Nákladní vůz Vtdr od ES Pečky

Jak už to tak na počátku léta bývá, výstava v Pečkách tradičně přináší řadu novinek a zajímavých modelů ke shlédnutí, aby vlastně odstartovala okurkovou sezónu, kdy přes prázdniny nikdo nemodelaří. Letošní novinkou pořadatele a výrobce v jednom je další vůz, který by neměl chybět v žádné sbírce vozidel ČSD, otevřený vůz řady Vtdr.

Otevřené vozy Vtrd byly v nákladním provozu ČSD skutečnou klasikou. Je to jedna z těch řad, která na konci 50. let v rámci generační obnovy zaplavila československé koleje a na dlouhá léta se na nich usadila. Důležitý je vlastně pojezd tohoto vagonu, který byl jednotný a bylo na něm postaveno několik typů vozů. Od obyčejných plošinových přes oplenové po uhláky. A právě poslední varianta se stala typickou pro nákladní vlaky prakticky až do rozdělení ČSD. Předlohou pro novou stavebici se tak stala zaslouženě. Vozy řady Vtdr byly vyráběny v několika variantách, stěny korby byly plechové nebo dřevěné, dále se lišilo vybavení pojezdu… Tahle rozmanitost je pro modeláře jenom vítána a i výrobce mi odhalil plány o postupném zpracování různých verzí této rodiny nákladních vozů.

Stavebnice zobrazuje vůz Vtdr v provedení s pojezdem vybaveným kompletní brzdou a s plechovými stěnami korby. Tedy typ, který je asi nejvíce známý. Na stavebnici jsem se docela těšil, takže okurkovou sezónu nepřečkala a přes léto jsem model sestavil. Dnes tedy krátké povídání (krátké na moje poměry 🙂 ) o téhle novince.

Stavebnici dostanete v kalsické kartonové krabičce.

Všechny díly i obtisk jsou nasypané v jednom sáčku.

Dále tu je návod. Tentokrát není k tvorbě stavebních kroků použito fotek skutečných dílů, nýbrž počítačových výkresů. Díky tomu je návod přehlednější a snáz v něm pochytíte všechno co potřebujete vědět.

Zde vidíte kompletní sestavu dílů ze stavebnice… Díly pro stavbu vozu samotného jsou odlévané, najdete tu ale i plastikové nárazníky a kinematiky od SDV, leptaný aršík s detaily, spřáhla Kuehn a obtisk.

Tohle jsou ty doplňky, které už většinou znáte. Odlévané díly představím postupně během stavby.

Obtiskový aršík. Je tvořen podobně jako u stavebnic “pětiokeňáků” téhož výrobce (ty se nám mimochodem opět na trh vyrojily v nových verzích, takže můžete tušit, o čem bude další článek 🙂 ), tedy lak je souvislá vrstva po celém papíře a jednotlivé nápisy je tak třeba přesně vystřihnout.  Nápisy jsou poměrně blízko sebe, takže to chce dost opatrnosti, aby si při vystřihování člověk nepoškodil ostatní motivy, určitou kompenzací je, že všechny nápisy jsou na aršíku 3x, zatímco pro stavbu vozu jsou nezbytně nutné jen 2x.

A hurá na odlitky. V případě stavebnic ES Pečky můžeme mluvit o stálé kvalitě. Vše je odlito bez vážných kazů a odlitky jdou sadno začistit. Z těchto čtyř dílů přijde seskládat pojezd.

Zde je čtveřice stěn, po dvou bočnicích a čelnicích. Tady výrobce předvedl novinku. Kdo produkci ESP sleduje delší dobu, ví, že odlitky jsou jednostranné, tedy reliéf je  pouze na jedné straně a druhá strana je hladká. Tentokrát ale výrobce naznačil vyboulení plechů i z rubu, takže model bude vypadat zajímavě i bez nákladu. Jednoznačně tenhle krok chválím, jenom je trochu škoda, že mohly při té příležitosti rovnou být vytvořeny nějaké dorazy pro vzájemné zachycení dílů a pojezdu…

Poslední odlitek je s detaily. Přihrádka na klanice, brzdové špalíky a klanice. Předchozí fotky jsou vytažené do kontrastu, aby byly lépe vidět detaily, tak snad jste nějaké postřehli 🙂

Vrhnul jsem se do stavby. Vrhnutí je zde psáno záměrně, stavba totiž probíhá skutečně rychle. Stavbu jsem započal sestavením pojezdu. Slepit dva boky rámu a jeho střed. Pohlídejte si vzájemnou polohu brzdové výstroje a držáčků na přihrádku pro klanice. Opět jsem postupoval osvědčeným způsobem, tedy přilepit k rámu jednu bočnici, nasucho přiložit druhou, vsadit do rozsoch dvojkolí a pak volnou bočnici posouvat, dokud nejsou dvojkolí kolmo k ose vozu. Kdžy je poloha dobrá, volnou bočnici zakápnu lepidlem a nechám zaschnout. Všechno lepím jako obvykle středně hustým vteřiňákem.

Detail na rozsochu… V téhle fázi jsem zvažoval, jestli rovnou pro jistotu neosadím mosazná ložiska pro hroty náprav, lenost ale zvítězila a nakonec jsem si diplomaticky slíbil, že ložiska doplním někdy v střednědobém horizontu 🙂  Dvojkolí v rozsochách pěkně sedí, ale jak je vidět, kolem okolků jsou poměrně blízko detaily spodku. Hlídejte si tedy přesnost, ať to nikde nedrhne. Ještě doplním, že jsem použil dvojkolí Modmüller o průměru 8,3 mm.

Následuje osazení brzd. Brzdy jsou dvojího typu, kratší a delší. Není radno je promíchat. Doporučuji brzdy lepit do pojezdu se vsazenými dvojkolími, tím si nejlépe ověříte, že nikde nic nebude drhnout ani po tomto kroku.

Na spodek už chybí doplnit jenom přihrádka na klanice. Osadíte jí to připravených držáčků. Vyzkoušejte si to nejprve na sucho, aby bylo ověřeno, že jde police krásně vsunout na svoje místo bez poškození držáčků.

A korba. Slepil jsem k sobě všechny čtyři stěny. Chce to porovnávat si průběžně rozteče stěn s dílem podlahy, takže je to trochu krkolomné, dorazy by bodly. Není to ale nemožné, jen je třeba trocha rozvahy a pečlivosti.

Nyní bylo možné sestavit základ vozu nasucho dohromady. Vypadá to pěkně, už teď je jasné, že svojí předloze model odpovídá na výbornou.

U Stavebnic od ESP mě občas mrzí, že z tolik detailně propracovaného spodku toho běžně při provozu moc nevidíme. A tohle je také ten případ.

Návod při sestavování vozu radí následující postup: do sestavených stěn usadit do dané výšky podlahu a zalepit. Následně korbu nastříkat a později slepit se zvlášť nastříkaným pojezdem. To mi ale přišlo jako zbytečně složité, zejména to hledání správné výšky pro podlahu, když její poloha není nikde na bočnicích vyznačena a vše by se muselo doměřovat…  Rozhodl jsem se to tedy udělat jinak. Pro začátek jsem přilepil podlahu na pojezd.

V mezičase jsem dopracoval korbu vozu. Začal jsem opracováním klanic. Jsou opravdu jemné, při začišťování proto buďte opatrní.

Nabízí se myšlenka, že takto tenké klanice tvořené odlitkem budou křehké. Je pravda, že model s takovými dílky už vyžaduje opatrnější zacházení, pro mě to to ale taková překážka není. Pokud ale někdo chce model nasadit třeba do provozu na kolejišti pro děti nebo na výstavu, mohla by být zajímavá následující alternativa.

Výrobce stavebnice mi doporučil tento mosazný U profil, je to nejtenčí vyráběný. Je pravda, že je profil mohutnější než odlévané klanice, je ale také téměř nezničitelný. Kdo tedy chce odolnější klanice, může na vagonek osadit právě tento profil (k sehnání třeba u pana Litomyského) nařezaný na potřebnou délku. Kdo si bude chtít s klanicemi vyhrát, může z původního odlitku použít spodní část s uchycením klanic a z mosazi vyrobit pouze horní část.

Já použil klanice z odlitku. Jsou dvě navíc, takže náhradní zatím mám, kdyby náhodou došlo časem k většímu poškození, nahradím je mosazným profilem.

Dolepil jsem také plastikové nárazníky. Můžeme si vybrat, jestli všechny talíře osadíme vypouklé, nebo bude vždy jeden na čele plochý. Došlo i na stupačky, ty jsou v sadě tři, podle všeho by skutečně měly být na jednom čele dvě a na druhém jedna.

V leptané sadě zbývají imitace řetězů mezi klanice. Nějak mi ale nevyšly, byly moc krátké. Podívejte se na fotce, že se řetěz od klanice ke klanici nenatáhne, a to ani není prohnutý. Myslím, že v korbě vozu chybu nemám, takže nepřesnost bude asi v řetězech.

Rozhodl jsem se tedy prohrabat domácí zbytky a našel leptané řetězy ze stavebnic vozů Kbkks od SDV. Vždycky jsou tam nějaké navíc a délkově mají bohatou rezervu.

Každý řetěz jsem osadil trochu jinak.

Sice jsem tak přišel o možnost umístit do vagonu nějaký větší náklad, ale vzhledem k vnitřnímu tvarování bočnic a řetězům jakožto milému detailu mi to nevadí.

Dále jsem si celý vagon zkusmo sesadil. Stačilo vlastně opatrně vtlačit pojezd s přilepenou podlahou do korby. Následně jsem s pomocí jiného modelu přesně seřídil výšku nárazníků, aby byla obě čela shodně vysoko. Když jsem si byl polohou korby na pojezdu jistý, stačilo zespodu na pár místech pojezd ve voze zajistit pár kapičkami vteřiňáku. Sám zatekl do spár a mám tak přesně sestavený model bez odchylek, přitom nebylo potřeba nic měřit.

Vůz jsem nabarvil. Při lakování jsem vycházel z obtisku ve stavebnici, ten je zpracován v podobě, kdy vozy vyjížděly z továrny a tedy by měl mít vůz tovární nátěr. Ten byl trochu ozdobnější, než pozdější zjednodušená podoba, takže jsem toho využil. Z výroby vozy měly celý černý pojezd a rám. Hnědé byly jenom klanice, bočnice a čelnice, přičemž v III. epoše, do které tahle verze nápisů spadá, se používala trochu červenější hnědá, než jakou známe z nákladních vozů dnes. Celý vůz jsem napřed nastříkal hnědou, následně jsem korbu oblepil maskovací páskou a načernil spodní část. Následně jsem hnědou štětcem dotřel kousky klanic a sloupků, které skrz držáčky v rámu ve skutečnosti procházejí.

A rozmístil jsem obtisky. Jsou na docela jemném laku, takže vyžadují trochu opatrnosti při práci. Jinak jsou ale docela ostré a čitelné a dobově odpovídají tovární podobě vagonu dobře. Pár výtek bych ale měl: 1) v sadě nejsou nápisy na čela vozu, 2) černá tabule v druhém poli zleva by měla být černá, ale je to spíš tmavší šedá, 3) v obtisku je jenom jedno provozní číslo vozu. Poslední bod vnímám jako nejdůležitější, u takhle atraktivního vagonku by rozhodně více čísel modeláři uvítali.

Spodek je propracovaný skutečně věrně.

Po zalakování jsem přikročil k patině. Tentokrát jsem pouze spodek trochu přestříkl rzí a zbytek modelu zaprášil prachovými patinátory. Na bočních vratech se mi efekt moc nepovedl, jinak to ale nevypadá zle.

Nejvíc jsem zašpinil vnitřní prostor korby.

Po závěrečném zalakování matným lakem je vagonek stavebně hotový.  Poslední chybějící součástí jsou tedy spřáhla a kinematiky. Výřez ve voze byl ale pro kinematiky SDV trochu těsný, tak jsem ho frézou zvětšil (to jsou ty světlé plošky). Škoda, že s tím výrobce rovnou nepočítá, když ke stavebnici tyhle kinematiky dodává. Pro kienamtiky Peho je nejspíš výřez akorát.

Kinematika usazena…

…výška spřáhel seřízena, dvojkolí nacvaknuta. Vagonek je definitivně hotový a můžu ho zařadit do provozu. Jistě jste si všimli, že jsem během stavby do modelu nedával žádné závaží. Není na něj totiž nikde místo, musel bych vyrobit nějaký plíšek na míru a vložit ho mezi rám a podlahu. Nechtělo se mi s tím ale zabývat a krom toho by pak podlaha byla nemodelově vysoko. Vůz ale jezdí docela pěkně i bez závaží.

Stavebnice je takový standard ES Pečky. Místy to vyžaduje trochu improvizace, trochu úprav, při pečlivé práci je ale výsledkem povedený model, který na kolejišti zaujme. Co do detailnosti a věrnosti předloze je stavebnice zpracovaná výborně.

To už je dnes vše. Mohu jenom konstatovat, že nám na trh přibyla další zajímavá stavebnice vozu, kterou by neměl minout žádný modelář modelující nákladní provoz u ČSD.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>