Stopy po bývalé stanici Štrbské Pleso
Při bádání v podkladech člověk narazí na spoustu zajímavostí. Každý, kdo kdy byl ve Vysokých Tatrách, se asi procházel po okraji Štrbského Plesa. A aniž by to možná tušil, procházel se po bývalé trati a nádraží TEŽ. V dnešním historickém okénku tedy bude modelářsky zajímavé hledání stop starých železničních tratí.
Bádání není pro modeláře vždy nezbytně nutné, ale když už se modeluje skutečná předloha, je to přinejmenším vhodné. Díky tomu jsem získal lepší pohled na celý systém TEŽ, na historii, na detaily z provozu – je to celé tak zajímavé, že to vlastně vydá na samotného končíka. Modelaření je pak najednou “nadstavba” nad zkoumání skutečnosti. Proto chci dnes ukázat, že i sběrem podkladů a procházkou po místech již neexistujíících se dá načerpat inspirace pro modelaření.
Červeně je vyznačená původní trasa, kterou zde několika fotkami projdu. Kdo tam někdy byl, jistě se snadno zorientuje. Nové nádraží je na mapě uprostřed dole pod velkými parkovišti. Z www.mapy.cz, © EUROSENSE s.r.o., © GEODIS Slovakia s.r.o.
Cesta začíná mezi zastávkou Popradské Pleso a stanicí Štrbské Pleso. Ve stoupání (je zde dokonce potřeba zdvojený trolejový drát, což je v rámci celé sítě ČSD významná zajímavost) trať přejíždí most a hned za mostem je zvláštní zářez vybočující pryč od trati.
V tomto místě se trať stáčela do oblouku, po dočasnou dobu v době stavby nové stanice Štrbské Pleso zde byla i výhybka.
Spolu s mostem to bude zajímavý motiv pro budoucí modelování. U mostu už je značka oznamující blížící se předvěst do nové stanice. Stará stanice však od tohoto místa byla významně dále.
Zde se trať stáčela ostřeji vpravo.
V tomto úseku zůstaly stromy po vicřici poměrně neporušené, místo se nachází za kopcem, kde vítr neměl takovou sílu.
V podvečerním sluníčku bylo focení náročné. Zde je jen pro představu v dáli pevná značka namísto světelné předvěsti, která označuje “stálou výstrahu” a je jednou z ukázek zjednodušených provozních podmínek na trati.
Těleso trati pokračuje v zářezu stále do stoupání. Zde směrem k bývalé odbočce.
A zde na druhou stranu směrem ke koncové stanici. Je to podezřelé už od začátku – pěší cesta odnikud nikam, poměrně vyšlapaná a přitom končí u železničního mostu a tam nic.
Část cesty je vyplněná betonovými panely.
Pohled od nenápadného rozcestí. Pokud člověk přichází po silnici od Popradského Plesa, podejde nový železniční most a do lesa vede nenápadná pěšina ulevující od chůze po silnici (vpravo). Tak se dá na původní těleso dostat nejsnadněji.
Tady už bývalá trať pokračuje do stoupání, vlevo je silnice ke Štrbskému Plesu a těleso trati zde vede několik metrů nad silnicí. Znát jsou i staré proupustky.
Zde už silnice výškově dohání trať.
Silnice s tratí svůj tvar kopírují.
Zde pak už začíná pěkná pěší stezka souběžně se silnicí.
Pohled z mostu dolů, ty plynulé oblouky jsou pro pěší stezku opravdu podezřelé.
Zde opět původní mostek s novým zábradlím.
A stoupání pokračuje směrem k centru Štrbského Plesa.
Občas se stačí ohlédnout a ověřit, že stoupání je opravdu plynulé.
V místě, kde se silnice rozvětvuje, musela trať křižovat silnici.
Až sem je těleso velmi dobře znatelné a plně kopíruje současný chodník.
Za silnicí navazuje další chodník, který obloukem naprosto souhlasí se spodní částí tělesa.
Dnes jsou už v místě přejezdu stromy a keře a trať v tomto místě nepřipomíná skoro nic.
Podezřelým zbytkem je například tato patka, i když není přímo u tělesa trati ale trochu bokem.
Dále trať od křížení pokračuje v opačném oblouku stále do kopce směrem k jezeru. Nyní v pohledu “pozpátku”, tedy fotky dolů ze stoupání proti směru chůze.
Opět je to podezřele plynulý chodník.
Po krátkém stoupání už se trať blížila přímo na břeh jezera.
Pak už pokračuje přímo kolem jezera.
Vlevo je odbočka na výhled na jezero, trať vede doprava.
Vše je dnes mnohem více zarostlé stromy a keři než dřív.
A nyní otočit opět po směru příjezdu k nádraží. Zde už byly staniční koleje. Nádraží bylo dvoukolejné, jen ta nejjednodušší forma pro otočení motorových vozů. Vzadu je původní staniční budova.
Vlaky tu zastavovaly doslova na břehu jezera. Dnes zde proudí pouze pěší turisté.
Pohled je na kusou kolej s malým skladištěm. První výhybka začíná přesně dole pod obrázkem. Foto ze stránky SPŽ (link).
Výhled od bývalé staniční koleje.
Pozitivní je, že budovy zůstaly zachované. Svému účelu už ale samozřejmě neslouží.
Po obejití staniční budovy trať ještě pár desítek metrů pokračovala mezi budovami. Zde byl šturc a výše viditelné skladiště.
Budovy jsem s foťákem obešel, abych měl případnou jednoduchou fotodokumentaci. Především Solisko je hodně přestavěné.
Pohled na hotel Solisko se stanicí ze staré pohlednice. Těm kolorovaným pohlednicím se moc věřit nedá – na pohlednici je motorový vůz Ganz ev. č. 1, 2 nebo 3 s přívěsným vozem. Podle některých kolorovaných pohlednic byla barva vozů červená, zde žlutá a jinde zelená. Nebo se přetíraly co dva roky?!
Kolejiště starého nádraží bylo poměrně jednoduché. Pouze dvě koleje obysapené pískem, délka cca 30 metrů – tedy pro objetí motorového vozu kolem jednoho až dvou přívěsných vozů. Ve šturcu skladiště s rampou, později používané pouze jako kusá kolej pro odstavování přívěsných vozů. Když nastala doba “električek” EMU 89.0, nádraží se stalo nedostatečným svými parametry i délkou – dvě spojená trojčata by se sem nevešla, a tak byl jeho osud nadobro zpečetěn. V té době již bylo ve výstavbě “nové” Štrbksé Pleso, které je v TTm rozestavěné. Snad třeba časem dojde i na to staré Štrbské Pleso, výhybnu fungující několik měsíců, a celkově obohacení provozu i o staré motorové vozy. Více cenných fotografií se nachází především v monogrfiích EMU49.0 a EMU89.0 od V. Borka.
Výhled na Štrbské Pleso od vjezdu trati k jezeru – typický obrázek, který má doma v albu asi každý. V těchto místech byla také natáčena scéna z Anděla na horách, jak přijíždí rekreanti vlakem k Solisku. Jezero je ve filmu samozřejmě zamrzlé, ale rozeznat se dá rovná plocha dost dobře.
Tak to je z dnešního putování vše. Kromě několika drobností, dvou mostků a budov v okolí z tratě nezůstalo nic než znatelné těleso. Trať ustoupila turistům, ale až půjdete někdy chodníkem od parkoviště k jezeru/plesu, vzpomeňte si, že ten chodník tam není náhodou 🙂
Před šesti lety jsem si osobně prošel bývalou trasu osobně,je to přesně tak jako tahle fotodokumentace .