2x pět oken z Peček (ČSD Ci)

Trochu opožděně dnes přináším zápisek o stavbě dvojice novinkových modelů od ES Pečky. Stavebnice jsem sice ukořistil a sestavil už v červnu, ale než jsem se dokopal vozy pořádně nafotit, něco napsat… No co vám budu povídat…

Teď už vám povím něco o samotných stavebnicích. Ty byly uvedené jako novinka při příležitosti letošní “mašinky” konané tradičně na přelomu května a června v prostorách SŽM Pečky. Tento ročník se, alespoň pro naše nejoblíbenější a jediné správné měřítko, nesl ve znamení stavebnic osobních vozů. První variantu dlouho očekávaného “rybáku” ve IV. epoše uvedl SDV model a ty modeláře, pro které jsou i ony rybáky přílišná moderna, připravila firma ESP stavebnice vozů Ci ve II./III. epoše a hned dvou variantách.

O skutečných vozech tohoto typu toho moc nevím, takže na sáhodlouhé referáty to dnes nevidím. Každopádně tyto vozy představují jednu z prvních unifikovaných řad osobních vozů pro středoevropské železnice. Na základě stejných rozměrů skříně a pojezdu bylo stavěno několik variant vozů lišících se vybavením a komfortností interiéru. Vozy byly dodávány pro KKStB koncem předminulého století (to to letí…) a tudíž byly v provozu i na našem území. Po vzniku samostatných ČSD tedy přešly i do jejich majetku, kde se některé dožily 50. let 20. století. V IV. epoše už však do provozu tihle veteráni nezasáhli, pouze několik málo kusů bylo používáno pro pomocné účely a ve stavebních vlacích. Díky tomu se několik vozů dochovalo do dnešních dnů a v muzejních sbírkách jsou tedy zastoupeny. Čísla vozů a provedení modelů odpovídají právě dodnes dochovaným kusům.

Jak jsem již uvedl, ESP připravil hned dvě varianty stavebnice, které se liší pojezdem a systémem větrání interiéru. Obě byly uvedeny na trh naráz a tedy i já jsem postavil oba vozy najednou. Podrobněji mám rozfocený pouze jeden vůz, protože se oba staví prakticky stejně. Oba exempláře se sejdou v závěru článku, kde se pokusím představit všechny jejich vzájemné odlišnosti.

Hurá tedy do stavby. ESP v poslední době uváděl hlavně stavebnice osobních vozů a touto stavebnicí konečně potěšil i modeláře ztvárňující i nejstarší historické období našich drah. Balení je tradiční, pevná krabička, v ní návod a všechny stavební díly nasypané v zavíracím sáčku.

Návod je jako vždy tvořený fotografiemi a stručným textovým doprovodem. Ne vždy je ale všechno jasné a tak jsem během stavby hledal fotografie muzejních vozů, které posloužily jako předlohy stavebnicím. Vy už hledat nemusíte, prostě to sestavte stejně jako já a poučte se z mých chyb 🙂

A tradiční přehled dílů. Kdo už od ESP něco stavěl, toho tu nic nepřekvapí. Součástí balení jsou stavební díly odlité z rezinu, leptané doplňky, fólie na zasklení oken, obtiskový aršík a nové kinematiky SDV se spřáhly Tillig.

Očištění dílů je poměrně snadné, stačí na něj odlamovací řezák a trocha cviku. Jediné místo, kde je třeba trocha větší opatrnosti, jsou rozsochy pojezdu, protože ty jsou zpracovány skutečně jemně a každá chybka by mohla být potrestána.

Práce na modelech jsem započal právě sestavením pojezdu. Tentokrát jsou rozsochy skutečně jemné, takže to chce pracovat s opatrností při očišťování odlitků a stejně tak při osazování ložisek pro hroty dvojkolí. Těm se tentokrát nelze vyhnout. Zatímco předchozí stavebnice ESP se mi povedlo sestavit i bez instalace ložisek a vozy jely obstojně, tady se mi to nepovedlo. Důlky pro dvojkolí jsou poměrně hluboké a ne zcela pravidelně umístěné, takže jsem ložiska osadit prostě musel, jinak byla v uložení příliš velká vůle a nejelo to hezky. Doporučuju ložiska osadit dokud je pojezd ještě rozložený. Pozor, ať se při přípravě důlků neprovrtáte skrz!

A můžu lepit. Na střed rámu jsem přilepil čelníky a následně i boky s rozsochami. Opět je to na šikovnosti modeláře, jak se mu povede boky k rámu přilepit. Pečlivost se rozhodně vyplatí, jinak budou dvojkolí vyosené a negativně se to projeví na jízdních vlastnostech.

Pojezd ještě chybí vybavit doplňky. Těmi jsou nárazníky a brzdy. Jak můžete vidět na fotce, brzdové špalíky jsou levé a pravé a je dobré to při montáži nepomotat. Jedno kolo vždy brzdí dva špalíky, každý jiného provedení.

Špalíky mají přesně stanovené místo, kam přijdou přilepit, i tak je ale dobré lepit je do rámu se zkušebně vsazenými dvojkolími. Tak si ověříte, že dvojkolí nikde o brzdy nedrhnou. Dvojkolí do vozu je třeba dodat z vlastních zásob, já použil ty od firmy Modmuller, průměr 7,7 mm.

Podívejte se na rozmístění brzdových špalíků, napravo od kol jsou ty s výstupkem na boku, nalevo ty bez výstupku.

Spodek ještě doplníme bateriovou skříní a dynamem. Oba prvky je třeba slepit ze dvou dílů. Zatímco baterie sestavuji z předem začištěných dílů, dynamo slepím z nezačištěných polovin a začistím až společně, aby díly pěkně lícovaly. Nejsem si ale jistý, jestli tyhle díly byly součástí výbavy vozů už od výroby, nejspíš ne. Tehdy totiž byly vozy vybaveny plynovým nebo olejovým osvětlením a většina z výroby neměla ani brzdu. Je tu tedy prostor pro modeláře, kteří by ze stavebnice chtěli postavit ještě starší provedení vozu než pro III. epochu.

Já sestavím stavebnice tak jak jsou, takže jsem dynamo i baterie přilepil na rám.

První sestava by tedy byla hotová a jdeme na další. Tohle jsou nyní zbývající díly stavebnice.

Říkal jsem si, že by bylo dobré mít při sestavování karoserie nějaký základ, podle kterého budu kontrolovat pravidelnost skeletu. Slepil jsem proto nadstavbu rámu se sedačkami interiéru.

Takto to vypadá zespodu, v podstatě rovná deska s výstupky zakončení příček rámu.

Dále jsem ze čtyř stěn sestavil karoserii. Čela s dveřmi jsem důkladně očistil na bočních hranách, aby při slepení s bočnicemi nevznikly výrazné spáry.

A teď zkouška sestavení. Na pojezd do středu nasadíme podlahu s interiérem. Jde to trochu ztuha, tak budete muset zatlačit. Pokud by to fakt nešlo, musí se zevnitř trochu ubrousit výstupky na spodku podlahy. Výstupky na podlaze lícují s nenápadnými výstupky na bocích rámu.

Přes to jde převléknout karoserie. Tedy měla by jít, pokud vám karoserie vyšla příliš těsná, bude třeba interiér po stranách obrousit podle potřeby. Mě to ale vyšlo “tak akorát”, díky lepení podle vsazených sedaček.

Položíme střechu a už začíná být jasné, jak bude celý vagonek vypadat. Slovo vagonek je tu tentokrát opravdu na místě, protože to žádný goliáš skutečně není.

Na vůz (vozíček) dolepíme leptané doplňky. I tentokrát jsou vyleptané z 0,3 mm mosazného plechu.

První jsem ohnul a přilepil nástupní plošinky. Na těch přijde ohnout o 90° samozřejmě zábradlí, ale na sloupcích je třeba naohýbat ještě držáčky koncových návěstí, také o 90°.

Dále jsem přilepil přechodové můstky na čela. A všimnul jsem si také chyby, kterou jsem udělal hned na začátku. Čelníky jsem přilepil vzhůru nohama. Jsou na nich totiž drobné výstupky znázorňující panty můstků. Těch jsem si nevšiml (díly jsou malé a v resinu tyhle detaily prostě nevidíte, dokud je přímo nehledáte, nebo nedáte vůz do barvy) a v návodu taktéž není šance si jich všimnout. Co se dá dělat, už to neopravím. Na jedno čelo přijde dále přilepit hřídel ruční brzdy.

Na plošinky jsem rovněž do předvrtaných naznačených otvorů vlepil madla. Jenomže jsem konal trochu unáhleně. V návodu rozmístění madel není a na fotkách skutečných vozů madla taky nejsou. Říkal jsem si ale, že v leptu madla jsou a nějaké ledabyle naznačené otvory pro vrtání v potřebné rozteči na čelech taky, tak jsem vrtal a osazoval. No, třeba to bylo jenom u některých vozů určitou dobu, nevím. Kdo můžete, pohlídejte si to podle podkladů.

Zde se ve stavbě schází obě nabízené varianty. Na fotce nahoře a dole si tak můžete odlišnosti prohlédnout. Nejpatrnějším rozdílem je jiný způsob větrání interiéru. Zatímco horní vůz má nad okny náporové větráčky podobně jako další pozdější vozy (dodnes můžeme vidět i na “dřevácích” a “rybácích”), dolní má výklopná okénka. Dále je u obou vozů rozdíl v provedení koníků zavěšení pružnic náprav.

A vedle sebe. Vypadá to, že jsou vozy dlouhé, ale nejsou. Jsou totiž poměrně placaté. Mezi ostatními vozy vysloveně trpaslíci.

Další potíž při stavbě na mě čekala v podobě schůdků. U jedné stavebnice jsem měl totiž neúplný lept a schůdky chyběly. Ozval jsem se ale výrobci a ten obratem schůdky poslal poštou. O chybce se ví, takže pokud máte podobný problém (týká se to jen některých stavebnic, na které zrovna náhodou onen neúplný aršík padnul), nebojte se ozvat, výrobce komunikuje výborně.

Začal jsem tedy schůdky sestavovat. Návod radí schůdky rozstřihnout na poloviny, ty naohýbat a spájet. Pak teprve přilepit na vůz. Já se chtěl rozstřihnutí vyhnout, protože lícovat pak na sebe dva takto drobné díly se mi zdálo pracné. Naohýbal jsem je tedy v jednom kuse, ale musel jsem postupovat opačně než je to obvyklé, ohýbat tedy naznačenými drážkami ven. Sice to nevyšlo úplně čistě, ale nakonec to šlo.

Protože jsou schůdky opravdu jemné, přehnuté nožky jsem propájel. Pak už přišly schůdky definitivně přilepit na pojezdy.

Není co víc řešit, vymácháme tedy sestavy v barvě.

Ještě před barvením jsem na pojezd nalepil sestavu interiéru. Celek jsem pak nastříkal černou barvou, sedačky jsem ledabyle natřel nějakou “dřevěnou” barvou. Pečlivosti netřeba, stejně toho tolik malými okny nebude vidět. Střechu jsem nastříkal střední šedou, kterou jsem ale trochu zesvětlil (na starších vozech se mi zdají střechy opravdu světlé). Oříškem ale trochu byl odstín karoserie. U takto starých vozů samozřejmě těžko dohledáme přesná čísla barev a barevné fotografie tenkrát používaly pouze barvu černou a bílou. Jeden textový zdroj na internetu ale hovořil o “mechové zelené”, na současných fotkách staré vozy vypadají poněkud světleji než klasicky celozelené vagony z IV. epochy. Namíchal jsem si tedy vlastní odstín trochu světlejší vagonové zelené, která na pohled vypadá dobře, a tou jsem nastříkal celou skříň a také střechu zespodu a na čelech.

Do karoserií jsem dále vlepil rámečky oken. Ty jsou řešeny pomocí leptaných dílů, které jsem nastříkal opět “dřevěnou” barvou. Mají se vlepit zevnitř do skříně.

Bohužel, zatímco lept je vždy přesný, na odlitcích dochází k určitému smrštění a tak rozteč rámečků neodpovídá dokonale roztečím oken. Vidět to můžete na fotce, napravo je rámeček slícovaný s polohou okna, nalevo ale podle lišt na karoserii poznáte, o kolik to ujelo.

Rámečky jsem tedy nastříhal vždy na dva kusy a teď už to vcelku pasovalo.

Na řadě je lesklý lak a obtiskování.

Bohužel obtiskový aršík je vyřešen trochu amatérsky. Na rozdíl od předchozích stavebnic ESP je tady potřeba jednotlivé motivy vystřihnout, nejsou samostatně lakovány. To takový problém není, problém je spíš to, že jsou jednotlivé motivy na aršíku rozházené občas chaoticky (něco mohlo být dohromady a je to zvlášť) a neuvěřitelně blízko sebe, takže je obstřihávání motivů piplačka. Dále je sada relativně chudá. Obsahuje jenom nápisy na boky a čela skříně, nápisy na rám chybí, přitom jich tam ve skutečnocti je docela dost a model by to oživilo. Třetí výtkou je to, že v sadě jsou sice dvě čísla vozů, ovšem nejedná se o nic volitelného, druhá sada čísel totiž na onen vůz vůbec nepatří. Obtiskový aršík je společný pro obě vyráběné verze vagonu a tedy jedno číslo patří na vůz s náporovými větráky a druhé zase na vůz s výklopnými větráky. Pokud to prohodíte, vznikne nesmysl. Je to trochu škoda, protože nelze sestavit více stejných vozů s různými čísly. Abych ale jenom nekritizoval, obtisky jsou ostré, dobře kryjí a také se dobře nanáší.

Po nanesení obtisků jsem štětcem dobarvil detaily. Moc tu toho k dobarvování není, ale i tak to vozu pomůže.

Pak pro jistotu znovu lesklý lak, který dokonale sjednotí povrch a ochrání obtisky a jde se na závěrečný matný lak.  Následně jsem z přiložené fólie nastříhal vhodně veliké kousky a zevnitř vlepil do karoserie. Zasklení je třeba provést právě až po matném laku a pokud plánujete patinovat modely stříkanou barvou, se zasklíváním počkejte až po patině. Nic se zkrátka na okna dostat nesmí, jinak by ztratila průhlednost. A pak samozřejmě definitivně slepit pojezd, karoserii i střechu.

Protože vozy plánuji coby muzejní, patinu jsem provedl jen lehkou, pomocí prachových patinátorů rozmíchaných ve vodě. Dál jsem je už nijak nefixoval, jednak takto rozmíchané s vodou se do matného laku poměrně dobře chytnou, a také případné “vošmatání” časem také vadit vzhledem k muzejnosti vozů nebude. Z fotky níže je patrný jediný vzhledový nedostatek, který vozy mají. Vzhledem k tomu, že bočnice jsou odlitek (byť poměrně tenký) a podlepují se samotnými okenními rámy a fólií, působí pak okna poněkud “utopeným” dojmem. To je jediné, čím vagonky trochu zaostávají za tovární produkcí (snad ještě ten obtisk mohl být bohatší), jinak jsou skutečně pěkně a věrně provedené.

K úplnému dokončení schází už pouze jediné. Do vagonů je třeba vlepit kinematiky se spřáhly. Ve stavebnicích jsou už nové kinematiky SDV, skládají se o poznání pohodlněji než ty starší. Pro jejich správné umístění je ale potřeba mírně upravit vybrání na pojezdech vozů. Já to udělal na poslední chvíli pomocí malé frézky. O co se jedná?  Na spodcích samozřejmě vybrání pro kinematiku připravené je, odpovídá ale kinematice Peho. Pro umístění kinematiky SDV (a také pro její větší “utopení” do vozu z důvodu těsnějšího spřažení modelů) je potřeba odstranit z rámu pár výstupků. Není to náročná úprava, spíš zbytečné zdržení.

A oba vagonky po dokončení tváří v tvář. Vlevo výklopné větračky, vpravo náporové. Rozdíly jsou i na rozsochách (které jsou mimochodem mimořádně pěkně zpracované).

Tady pro ukázku barev spojení s Rybákem SDV. Na rybáku je klasická “vagónová zelená”, kterou vyrábí Agama, na Ci je můj vlastní světlejší míchanec. Rozdíl není třeba tak viditelný a výrazný, ale je tam. Prostě ho cítím, jako narušení rovnováhy Síly 🙂

To je ale už opravdu všechno, vagonky tímto prohlašuji za hotové.

A slovo závěrem? Stavebnice vozů jsou opět po vzhledové stránce velmi vydařené. Nebýt poněkud utopenějších oken, nebylo by poznat, že nejde o počin nějakého továrního velkovýrobce. Stavbu ovšem tentokrát zbytečně komplikuje několik zádrhelů. Od složitějšího ladění podvozku do dokonale funkční podoby, trochu nekonkrétního návodu, přes neodpovídající lícování oken a jejich rámů po poněkud amatérsky zpracovaný obtisk. To jsou věci, které bych u stavebnice s cenou přes 500 korun nečekal a zbytečně sráží její kvalitu, která je jinak skutečně na vysoké úrovni. Pokud ale budete dostatečně trpěliví, věnujete trochu času shánění fotek předlohy a se stavbou modelů ze stavebnic ESP už nějaké zkušenosti máte, neuděláte s těmito vagonky chybu a sestavíte dobře vypadající věrné modely. A to nejdůležitější na konec: jedná se o vozy z období, kterému se jinak výrobci téměř nevěnují, takže tyhle stavebnice nepochybně udělají radost modelářům, kteří modelují právě II. a III. epochu. Výrobce na výstavě prozradil, že do budoucna chystá stejné vozy v dalších variantách (nejdále je příprava variant s plynovým a olejovým osvětlením interiéru), které se vzhledově liší, takže se můžeme těšit na vytvoření pestrých souprav osobních vlaků.

Stavebnici můžete objednat na e-shopu MojeTT.cz >>>