Jak jsem přidal dimensi aneb od obtisku k loďce
Už dlouho se snažím dopracovat k vlastním obtiskům – někdy se povedlo úspěšněji, někdy méně. Dokončil jsem díky nim několik zajímavých modelů, ale pořád to nebylo ono. Až se mi jednoho dne naskytla příležitost, jak svoji tvorbu posunout dál. A nejen ve dvou dimenzích…
Pokusy to byly opravdu na koleně – už jen proto, že jako kreslící program jsem si zvolil prachobyčejný Word v kombinaci s Malováním. Co jsem namaloval a pozmenšoval, to mi kamarád vytiskl na laserové tiskárně. Výsledek nijak profesionální, ale toho nadšení! Takhle jsem třeba vdechnul trochu toho života své 751.115.
Jednoho dne se mi ozval kamarád, jestli bych mu nebyl ochoten pomoci občas něco namalovat. V dnešní době, kdy člověk může koupit obtisky prakticky na všechno, co potřebuje, to možná vypadá jako ztráta času, ale zdání klame. Na železnici se třeba v poslední době pohybuje spousta zajímavých vozidel, která jsou neprávem opomíjená. Kdo je tedy milovníkem novějších epoch, kolikrát je nucen zůstat u továrních vozidel. Ale ani na starší vozidla často člověk nenalezne nic. A právě takové mezery jsme se rozhodli zaplnit.
Když jsem mu nadšeně kývl, pořídili jsme si řádný software a po prvotním seznámení se s programem postupně začali kreslit. Nic složitého, nebylo třeba se bát. Jako první spatřila světlo světa sada na Gbgkks. Na výběr je z malého a velkého loga ČD a sada obsahuje i jedno číslo vozu pro VI. epochu jako ČD Cargo.
Jako další přišlo na řadu staré Bmto292 v nejnovějším najbrtu. Skutečná patra těchto dvou čísel jezdila o víkendech na Posázavský pacifik a jezdí i nadále, jen již jako Bdmteeo296.
Při kreslení se vždy snažíme co nejblíže přiblížit skutečným fontům. Čísla na přání nejsou problém.
Zde ukázka, že i lokomotivy jdou.
Zadání znělo jasně – vyrobit doplňkovou sadu obtisků pro provoz od roku 2007 do současnosti.
Výchozí model je 742.148 od Tilligu.
No jo, ale ty obtisky jsou přece jen trochu placaté, řekl by si leckdo. A že jsem byl v té vzdělávací náladě, rozhodl jsem přidat k těm dvěma dimensím ještě jednu, prostorovou…
V práci jsem měl možnost se účastnit školení s 3D programy, a tak jsem se rozhodl tuhle šanci nepromarnit. Nějaké základy jsem už měl, ale osmidenní učení se a praktické kreslení rozhodně pomohlo si v hlavě udělat lepší přehled. A jak lépe si poznatky osvojit, než tréninkem, proto jsem nadšeně pokračoval i doma v programu Fusion 360. V té chvíli se mi povedlo zjistit, že kamarád vlastní 3D tiskárnu, a hned bylo jasné, čím se budu po dlouhých zimních večerech bavit 🙂
Své kolejiště stavím dle skutečných míst v dolním Posázaví, ale jak v modelu ztvárnit vodácké lodě, kterých je (nejen) Sázava každé léto plná? Několik náčrtů, pár vytažení, tu a tam zaoblit, převést do formátu STL a netrvalo dlouho a lodě jsem měl vytisknuté.
Tehdy kamarád vlastnil jakýsi čínský pokus o 3D tiskárnu za pár tisíc, proto tolik odpadu okolo. Stačilo ale strhnout skalpelem. Dnes už tiskneme rychleji a lépe s Průšovou MK3, která je o několik úrovní tisku výše.
Ještě trochu přetmelit a hurá do lakovny.
Mezitím mé nadšení neopadávalo a já pokračoval v konstrukční činnosti. Tak vznikl kajak…
trojmístná kanoe pro rodiny…
raft pro větší party…
A nakonec taky stany, ať mají vodáci kde bydlet 🙂
Po prvním tmelení jsem lodě hodil do základu.
Po drobném broušení a tmelení jsem výtisky zaformovat a odlít.
Nakonec mezi modely nemohl chybět ani typický vodácký barel na úschovu věcí během plavby.
Celá rodinka lodí pospolu.
Na laseru jsem si nechal vyřezat pádla.
Namaloval jsem i pádla pro kajakáře.
Ze stanu jsem zatím pouze odstranil otřep vespodu (prý se mu říká brim a slouží k lepší fixaci modelu na desku tiskárny při tisku). Je tu krásně vidět, jakým způsobem tiskárna pracuje – tiskne jednotlivé vrstvy. Ve výsledku to znamená, že všechny zakulacené věci je nutné opracovat pro skutečně kulatý tvar.
Ale i stany samozřejmě čekalo pečlivé opracování k zaformování a odlití.
Stačila barevná úprava a z jednotvárných odlitků se stali takoví krasavci. Tak vesty nasadit a sraz v dalším kempu 🙂
Modely budou vystaveny o víkendu v Pečkách u Zejmiho ve vitríně na tradičním místě hned vedle SDV. Kdo půjde kolem, určitě se stavte! U Zejmiho bude také během celé výstavy možnost obtisky a zde prezentované modely koupit. A při troše štěstí tu narazíte v pátek či neděli i na mě 🙂 Později budou věci k zakoupení zde na e-shopu.
No koukam, jak si to pěkně rozjel,obtisky i výsledek 3D tisku vypadá dobře.
Zamracena KDS se mi taky líbí, u nás na nádraží stáli dva čmeláci KDS jeden žluto černý, druhy byl už v novem nátěru.
Kánoe (vypadá to na variaci otevřené Malše) i kajak stylově patří do 60. let a poslední kusy dožívaly začátkem osmdesátek. Vnitřky kánoí byly buď středně či světle šedé, sedačky ze světlého dřeva a vnější povrchy v základu modré a červené, vzácnějí bílé či béžové. Individuálně upravované kusy mohly být i žluté, nebo maskáčové (ruční nátěr). Kajaky mělyhorní a dolní polovinu – límec a sedačka bývaly černé, vršek batevný, spodek v bílé, nebo čistý laminát (nažloutlý). Interiéry kajaku se většinou nebarvily. Stan áčko míval ostřejší horní hranu, tmavá zelená za socialismu nepatřila mezi obvyklé barvy. Stany bývaly v různých odstínech červené, oranžové, modré a hnědé, Zelené barvy nebyly maskáčové, občas byla k vidění hrášková zeleň. Žlutá barva moc oblíbená nebyla – lákala vosy, včely a jiný hmyz. Stany byly samozřejmě často vyšisované, osobně jsem měláčko z 50. let, které mělo čela, bočnice a vnitřek hráškově zelené, ale střechu vyšisovanou zvenčí do šedobíla.
Možná by se jako doplněk daly udělat nějaké plavací vesty – ke kánojím by šly nafukovací, případně polystyrénové – tenké buřty polystyrének by mohl imitovat rastr tisku. Dost by v tomhle pomohlo vodácké muzeum ve Zruči nad Sázavou.
Díky za znalecké doplnění, určitě se bude hodit! 🙂 Stany i lodě jsou zamýšleny jako univerzální, podle šikovnosti se z nich dá tmelením vykouzlit cokoliv od samby po vydru. Vesty jsou dobrý nápad, ale kdybych se do nich pouštěl, tak spíš z kartonu, který se dá v případě potřeby ohnout na figurku.
Také díky za tip na vodácké muzeum, určitě se někdy rád podívám.
Začal jsem jezdit koncem 70. let, takže musim popsat, co jsem viděl dřív, než to veme skleróza. Vesty klidně můžeš dělat i tištěný, většinou je nosily z donucení malý děti a zbytek je používal pod zadek, pokud se nejelo něco opravdu o hubu. Moderní doba přinesla jiný střihy, materiály a začly se jezdit divočejší věci, takže došlo i na použití bezpečnostního materiálu k původnímu účelu. Jinak před barelama se používaly plastový konve, tvarově vycházející z konví na plíko – byly z poloprůhlednýho plastu. Starý plastový sudy se objevovaly za socíku jako vítaná kořist z fabrik, co používaly barvy ze západu – na rozdíl od moderníh sudů (bílý s červeným deklem) byly modrý s černým deklem. Samozřejmě se používaly i lodní pytle – plátěný s uchama z popruhu – ty byly zelený, nebo černý. Dnešní pytle jsou z poplastovaný tkaniny, mají rolovací uzávěr, pestrý barvy a občas černý popruhy. O platových lodích psát netřeba. Pokud se časem pustíš do nafukovacích kajaků, za socíku byly modro-oranžový a žluto-oranžový, po roce 90. se začly používat veselejší barvy a postupně placatější tvary.
Pokud bys chtěl něco excelentního 1:1 na ježdění a měl potřebný úložný prostory, tak známej se naučil dělat cedrový kánoe a má v úmyslu pořádat i kurzy stavby.
Vím že se to sem nehodí ale nešly by vytisknout silniční podvalníky na vagony. Pamatuji si je u nás v Hostinným. Už je pár let schánim a nikde to nemužu dohnat. Vím že to byl typ Gotta.
Asi by šlo, ozvěte se mi na mail fuskamodely@seznam.cz. Potřeboval bych ale nějaké podklady, v téhle oblasti se vůbec nepohybuju.