Travička zelená, jen když jde elektřina

Rosťopiš mi nedávno říkal “myslim že toho řešíš moc najednou a zbytečně brzo” a měl pravdu. Ve chvílích prostojů už vymýšlím zatravnění modulů. Chci vědět, kterou cestou se vydat a mít čas předem nakoupit a ozkoušet různé metody a druhy výrobků. Dneska zkusím zatravňovat pomocí statické elektřiny a statické trávy, tzv. flokování.

Flokování je dneska hodně in, až snad to trochu tlačí do ústraní ostatní metody. Zajímá mě, jestli je to opravdu tak všespásný způsob. Krajináři se v tomto dělí na tři tábory. Jedni flokují. To jsou podle mého pozorování hlavně rovinní moduláři. Druzí foliážují. To jsou spíše náročnější terény a domácí kolejiště, kde se ne vždy dá zatravňovat statickou trávou nebo je větší požadavek na různorodost. A třetí kombinují. Jsou si vědomi, že statická tráva rozšiřuje možnosti, ale ne vždy se dá spolehlivě aplikovat. Tak jsem zvědavý, ve které skupině skončím já 🙂

Půjčil jsem si od kamarádů jejich doma dělanou zatravňovačku a koupil jsem v Pečkách na zkoušku jednu trávu od Nocha.

Schválně jsem vzal 6 mm dlouhou divokou trávu (07104 Wildgrass maigrün), abych viděl, co všechno flokovačka dokáže. Nikdy jsem s tím nedělal, ale na budoucí moduly bude potřeba dlouhá horská tráva. Travní drny z vláken délky 2 mm by se mi jistě povedlo naflokovat parádně, ale jsou mi celkem k ničemu – tak ať se to ukáže hned na začátku. Odstín jsem vzal od oka světlejší, budu modelovat spíš jarní rozkvetlou krajinu.

Zatravňovačka se skládá z trafa, samotné krabičky, ježka na dělání kapek lepidla (u modulářů v Brně tomu říkají “fakír”), sítka v cukřence a propojovací kabeláže.

Vypadá to docela slušně, i když je to samodomo. Samozřejmě je potřeba zmínit, že tyto domácí výrobky jsou vždy na vlastní nebezpečí a doma to sami nezkoušejte.

V cukřence je matka pro načechrávání hrudek trávy.

Jdu rozbalit trávu – koukám, že se jim statickým nábojem pytlíku stavěla stébla už při svařování obalu a snažila se dostat ven 🙂

Připravil jsem si kabeláž – jeden kabel do sítka cukřenky a druhý se svorkou přichytit k terénu. Jak funguje detailně flokovačka tu popisovat nebudu, to už určitě víte – princip je ten, že mezi póly cukřenky a podkladu vzniká statický náboj a díky tomu se tráva staví mezi oba póly.

Krabička povedená, i s vypínačem.

Ježek s nepravidelnými bodlinkami na nanášení lepidla.

Trochu trávy jsem nasypal do “krmítka”. Trávy je za ty peníze opravdu hodně.

Nezdá se to, ale tráva je v pytlíku docela natlačená do velkých hrudek. Při sypání do cukřenky je potřeba stébla trochu načechrat.

Připravený zkušební layout. OSB desku mám jen jako podklad, první pokus jsem udělal na tenkou fólii.

Kápnout lepidlo a ježkem rozďubkovat do okolí. Jde samozřejmě (a je to i lepší) namáčet ježka někde bokem do lepidla a pak lepidlo jen obtiskovat, jako to ukazuje třeba kolega mnitka, kterému tímto děkuji za detailně popsané postupy jak na to, že to pochopím i já 🙂 Ale pro zkušební účely jsem chtěl zkusit různé plochy – co to udělá.

Začal jsem sypat. výsledek nulový – tráva nestojí.

Třeba to bylo tím nevšedním podkladem, říkám si, a igelit odhazuji.

Bude to chtít něco festovnějšího, co lépe vede elektřinu.

Pár stébel se pokoušelo vstát, ale nedařilo se jim to. Výsledek je taková pěkně posekaná louka.

Vzal jsem kus lakovaného kartonu. Zase jsme si ťupnul kapku.

A zase jí rozježkoval do stran.

Spustil jsem stroj zkázy a chvíli sypal. Hle, najednou to stojí. Sice ne zdaleka všechno, ale dalo mi to naději, že při troše tréninku to půjde.

Kolem je zatím spousta nepřilepené trávy, kterou bude potřeba sklepat.

Stále ale hodně stébel nestojí a jen leží.

Zatím výsledek nic moc, taková nějaká chcíplá louka v podhůří možná, ale tatranská šťavnatá travička to ještě zdaleka není. Zatím nemám míru, kolik toho jde sypat a co se ještě zvládne přilepit.

Při pohledu z úrovně člověka to náhle vypadá úplně jinak. Na focení super, ale dívat se na to svrchu nedá.

Je vidět, že uprostřed to stojí slušně, ale po stranách to stojí za prd.

Další pokus, stejná metoda ale větší plocha. Když to stojí po stranách za prd, tak je potřeba mít větší poměr prostředka 🙂

Zase sypání. Chce to trošku blíž k podložce, opravdu tak na 1-2 cm, sotva co chlup vypadne ze sypátka. Už se tolik nebojím, jiskry z toho opravdu nelétají, takže cítím, že s každým sypáním je to trochu lepší.

No vida, to je hned mnohem lepší.

Po stranách sice zase nic moc (spíš nic než moc), ale uprostřed už to stojí slušně.

Vše jsem lepil do Herkulesu, jinou disperzi doma nemám a k nákupu kilového kýblu se zatím odhodlávám. Spotřeba lepidla ale není každopádně moc velká, pokud nejde zrovna o plochu 2×2 metry.

Zkusím větší drny..

Jestli se v tom někdo válel, tak je to dobrý výsledek.

Zase při pohledu z úrovně terénu je to lepší, ale pořád to dělá takovou nepěknou hvězdici.

Další pokus, teď už trochu chytám grif jak na to.

Vypadá to slušně, na to že je to dlouhá tráva a některé flokovačky už 6 mm moc neflokují, tak tady to jde.

Když se vyladí odstín a zamíchá se jich víc do sebe, mohlo by to začít vypadat použitelně. Ale hned napoprvé jsem vybral dobře, tohle je docela slušný odstín který zrovna potřebuju. Je živý, “čerstvý”, je v něm mix různých odstínů, ale žádné nesmysly – žádná hnědá ani červená vlákna – prostě takový jarní.

Je to sice jeden pytlík, ale vlákna jsou opravdu barevně docela slušně namíchána, že z toho neleze automaticky sourodý golfový pažit.

V nějakém poměru namíchání určitě neuškodí – příště budu mít k dispozici i nějaké další odstíny, tak zkusím různé varianty.

Jdu přisypat další trávu. Ta původní se zčásti vysypala a zčásti jí matka udusala zase do hrudky. Matka působí sice rozbíjecím efektem, ale současně na druhé straně trávu zhutňuje.

Zkusím na bílý podklad, ať vidím celou strukturu.

Pořád je to takový ježčí efekt – po stranách bodlinky polehávají.

Vzal jsem z květináče trochu hlíny a přesil jí do trochy lepidla.

Oklepal přebytky…

…a naďubkoval hlínu.

S hlínou to vypadá dobře, ale má to takový stepní vzhled – je to docela chudé, asi málo kapek lepidla. Vím, že brňáci s tím dosahují perfektních výsledků, ale ti mají usnadněnou práci v tom, že zatravňovat jihomoravskou nížinu v pozdním létě je přeci jen jednodušší.

Ještě jsem trochu přisypal, dokud lepidlo nezaschne.

Rozdíl na bílém a hlinitém podkladu, množství trávy je zhruba podobné. Bude to chtít určitě podsypat – ať už obyčejným purexem, nebo kratší statickou trávou.

Zkusím celoplošné popatlání lepidlem, co to udělá.

Hm, to kupodivu nevypadá vůbec špatně.

Potřebuju získat efekt horské louky – dlouhá tráva, hodně husté rostlinstvo. Na druhou stranu, takové drny v kolejišti z krátké trávy taky nebudou k zahození…

Zatím neřeším tak úplně barvu, ale už to vypadá dostatečně bohatě, aby se to dalo alespoň akceptovat jako jedna z metod. Tady už to vypadá jak z katalogu od Nocha – hlaďoučká travička. To je samozřejmě stav, kterého pokročilý modelář zaručeně nechce docílit, takže bude potřeba natrénovat vhodnou kombinaci více faktorů.

Hotové vzorky z prvního flokování, které mi zabralo asi 30 minut i s přípravou a následným úklidem.

Vlevo dole je poslední díl, s tím jsem spokojený nejvíc. Je to pěkně hustá tráva, jakou potřebuju.

Zatím nejsem úplně přesvědčený, že to je to nejlepší pro moje potřeby, ale to se ještě ukáže.

Určitě je na to potřeba spousta času na testování. Foliáž prostě koupím, namažu flek a prdnu jí na místo. Tady je potřeba si tréninkem najít vhodnou techniku od nanášení lepidla přes výběr statické trávy po samotné sypání. Finančně naopak zase samozřejmě vyhrává statika, pokud se jedná o dostatečně velkou plochu – protože tráva je levnější, ale samotný přístroj naopak cenu za první jednotky plochy o něco zvedne.

Už teď, po té chvíli testování, je mi jasné, že je to další docela obsáhlá disciplína. Sice není foliáž vlastně nic jiného, než naflokovaný pružný podklad, ale platíme někomu za to, že to know-how už má a my jen využijeme jeho zkušeností. A nutno říct, že dnešní foliáže už jsou opravdu docela vychytané.

Uvidím, až mi dorazí další objednané testovací materiály – musel jsem po dlouhé době osvěžit své slabé krajinářské povědomí, takže jsem objednal nějaké travní foliáže, posypy a další druhy modelářské zeleně. Teprve pak se rozhodnu, kterou cestou se vydat. Zatím tedy z dnešního testování vše, a zase dám vědět.