Patina kolejí – týden pryč a… nic :)

Jako některé další věci, se i patina kolejí, zdá docela jednoduchou záležitostí. Tedy alespoň ve chvíli, kdy si člověk čte o práci jiných na internetu. Stať, která často nemá víc než 2 fotky a 2 odstavce. Já už jsem se na tom zasekl na týden.

Dokonce některé kolegy podezřívám, že tuto část stavby kolejiště při svých popisech záměrně přeskakují a bagatelizují – přeci nemůžou dosáhnout tak skvělých výsledků prostým “přetřením barvou Rez” jak se všude píše. Je mi zvláštní, že pro mě by to byla taková “jebárna” a všichni ostatní to mají mávnutím proutku. Ostatně, jako spousta dalších činností, co z internetu vypadá jako práce na 10 minut, se snadno zvrhává na dlouhé večery pod plamenem svíčky.

Předem avizuju, že všechny dnes pořízené fotky jsou s bleskem, a tak může barevné vyznění vycházet odlišně, a to i v porovnání stejných fotek.

Na začátku mého bádání shrnu, co jsem vše na internetu potkal za metody:

1. nepatinovat, a koleje nechat lesklé (nic pro nás)
2. nepatinovat, a koupit koleje brunýrované (v TT velmi malý sortiment, jinde nulový, takže nic pro nás)
3. patinovat kolejnice přetřením barvou Rez a jít od toho (to vypadá podezřele jednoduše, takže nic pro nás)
4. patinovat kolejnice přestříkáním barvou Rez (pokud se to dělá na už zaštěrkovaných kolejích, i okolní štěrk chytne barvu, což může být ku prospěchu, ale při přílišném zastříkání to je spíše na škodu)
5. patina kolejnic pomocí toho “co dům dal” k dosažení odstínu odpovídajícímu víceméně odstínu Rez

Všimněte si, že barva Rez je považovaná za takový ověřený etalon patiny kolejnic. Skutečně, třeba Rez od Agamy v její tekuté podobě napodobuje rez na bocích kolejnic dost věrně. Neznamená to ale, že by se měla používat bez rozmyslu. Nejprve je potřeba se seznámit se stavem skutečné trati, a až podle toho volit odstíny. A ne, že “na internetu psali že prý Rez je na to nejlepší”.

Zatím jsem se zmiňoval o patině kolejnic. A to schválně. Patina kolejí, to je pro mě totiž pojem, který obnáší víceméně patinu celého svršku. A je snad často zaměňovaná s patinou samotných kolejnic – přičemž na internetu se lze často právě setkat s výrazem “patinu kolejí jsem provedl…” ale jednalo se jen o orezavění kolejnic a pryč od toho. Při správné volbě ostatních odstínů (pražce, štěrk) to může i stačit. Pokud se jedná o 20 metrů kolejí, bude logicky mnohem vyšší požadavek na rychlost a jednoduchost práce, než u diorámat s 10 cm kolejí. A jak jsem si sám zkusil, rozdíly v pracnosti a časové náročnosti můžou být opravdu dost značné.

Snad je i potřeba předem zvážit, jestli bude kolejiště v provozu na přirozeném světle, nebo v uzavřené místnosti, a tomu odstíny přizpůsobit přímo na místě.

Já jsem ale mimo zarezavění kolejí potřeboval hodně pracovat i s pražci a tím pádem s celým svrškem. Horské prostředí a dlouhodobá údržba/neúdržba si vyžádala svou daň, a tak lze na mé předloze často najít pražce, které se od těch tmavě hnědých továrních dost liší. Navíc i štěrk na trati je docela světlý, takže potřebuju jít opačnou stranou, než většina modelářů na hutném “olejovém” svršku běžné tratě ČSD, kdy se snaží modeláři spíše celou scénu ztmavovat k pražcům. Já potřebuju naopak celý svršek spíš zesvětlit, zestařit, zaprášit.

Přidávám pár fotek pro představu. Jsou focené za slunečného dne, takže odstíny se můžou hodně lišit. Zde je taková ošuntělá rezavá, u spojky odpovídající trošce světlé rzi.

Tady jsou zase kolejnice spíš do šeda, než do nějaké syté rzi. Vliv má hodně světla na fotce, ale ten hnědo-šedý nádech je z toho dost jasný.

Další ukázka rzi na kolejnicích, rez je zde víc do světla, než byla výše zmíněná Rez od Agamy.

Tady je dobrý rozdíl rezavé přídržné kolejnice, ta odpovídá docela dobře agamáckému odstínu, ale kolejnice jsou zase takové šedší.

Druhá potíž jsou pražce. Málokdy (nikdy?) jsou pražce jednobarevné, a každý stejného odstínu. Jestliže se v modelování docela dobře věnujeme kolejnicím, tak naopak pražcům se, zdá se mi, moc nevěnujeme. A k tmavým pražcům pak právě párujeme “pro jistotu” tmavší štěrky, nejlépe ještě celý svršek zatmavit pro sjednocení odstínů.

Některé pražce už se v mé předloze rovnají spíše vyschlým kusům dřeva, proložené dřevěno-rezavými nádechy.

Ve výsledku mohou být pražce dokonce světlejší než štěrkové lože.

Speciálním případem je na trati TEŽ prosypávání tímto hodně světlým štěrkem, hlavně v okolí Štrbského Plesa toho je požehnaně.

Příklad (dnes už nepoužívaných) zdvojených pražců, tmavé kolejnice, světlé kolejnice, hodně světlých částí spojek, odstínově jiná přídržná kolej, staré pražce, tmavé pražce… Prostě nejde plácnout na celé kolejiště jeden odstín všeho. Byla by to velká škoda.

Opět pražce hodně světlé, světlejší než samotné kolejnice. To už může být docela oříšek, na málokterém kolejišti je taková scéna k vidění. Já bych jí přesto rád u sebe zachoval – přijde mi to jako zajímavá modelářská výzva.

Úsek s relativně podobnými pražci, přesto jsou všechny “žíhané”.

Některé pražce se ale i tak z ostatních odstínů “prostě vymykají”. Jestliže v TT naznačujeme patinou zašpinění různých tyček, značek a dalších drobností, pak prostě myslím, že vynechat pražce je nežádoucí.

Naopak zajímavý příklad z jiného místa – tmavé pražce, relativně i všechny podobně, a hodně světlý štěrk.

Co z toho plyne? Že když člověk potřebuje přizpůsobit scénu nějakému vzoru, nejde použít zažitý modelářský “standard” a slepě ho kopírovat, nedejbože pro 50 metrů kolejí na celém kolejišti. Je to sice složitější, časově náročnější, ale efekt může být snad lepší.

Přichází tedy praktická část, zadání je jasné:

• kolejnice rezavé, ale tak jako “světle a na trati šedě”
• světlá rez jen místy, hlavně u spojek a přídržnic
• pražce různé, od hodně světlých po skoro černé
• štěrkové lože až se vyřeší odstíny kolejnic, rozhodně zatím napatinovat koleje před štěrkováním

Jako zkušební kus trati jsem vzal zakončení kolejiště v tatranské Lomnici, což je celkem asi 40 cm kolejí.

Celou plochu jsem natřel tmavě hnědým (kaštanovým) balakrylem. Nebál jsem se zajet ani do pražců a natřel jsem i celé kolejnice. S odstupem času to nebyla vůbec špatná volba.

A začal jsem patinovací pokusy. První pokus s patinátory prach a světlá rez. Z fotky se to může zdát docela do růžova, a ono to kupodivu dost do růžova je. Taková dost hnusná nepřirozená růžová. Že by se světlé patinátory vyřadily hned na začátku?

Mimochodem, tady je jediné místo, kde se zatím potkává normálněrozchodná a úzkorozchodná trať – a jak už jsem zmiňoval, tak rozdíly třeba v rozestupu pražců nebo výšce kolejnic jsou dost zanedbatelné.

Zkusil jsem delší kus kolejí, ale je to takové divné – moc světlé a moc růžovoučké.

Další, co mě zajímalo, byla patina pražců. Zkusil jsem suchým štětcem (štětec do barvy, štětec vytřít do hadříku a pak jemně přejíždět) přejet pražce. Struktura nevylezla skoro žádná, jen jsem z toho měl slušné kocoury přes celé pražce.

Po setření hadříekm je to lepší. Ale není to vyloženě patina vhodná na pražce. Zvýraznilo to jen hrany a přídržnice (které mají být ostatně celé rezavé). Takže to jsem taky moc neuspěl. Od mého očekávaného výsledku se to zatím hodně vzdaluje.

Napadlo mě, že třeba zaštěrkované to bude vypadat lépe. Tak jsem nasypal světlejší štěrk od Mnitky, odstín Hnědý mix. Je trošku do rezava, což se hlavně v místech častějšího brždění (a tedy obrušování špalků a reznutí tohoto spadu) hodí.

Štěrk jsem zapracoval štětcem.

A může se jít asi skoro zalévat lepidlem, pokud bude spokojenost. Pořád to ale není přesně to, co jsem od toho chtěl. Hlavně pražce jsou pořád dost tmavé, nemůžu chytit odstín toho suchého starého dřeva.

Ani zaprášení patinátorem Prach nepřineslo požadovaný efekt.

Metoda, která mi na vozech docela dobře vychází na všemožné podlahy ze suchého dřeva, se mi tady vůbec nedařila.

Budu muset hledat něco jiného, patinátory zatím prohrály na plné čáře.

Pustil jsem se současně i do hledání odstínu pro kolejnice. Vzal jsem domácí zásoby a udělal si testovací nátěr na čistý papír. Zleva:

• sienna přírodní (olejovka)
• umbra pálená (olejovka)
• světlá rez (patinátor Agama)
• rez (patinátor Agama)
• hnědá (lihová Agama, jejíž přesný kód teď u sebe nemám)

Zkusil jsem různé nátěry. Na první pohled cokoliv z olejovky (zleva umbra a siena) vypadá mnohem lépe než hnědá od Agamy (je to něco na způsob tmavší rzi) nebo nedejbože patinátory ala růžová.

Zatím se mi nejvíc líbilo něco v kombinaci sieny, je to takový echt rezavý odstín.

Špatná není ani ta umbra (vpředu). Je taková umírněnější.

Každopádně rozdíly jsou docela značné, aneb není hnědá jako hnědá.

Zkusil jsem experimentovat i s mixem odstínů olejovek, které jsem doma měl.

Zkusil jsem smíchat umbru a sienu cca v poměru 1:1.

Výsledek mě příjemně překvapil – tmavá hnědá s nádechy světlejší rzi, poměrně nepravidelně naznačené a relativně bez práce – stačilo přejet kolejnici, a odstíny se samy protřídily.

Míchání pokračovalo v ůrzných poměrech. Je vidět, že právě ta siena (dole) je dost vhodná na světlejší rez.

Zkoušel jsem využít sienu i pro patinu pražců, není to špatný směr, pražce chytly trochu odstín do šeda, ale pořád to není ono a pořád to táhne do takové šedo-okrové, ale nepřirozené.

Zdá se mi, že jako nevhodný se tady ukázal už samotný tmavě hnědý podklad.

No… nevím nevím…

Moudrý z toho nejsem, moc se mi to nepozdává.

I když na druhou stranu, odkryté pražce dávají moc prostoru fantazii – na již zaschnuté úzkorozchodné sraně to začíná vypadat docela sjednoceně. Kolejnice jsou celé přetřené tím mixem sieny a umbry – až jako poslední činnost.

Řekl jsem si, že tedy zkusím zaštěrkovat i druhou kolej. Když zkouška, tak zkouška. Odstín Vápenec mix od mnitky, hodně světlý odstín, který se mi zatím pro moje potřeby pozdává nejvíc.

A zase uhladit přes pražce. Dost zrada je, že se štětcem barva z pražců zase stírala, i když byla zaschlá.

Ani samotné štěrkování není taková sranda, štěrk je jak živý a má chuť pořád zalézat na kolejnice, na pražce – prostě všude možně. Opět činnost, kterou jsem rád, že jsem si pořádně po dlouhé době zkusil někde stranou. Zaštěrkovávat diroáma není problém, ale s délkou kolejí roste potřeba to dělat ve slušné kvalitě a ve slušném čase.

Možná to tady už moc kazí ten blesk – vytahuje tmavé hrany pražců. Uvidím na denním světle.

Pražce se víceméně podařilo zesvětlit kombinací sieny, prachu a trochy šmrdlání (možná i trocha běloby).

Rozdíly ve světlosti a odstínu obou použitých štěrků.

Takto to vypadá celkem dobře pro použití na místech většiny výše zmíněných fotek, ale ještě bych rád našel trik na to úplně suché dřevo.

Odstínově proti sobě nesedí ta světle krémová barva pražců proti odstínu štěrku. Prostě pořád nemůžu vyladit ten soulad barev proti sobě, aby to působilo přirozeně.

A zároveň pro mě poučení, že vynechám na větší plochy patinátory, je to celé pak takové “zamlžené” a moc se mi to nelíbí.

Spíše zaujme lépe provedený kontrast s drobnými barevnými odstíny, než vše přejeté jedním odstínem, ať už je to Rez v barvě nebo Prach v prášku.

Nakonec jsem mezi tím pořídil i tu Rez, a tak jsem zkusil natřít kousek koleje. Hm… no ono to není vůbec špatné v porovnání s těmi výše zmíněnými pokusy.

Ten odstín je určitě jeden z možných – i když ten vlevo od něj také není špatný.

Spolu s tím jsem koupil ještě jakousi šedohnědou, kterou jsem chtěl zkusit na pražce. Při natření pár zkušebních pražců to nevypadalo zle, hlavně při kombinaci s hnědými odstíny.

Viz zde.

No, neříkám, že máme vítěze, ale po předchozích pokusech je to znatelně lepší. Hlavně, když se do té nové šedohnědé vetře troška hnědé pro naznačené lét dřeva.

Ale stejně, trvalo to týden, a že bych byl vyloženě moudřejší nebo přesvědčený o ideálním způsobu patiny – to tedy rozhodně nejsem. Vpodstatě jsem se opravdu moc nepohnul z místa, a budu muset ve zkouškách pokračovat. Jestli máte nějaké osvědčené techniky, sem s nimi 🙂