Znáte DCC-friendly výhybky? Já už (bohužel) ano…

Položil jsem koleje, vše jsem zapojil, vyzkoušel, napevno připojil, a problém. Některé pojezdy mi začaly zkratovat výhybky tím, že se vnitřní strany okolků “třely” o odkloněný jazyk výhybky. U analogu by to “nějak” přejelo. U digitálu to ihned vyvolá zkratový stav a odpojení proudu centrálou pro celé kolejiště.

Přiznám se – byl jsem na prášky. Začal jsem hledat příčiny a řešení na internetu – řešení na to existuje, ale je vhodné ho dělat před osazením výhybek – tedy být s ním spraven předem před pokládkou.

Tento fenomén je známý od počátku DCC ovládání. Vyvinuly se z něj výhybky označené takzvaně DCC-friendly, tedy DCC-přívětivé (nebo DCC-přátelské). Ty jsou již vodivě připraveny tak, aby těmto možným zkratům předcházely. Problém přetrvává tedy hlavně u výhybek, které byly vyvinuty před dobou digitální. Že se problém u některých (třeba i většiny) kolejišť nevyskytuje je shoda více faktorů jako jsou typy výhybek, používaná vozidla (větší riziko je například u delších parních lokomotiv), správně rozchodovaná dvojkolí atd.

Příčina je poměrně snadná a často vzniká ve špatném rozchodu dvojkolí. To je u Tomytecu, který mi problémy způsobil jako první, opravdu k diskuzi – rozchod dvojkolí bude opravdu o několik desetin menší, dvojkolí se při podélném pohybu mezi kolejemi přesouvá s velkou vůli (což například dvojkolí Modmueller nedělá). Uznávám, že po přeměření má pojezd Tomytec vzdálenost dvojkolí na vnitřní straně 7,1 mm, přitom norma NEM pro měřítko N udává povolený rozchod 7,4 – 7,6 mm. To je tedy hlavní příčinou problému. Běžné pojezdy by výhybkou projely zřejmě úplně bez problému, a proto se problém často nemusí vůbec objevit.

Teď ale byl problém – buďto vyřadit pojezdy Tomytec, nebo jim všem zajistit upravený rozchod, nebo hrábnout do výhybek a problému se zbavit jednou provždy.

První řešení bych opravdu nerad, pojezdy zatím poskytují přesně to, co od nich na kolejišti potřebuju. Upravit rozchod by bylo částečné řešení a dokonce to není ani složité (dvojkolí jsou zrovna zde naštěstí jen nasunutá na plastovém středu a jde s nimi pohodlně manipulovat), ale tím se vyřazují všechny “neupravené” pojezdy z provozu a navíc není nikde zaručeno, že se to nestane i jinde.

Pojal jsem to tedy jako varovný signál, že bych se na to měl soustředit ještě před zaštěrkováním, dokud je čas na úpravu, a spíše přizpůsobit kolejiště pro provoz bez omezení vozidel, ať už budou jakákoliv. Takže budu muset ještě upravit výhybky. Třeba se mi povede problém odstranit na vozidlech, ale riskovat další problémy nechci.

Na ukázku, jak vypadá taková správná DCC-friendly výhybka, jsem využil výhybku Kuehn v TT. Srdcovka je napájená, ale z obou stran je odříznutá od ostatních kolejí. Napájí se tedy přepínáním jen samotná srdcovka. Ostatní koleje jsou už propojené běžnými vodivými spojkami. V každé jiné kolejnici je tedy vždy to “správné” napětí a přepíná se jen ten 2 cm úsek v srdcovce. (foto z webu TTmodeláře)

U mých Peco Streamline výhybek v N je problém, stejně jako u jiných výhybek. Srdcovka je vodivá, ale přepínaný úsek napětí je už od kraje kolejnic výhybky vpravo za srdcovkou, kde musí být 2 izolované spojky, a pokračuje až do jazyků. Při přestavení se tedy přepíná polarita obou jazyků najednou a odstavený jazyk už vede “opačný” proud – a to je přesně to místo, kde může dojít k problému. Výhybka je sice esteticky krásně “dlouhá”, ale funkčně to je problém.

Odkaz na další článek v angličtině, kde je tento problém popsaný (foto z tamtéž). Bez úpravy mám při přehození výhybky do odbočky vodivé následující kolejnice následujícím způsobem.

Podrobně je problematika popsaná například na Wikipedii, odkud pochází i tento obrázek, jak má správná DCC-friendly výhybka vypadat. Jazyky jsou napájeny za každých okolností stejným napětím, ke které kolejnici běžně náleží.

Podobnou úpravu prováděl už Martin Pinta na Lokopinu u výhybky EW2 – doporučuju prohlédnout. To znamená, že v základu není třeba právě ani EW2 DCC-friendly. Úprava není složitá, ale je opravdu vhodné jí provádět ještě na nepoložených kolejích.

Stačí v bodech 4 přeříznout kolejnice za srdcovkou a v bodech 2 propojit vodivě kolejnici s příslušným jazykem. Tím je úprava hotová. Nyní je jazyk vždy vodivý shodně s přiléhající kolejnicí, možnost zkratu je odstraněna a může se jít jezdit. Některé výhybky mohou mít toto rozdělení kolejí již připravené, jen mají na spodní straně drátkové spojky, které stačí odstranit nebo rozříznout.

Paradox je, že výhybky s nevodivou srdovkou jsou mnohem víc DCC-friendly co se týče náchylnosti ke zkratu, protože takové místo ve výhybce vlastně není.

Takže hurá do toho, ať to dlouho netrvá. Takto bude vypadat řez. Dost daleko od srdcovky, aby dvojkolí nemohla zkratovat přibližující se kolejnici, ale zase dost daleko od jazyků, aby se pohodlně dala nasunout páječka mezi pražce a provést propájení.

Rozříznout žiletkovou pilkou. Moc dobře se to nedělá – hlavně nezlomit list (jako se stalo na horní straně) a nerozřezat si i vnější kolejnice.

Protože řez žiletkovou pilkou je dost tenký, mohlo by dojít k posunu kolejnic k sobě a ke zkratu kdykoliv později. Proto jsem do kolejnic vtlačil nožík a kolejnice tím trošku oddálil (odpáčil) od sebe.

Z odbužírkovaného drátu jsem si ustřihl malý kousek.

A ohnul ho do tvaru U. Spodek bude ležet na korku, ohnuté vývody povedou ke kolejnici. Než z drátku se to nakonec dělá ze zbytku mosazných plechů od leptů.

Tady jsem zkusil udělat si rozříznutí rychlejší metodou rozbrušovacím kotoučkem – škvíra je zbytečně velká. Takže zpět k pilce.

Tady už jsem si trošku roztavil pražec, ale po zaštěrkování se to myslím dost ztratí. Každopádně obě spojky jsou na svém místě, prověření multimetrem proběhlo úspěšně, tak snad dobré.

Zde na smokoveckém zhlaví také obě výhybky rozřezané a propojené tenkými vodiči.

Myslím, že až se kolejnice napatinují, nebude nic poznat a i ta troška cínu se ztratí. Je důležité jen kontrolovat, že vodič nebude moc vysoko, aby nebránil okolkům v jízdě.

Poté mě napadlo, že bude možná jednodušší si provrtat desku skrz vrtákem 1,5 mm, a udělat si “očka” která jen protáhnu otvory zespodu a nahoře propájím. To je to malé oranžové. Ten delší oranžový kabel k druhé kolejnici bylo jednodušší propojit na společnou rozvodnou destičku, než jí pájet k druhé kolejnici přímo. Jde toho tedy využít a už při zapojování si ušetřit zbytečné dvojí pájení kolejnice a spoj provést pod deskou.

V jiném místě jsem si provrtal opět desku skrz, provlékl 2 samostatné vodiče, a ty jsem pod deskou spájel k sobě. Je to spoj navíc, ale na druhou stranu jsem mohl ovlivnit délku a jednodušší propojení obou kolejnic.

Určitě to neznamená, že je potřeba se vodivým srdcovkám i z tohoto důvodu vyhýbat. Problém se vyskytne zřejmě jen v malé části kolejišť, jestli vůbec. Ale je dobré o tom vědět předem, ať si nenaběhnete stejně jako já…