Modely 742/T466.2: souboj kocourů

Poslední dobou se v TT dostává na trh poměrně hodně továrních modelů či stavebnic podle předloh jezdících u ČSD/ČD. Rozšiřuje se i nabídka lokomotiv, máme dokonce možnost vybrat si vícero výrobců. Právě takový případ nastal i u nejčerstvějšího modelu, který by nás měl zajímat, na modely lokomotiv ř. 742 se tedy dnes zaměřím.

Dnešní článek nebude klasickou recenzí, i když k ní bude mít  blízko. Pokusím se do něj obsáhnout trochu více kontextu a vlastních postřehů z oboru. Proto hned na začátek upozorňuji, že to nebude žádný sterilní článek. Bude se to tu přímo hemžit porovnáváním několika řešení stejných prvků, osobními názory a konkrétními závěry. Odmítám v poslední době často omílaný přístup k recenzím, kdy je zmiňováno, že by se články měly omezit na věcný popis a neústit v kritiku, aby si čtenář udělal názor sám. Pokud nějaký prvek ve srovnání s jiným vyjde hůř, prostě to napíšu a nebudu se schovávat za zdeformovanou objektivitu. Pokud se chcete dozvědět něco nezaujatého, přečtěte si na webech výrobců jejich popis, případně texty v příbalových informacích u modelů. Vy se ale chce te dozvědět něco víc a proto to tu čtete, že?  🙂

Konečně se dostávám k předmětu dnešní recenze. Na trhu se pomalu začaly množit modely železničních vozidel podle československých předloh. Zabývat se jimi po několika letech mlčení začali výrobci tradiční, zavedení, ale i nově vzniklí. Jako jednu z nejuniverzálnějších a nejzajímavějších lokomotiv i z hlediska možných nátěrových variant jsem očekával lokomotivu T466.2, od roku 1988 pak řadu 742. A skutečně, před téměř dvěma roky Tillig ohlásil přípravu modelu “Kocoura” na rok 2016. Termín se mu s vypětím sil podařilo dodržet, a tak se první verze této populární lokomotivy dostala na trh v samém závěru roku 2016. Aby ale nebylo rozhodování tak snadné, bez jakýchkoliv předchozích ohlášení svůj model na trh vypustila v polovině roku 2016 také domácí firma MTB. Každý výrobce má k výrobě modelů trochu jiný přístup, takže se dala rozdílnost očekávat. Modely těchto dvou výrobců tedy budou předmětem dnešního zkoumání.

Takto se vám dostane do rukou model od Tilliga. Standardní papírová krabička s molitanovou vložkou.

Model od MTB je balený hodně podobně.

Po odklopení víčka najdeme model uložený v molitanové výstelce překrytý ještě pěnovou fólií.

Po odložení fólie už vidíme samotný model. Je uložen ještě v proužku fólie, za který se pohodlně vyjímá, ten ale na fotce chybí.

Vyjmuto.

Součástí balení jsou krom modelu samotného následující díly: Náhradní náprava opatřená bandážemi, rámeček s plastovými dolepovacími doplňky, k dolepení jsou i houkačky a přechodový můstek na jedno čelo. Dále je tu i přípravek na sejmutí karoserie modelu.

Takto vypadají dolepovací doplňky. Jedná se univerzální rámeček shodný i pro ostatní modely MTB. Výrobce ale rámeček přepracoval a všechny díly nyní drží v rámečku pomocí jednoho vtoku. Snadněji se tak oddělují. Předchozí verze téhož výlisku byla předmětem časté kritiky, protože se díky nešikovné konstrukci dílky často rozlámaly ještě před odříznutím. Materiál je nejspíš stejný, ale vyjímání je snadnější.

Součástí výlisku jsou stěrače, houkačky (které nepoužijeme, přiloženy jsou jiné dvě barvené), hadice brzdového potrubí, tažné háky a antény.

Následující snímek přibližuje, k čemu slouží onen přípravek. Karoserii drží dva zámky na čelech. V těchto místech je tedy třeba zapáčit a karoserii vysunout vzhůru. Kvůli všudypřítomnému zábradlí to ale nejde tak snadno rukou, páčit tedy budeme přípravkem, jako je to na fotce. Model jsem měl zapůjčený od kolegy, proto jsem na něj nedolepoval žádné doplňky a neprováděl žádné rozebírání. Napadla mě ale jedna věc… Teď jde karoserie páčit krásně, ale až dojde na jednom čele k dolepení přechodového můstu, s přípravkem se tam už nepůjde dostat. Protože se při sundavání karoserie několika kolegům podařilo strhnout součástky osvětlení z tištěných spojů pod čelem, usuzuji, že bude potřeba karoserii povytahovat rovnoměrně na obou čelech. S dolepeným můstkem ale předpokládám, že to půjde jen obtížně…

Dále se podíváme na model od Tilliga. V přesném molitanovém lůžku ho drží ještě další molitanový blok.

Model vytáhneme za papírový proužek.

Zábradlí je chráněno přesnými bloky z tvrtší pěny, takže je při uložení dobře chráněno proti poškození. Tillig je tedy v tomto ohledu trochu vychytanější, obaly obou výrobců jsou ale dostatečně provedené a svůj obsah chrání velice dobře.

Pěnové bločky jsou přerušené v místě schůdků pro výstup na střechu.

Definitivně oproštěno od obalového materiálu 🙂

Tyto doplňky přikládá k modelu Tillig. Barvená mřížka žaluzií na střechu, černý výlisek s klasickými doplňky jako jsou tažné háky a brzdové hadice. Tady mám připomínku, vzduchové hadice tu najdeme čtyři, na kompletní osazení modelu je jich ale potřeba celkem šest. Chybějící hadice tedy musíme použít z jiného modelu. Za velkou chybu to ale nepovažuji, protože pokud model vybavíme hadicemi na obou čelech, omezíme pohyb spřáhla a tak bude provozovatelný jenom jako lokomotivní vlak. Předpokládám, že tuto možnost využije jen minimum modelářů.

Mřížka žaluzií je vyřešena jako dosazovací. Z výroby jí totiž měly jen stroje posledních sérií, na ty, co jí původně neměly pak byla zpětně dosazena a vetšina lokomotiv jí tedy dnes má. Výlisek je nastříkaný šedou barvou, je vylisován hezky čistě a skrz naznačené žaluzie je vidět. Mřížka drží na střeše i bez lepení.

Výlisek s ostatními doplňky.

Protože mnozí modeláři s příchodem továrních modelů pohřbili možnost stavět si modely sami, rozhodl jsem se do dnešní srovnávačky zařadit i svůj model “Kocoura” postavený z odlitku. Uvidíme, jak si v porovnání s novými modely bude stát. Model jsem si stavěl sám, nemá tedy žádnou krabičku a už vůbec ne dolepovací detaily 🙂

Všechny tři dnešní figuranty máme vybalené a nahrubo představené, nelítostný souboj tedy může začít.

První na řadu přijde model Tillig. Ten představuje lokomotivu T466.2264 ČSD. Jedná se tedy o stroj v IV. modelové epoše a zobrazuje stav lokomotivy po vyrobení.

Na první pohled model působí dobře. Vše je tam, kde má být, stejně tak v proporcích modelu není nic, co by mě hned padlo do oka v negativním slova smyslu.

Na úvodních fotografiích vidíte model s docvaknutou ohrádkou žaluzií na střeše, pro další rozbor jsem jí zase sundal, aby model vypadal tak, jak ho vybalíte z krabičky.

Dosazena jsou ale všechna madla a antény s houkačkami na střeše.

Model nese celočervený nátěr s šedým rámem a střechou, ochoz je lakován černě. Šedá se na první pohled jeví trochu tmavší, než by měla být, ale podle vzorníku celkem přesně odpovídá “střední šedé” od Agamy. Jak přesně vypadaly lokomotivy po vyrobení se dnes těžko dozvíme, kvalitních barevných fotek je nemnoho. Celkový dojem z barevného provedení modelu je ale dobrý.

Vše je nastříkáno matnými barvami a to naprosto čistě. Všechny přechody barev jsou ostré, bez zafouknutí, nátěr je bez nečistot. Všimněte si, že je černě nastříkána i boční hrana ochozu, přesně podle skutečnosti.

Model je po všech stránkách zpracován velice čistě. Ať už se jedná o kvalitu nástřiku, montáž modelu nebo potisk. Veškerá madla jsou na lokomotivu dosazena z výroby. Dosazen je i přechodový můstek na jednom čele.

Čelní můstek bohužel trochu zakrývá řadovou tabulku na čelníku. Je to jeden z mála technologiských ústupků na modelu, můstek by musel být z leptaného plechu, aby šel spolehlivě přichytit a spoj nezabral mnoho místa. Za pozornost ale také stojí správný tvar pluhu a zkosení kapot a kabiny. Jak je vidět na fotce, kabina má každé okno jinak veliké a jinak vysoko usazené. Ač to působí podezřele, je to naprosto správně a rozdíl ve skutečnosti způsobuje to, že jsou na jedné straně kabinky dveře.

Pohled na bok lokomotivy. Model je konstrukčně celkově hodně podobný modelu “Hektora” od téhož výrobce. Zábradlí je tedy opět řešeno jako součást bočního dílu rámu. Díky tomu je naprosto pravidelné a pevně umístěné.

Síla zábradlí na modelu se pohybuje v rozmezí 0,5 – 0,6 mm, což je na sériový model poměrně dobrá hodnota. Zábradlí na celém modelu působí pravidelně stejně jako ve skutečnosti. Realitě odpovídá i zakončení zábradlí u schůdků. Zábradlí je z houževnatějšího plastu než je tomu u předešlých hektorů, přesto jeho odolnost nedoporučuji zbytečně pokoušet 🙂

Všechny díly jsou sestavené velice pečlivě a nikde nejsou spáry.

Čelo působí velice dobře, lokomotiva má ten správný výraz. Natištěná hvězda i obroučky světel jsou bezchybné. Hvězda je dvoubarevná, tištěna je červená i žlutý lem. Rovněž potisk pluhu je navzdory jeho tvarové členitosti pravidelný a ostrý.

Ochozový plech má naznačeno krablování. Rastr ale nalezneme jen na kovovém základu rámu, vzhledem k rozdělení ochozu do více dílků už krablování nezasahuje na čelníky a pod boční zábradlí. Na většině plochy je to ale naznačeno, a to velice přesvědčivě a jemně. To, že na určitých místech zdrsnění povrchu chybí není opomenutí výrobce, ale kvůli konstrukci dílů čelníku a bočnic rámu ho nebylo možné vytvořit. Čekal jsem, že to bude při pohledu na model patrné, naživo to ale nijak zvlášť rušivě nepůsobí.

Poměrně vášnivě byl před uvedením modelu na trh diskutován pluh a jeho konstrukce. Tak se na něj podíváme. U tohoto modelu Tillig přistoupil k méně častému řešení, totiž pluh není pevnou součástí pojezdu, alébrž je uchycen na šachtě spřáhla. V oblouku se tedy pluh vychýlí společně se spřáhlem a následně je vrácen pomocí pružinky. Osobně jsem se bál toho vykyvování, přecijenom to ve mě evokovalo časy BTTB, kdy se v oblouku natočila div ne třetina čela vozidla. Rozsah pohybu ale ve skutečnosti není potřeba veliký a tak ani tento prvek nakonec nepůsobí rušivě. Co však mnoho modelářů řešilo, byl tvar pluhu a jeho slícování s okolním rámem.

Tak pokud budeme hovořit o tvaru pluhu samotného, ten je v nejlepším pořádku. Výrobce správně vystihl jeho tvar ve všech třech osách. Právě dodržení tvaru bylo důvodem, proč je celý pluh řešen jako pohyblivý. Pokud by byl pluh pevný, otvor pro pohyb spřáhla by narušil velkou jeho část a při zachování správné šípovitosti pluhu by zmizel podstatný kus spodní lišty.

Toto je maximální vychýlení pluhu, kterého v běžném provozu ani nejde dosáhnout. Každopádně dráhla pluhu je spočítána dokonale, nikde o sebe nic nedrhne a v klidové poloze pluh celkem slušně navazuje na rám a stupačky.

Kritizována byla spára kolem pluhu  a jeho špatná návaznost na okolní díly, to bylo ale z velké části způsobeno tím, že prototypový model ze zkušebních výlisků, který Tillig vystavoval na veletrzích, nebyl sestaven pečlivě a pluhy byly zdeformované. Sériové modely jsou provedeny o poznání lépe. Drobná výtka by se ale přeci jen našla. Pluh je na šachtě spřáhla jen nasunutý a toto spojení není příliš pevné. Může tedy při provozu dojít k jeho setřesení a mírnému naklonění, tím pak vznikne mezi čelníkem a pluhem viditelná spára. Komu by to vadilo, ten může pluhy k šachtám přichytit kapičkou lepidla a má po starostech. Na fotce níže vidíte, řekl bych “průměrnou spáru”, která ale v provozu není tak patrná jako právě na fotce. Pluhy mám zatím nepřilepeny, oba modely jsem fotil tak, jak jsem je vyndal z krabiček. Po přilepení spřáhla k šachtě se spára ještě zmenšila.

Dále se podíváme na madla. Na kapotě jsou zobrazena všechna madla jako na skutečné lokomotivě, všechna jsou zvlášť dosazovaná a osazená už z výroby. Madla jsou provedena z plastu, nepůsobí ale nijak silně, jsou tenčí než hlavní zábradlí. Výrobce dodržel na 100% jejich tvar, rohová madla jsou podle předlohy zalomená a stupačková skloněná směrem dolů.

I boční výstup na střechu je kompletně osazen a i zde mají madla správný tvar. Všechna madla jsou z probarveného plastu a nejsou dále nastříkána, jejich barva ale odpovídá barvě karoserie velice přesně.

Dále si prohlédneme střechu. Na první pohled působí dobře.

Naznačené deklíky jsou správně veliké, rozmístění kliček a pantů je také správně, zvedací háčky zrovna tak. Deklíky mají naznačené jehlanovité vypoukní. Osazeny jsou houkačky a dvojice antén. Někteří modeláři kritizovali rozmístění antén, ale přiznám se, že zrovna tenhle detail na skutečných lokomotivách nastudovaný nemám.

Výrobce zvolil provedení výfuku bez nástavce. Tak byl skutečně výfuk z výroby proveden, dojem ale trochu kazí příliš mělký otvor, výfuk by podle mě měl tvořit dojem díry, přestože není skrz…

Střední část střechy s dekly nad hlavami válců motoru…

…a boční pohled, který ukáže různou výšku různých detailů na střeše. Ve výsledku tak střecha působí přirozeně.

Přední část střechy s chlazením. Výrobce ho vyřešil tak, že je do kruhových otvorů vsazen díl z čirého plastu. Z jedné strany jsou na něm do plastických důlků natištěny vrtule, z druhé strany je natištěna mřížka. Vypadá to parádně, může to ale způsobit potíž při patinování, kdy nejspíš o krásné síťování přijdeme…  Něco je ale na střeše navíc. Určitě tu nemá co dělat anténka hned za chlazením, tu neměla žádná lokomotiva a na modelu se vyskytla nedopatřením. Můžeme jí jednoduše zaříznout a máme po poroblému. Trochu rušivě ale působí čtveřice otvorů kolem vrtulí. Ta je určena pro dosazení ohrádky s žaluziemi (je k modelu přibalena jako dosazovací doplněk). Většina lokomotiv tuto ohrádku z výroby neměla (a týká se to i zde zobrazené T466.2264, ohrádku poprvé dostala až následující VI. výrobní série), dosazovala se až později v provozu. Kdo tedy chce model bez žaluzií, budou ho ve střeše strašit tyto zbytečné otvůrky. Zbavit se jich jde stejně, jako nešťastné anténky vedle, prostě odlomíme z dosazovacích žaluzií výstupky, co do dírek patří, nacpeme je do otvorů a zařízneme. A máme vyplněno i bez barvení a tmelení.

Pohled proti světlu ukazuje správné jehlanovité prolomení deklů na střeše.

Zadní představek. Všechny detaily jsou krásně plastické, krycí lišty, dvířka kapoty, panty, větrací proseky… Pokud ale chci hnidopišit, nesmím opomenout zmínit, že na dvířkách, kde je natištěna výstraha před úrazem proudem, chybí horní prolis. Toho si ale téměř nevšimnete. Čeho jsem si naopak všimnul hned je naprosto perfektní nástřik dokonale sledující okápek na kapotě a potisk.

Kabinka. Ta je provedená výborně. Všechny rozměry jsou správné, stejně tak usazení a velikost oken. Díly kabinky jsou na karoserii dosazené, spáry na střeše jsou  ale velice nenápadné, slícování se tady Tilligovi povedlo. Co však bylo diskutováno je řadová tabulka na bocích. Ta je totiž vyrobená podle rozměrů dnešních “počítačových” tabulek, které jsou větší než původní s “kryšpínovským” systémem označení. Je to tak jeden z kompromisů na modelu, na fotkách to je ale nápadnější než při pohledu na skutečný model. Naopak potěšující je, že má Tillig vyrobené formy na různá provedení kabin, bez tabulky a bez prolisů.

Okruh okolo karoserie zakončíme pohledem na přední boky. Vše je tak, jak to má být, detaily jsou pěkně jemné, ale zároveň dostatečně plastické, aby z nich bylo něco vidět. Dokonale natištěný výrobní štítek a logo ČKD už asi nikoho nepřekvapí.

Takto střecha vypadá po dosazení ohrádky s žaluziemi. U ohrádky bohužel Tillig vyrobil trochu nesmysl.  Žaluzie jsou totiž zobrazeny jako otevřené, ve skutečnosti je ale ovládání jejich listů spojeno s bočními žaluziemi a otevírají se společně. Boční žaluziue má ale model zobrazeny zavřené. Krom toho jsou otevřené listy střešní ohrádky příliš vystouplé, ani v otevřené poloze totiž ve skutečnosti nepřesahují rámeček. Rámeček jako takový má ale rozměry správné.

Podíváme se také na pojezd modelu. Poháněny jsou všechny čtyři nápravy, vždy jedno kolo krajní nápravy je na modelu s bandáží. Konstrukce pojezdu také ve velkém přejímá zkušenosti z hektora. Jízdní vlastnosti modelu jsou skutečně dobré. Dokonce se kloním k názoru, že je to zatím nejpovedenější pojezd od Tilliga, co doma mám. Lokomotiva jede tiše, naprosto plynule a zpřevodována je takřka přesně podle skutečné lokomotivy, v přepočtu z ní na 12V víc než “stovku” nevytáhnete. Model projede spolehlivě veškeré oblouky i výhybky a na to, že to není nějak zvlášť těžký kousek, v pohodě utáhne 13 cisteren Roco. Sice už je při takové zátěži trochu patrné, že občas lokomotiva proklouzne, vlak ale nikde nezůstane viset.

Jak je vidět, Tillig má za rámem naznačené i hlavní vzduchojemy, což chválím. Do budoucna se tak dá počítat s vatiantou modelu 740/T448.0. Masky podvozků jsou pěkně plastické, brzdy jsou na ně dosazené zvlášť. Najdou se zde ale i chybky. Naftová nádrž je trochu užší, než by měla být (tedy, ona je užší než hlavní rám i ve skutečnosti, ale ne o tolik) a masky podvozků naopak širší. při celkovém pohledu na model to ale není tolik výrazné a pomáhá tomu fakt, že všechny ostatní rozměry jsou naprosto přesně.

U masky podvozku se ještě pozastavím. Vždy jedna maska na podvozku je nasazena trochu nakřivo. To vzniklo nepřesnými usazovacími kolíky mezi maskou a převodovkou. Dá se to ale lehce odstranit, maska je na převodovku jenom nasunutá, takže jí můžeme sejmout, odříznout na ní malý válečkový výstupek (právě ten je příčinou našikmení masky) a následně masku nasunout zpět. Je to nemilá věc, která by se výrobci stát neměla, naštěstí je ale její náprava snadná a zvládne jí každý.

Tolik popis vlastností modelu Tillig, které jsou zřejmé bez konfontace s jinými modely. K dalším bodům, jako je otázka věrnosti předloze, se vrátím v porovnávací části recenze.

Nyní se stejným způsobem podíváme na konkurenční model od MTB.

Model MTB přišel na trh o půl roku dříve, než model téhož stroje od firmy Tillig. A to bez jakéhokoliv předchozího ohlášení. Naproti tomu Tillig svůj model propagoval bezmála dva roky před uvedením na trh. Jestli je to jenom náhoda, nebo marketingový tah ze strany MTB jak využít namlsanosti modelářské obce na model této lokomotivy a vypálit konkurenci rybník samozřejmě neodhalíme, mě osobně to přijde ale hodně podezřelé, protože MTB kvůli rychloakci s kocourem odližilo už dříve ohlášené modely. Uvidíme tedy, jestli se spěch ať už  s vývojem či nákupem vyplatil.

Lokomotiva od MTB představuje stroj v epoše V., tedy klasického zástupce flotily ČD. Model nese nátěr v té nejznámější kombinaci, jakou tento dopravce používá. Narozdíl od stroje Tillig ale model MTB v této verzi představuje lokomotivu 1. výrobní série, tedy lokomotiva nemá na střeše ani bocích kabiny prolisy. Má ale na střeše ohrádku s žaluziemi, která je přímo součástí výlisku karoserie. U ČD už jí měla i skutečná lokomotiva, takže to je správně.

Na první pohled i tento model skutečného “kocoura” připomíná, bohužel už tady jsem si ale všimnul podivných proporcí lokomotivy, hlavně rámu a pojezdu. Zatímco skutečná 742 působí dojmem lehkosti, model MTB díky vysokému pojezdu dostává cosi z mohutnosti čmeláka.

Předně se zastavím u barev. U modelů MTB se mi stává, že na první letmý pohled vypadá lokomotiva vcelku dobře, při podrobnějším pohledu ale začně nadšení opadávat a když začnu model porovnávat podle fotek skutečné lokomotivy, ne jen podle paměti, ztratím veškeré iluze, že totéž dělal i někdo u výrobce při přípravě modelu. Bohužel se to samé odehrálo i modelu kocoura, který je od hlavy k patě hranatý, jednoduchý, a člověk by si skoro myslel, že na takovém modelu není co zkazit. Zpět ale k barvám, ty působí na modelu hodně světle, zejména červená, ta je dost světlá. Slonovinové proužky na čelech jsou taky spíše bílé, ale čistá bílá to není, takže ty uznávám. Naprosto mimo je ale šedá na pojezdu a střeše, na skutečné lokomotivě je unifikovaná šedohnědá, na modelu je použita jakási světlá šedá. Zajímavé také je, že některé díly jsou nastříkané lesklou barvou a jiné matnou. Na fotkách to tolik vidět není, ale naživo je to patrné na první pohled. S tím jsem se zatím u žádného jiného výrobce nesetkal.

Model MTB má odlišnou konstrukci rámu. Tillig na kovový základ nacvakává boční obložení, jehož součástí je i zábradlí, naproti tomu MTB má celý ochoz v jednom kuse a do něj je posléze do navrtaných otvorů zvlášť dosazeno zábradlí. Toto řešení se mi zdá více elegantní, bohužel MTB nedokázalo využít jeho potenciál. Dírky pro zábradlí jsou různě hluboké (nebo jsou různě vysoké nožky zábradlí, nevím) a tak zábradlí nejde usadit rovně a pravidelně. Snažil jsem se ho srovnat, ale nikdy se mi to dokonale nepodařilo, zábradlí se vrátilo do původní podoby. Protože jsem měl model zapůjčený, do dovrtávání dírek nebo zkracování nožiček zábradlí jsem se nepouštěl. Použité řešení výrobci dovolilo naznačit krablování ochozu v celé ploše, i tady ale narážíme na zjednodušení, krablování je jen volně naznačeno tečkami. Tak to samozřejmě ve skutečnosti nevypadá, rastr má jiný tvar a je mnohem hustší. Ochoz je nastříkán černě pouze shora, ačkoliv by černá měla přesahovat trochu i na boky, stejně jako to má model Tillig. Pokud se ale zastavíme u samotného zábradlí, to je vylisováno čistě z probarveného houževnatého plastu, síla je zhruba stejná jako u modelu Tillig, u MTB je ale zábradlí o něco slabší (průměr tyček je 0,5 mm) a především houževnatější, zlomit ho prakticky nejde.

Jak už bylo zmíněno, nástřik modelu není tak pečlivý, jak by se slušelo. Občas je v laku nějaká nečistota či drobný škrábanec. Ty ale nejsou při letmém pohledu vidět. Co ale vidět je, jsou nepravidelnosti v nástřiku. Tady je vidět, jak hrana šedé barvy nepřesně sleduje hranu střechy a na čelech budky je výrazně zafouknutá do červené.

Na čele to samé, předěl šedé a červené je prostě kostrbatý.

Celé to působí dojmem, že to lakoval někdo doma pomocí maskovací lepenky a nějak zvlášť se neznepokojoval, pokud se mu někde odlepila nebo posunula.

V detailu to je patrné mnohem víc. Stejně tak na krátkém představku vynikne divoké usazení zábradlí, které se mi prostě nepodařilo srovnat, díky houževnatosti se vždy vrátilo do původního tvaru. Všimnout si jde také toho, že pruhy na čelech nejsou stříkány, nýbrž natištěny. To není nic neobvyklého, pruhy tiskne na svoje modely i většina ostatních výrobců. U kocoura MTB je ale potisk vůbec nejslabší stránkou povrchové úpravy. Jeho provedení je silně amatérské, a to se ještě krotím… Jak je vidět, jednotlivé části pruhu jsou šikmé, nenavazují na sebe a tisk má časté vady, buď nekryje, nebo je neostrý…. Některé motivy potisku jsou zjednodušené, nebo si nezakládají na reálné podobě vůbec. Takže font a tvar ředových tabulek není zcela přesný, výstraha před úrazem proudem se přehnaně veliká a hlavně vypadá úplně jinak, než by měla a než má skutečná lokomotiva.

Rámečky oken kabiny nejsou pro jistotu potištěny vůbec. Kabina jako taková je další celek, který prostě ujel. Je o něco delší než by měla být, neodpovídají úhly zkosení (což pramení i z toho, že neodpovídají úhly zkosení kapoty) a tak jsou menší i okna. Rozměr ale není všechno, zaoblení rohů je příliš malé. Právě proto nejspíš nejsou potištěné rámečky, na výliscích sice naznačeny jsou, avšak po jejich nabarvení by hranatost a disproporce oken vynikla ještě víc.

Pohled na kapotu působí poměrně sympaticky. Detaily jsou provedeny jemně a pravidelně, některé jsou ale až příliš jemné a neškodilo by jim zvýraznění. Takto při běžném pohledu na model skoro zanikají.

Naopak přední hlavní žaluzie jsou pěkně ostré a výrazné. Jsou možná i plastičtější, než by po přepočtu měly správně být, ale do očí to nebije. O poznání hůř je na tom dekl pod žaluziemi, ten by měl být jehlanovitě vypouklý, výrobce se s tím ale neobtěžoval a poklop udělal plochý, s výrazně vyrytým X (přičemž ono X je vyryto mnohem výrazněji než většina detailů na kapotě). Takhle dekly řešilo BTTB v 70. letech, v roce 2017 a na modelu s cenovkou blížící se čtyřem tisícům takové zjednodušení nemá co dělat. Dále si můžete všimnout rozpitého natištěného pruhu včetně loga ČKD.

Madla na modelu jsou z drátků. Sice jsou o něco jemnější než plastová u modelu Tillig, ale všechna jsou tvarově zjednodušená. Rohová madla nejsou zahnutá a žádné madlo nemá typické prohnutí dolů.

Dalším nešvarem modelu je fakt, že jsou k montáži použity nekvalitní díly. Zde jsou patrné propadliny v plastu. Ty při výrobě vznikají v místě, kde se materiál samovolně při chladnutí vcucnul do sebe. Způsobeno je to buď nevhodným nastavením lisu, nebo špatným návrhem dílu při konstrukci, kdy je prostě síla materiálu už moc velká. Na karoserii se problém týká bočních žaluzií (je vidět, jak jsou jednotlivé listy zprohýbané a nepravidelné)…

…a třeba i střech budky kabiny. Umocňuje to fakt, že jsou střechy kabiny nastříkané lesklou barvou.

Celkový pohled na bok…

…a jdeme se podívat na estetickou stránku pojezdu. Celý je roztažený na výšku. Vyšší je jak hlavní rám samotný (na rámu neodpovídají rozměry detailů, ani není správně plastický), tak je větší mezera mezi podvozkem a rámem. Těžko říct proč tohle vzniklo. Že by bylo v rámu málo místa pro uchycení podvozků a kinematiku? Jak je tedy možné, že Tilligovi se tam všechno vlezlo a třeba taková V100 od Roca má rám ještě nižší a též funguje bezvadně? Já za tím vidím prostě další z řady pohodlností, kdy se výrobce neobtěžoval domyslet něco pořádně a vycházet při tom ze skutečných rozměrů. Stejně tak naftová nádrž. Zatímco Tillig netrefil její šířku, u MTB je šířka naopak jediným dodrženým rozměrem. Výška, délka, zkosení, rozmístění detailů, to vše je špatně.

Maska podvozku má trochu nevýrazné detaily a příliš malé brzdy, jinak ale vypadá dobře. Bohužel pryžokovové sloupky nad ní patří opět do kategorie “vycucáno z prstu”. Jsou příliš nízké (mají dosahovat až k rámu), postrádají charakteristický sklon a středová konzole chybí úplně. Opět je tu krásně vidět rozprsknutý potisk krémového pruhu.

Pěkným detailem je na čelním zábradlí spojovací řetízek.

Oproti Tilligu je jinak řešen pluh. Ten je napevno přišroubovaný k rámu, je v něm tedy vytvořený otvor pro pohyb spřáhla. Pluh se tedy v oblouku nikam nenatáčí, ale daní za to jsme přišli o oválné otvory v něm. Pluh má ale hodně zjednodušený tvar, který se skutečnému jen vzdáleně podobá. Je příliš plochý a přitom vysoký.

Pohled na čelo bude dalším těch nelichotivých.

Jak je vidět, pruh je natištěný našikmo, neostře, nekryje dobře na hranách a ještě jsou v něm jakoby “mastná oka” červené. Rozpité je i logo ČD a ani lemování světel nedopadlo dobře. Krom toho jsou světla větší, než by měla být. Jejich zasklení je ale provedeno vcelku čistě.

Na čele rámu toho bohužel ke kochání také moc není. Ochoz je provrtaný skrz, takže zábradlí ční i z jeho spodní plochy, to by ale mělo jít v pohodě zaříznout a bude po problému. Mizerný je ale potisk, řadová tabulka je šišatá, soutisk se nesešel o milimetr, ani žlutý lem pluhu svým zpracováním neoslní. Kapitola sama pro sebe jsou drobné texty na celé lokomotivě. Jejich barva málo kryje, takže jsou špatně viditelné a při vzdálenějším pohledu na rámu skoro zaniknou. Použitý je ale i špatný font, texty nemají diakritiku (přitom stáhnout si z interenetu font, který háčky a čárky umí, dokáže asi každý z nás) a části písmenek chybí.

Pohled shora ukazuje nevýrazný tvar pluhu.

Nástřik červenou barvou je ale  povedený. Barva má na všech dílech jednotný polomat a nezalila žádné detaily, všude je krásně rovnoměrně. Příště by to chtělo ale použít správný odstín červené….

Zábradlí je sice houževnaté a jemné, bohužel tvarově se ale také příliš s předlohou nesešlo. Oba boční díly mají stejný nešvar, středová příčka prochází skrz celou šířku, u schůdků by ale měla být vynechaná. Stejně tak zakončení zábradlí u schůdků je ve skutečnosti zcela jinak.

Rozteč svislých příček na dlouhém bočním zábradlí je jednotná, to je ale taky špatně, první tři sloupky mají mít rozestupy větší.

Boční žebříček z madel pro výstup na střechu. Madla jsou do karoserie vlepena, občas je někde trochu vidět stopa lepidla, ale není to nic hrozného. MTB má místo nejvyššího madla osazenou půlkruhovou zábranu. Tu Tillig osazenou nemá, na druhou stranu tuto zábranu z výroby nejspíš lokomotivy neměly, alespoň na dobových fotkách jsem jí prostě u některých strojů nenašel. ve zkosené části střechy by ale nad zábranou mělo být ještě jedno madlo, to MTB nemá.

Koukneme se na střechu. Oproti modelu Tillig chybí na samém zadním konci střechy jeden deklík. Ten ale některé lokomotivy mají, některé ne, takže to chyba není. Hezky jemně jsou zobrazeny krycí lamely mezi jednotlivými částmi střechy. Nejsou osazeny anténky a houkačky, otvory jsou pro ně ale připraveny. Stejně jako u Tilliga jsou boky kabiny zvlášť dosazované díly, u MTB je ale spára na střeše trochu výraznější.

Další detaily střechy opět trpí řadou zjednodušení. Dekly nemají správné některé rozměry, opět chybí jehlanovité vyboulení a zvedací háčky střechy jsou naznačeny skutečně jen symbolicky. Naopak pěkně je zobrazen vysoký nástavec výfuku.

Zdaleka největším průšvihem střechy je ale ohrádka se žaluziemi nad chlazením. Žaluzie jsou sice oproti Tilligovi naznačeny správně zavřené i zapuštěné v ohrádce, ohrádka samotná má ale špatné rozměry, je příliš široká a na výšku má zhruba polovinu toho, co by měla mít. Tento prohřešek jeprakticky nemožné nějak podomácku opravit, ohrádka je totiž přímo součástí výlisku karoserie.

Ještě dva pohledy na střechu…

…ilustrující patrné propady materiálu na kabinách i deklech.

Závěrem prvotního zhodnocení je pohled na spodek modelu. Je vidět odlišné řešení konstrukce pluhů, každý drží za dva šroubky. Naftová nádrž je správně široká, podvozky ale působí užší, než by měly být.

Poslední pozastavení zběžného popisu modelu MTB se bude týkat jízdních vlastností. Model nemá v základu osazenou žádnou bandážovanou nápravu. Ta je přibalena jako doplněk a můžeme jí na model dosadit, což není nijak složitá operace. Ačkoliv je model o něco těžší, než model Tillig, bez bandážované nápravy toho moc neutáhne. Pokud tedy máte na kolejišti stoupání, či chcete tahat dělší soupravy, bez výměny nápravy se neobejdete. Jaké jsou jízdní vlastnosti modelu? Pro mě osobně veliké zklamání, marně jsem očekával oblast, ve které se MTB předvede v lepším světle a konkurenci převálcuje. Zpřevodování modelu je pěkně do pomala, maximální rychlost téměř přesně odpovídá skutečné lokomotivě, tedy 90 km za hodinu. Hlučností je pojezd trochu horší průměr. Tady ale klady končí. Nápravy modelu šmajdaly, takže se při jízdě kolébal. Co je ale horší, lokomotiva nebyla schopna projet výhybky. Při jízdě proti hrotu tak v 70% případů vykolejila. Bylo zcela jedno, jakou rychlostí model jel. Pátral jsem po příčině a zjistil jsem nemilou věc. Nápravy neměly správný rozchod kol, hlavní problém je ale v tom, že kolečka MTB nemají stejný profil jízdní plochy a okolku, jako ostatní modely, okolek je výrazně užší. Díky tomu si umí najít cestičku mezi kolejí a jazykem výhybky a vykolejit podvozek. Zajímavé, na provedení dvojkolí modelů platí norma, kterou všichni výrobci dodržují, MTB ale trpí nějakou zvláštní potřebou dělat věci po svém.

Dále jsem spíš z legrace do článku zařadil model kocoura z odlitku, který jsem si postavil před pár lety. Uvidíme, jestli tato dnes hojně zatracovaná metoda tolik zaostává za továrními modely.

Model jsem stavěl hodně narychlo prostě “abych ho měl”, takže jsem mu nevěnoval tolik péče, kolik by si zasloužil.

V čem je model jednoznačně za oběma továrními kolegy pozadu jsou detaily a jejich ostrost a pravidelnost. Tady bude mít vtřikovaný plast vždcky nad odlitkem navrch. Celkové proporce a rozmístění jednotlivých detailů ale odpovídají poměrně dobře.

Protože je do určité míry vzhled modelu závislý na šikovnosti modeláře, dovoluje to některé detaily vyřešit naopak lépe, než to může zvládnout tovární výrobce. Zářným příkladem je třeba zábradlí a madla. Všechny tyhle dílky jsem si vyleptal do mosazného plechu, takže jsou krásně jemné, zároveň ale odolné.

Stejně tak jsem si během stavby mohl připravit rovnou podklad pro zamýšlený výsledný vzhled modelu, tady je například rovnou záměrně nastříkána vyšisovaná světlejší červená, protože jsem dopředu počítal s patinovanou lokomotivou.

Patina jako taková se ale příliš nevyvedla a závisí to od rychlosti stavby. Na fotkách z blízka nepůsobí úplně dobře a model vypadá kropenatě. Z toho samozřejmě plyne další fakt, který je potřeba přiznat. Postavit pěkný model z odlitku dá práci a ne každý má na takovou akci čas, zkušenosti a trpělivost. Takže výsledek se může mnohdy lišit. Naproti tomu tovární modely jsou koláče bez práce, i když je toto pečivo poněkud dražší.

Ani odlitek karoseie nemá správně úhly zkosení střechy kapoty. Je to škoda a opravit se to téměř nedá, situace je však vyvážená tím, že takovýhle odlitek stojí okolo 150 korun, což je cena velice dobrá.

Detaily nejsou tak přepychové, jako u recenzovaných kolegů, v základu jsou ale dobré. Naznačen je i jehlanový deklík pod žaluziemi, střešní žaluzie pak mají ohrádku rozměrově lepší než MTB, stejně tak proporce rámu a jeho výška jsou správné.

Tvar oken se mi na odlitku podařilo vybrousit docela obstojně, i když by to mohlo být i lepší. Volného průhledu kabinou si ale  moc neužijete, je vycpaná pod střechou závažím.

Ochoz nemá žádné krablování a na střeše nejsou zvedací háčky. Takže detaily nic moc, jako celek to ale tak špatné není.

Když jsem mluvil o rychlostavbě modelu, zjednodušení se samozřejmě týkají i pojezdu. V rámci úspor (model mě v nákladech za materiál vyšel ani ne na tisíc korun) má model hnaný jen jeden podvozek. Ten je použit z V100 START Tillig. Druhý podvozek je bez pohonu, pouze obstarává sběr proudu. Materiál jak vidíte “co dům dal”. Vzhledem k bandážované nápravě a dobrému zatížení ale model utáhne zhruba stejně, jako jeho kolega MTB bez bandáže. Předpokládal jsem hlavně provoz ve dvojčeti, takže to není pro mě omezení. Ačkoliv jsem při stavbě postupoval od oka, podvozky jsou správně široké.

Pohled na čelo půdobí docela solidně. Model nemá osvětlení, reflektory jsou jen odvrtané, zasklené čirou barvou a podbarvené. I od ruky se ale podařilo kvalitně olemovat barvou všechny obroučky. Pluh je tu napevno součástí skříně, spřáhlo jsem vyřešil bez kinematiky, pouze otočnou šachtou. Sice jsem přišel o těsné spojení s připojenými vozy, ale mohl jsem zachovat většinu pluhu, do nějž jsem vybrousil pouzte nezbytně veliký otvor, takže to nevypadá tak rušivě.

Jeden pohled na čelo z nadhledu…

…a druhé čelo z nadhledu. To by pro představu, co se dá z obyčejného odlitku za pár večerů postavit, mohlo stačit.

Nyní přijde na řadu asi nejočekávanější část článku, tedy přímé srovnání všech modelů. primárně se samozřejmě zaměřím na ty tovární. Vždy upozorním na některý prvek, popíšu v čem je problém a určím výrobek s lepším výsledkem.

První pohled na oba modely bez zaměření na detail. Už tady jsou rozdíly znát, Tillig sedí pěkně při zemi, MTB je vedle něj trochu čahoun. Působí také celkově hranatějším dojmem.

Jak to tedy s tou výškou je? Následovně…

…zřetelně tu vidíme naprosto odlišně zpracované pojezdy. U Tilliga je mezera mezi rámem a podvozkem menší, i rám samotný je o něco nižší. Boční pohled spíš na na Tilliga…

…a spíš na MTB.

Tváří v tvář. Modely se liší v základních proporcích jako je výška, ale i v řadě detailů. Některé detaily vypíši a schválně si je na fotce najděte a porovnejte. Proporce zábradlí, provedení příček a navázání na rám, přesnost usazení, detaily na maskách podvozků, tvar a rozměr oken kabiny, liší se i proporce větracích mřížek na kapotě, jejich výraznost. Po přepočítání a ověření některých rozměrů a prohlédnutí fotodokumentace je třeba říct, že všechny tyto body lépe vystihl Tillig, u MTB jsou prostě špatně. Jako by to celé kreslil někdo od oka a přitom vůbec neměl pro tyhle věci cit. Všimněte si třeba hlavního rámu lokomotivy, u MTB je to vpodstatě placka, která na sobě má naškrábaných pár detailů, u Tilliga je rám řádně promodelován v několika vrstvách a jeho detaily mají navíc správné rozměry (porovnejte třeba rozteč prolisů, jejich výraznost a velikost vyvazovacích ok).

Pohled na čelo rovněž přihrává body Tilligu. Madla jsou správně umístěna, detaily jsou správně plastické, u MTB jich řada zanikne, protože nejsou výrazné. Největší rozdíl je ale v pluhu. Tillig tvar vystihl téměř přesně, pluh MTB pochází z říše fantazie. Je mnohem vyšší, bez jakýchkoliv detailů, neodpovídá jeho prohnutí ani úhly zkosení.

Pohled na zadní čelo ukazuje také rozdílnost v provedení oken na čelech kabin. U Tilliga je každé okno jinak umístěné, u MTB jsou stejně. Správně to má Tillig.

Lokomotivy a celkový záběr z boku. Tady vynikne rozdílnost v maskách podvozků, ty MTB vypadají, jako by vůbec neměly brzdy. Vidět je nevýraznost detailů na karoserii MTB, naopak hlavní boční žaluzie má MTB výraznější než Tillig. Tady nejsem schopný určit jednoznačně, kdo to má lépe. Modelu Tillig by slušely žaluzie výraznější, u MTB se mi to ale zdá trochu moc. Rozdíl je ale i v zábradlích, podívejte se na rozteče příček a jejich zakončení. To má jednoznačně lépe Tillig.

Další celkový pohled. Proporce skutečné lokomotivy trefil rozhodně lépe Tillig.

Pohled odspodu. je tady jasně patrná rozdílnost v šířce podvozků. MTB má podvozky úzké, Tillig zase široké. Vzácná to chvíle: správně není ani jeden model. Přepočítaný rozměr šířky rámu skutečného podvozku ČKD je přesně uprostřed mezi oběma modely.

Nyní upřeme zraky ke zpracování střešních partií.

Zde odhalíme problém, proč model MTB vypadá hranatější. Má totiž menší zkosení po stranách střechy a čel. Díky romu šířka horní části střechy neodpovídá a neodpovídají ani detaily na ní. Je to patrné na ohrádce se žaluziemi, na modelu MTB je mnohem širší než u Tilliga. Celkovou šířku kapoty má ale MTB správně.

Zde je ten dojem hranatosti docela vidět. Vidět je i spasování kabin s kapotou, u Tilliga žádná škvírka není, u MTB ano. Tilligovi tu sice hrají do karet prolisy, které odvedou pozornost, i při podrobném zkoumání však najdeme jen nevýraznou linku, žádnou spáru.

Zajímavá je také další věc, jak můžete vidět na pohledu shora, kabina modelu MTB je o milimetr delší. Po ověřění rozměrů musím palec zvednout pro Tilliga. Vidět také je rozdílnost v jemnosti provedení krablování ochozu, to Tillig zvládl bravurně. Naznačené jsou také plnící víčka písečníků na ochozu, ty MTB nemá pro jistotu vůbec.

Tady je jasně patrný rozdíl ve zkosení střech. Kvůli tomu u modelu MTB poklopy, které mají jít od hrany k hraně jednoduše od hrany k hraně nejdou. Na modelu MTB dále chybí některé zvedací háčky, ty co tam jsou, nejsou vždy správně umístěné.

Další pohled na boky, tentokrát v oblasti podvozků. Je jasně parný rozdíl ve zpracování jejich masek a odlehlosti od rámu. Dál je patrný rozdíl v rozměru zábradlí. Schůdky na modelu MTB nemají rovnoměrné rozestupy jednotlivých stupňů. Všechny tyto detaily má lépe zobrazené Tillig. U Tilliga se ale také chybka najde, a sice právě u schůdků. Skutečné schůdky na lokomotivě mají horní dva stupně plné, dolní s dírou skrz. To oba výrobci trefili, výplň prostředního stupně je ale u Tilliga součást kovového rámu a ten je barven na černo. Díky tomu tato výplň zanikne, správně by měla být šedá.

Rozdíly v rozměrech kabiny, oknech, přesnosti usazení zábradlí, množství detailů. Dále potisk modelů, u MTB neostrý, rozpitý a málo sytý.

Poslední přímá konfrontace je zaměřená na pojezdy. Vidíme na ní rozdílnost v provedení rámů, masek podvozků a taktéž naftovou nádrž má každý model jinou. Správně je model Tillig, ten má navíc za boky rámu naznačeny hlavní vzduchojemy. Ty však v tomto provedení s černým ochozem příliš nevyniknou.

Dále tu máme osvětlení modelů. Oba modely byly zkoušeny v analogovém provozu, kde oba shodně svítí tříbodově bíle vpřed a dvoubodově červeně vzad. Kvality fotek si nevšímejte, jsou v počítači upravené, aby nebylo okolí světel zcela černé a měli jste předtsavu o celkovém dojmu. Napřed Tillig. Toto je koncové osvětlení, není co dodat.

A čelní osvětlení, opět perfektní. Světla svítí stejnoměrně a přiměřeně jasně, jejich barva je také pěkná.

Malý nešvar tu ale je. Při svícení bílými světly dochází k průniku světla rámem a osvětlen je tak i kousek pod lokomotivou, čehož si na fotce můžete všimnout hned za pluhem. Není to zase tak výrazné, sám jsem si toho hned nevšiml, ale děje se to.

A model MTB. Barva světla a jas jsou stejně povedené jako u Tilliga. Problém je ale ve zpracování světlovodů. Světla totiž celkem výrazně prosvítají i do těch sousedních, které zrovna v tu chvíli svítit nemají, krom toho prosvítají i skrz karoserii, takže svítí celý její roh. To by se rozhodně stávat nemělo.

To samé se děje u koncových červených světel. Jak je vidět, svítí všechny čtyři čočky jako před chvílí svítily bíle.

A svítí i celý roh karoserie. Při tomto pohledu zezadu by měl být správně vidět pouze odraz světla na zábradlí, my ale vidíme i rozsvícenou karoserii.

Oba modely jsem také zvážil, čímž se ale jen potvrdilo to, co jsem psal už výše. Model Tillig je lehčí, váží okolo 140 gramů…

…model MTB má přes 160 gramů. Jízdní testy ale prokázaly, že tažná síla nezávisí ani tak na hmotnosti jako na bandážovaných nápravách.

Článek zakončím několika snímky s celkovými pohledy na modely. Napřed odlitková lokomotiva.

Úrovní přesnosti detailů a dokonalostí tvarů sice tenhle model nemůže továrním výrobkům konkurovat, celkové proporce má ale správně, k tomu má ze všech nejmodelovější zábradlí, povrchovou úpravu přesně podle mých potřeb, vyšel také na nejméně peněz. To jsou docela logické argumenty pro to, že není rozhodně na místě modely z odlitků hned zatracovat.

Při zkoumání lupou vás zkrátka u tohohle modelu asi euforie nezachvátí, ale svojí službu na kolejišti prokáže. Budete také do jeho tvorby muset vložit nějaké to svoje úsilí, což je ale zpravidla vyváženo výsledkem, člověk získá model přesně té lokomotivy, jakou chtěl a o to lepší pocit z výsledku má.

Dále pár pohledů na kocoura z dílny MTB. Pro mě osobně je to velké zklamání.

Dílčí postupy nejspíš výrobce ovládá, jako celek to ale prostě nedopadlo dobře. Nesedí rozměry hlavních proporcí natož detaily, odstíny barev, povrchová úprava není nic moc, potisk je jednoznačně nejhorší, co jsem kdy u továrního modelu napříč výrobci a měřítky viděl, osvětlení svítí i místy, kde by se torozhodně dít nemělo a k tomu fakt, že model nedokáže pořádně ani projet výhybku.

Chybu udělá každý, zatím jsem se nesetkal s továrním modelem, který by naprosto přesně odpovídal svojí předloze. Tady se ale těch chyb sešlo požehnaně, vlastně to chce poměrně zevrubný průzkum, aby člověk nalezl prvek, který je možné bez výčitek objektivně vyzdvihnout nad ostatní modely.

Zkrátka promarněná příležitost k pěknému modelu od domácího výrobce, výrobek s takovými vlastnostmi by šel s přimhouřeným okem zařadit do kategorie modelů START, i tady ale ostatní výrobci umí za mnohem nižší cenu nabídnout lepší výsledek.

Na závěr Tillig, kterého musím označit za vítěze za dnešní srovnávačky.

Je pravda, že ani model Tillig není bez chyby, širší masky podvozků, naopak užší naftová nádrž, vystouplejší žaluzie ve střešní ohrádce…  Jako celek ale vystihuje obraz skutečné lokomotivy opravdu dobře.

Až na tyto drobnosti je model promyšlený a dotažený. Vychází sice z takového standardu firmy Tillig, kdy modely nejsou nejdetailnější (což je stradičně vidět například na síle zábradlí), ani nejlevnější, za to jsou dostatečně robustní, aby vydržely bez újmy modelový provoz a spolehlivě projely a utáhly všechno, co se po nich chce. Zkrátka taková konstrukce “na jistotu” bez velkého novátorství, která však nezklame.

Nekolik fotek modelů vedle sebe, nárzaníkem v nárazník…

Překvapivým výsledkem je to, že model Tillig a odlitek se moc neliší a jde je provozovat vedle sebe, za což mohou hlavně dodržené důležité proporce. Naopak rozdíl mezi Tilligem a MTB je docela výrazný.

Zadní představek s kabinou…

…a čela kapot.

Ještě trojice fotek pořízená za denního světla (všechny ostatní jsou focené za umělého osvětlení). Ta vám dá nejlepší představu o barevném provedení modelů, tyto snímky jsou nejvěrnější. MTB…

…Tillig…

…a odlitek. Tomu to za denního světla sluší mnohem víc než při napálení lampičkou, tam se totiž prozradí sebemenší nepřesnost.

A modely v přirozeném prostředí, tedy na kolejišti. Závěrečný verdikt zní: Modely z odlitku budou pro zručnější modeláře pořád zajímavá alternativa, jak si vyrobit konkrétní stroj a přitom si s modelem vyhrát přesně podle svých představ. Je ale jasné, že výsledek bude hodně záviset na šikovnosti odlitek opracovat, doplnit detaily, nabarvit a posadit na vhodný pojezd. Vždycky to ale bude nejlevnější způsob pořízení modelu, což se taky počítá.

MTB umí vyrábět modely slušným tempem a umí si také vybrat zajímavou předlohu pro svůj výrobek. Bohužel všechno ostatní už výrazně kulhá, lokomotiva sice skutečného kocoura připomíná, ale drtivá většina rozměrů modelu neodpovídá přepočtu (přičemž k tomu není nejmenší technologický důvod). Pokud by byl model určen méně náročným modelářům, kteří mají vláčky jako zábavu na hraní a nejde jim o tolik věrné napodobení skutečnosti, bylo by takové zpracování přijatelné. Model má však nevychytané osvětlení a pochybné jízdní vlastnosti, což jsou věci, které by měl zvládnout každý model nehledě na kategorii. Cena modelu začíná na 3700 korunách, což je hladina plnohodnotných profi modelů, mezi které se výrobek MTB bohužel nemůže řadit.

Model Tillig. I přes některé chyby je to důstojná zmenšenina skutečného stroje, která neurazí ani náročnější modeláře. Vše je zpracováno v tradiční kvalitě tohoto výrobce s tím kladným i záporným, co to s sebou nese. Model se dá sehnat už za cenu lehce pod 4 000 korun, což není zrovna málo, ovšem pořád je to cena přijatelná.

Jak je tedy vidět, oba tovární modely se dají sehnat za docela podobnou cenu. Přitom rozdíl v kvalitě je propastný, dal by se skoro vyjádřit příměrem “kolik je u Tilliga chybných rozměrů, tolik je u MTB správných”. O funkčnosti nemluvě. Je trochu škoda, že zahraniční výrobce, který možná skutečnou lokomotivu ani moc dobře nezná, jí “vystřihne” dobře a výrobce domácí, kterému lokomotiva jezdí přímo pod nosem se dopustí takových chyb, přičemž mnohde to vypadá, že je model připravený naprosto od oka bez  sebemenšího citu a snahy o modelovost. Asi vám přijde, že jsem u modelu MTB chválou zrovna neplýtval, ale skutečně nehodlám výrobce chválit za to, že má model správný počet koleček a do boku kabiny se mu podařilo vměstnat tři okna. To jsou všechno věci, se kterými se u modelu v této cenové hladině prostě automaticky počítá. Jsem tedy rád, že jsem se neunáhlil a počkal si půl roku na lokomotivu od Tiliga. A těch čtyř stovek navíc opravdu nelituji.

To je dnes skutečně vše. Počítám s tím, že článek vzbudí nějakou diskusi, za vším co tu píšu si ale stojím a myslím, že vytýkané či vyzdvihované u jakéhokoliv modelu se mi podařilo dostatečně zdokumentovat. U většiny bodů to není věc názoru, dá se poměrně snadno přesně určit co je správně a co ne a je jen škoda, že k tomu stejně nepřistoupili výrobci. Pokud jste dočetli až sem, patří vám poděkování za trpělivost, právě jste se prokousali jedním z nejspíš nejdelších článků, co tu visí. Příště snad budu moci referovat zase o aktivní modelařině a ne pitvat práci jiných 🙂

Poznámka pod čarou: počítám s kritikou, že u MTB jsem jízdní vlastnosti modelu pomluvil, přitom nová série modelů Tillig si také co se jízdy týká moc nevytáhla. Tady je ale jeden klíčový rozdíl, Hodnotím zde sériový model, ten mám doma nejeden a další jsem viděl v provozu na výstavách. U toho jsem kritiku jízdních vlastností nezaznamenal. Problémy s vyšší hlučností a cukavou jízdou mají jen některé kusy z limitovaných sérií vyrobených exkluzivně pro DS model. Některé tyto limitované modely jsou opatřeny štítkem “stavebnice”, takže je možná sestavoval pro DS někdo jiný a tudíž jsem v recenzi tyto série nezohlednil. DS navíc zmiňované nepovedené modely stáhnul a rozesílá zpět opravené.