Ikarus – plastu kus, bude z toho autobus?

Tímhle žertovným úvodem jsem vystihl podstatu dnešního článku – kdo by neznal stavebnici autobusu Ikarus z dob předávno minulých, která se tak nějak stále drží na trhu – zřejmě ne díky svým kvalitám, ale protože toho někde leží ještě celá garáž.

Stavebnice je dodávaná v pytlíku, takže je hned vidět cenný obsah, který za svých těžce vydělaných 125 Kč dostanete.

Velmi podezřele působí detailní popis předlohy “Ikarus – Autobus”.

Ve stavebnici je docela slušný interiér (slušný na šířku tak pro 1 osobu na sedačku, ale i tak potěší).

Díky tomu bude uvnitř něco vidět, kdo si chce pohrát, stačí natřít podhlavníky.

I pult řidiče ani vystouplé podběhy nechybí. Jako ineriér to ale podle mého názoru stačí i dneska.

Přes interiér přijde totiž ještě vsadit zasklení, proto musel být o něco zúžený…

Zasklení je opět v jednom kuse a s otvory pro usazení.

Je sice docela silné, ale je bez práce.

A teď skříň. Vše je poplatné době vzniku, skříň nevyjímaje.

Zde jsou vidět výstupky ve střeše pro vsazení zasklení.

Je to takový mix Ikarusů – na dálkový to má nízké kufry, ale zase správně umístěné dveře. Takový nějaký “Ikarus dvěstě-padesát-něco-s-přimhouřením-oči”.

Zezadu docela solidně naznačená světla, prostor pro SPZ, nárazník vč. gumových chráničů.

Zboku je to jasný dálkáč. Poměrně silné jsou okenní příčky.

Vpředu je vylisovaný i nápis Ikarus, mřížka a světla (ta jsou pravda trošku neprakticky vypouklá, i když realitě odpovídají – špatně se to bude natírat).

Dále je tu spodek.

Do toho se s mírným násilím nacvakne interiér poté, co se do otvorů vsadí kola. To zajistí, že se kola “takňák” otáčí a přitom nevypadnou.

Zespoda je naznačený jakýs takýs rám, je to jedno, vidět to nebude.

Samotná kola jsou ještě větší kompromis. Chybí zadní dvojmontáž, vše jsou jedoduchá kola.

Jestli uvnitř mělo být něco jako ráfky, tak ty chybí. Pro jednoduchou nápravu mít ráfky obráceně je dost nezvyk, a skutečné autobusy to určitě neměly.

Kola už přicházejí také komplet složená.

Tím je výčet dílů komplet.

Mě jednou inspiroval kolega PavelK, který si objednal 2 stavebnice a k tomu poměrně dost dílů na Karosy zvlášť, takže bylo jasné, že se bude “něco” dít. Spát mi to nedalo, tak jsem se do přestavby pustil taky – tímto ještě jednou za inspiraci díky!

Nejprve bude potřeba se zbavit několika blanek kolem čelních oken, to půjde odlamovákem. Není to o nic horší než u stavebnic SDV.

I vzadu by se něco našlo.

Zkusmo tak nějak seskládané. Trošku divně je vyřešený spodek, který se nevkládá do skříně, ale tvoří její spodní hranu.

K tomu jsem doplnil ze zásob kovové poklice, abych zakryl to “nic” v kolech, a zrcátka. Dalo by se doplňovat dál – například do interiéru, poklice modernější plastové, nebo úplně jiná kola.

Jak vidíte, díly jsou v jiné barvě, než předchozí starší fotky – je to každý pes jiná ves, jednotlivé stavebnice se liší, ale pro stavbu to ničemu nebrání. Tyhle “jednoduché Ikarusy” si získaly svou hanlivou pověst částečně díky tomu, že je složí každý, kdo má alespoň 2 prsty, jsou vyloženě za hubičku, a protože přichází v barvě nudného neutrálního plastu, tak je někteří ani nelakují.

Pak to bohužel dopadne tak, že se z toho stal kolejištní sterotyp rychloautobusu, a zpětně to pak další zájemce odrazuje, protože to působilo na kolejišti dostatečně na prd. Spousta modelářů nad stavebnicí dlouhodobě ohrnuje nos, že je to něco překonaného (překonané to podle některých bylo už ve chvíli, kdy to opustilo rýsovací prkna) a o to víc mě to vlastně zajímalo.

Jinak co se týče složitosti stavby, je to naopak výhoda – složí to i sedmileté dítě (ověřeno) a pokud už něco stavělo, tak vám i řekne, že to byla nuda (taky ověřeno). Pro totální začátečníky a mládež je to tedy stavebnice naopak ideální.

Samotnou stavbu jsem po osahání dílů a zkušebním secvakání začal osazením zrcátek – přilepeno vteřiňákem.

Na kola jsem osadil poklice. Kola byla v průběhu let co dům a východní ekonomiky daly. Začalo to Trilexy (věřím, že spousta jich jezdí dodnes, dokud se někde v Uzbekistánu doslova nerozpadnou), pokračovalo to ráfky podobnými těm u Karos. Výjimkou nebude různý mix. Tedy modelovat konkrétní provedení snad jen podle konkrétních fotek (ideálně z výroby). Ovšem, takové Ikarusy na Trilexech v modelu nemusí vypadat špatně.

Kola lezou trošku spod kastle, ale ještě je to na hraně, kdy se to dá.

Volba barvy je relativně jednoduchá, několik schémat se opakuje, a další miliarda vznikla ve východním bloku po uvolnění poměrů. Já jsem zvolil klasiku v podobě polomáčené bílo-červené kombinace.

Pěkná je i kombinace červeného podokenního pruhu na bílé (snad příště?).

Pak tedy vymaskovat, fouknout bílou – je to sprejem, je to na fotkách hnusné, v reálu je to taky hnusné, ale míň.

Pak začne ta nejdůležitější fáze – pomocí drobností z toho utvořit něco, co se jednak podobá Ikarusu a jednak to posune model nad úroveň “hnus fialovej z moře vytaženej”. Natřít zrcátka, světla (jde to skutečně špatně), černý nárazník podle skutečné fotky je volitelný, jsou i bílé, nebo jsou masky dvousvětelné (pozdější verze).

Vzadu natřít světla také štětcem a také gumy na náraznících. Jeden čas jsem uvažoval o nějaké obtiskové sadě, která by toto řešila čistším způsobem, ale chuť a čas jsem na to nakonec nikdy nenašel.

Kola stříknout základovkou, aby chytala stříbrná barva na poklice…

A natřít zpět do černé / stříbrné.

Interiér jsem stříknul jen šedivou, bude to dovnitř stačit.

Na skříni ještě dotřít pár klik, okenní příčky, vrchní poziční světla na střeše, doplnit nějaký ten drobný obtisk mřížky k motoru, a bude to.

Secvakat spodek, kde jsem rám předem nastříkal barvou shodnou se spodkem skříně.

A může se to celé secvakat bez jediné kapky lepidla – a drží to. Může být lepší přilepit rám ke skříni, ale nutné to není. Tuto část by bylo lepší možná rozřezat a přilepit předem, přetmelit díry a stříknout najednou, ale zrovna u stavebnice za 125 Kč bych se tu nerad pouštěl do teoretické úrovně “CHTĚLO BY TO” a podle mého názoru je to pak už trochu škoda práce.

Tím je hotovo. Bylo to přijemně rychlé, jednoduché, žádné záludnosti ani složitosti.

Za ty peníze mě to nakonec moc příjemně překvapilo – na nic si to totiž nehraje. Buďto se tomu chce modelář chvíli věnovat, nepřesnosti mu nevadí, a pak se základní nedostatky ztratí, nebo to ignoruje, a má z toho plastovou hračku.

Podle mě to nakonec tvary vystihuje docela slušně, a pokud to neukážete nemodelářům, kteří řeknou “jé autobus” tak v tom ten Ikarus vidět je – ty typické prvky tam prostě jsou.

Kdyby to byla stavebnice 3x dražší, asi bychom tu mohli spekulovat, že to za ty peníze není. Ale pro určitou skupinu modelářů to prostě není ani dnes stavebnice mimo – to mi snad prominete.

Srovnání s leptanou Karosou samozřejmě nastavuje nemilosrdně zrcadlo realitě, ale zvyšující se vzdálenost tento rozdíl vlídně redukuje.

A naopak si klidně ještě 1 nebo 2 udělám.

Až to totiž bude stát v řadě na Štrbském Plese, kam zrovna přijeli maďarští turisté, aby se podívali, jak vypadají pořádné hory (parkoviště na Štrbské Plese je o 335 metrů výš, než maďarská nejvyšší hora), nebude to vůůůbec ničemu vadit.

Ikarus vypadá vyšší, což je relativně správně. Přesné rozměry jsem nekontroloval, je mi to jedno, to už bych chtěl opět po stavebnici za stovku moc.

Určitě by vypadalo české kolejiště divně jen s Ikarusy, ale jako kombinace na turistické parkoviště – proč ne?!

Ještě jsem pak viděl, že bych mohl dodělat alespoň stěrače, tak jsem vzal ty z ŠLky, které vystihovaly tvar lépe.

Model by šel doladit dalšími drobnostmi – jiné poklice, menší zrcátka, čtyřoké provedení, odlitá kola a další drobností. Každým dalším detailem z toho bude o trošku lepší model.

Ale ani základ prostě podle mě není k zahození.

No, já si to jdu dát do vitríny k ostatním autobusům, a opravdu se za to vůbec nestydím 🙂

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>