Výměnová návěstidla pro ruční i dálkové ovládání

Opět jedna drobnost, na kterou člověk narazí, až když se skutečně snaží inspirovat v realitě. Pokud máte na kolejišti u každé koleje návěstidla, pak je nepravděpodobné, že byste měli mít ručně přestavované výhybky, protože automatické výhybky i návěstidla bývají součástí uceleného zabezpečovacího zařízení.

Výborně popsaný zdroj i pro železničního modeláře je na webu Vlaky – Vláčky – Modely. Případně hodně detailně je vše popsáno v diplomové práci Výhybkový přestavník pro modelovou železnici. V zásadě je potřeba u výhybek rozlišovat:

• období – podle toho se měnila především výměnová návěstidla, jejich vzhled, tvar a zobrazené znaky.
• způsob ovládání výhybky – jestli je přestavována ručně nebo dálkově (myšleno ve skutečné předloze, nikoliv v modelu)

Ohledně ručních výhybek je situace relativně jednoduchá – podle období si na výše uvedeném odkazu vyhledejte odpovídající tvar návěstidel a kupte odpovídající zmenšeninu. Závaží (vahadlo) takových výhybek je černo-bílé. Pokud je výhybka přehozena tak, že bílá část závaží směřuje dolů, jedná se o “nevýchozí polohu” výhybky. Pokud směřuje dolů černá část, je výhybka přestavená do výchozí polohy.

Zde tedy ruční výhybka se současným návěstidlem (nepodsvětleným), s ručním přehazováním, přehozená (přestavená) do výchozího směru. Zajištěna je závorníkem (žlutá krabička u kolejí) aby si “blbci a šotouši” nemohli výhybku přestavovat podle chuti. Pokud taková závora u výhybky není, pak je závaží doplněno červenými pruhy v bílé částí. To se vyskytuje skutečně snad jen na těch nejzapadlejších výhybkách, protože to výrazně ohrožuje bezpečnost dopravy a není tedy žádoucí projíždět takovou výhybku jakoukoliv jinou rychlostí, než hodně nízkou. Závaží svírá s návěstidlem úhel téměř 90 stupňů. Přestavení probíhá tak, že se závorník uvolní, ručně se přestaví závaží, a závorník se opět uzavře (jestli cokoliv nepopisuju správně, prosím o opravu, ale z modelářského pohledu to snad postačí – jde hezky vidět, jak my říkáme “výhybka” a železničář “výměna”, takže se vlastně nikdy nedohodneme). Jak jeden kolega poznamenal: “lajcky řečeno, výměna je pohyblivá část vyhýbky, proto se výměna přestavuje přestavníky a vyhýbka stavebními jeřáby.”

Ještě k tomu kolega poznamenal: “Když máš výměnové zámky, přestavování probíhá odemknutním zámku – není tam žádná závora! Ten zámek drží přímo jazyk vyhýbky – výměna se přestaví a pokud tam je, zamče se druhý zámek. Druhý zámek bývá jen v dopravních kolejích. Na manipulačních je jen jeden, který drží vyhýbku v základu. Při posunu se odemkne a jezdí se přes nezajištěnou vyhýbku. V dopravní koleji musí být výměna jištěná v obou směrech.”

Poloha závaží také říká o poloze přestavení výhybky (výměny). Je přestavená doprava (ať už je to přímý směr, nebo odbočka). Pokud by bylo závaží blíž kolejím, bylo by přestaveno doleva (obojí při pohledu proti jazykům). Tedy zjednodušeně – kam směřuje závaží, tam (odtamtud) je postavená cesta. Návěstidlo značí rovněž směr, při jízdě po hrotu (od srdcovky k jazykům) je cesta postavená zleva doprava. Toto je důležité zohlednit hlavně u nepohyblivých maket třeba od Hekttora, u kterých je potřeba si vybrat jeden pevný směr – volba by měla padnout na častěji používané přestavení výhybky a zároveň by měla souhlasit poloha závaží s polohou návěsti.

Ta samá výhybka z druhé strany.

A jiný příklad toho samého. V pozadí je vidět samovratná výhybka – to je dost specialita a v reálném provozu se moc nevyskytuje (a právě proto jich je TEŽ plná). Závaží samovratné výhybky je natřené kombinací bílé, černé a žluté.

Takovou samovratnou výhybku je možno proti hrotu projíždět do její základní polohy, ale z druhé strany po hrotu je možné jí “rozříznout” – výhybka se po chvíli díky hydraulickému mechanismu sama vrátí do výchozí polohy. Umožňuje ve výhybně křižování bez nutnosti přestavování výměn po průjezdu vlaku. Ale jak říkám – pokud to není podle reálné situace, na kolejišti se s ní asi setká málokdo. Na této fotce jsou také zajímavé umístění obou návěstidel blízko sebe, ačkoliv bližší návěstidlo patří k výhybce vzdálenější “až za kolejí”.

Dále jsou výhybky ovládané dálkově (ústředně) mechanicky či elektromotoricky. Ty se liší tím, že mají závaží natřené žlutě a jejich přestavování je řízeno povelem na dálku. K takové výhybce nemusí výhybkář pokaždé jít, když se má změnit vlaková cesta. Závaží svírá úhel cca 45 stupňů (tím se výrazně vzhledově liší od ručně přestavované). Toto je Týnec nad Sázavou, kde je dodnes “elektromechanika” – tedy závislost návěstidel na postavení vlakové cesty (foto a konzultaci poskytl Zejmi).

Výhybky zapojené do komplexních zabezpečovacích zařízení jsou pak opět se žlutým závažím (jsou dálkově elektricky ovládané), a nemají ani návěst směru přestavení. Je tam vlastně jen “tyč” a na ní není nic. Zabezpečovací zařízení je myšleno cokoliv od reléovky po dnešní zařízení. Přesněji – výměnové návěstidlo nemusí být osazeno, pokud ovládací pult dokáže dostatečně signalizovat polohu výhybky – my modeláři bychom řekli “pomocí zpětného hlášení polohy”. Opět závaží svírá úhel 45 ° a opět poloha závaží odpovídá směru přestavení.

No a jak už jsem zmiňoval na začátku – pokud máte u každé koleje návěstidlo a nádraží je větší, tak se dá předpokládat, že modelujete nádraží vybavené zabezpečovacím zařízením, například právě reléovým. A takové zabezpečovací zařízení, protože staví vlakovou cestu po ověření závislostí přestavení výhybek a dalších parametrů, musí mít výhybky dálkově ovládané se “zpětným hlášením”. A proto by tedy přestavníky měly být právě posledního typu. Ruční výměnová návěstidla lze stále použít pro méně používaný výhybky na manipulační koleji. K takovým musí zřízenec nebo posunovač stále dojít a přestavit je ručně. Ale mít vybavené celé nádraží ručními výhybkami by byla tvorba zbytečného hybridu.

Pokud budete mít nádraží zhruba velikosti toho Týnce nad Sázavou (což je takový rozumný kolejišťový střed), dá se předpokládat, že je v nádraží ještě stará “elektromechanika” z dob Rakousko-Uherska, a tedy i tak budete mít už závaží žlutě natřená, ale ještě s návěstidly.

Takže po prozkoumání terénu jsem rozhodl použít návěsti současné, a výhybky přesně podle skutečnosti. To čítá pro Tatranskou Lomnici 2 ruční výhybky a pro Štrbské Pleso 2 ruční a 4 automatické výhybky bez návěsti. Ze sortimentu leptaných stavebnic jsem vybral Hekttorovy symetrické výhybky – nejsou to sice přesně ty dnešní přestavníky tvarem návěstidla, ale relativně se mu podobají (je to taky krychle, jen nahoře není plná). Protože Hekttor modeluje ty “staré dobré zlaté časy ČSD”, tak se u nich nic novějšího v tomto sortimentu nevyskytuje. Nevadily by mi ani přímá starší návěstidla ve tvaru kvádru pro přímé výhybky (ty stavěl v létě Střelec v jiném článku), ale ty nebyly skladem, tak jsem vzal tyto. Za 20 Kč mít 2 návěstidla je dobrá cena. Dají se sehnat i hotové u ES Pečky, stojí asi 50 Kč za jedno návěstidlo. (foto návěstidla Hekttor z webu TTmodeláře)

Návěstidlo neodpovídá tvarem znaků, ale protože v dnešní době jsou tvary jen natisknuté, nebude vadit nepotřebné znaky přetmelit a potisknout obtiskem na hladkou plochu, takže mi šlo vlastně jen o tu samotnou krychli. Sestavení bylo velmi snadné. Přetmelil jsem cínem znaky, složil návěst, spájel v růžku, připájel na “tyč”, tyč jsem zapájel do patky ještě v leptu (bude se to lépe lakovat), a pak teprve připájel závaží do správného úhlu. Práce asi na 5 minut na jeden kus.

Jen je potřeba pohlídat výšku návěsti na tyči – je potřeba nechat od vršku cca 2 mm prostor, návěst začíná spodní hranou cca na tečně závaží.

Přečnívající tyč jsem zabrousil do hladka.

Srovnání obou typů – u těch ručních může vahadlo ležet klidně víc u země.

Naopak u těch dálkových by mělo být vzpřímené. Fotky odhalí i to, co oko neposoudí…

Návěstidla bez značek působí nepřirozeně, ale skutečně je to tak v pořádku.

Nejnovější přestavníky už dokonce nemají ani tyto mechanismy s vahadly, ale to už je spíš otázka nejnovějších rekonstrukcí tratí – pak se nachází u výhybky pouze “krabice” s ukrytým elektromotorickým přestavníkem.

Pro přestavníky jsem si připravil na bílý obtiskový papír obtisk se šipkami.

A návěsti jsem obtisknul.

Tím se ztratil význam původních předleptaných šipek. Frajeřina by byla, pokud by byly šipky proleptané úplně, a návěsti by byly osvětelné zevnitř SMD LEDkou – to už dnes není samozřejmě problém, ale moje předlohy byly naštěstí bez osvětlení.

U dálkových výměn jsem pouze natřel vahadla žlutě.

Je to velmi jednoduché, ale ten efekt u výhybky bude – předpokládám – skvostný.

Natřel jsem bíle polovinu vahadla tam, kde má značit výchozí polohu výhybky.

Celé přestavníky jsem přestříkl matným lakem, aby se sjednotily povrchové lesky.

Tím je to vlastně hotové.

Je to velmi jednoduchá stavebnička, ale každý, kdo netvoří vlakodrom, by měl o takovém detailu k výhybkám uvažovat.

I při svém malém rozměru to ke každé výhybce prostě patří.

Cenově to vychází cca 10 Kč na výhybku, což je cena oproti výhybce naprosto zanedbatelná, a časově je to na 1 ks cca 10 minut práce.

Už jen pár pohledů na dokončené ruční přestavníky.

Ty levé přijdou na Štrbské Pleso (tam jsou dvě pravé výhybky proti sobě) a levé přijdou do Tatranské Lomnice (tam je výhybka levá a pravá).

A pak už stačí jen návěstidla vyříznout z aršíku a usadit (nejlépe do kapky disperze) do prostoru.

Při usazování je potřeba dát pozor na 2 věcí:

• aby nevadilo průjezdnému profilu
• že od mechanismu často vede prodloužený pražec až pod výhybku

Je to skutečně malý doplněk, který ale udělá hodně parády a žádná výhybka bez něj nebude kompletní.