrobené i opracované, pokud u některého najdeme propad hmoty, není to přímo na místě do očí bijícím.

Co je ale skutečně špičkovou stránkou tohoto modelu (a  modelů Loco obecně) je povrchová úprava. Všechny barvy mají dokonale sjednocený stupeň matu, žádná sestava se neliší použitým odstínem barvy, vše je zkrátka jak má být. Vrstva barvy je tenká a rovnoměrná s perfektní kryvostí. Kdo někdy barvil model do tohoto schématu, asi dobře ví, jak náročné je nastříkat černý rám vozu a pohlídat si přitom, aby barva nezafoukla někam, kam nepatří. To je zde zvládnuté na výbornou, barevný předěl je bezvadný a to dokonce i z vnitřní strany bočnic.

To samé platí i o potisku. Ten je dokonale ostrý a čitelný. Nikde nic není rozpito, rozmazáno, nebo natištěné šikmo. Potisk může místy působit dojmem, že není bílá barva zcela sytá, ale je to dáno hlavně tím, že jsou nápisy skutečně jemné a proto tolik nekřičí. Nejsou vynechány ani ty nejdrobnější nápisy (písmenné označení klapek) a na obou plošinkách najdete i výstrahy před úrazem elektrickým proudem či návod k obsluze výsypek. Potištěné jsou i desky brzdových přestavovačů, čistě dobarvené jsou kotvičky na rámu. Potisk najdete i na náraznících, což je mezi továrními modely také čestná vyjímka.

Nabízí se přímé srovnání vozu sestaveného ze stavebnice LPH a nového modelu Loco. Jeden starý sypáček jsem si doma nakonec nechal z nostalgických důvodů, je to totiž úplně první model, co jsem barvou stříkal a ne natíral.

Rozdíly se najdou ve vozech konstrukční (LPH má brzdový válec na nižším podstavci a vynechanou střední příčku v zábradlí, což ale není chyba), těch modelových je ale víc. Model Loco je celkově jemněji zpracovaný, stačí se podívat na detail ovládací páky výsypných klapek a jejího uchycení. Některé detaily jako lemování rámu či očka na bočních nosnících jsou u Loco, pravda, jemnější a méně výrazné, než by si zasloužily, jinak ale není co vytýkat.

Model LPH vznikl hned těsně po revoluci, je tedy bezmála 30 let starý. Nutno podotknout, že na tu dobu to byl výborný počin a za ostatní tovární produkcí nezaostával. I přes všechny chyby, které na něm jsou.

Jednu z nich popíšu. Zatímco podvozky jsou oproti skutečnosti širší, než by měly být, rám je naopak užší. Na fotce vozů položených na bok je to krásně vidět. Tuhle proporci si Loco pohlídalo a na výsledném dojmu z modelu to dělá hodně.

To je dobře vidět zde, vůz Loco zkrátka mnohem výstižněji “sedí”, LPH působí takovým “offroadovějším” dojmem, což je dáno i “zdrcnutými” výsypkami a hrubšími detaily. Na této dvojici modelů je tedy posun v  modelářských nárocích v odstupu téměř dvaceti let zřetelně vidět a až na drobnosti Loco zaslouženě převzalo žezlo. Stejným přepracováním prošel později i model vozu Uacs, tedy známé “Rajky”, kde bohužel to samé konstatovat nemůžu. Dílčí detaily jsou samozřejmě u modelu Loco zvládnuté lépe, než u starého LPH, celkový dojem (krom zásadní změny, že se jedná o plnohodnotný bezvadně funkční tovární model) ale není zase tak dobrý hlavně kvůli nezvládnutému tvaru cibulí na cement, který je ale pro celkové vyznění modelu zásadní. V případě Rajek jsem tedy zůstal věrný letitým stavebnicím, pro které jsem si připravil leptík s doplňky a s pomocí nových modelovějších podvozků od SDV z nich vykřešu to, co požaduji.

Na závěr představím ještě jednu věc, která se mi na Loco líbí. Samo sebe definuje spíše jako malosériového výrobce. To nemá žádnou spojitost s kvalitou modelů, ta je bezvadná. Podepisuje se to spíše  na rozmanitosti sortimentu a ochotě výrobce připravovat i menší série. Některé vozy vznikají ve volných setech, kdy všechny spadají do stejné epochy pod stejného dopravce, ale v detailech se liší, čímž je umožněno sestavovat věrohodné ucelené soupravy. Moje modely tak pocházejí z rodiny sypáků ČD cargo, která čítala několik verzí, já stihnul koupit poslední 4 z nich. Z toho plyne i ponaučení, že není radno s nákupem modelů od Loco otálet, většina těchto speciálních verzí se po vyprodání neopakuje. Na několika snímcích to přiblížím.

Na první pohled dva stejné vozy, ve skutečnosti každý jiný. Každý je nastříkán mírně jiným odstínem hnědé barvy (ty používá Loco minimálně 4 a všechny vypadají velice věrohodně), nápisy a loga jsou natištěné na každém voze také odlišně. Přitom nic není zjednodušeno a všechno je provedeno maximálně autenticky.

Ještě detail podvozku. Ten je jednak tvarově velmi přesně provedený, má na sobě ale i patřičný potisk. To je další milá věc, prakticky žádný tovární výrobce podvozky vagonů nepotiskuje…

Vozy se liší i konstrukčně, některé mají na plošinách prkennou podlahu, některé kovový rošt. Dále se dá sehnat model vozu se zakrytou střechou (původně řada Sasz), ten ale ještě nemám, tak na fotkách chybí. Kinematika funguje bezvadně i pro dlouhé vlaky a to i pro sunutí. při provozu jsem nikde žádný problém nezaznamenal. U starších modelů Vtr a Ztr byla kinematika kritizována, protože se skláněla dolů a tak se lišila výška spřáhel, což vedlo k rozpojování. Zde je kinematika řešena zcela jinak a funguje bezchybně.

I ve velmi ostrém oblouku je pořád mezi nárazníky bohatá rezerva proti zaklesnutí.

V úvodu jse psal, že k modelu jsou dodávané dolepovací schůdky pod plošiny. Ty je potřeba lepit, samy v připravených otvorech nedrží. A lepit se musí vteřinovým lepidlem, lepidlo na plast se přes barvu na dílech nechytne. Schůdky mohou bez obav osadit všichni, ani pro oblouky R310 nepředstavují žádné omezení.

Ještě závěrečné představení dalších variant, co mám. Tohle je vůz, který výrobce pořád nabízí, všechny ostatní ČDC jsou již vyprodané. Zobrazuje vagon s nápisem domovské stanice Rudná u Prahy. Tím ideálně zapadá do souprav, které vozily do severních Čech vápenec z lomů v Mořině a právě takovou modeluji.

Další vůz má opět jinak rozmístěné nápisy, krom toho má natištěné barevné “záplaty” opravovaného laku.

Ty jsou na každém boku jinde. Také jsou zde žlutě nabarveny jen kotvičky, zatímco ostatní modely je mají žluté včetně nosné konzoly.

Další vůz. Jiná podlaha plošinek, jiný odstín hnědé, jinak umístěné nápisy. Některé jsou natištěné nažloutlou barvou a některé čistě bílou. Další z milých detailů, který vozy přibližuje realitě.

I díky drobným rozdílům vozy nejlépe vypadají v ucelených soupravách. Vypadají velice poutavě a díky různým detailům nevyžadují nutně pro rozbití jednolitosti patinu. Do té se časem ale stejně nějak hromadně pustím. Jestli mi v poslední době nějaký model vozu udělal radost, tak právě tento, přitom jsem ho dlouho přehlížel.

A právě proto jsem se rozhodl sepsat tento  článek. V posledních letech se na trh dostávají i modely, které jsou evidentně šité horkou jehlou a v některých ohledech nestydatě odbyté. Častým argumentem k odbytí kritiky a motivaci pro nákup je nabádání k podpoře domácího výrobce. Výrobce, kterému pak může být s tímhle přístupem všechno jedno a ani několik let sbírání zkušeností ho ke zlepšení nepřivedlo. Vedle toho máme v čechách i kvalitní výrobce. Přestože i vozy od Loco nejsou po stránce věrnosti předloze ve všech detailech naprosto dokonalé (což ostatně není žádný model, který kdy kdo vyrobil), jejich zakoupením dostanete solidně zpracovaný a bezvadně funkční model vozu, který na každém detailu vypovídá o pečlivosti, jež mu byla při výrobě věnována. Přesně takto podle mého soudu vypadá domácí výrobce, který si podporu zaslouží. Doufám, že nejsem sám a modely Loco udělají radost i dalším modelářům.