Leptaná stavebnice vozu Sgnss

Většina z vás to dobře zná – koupíte si skvělou stavebnici vysněného vozu, který na vašem kolejišti zkrátka nesmí chybět, a když vám v rukou přistane balíček, s chutí se pustíte do stavby.

Ve většině případů však v jistém okamžiku narazíte na nepříjemnost v podobě nutnosti doplnění komponentů, které nejsou součástí stavebnice – typicky se jedná o dvojkolí, spřáhla, kinematiky, ale nezřídka také o podvozky či obtisky. Musíte sáhnout do svých zásob, ve kterých někdy nenajdete přesně to, co do stavebnice pasuje, přistoupíte k nejrůznějším úpravám, v horším případě musíte potřebné komponenty objevit v obchodě a dokoupit – to stojí čas a další peníze.

Dnes vám představím leptanou stavebnici kontejnerového vozu Sgnss, která se snaží tento neduh odstranit, a obsahuje opravdu vše, co je nezbytné k sestavení kompletního a plně funkčního modelu železničního vozu.

Předlohu modelu tvoří plošinový vůz Sgnss 54. konstrukční skupiny, schopný nést kontejnery a různé výměnné nástavby, vyráběný od roku 1996 ve Vagónce Studénce pro bývalé ČD. V současnosti je u nás v provozu pod vlajkou ČDC. S různými variantami tohoto typu vozu pod vlajkami mnoha různých přepravců se můžeme setkat po celé Evropě většinou v ucelených soupravách ložených univerzálními kontejnery.

Na vlastní oči se můžete přesvědčit, že stavebnice neobsahuje jen “vše”, ale opravdu VŠE.

Leptanou mosaznou planžetu síly 0,3mm, obsahující díly pro sestavení samotného vozu, doplňují plastové výlisky podvozků Y25, kinematik a nárazníků od firmy SDV, kvalitní, jednostranně izolovaná, kovová dvojkolí, spřáhla, aršíky s obtisky pro verzi ČD i ČDC a několik dalších drobných komponentů.

Součástí balení není tištěný návod, který by, při zachování současné podrobnosti a přehlednosti, celou stavebnici neúměrně prodražil. V digitální podobě je však návod k dispozici ke stažení zde.

Ložná plocha vozu je konstruována s ohledem na normu NEM 380, která předpokládá trny na spodku kontejneru a otvory v podlaze vozu. Model lze ložit například kontejnery od firmy SDV, které tuto normu rovněž respektují. Stavebnici vozu můžete zakoupit přímo na e-shopu MojeTT.cz.

Model zvládne sestavit každý, kdo disponuje nástroji pro práci s lepty, a má alespoň nějaké zkušenosti se stavebnicemi vyrobenými touto technologií. Model obsahuje velké množství drobných dílů, avšak při patřičné dávce trpělivosti není jejich osazení problém. Díky tomu, že je stavebnice navržena jako kompletní, všechny komponenty perfektně pasují na svá místa a není třeba nic dodatečně upravovat. Vůz je možné sestavit ve dvou mírně odlišných variantách – detailnější, do vitríny, nebo s kinematikami a spřáhly do provozu. Tento článek si neklade za cíl být návodem, ale spíše jakýmsi průvodcem, který dá čtenáři představu o náročnosti a detailnosti stavebnice.

Samotná stavba začíná sestavením rámu vozu a středového roštu. Je důležité mít vůz po celou dobu položený na “zádech” na rovné podložce, aby se konstrukce nekroutila – přece jen je to hubeňour. Všude tam, kde je to nezbytné, jsou díly opatřeny nepravidelně rozmístěnými zámečky, takže se nemůže stát, že se při sestavování dopustíte chyby a něco otočíte.

Máte pohromadě jen pár dílů, ale vagon už nabývá povědomých tvarů, co říkáte? Na oba konce rámu se osadí matky M3, ke kterým se v samotném závěru přišroubují podvozky. V balení jsou čtyři nerezové čepy různých délek, které představují vzduchojemy a brzdové válce.  Samozřejmě jsem tyto komponenty mohl vyrobit z odlitku, ale tím by se celá stavebnice jen prodražila, což by se takovou drobotinou jen těžko omlouvalo.

Stavebnice počítá také s možností vytvarování detailních vzduchových rozvodů z přiloženého měděného drátu. Můžete se přesně řídit návodem, který je v tomto případě jakýmsi kompromisem mezi pracností a věrností předloze, a tyto díly zpracovat podle něj, nebo sáhnout po fotografiích skutečných vozů a vytvořit vše do nejmenšího detailu – snaze se meze nekladou :-). Pokud plánujete mít na voze nastálo osazen nějaký náklad, je možné systém rozvodů zcela vynechat, protože nebude vidět. V této fázi stavby na vás čeká práce s vůbec nejsložitějším leptaným dílem, který je třeba ohnout na celkem osmi místech. Zespodu uzavírá celý rám a na přesnosti jeho zpracování podstatně závisí jízdní vlastnosti vozu. Do tohoto okamžiku to nebylo nutné, nicméně tentokrát určitě použijte ohýbačku – při závěrečné kompletaci vozu si tím ušetříte spoustu problémů. Spodek rámu je nejlépe vidět na jedné z fotografií na konci článku.

Zbytek stavby tvoří čistě vzhledové prvky a vesměs drobné díly. Poslední větší kusy jsou podlaha a čelníky.

V tuto chvíli je dobré k vozu zkušebně přišroubovat podvozky a ujistit se, jestli se mohou, spolu s dvojkolími, volně otáčet a nikde nedrhnou. Posaďte si vůz na kousek koleje a chvíli s ním šoupejte sem a tam. Pokud vše funguje, v žádném z následujících kroků už nemáte co pokazit. Poplácejte se po rameni (kdo to v dnešní době udělá za vás?) a vrhněte se na osazování desítek malých dílků, které spolu tvoří podstatné detaily, bez kterých si vzhled těchto vozů jednoduše neumíme představit. Kola ruční brzdy, brzdové přestavovače, schránky na průvodní dokumenty, a další různobarevnou drobotinu, doporučuji nabarvit zvlášť a osadit na vůz až po laku.

Barvy, laky, obtisky. Nebudu tu po sté opakovat, jak máte barvit a lakovat vagon. Troufám si tvrdit, že mnozí z vás tuto pasáž v článcích stejně přeskakují, tak nač přidávat další? Snad jen zdůrazním, že je opravdu životně důležité model před nanášením základové barvy pečlivě odmastit, ale to ví každý, kdo tento krok někdy podcenil. Schválně, jestli je mezi vámi někdo, komu se alespoň jednou jeho model z kovu po nástřiku nesvlékl jako had – nerad bych se musel stydět sám. Většina z vás zřejmě zvolí klasickou červenohnědou bravu, nicméně ve skutečném světě můžete potkat vozy zbarvené takovým způsobem, že snad ani s růžovou nemůžete sáhnout vedle.

U obtisků se na chvíli zastavím. Dostanete dva totožné aršíky s motivy pro rám vozu, pouzdro nárazníků a rám podvozků. Fotografie je upravena, aby byly jednotlivé motivy lépe vidět, takže barvy neodpovídají skutečnosti.

Obtiskové aršíky obsahují popisy pro dva různé dopravce – ČD a ČDC. Je tedy nutné se nejprve rozhodnout, pod kterým dopravcem bude vůz provozován. Práce s obtisky probíhá tak, jak jste již zvyklí – co nejtěsněji obstřihnout, namočit, nanést, usadit a usušit. Jisté specifikum však obtisky dodávané se stavebnicí mají: Motivy je nutné máčet ve vodě po dobu jedné až dvou minut, tedy 2x až 4x déle, než bývá obvyklé. Doba nutná k dokonalému zaschnutí lepidla po nanesení obtisků je rovněž delší – přibližně pět hodin. Nejprve se mi tyto komplikace příčily, protože mám rád, když věci odsýpají, je to však velmi dobrá cena za skutečnost, že jsou obtisky téměř nezničitelné a snesou i velmi nešetrné zacházení při usazování na špatně přístupná místa nebo na členité povrchy. Stále však platí, že je bezpečnější vyvarovat se používání ostrých nástrojů.

Pokud jste tak dosud neučinili – což by mě velmi překvapilo – máte v tuto chvíli poslední možnost rozhodnout se, jestli budete vůz prohánět po kolejišti, nebo ho posadíte do vitríny. Posledním společným krokem je instalace podvozků spolu s dvojkolími. Vitrínová varianta má na čelnících osazeno více detailů – šroubovku, vzduchové hadice a madlo pro posunovače – ale nemá kinematiky ani spřáhla. V žádném případě se nepokoušejte tyto detaily osazovat, pokud je vagon určen do provozu. Věřím, že jste šikovní, dáte si pozor a dokážete všechno neulámat při každém doteku (což tedy opravdu není můj případ), nicméně šroubovka a hadice přímo vadí spřáhlu, které se mezi ně zkrátka nevejde. Pro šachtu kinematiky to platí dvojnásob. Na fotografiích kolem vidíte pouze variantu určenou do provozu.

Kdo chce na model jen koukat, má hotovo, my ostatní si ještě sestavíme kinematiky, vlepíme je do připravených otvorů na spodku rámu a osadíme spřáhly. Otvory v rámu jsou navrženy přesně na míru kinematikám, takže vůbec neřešte jejich pozici nebo orientaci – v každém případě tam padnou přesně. Na menších kolejištích mívají oblouky menší poloměry a pokud je toto i váš případ, konkrétně pokud máte méně než ~500mm, je nezbytně nutné zabrousit rohy kinematik, aby bylo umožněno dostatečné vytočení podvozků. Na fotografii je vidět zbroušená kinematika pro průjezd poloměrem až 310mm – tento poloměr je zároveň konstrukčním limitem rámu vozu a menším neprojede ani v případě, kdy byste kinematiku neosadili vůbec. Za každou cenu jsem chtěl předejít tomu, aby byly hlavní podélníky jakkoli vykrojené kvůli okolkům, což je často vidět na továrních modelech, ale mně se toto řešení zkrátka nelíbí.

Na závěr zbývá jen sestavit podvozky, vsadit do nich dvojkolí a přišroubovat je k rámu vozu. Šroubky dotahujte jen lehce, aby se mohly podvozky volně otáčet. Před instalací podvozků je vhodné do matic kápnout například disperzní lepidlo, aby se šroubky v provozu samovolně nepovolovaly a zároveň šly snadno uvolnit v případě sejmutí podvozků.

Doufám, že vás neodradí vyšší počet dílů a stavbu si náležitě užijete. Napoprvé možná budete trochu tápat, podruhé pojedete na jistotu a potřetí už se vagon postaví sám a až se vám bude jednoho dne po kolejišti prohánět ucelená souprava deseti takových vozů, bude to velká paráda, co říkáte :-)?

Závěrem jedna s kontejnerem.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>