Tatranské pastorále aneb návrat k nudlovce

Mých úvah o tvorbě malého domácího kolejiště jste tu četli už několik, ale vždy to skončilo nejlépe po nákresu ve Wintracku. Dnes přichází další úvaha, tedy alespoň její první díl. Tentokrát to prvním dílem neskončí, námětů mám již na několik dalších dílů dopředu. Takže se těšte…

Nejprve chci zrevidovat, co všechno už jsem “skoro stavěl”:

– nejmladší je článek o městském normovaném modulu – https://www.mojett.cz/31395, modul mám doma, ale plán jsem opustil z důvodu osamělosti velkého modulu 80 x 40 cm a nemožnosti si zajezdit bez dalších 10 lidí.

– k budoucímu tématu určitě zmíním, jak Rosťopiš pomalu spřádá plány na kolejiště po vzoru JHMD, tedy TTe, tedy rozchod 760 mm – https://www.mojett.cz/22917

– jak Rosťopiš v TTe začínal je k přečtení zde – https://www.mojett.cz/13392

– já jsem předtím plánoval malé domácí “kruhokolejiště” – kořenovská zubačka s adhezním provozem (nenápadně upozorním, abyste si všimli volby tématu horské železnice se specifickou skladbou vozového parku) – https://www.mojett.cz/6669

– plány na zubačku vycházely z plánku na minikolejiště od Milana Ferdiána – https://www.mojett.cz/6077

– Milan Ferdián naopak vycházel z mé úvahy o malém kolejiti do kruhu, ovšem v jedné rovině – https://www.mojett.cz/5076

– úplně první nápad, a to už v roce 2009, byla tzv. nudlovka, tedy nudlová modulovka – https://www.mojett.cz/2671

No je toho dost, až už mám trochu špatný pocit, že pořád jen kecám a netvořím…

Název článku jsem ostatně nezvolil náhodou. Televizní diváci možná zaznamenají paralelu s jedním dílem ze seriálu 30 případů majora Zemana, který se odehrával ve Vysokých Tatrách. Kdo neviděl, určitě doporučuji shlédnout – jednak je v rámci série určitě jeden z nejméně politicky zasažených (snad kromě oslovování “soudruhu” tam není nic, co by mělo i dnes někoho urážet), jednak jsou tam Tatry krásně zakomponované do příběhu, k tomu kvalitní hudební podkres – prostě dle mě jeden z povedených dílů seriálu i povedená detektivka z té doby obecně. Možná i tento díl měl pozitivní vliv na to, že jsem konečně poprvé v životě do Tater vyrazil. A bylo to hodně fajn. Alpy jsem za svůj život projel několikrát napříč autobusem, autem i na kole, a v Tatrách jsem byl poprvé až teď.

Horská krajina je vždycky úchvatná. Chápu i kolegu Maditele, který odešel od TT a soustředil se na alpské železnice v HOm, tedy v rozchodu 1000 mm a stvořil parádní kolejiště (už zde byly noční fotky z tohoto kolejiště). Když se do horské krajiny “zařízne” železniční trať, dalo by se říct, že je to skoro tutové lákadlo pro železniční romantiky. A takto jsem dopadl i já, pouze o několik stovek kilometrů východněji od Alp…

Už mluvím dlouho a ještě jsem nic neřekl, takže tedy ve zkratce:

– bude to nudlovka TTm, tedy rozchod kolejí 1000 mm (kolejivo N – 9 mm)

– budou to moduly – normovaná čela, zaměnitelné pořadí modulů, možnost rostoucího kolejiště

– volný motiv inspirovaný TEŽ (Tatranská elektrická železnica), v první fázi její adhezní část (časem snad i její zubatá část)

– období 1970 – současnost, v první fázi provoz električek EMU 89.0 (řada 420.95), později novější i starší vozidla

Mým cílem je zachytit takovou tu největší slávu místní železnice, kdy jezdily Tatry (ty železniční) ve dvojicích, všude plno lidí, stromy pod Tatrami (těmi skalnatými) stály na svém místě…

Bude to náročný úkol, ale doufám, že v dnešní době, kdy “nic není problém” to snad nebude nemožné. V tuto chvíli, kdy jsem schopen si vyrobit velkou část dílů svépomocí, ať už z leptu, kartonu nebo slabé překližky, to beru jako obrovskou výzvu a moc se na to těším. Od nuly bude potřeba vyvinout:

• konstrukci modulů
• vozidla
• budovy a další mobiliář

Naopak použitelné bude v rámci možností vše ostatní:

• kolejivo ze sortimentu N
• unifikované “ČSD” vybavení, okolí tratě a další drobnosti v TT – naštěstí se v Tatrách tak trochu zastavil čas a hodně součástí železnice a jejího nejbližšího okolí se zachovalo od velké rekonstrukce na začátku sedmdesátých let až dodnes, navíc jsou shodné s jakoukoliv jinou tratí ČSD, takže materiálu i podkladů bude dost

Proč to? Na to asi není jednoduchá odpověď, ale pro osvětlení je vhodné to zmínit – prostě, Tatry se mi libíly. Místní železnice mě velmi zaujala a pro domácí podmínky jsem jí shledal jako velmi vhodnou předlohu. Nejzápadnější stanice Štrbské Pleso – architektonicky zajímavá budova typická pro začátek sedmdesátých let s odjezdovou halou o patro výš než příjezdovou a zajímavé kolejiště koncové stanice. Na prostoru běžné normálněrozchodé modulové staničky zde může nocovat přes 8 elektrických jednotek, navíc v dolní části je trať propojená na ozubnicovou železnici, která zde začíná a sjíždí do Štrby. Všechny satelitní snímky v tomto článku jsou převzaty z www.mapy.cz, © EUROSENSE s.r.o., © GEODIS Slovakia s.r.o.

Provoz “skorotramvají” na “skorotramvajových” poloměrech s nádražími dlouhými 100 metrů reálné délky. Zde ukázka novější dvojice “Tetrapaků” vjíždějící do zastávky Popradské Pleso od Štrbského Plesa. Souprava zabírá téměř polovinu oblouku, což je jinak motiv známý snad jen z domácích kolejišť. Ostatně, nejmenší poloměr oblouku na trati je pouze 50 metrů, u bývalé spojky k depu byl dokonce jen 30 metrů.

Omezený sortiment vozidel, tedy člověk se “nezblbne” že chce mít vše od páry po pendolino. Omezená délka trati, tedy i omezená možnost “růst” je v případě takového projektu spíše výhodou – i tak je motivů k modelování víc, než podmínky jednoho člověka dovolí a bude mezi nimi jednodušší výběr, než stavět “to nej” od Aše po Košice v normálním rozchodu. Pokud by se postavila celá trasa TEŽ, měřila by v TT “jen” asi 300 metrů, a to se vejde do větší tělocvičny 🙂 Zde jako další ukázka stanice Vyšné Hágy. Ve stanici stojí 1 Tetrapak (jednotka 425.95), vpravo dole je vidět odstavená podbíječka. Délka stanice od výhybky k výhybce je 150 metrů – takové jsou skoro všechny.

Dalším příkladem je stanice Tatranská Polianka. Ta má cca 145 metrů, v TT tedy krásnou skutečnou délku 1,2 metru. Před opravou byla čtyřkolejná, nyní už jen dvoukolejná “výhybna”, aby se vykřižovaly, jako na všech ostatních stanicích, dvě dvojice spřažených jednotek.

Nesvázanost jakýmikoliv zažitými pravidly – vše si můžu vytvořit tak, jak si budu přát a co nejvíce věcí si budu chtít vytvořit sám. Na TTm žádná norma snad ani neexistuje a kromě jednoho spolku v jihozápadním rohu Německa, modelujícího alpské železnice, nevím o nikom, kdo by TTm seriózně dělal. Možná si i jednou řeknu “teď mám postavené všechno, co jsem chtěl” a pokud je tento bod viditelný, snadněji se k němu míří. Už dlouhá léta nám přeci ti nejzkušenější říkají “vezměte si sousto, na které máte možnosti, necpěte na malou plochu co nejvíc nesmyslů, raději modelujte menší nádraží o jednom motoráku, ale podle skutečnosti. Co může být více autentické než 2 koleje v nádraží o délce 1 metru a v něm jedna “tramvaj”? 🙂 Stejně zajímavě působí stanice Starý Smokovec, což je na tatranské poměry opravdový dopravní uzel o čtyřech kolejích zalomených do “esíčka”. Trať se zde dělí (do Lomnice a do Popradu), součástí je několik odstavných kolejí s různou vozovou drobotinou (viz dále), v blízkosti velký silniční přejezd, historická budova rozvodny a obě tratě vedou několik stovek metrů souběžně, tedy působí dojmem dvoukolejky. Ve chvíli setkání vlaků ze všech tří směrů zde dokáže být velmi rušno.

Proč zrovna teď? Dlouhé roky jsem váhal, kterým směrem se vydat. Vždycky v tom byl nějaký problém, ať už technologický, prostorový, finanční… Teď mám pocit, že jsem našel něco, co bych mohl zvládnout dotáhnout do konce. A zároveň něco, co by mohlo jezdit dle reálné předlohy bez toho, aniž by to sežralo dvě tělocvičny. Technologicky je dnes doba také naštěstí mnohem příznivější než před pár lety. Jen se podívejte – za posledních pár let velký rozmach leptů, laserovaných dílů, CNC frézování, pokrok elektroniky a celkově větší dostupnost všeho – dnes je mnohem snadnější udělat něco pořádně a bez kompromisů. Stejně tak je na internetu mnohem víc dostupných informací o skutečné i modelové železnici, vznikla spousta modelářských (modulářských) klubů a je možné čerpat nové nápady na stavbu kolejišť – dnes je těch možností opravdu tolik, že je až těžké si vybrat.

Myslím, že s těmito ujasněnými cíli se do toho jde lépe a s jasnější myslí. Proto to zde podrobně rozepisuji jako inspiraci pro ty, kteří v tuto chvíli také přešlapují na místě.

Pokud by se chtěl někdo přidat a láká ho TEŽ jako mě, rád si s někým takovým poklábosím, třeba i můžeme postavit společně časem pár modulů a spojit je do jednoho celku. Jestli máte někdo zájem o spolupráci, napište 🙂 Postupně budu uveřejňovat postup prací, a to jak na vývoji vozidel, tak na stavbě “modulů”. Na trati se nachází i jedna zajímavost, a to je triangl pro otáčení souprav. Ten je umístěn ještě v podhůří zdánlivě bezdůvodně v poli u obce Veľký Slavkov.

Zde se chci zastavit u pojmu “modul”. Velcí moduláři mi doufám prominou. Ale pojal jsem celou koncepci jako modulovou na základě vlastní normy, tedy si dovolím nazývat mé výtvory moduly. Moduly budou zaměnitelné a časem vytvořený layout by měl být variabilní. Konstrukce modulů bude taková lehká váha, aneb co baumarkt dá a co se dá v obýváku na zemi nařezat nebo sešroubovat – však uvidíte… Tedy snad i dobrá inspirace pro ostatní kolegy s omezenými možnostmi. Možná z toho některé poctivé moduláře bude chytat šok, ale doufám, že moduly budou držet při sobě a budou i tak funkční. Já jsem právě nechtěl jít cestou těch velkých festovních modulů z důvodů, které jsem zmiňoval už kdysi.

Přiznám se, že mě láká i propojení TEŽ s normálněrozchodnou železnicí, a to především jako mostní křížení, něco po vzoru původního Popradu, kde trať TEŽ nadjížděla hlavní trať přes silniční most (opravdu mezi auty, něco jako je pro Čechy v Bechyni). Tato městská část trati byla bohužel po dostavbě nového nádraží v Popradu odstraněna a tak jí lze dnes sledovat již jen na fotografiích. Jeden skutečný “zababovský” modul mám doma a rád bych ho k tomu použil – tímto zdravím členy klubu JaroMo a děkuji za poskytnutí modulu, nebojte pánové, přijde na něj řada… Pak by snad časem mohla být TEŽ i hezkým ozvláštněním nějakého skutečného modulového ježdění. Na modulová setkání jsem ještě nedozrál, ale ten čas třeba přijde a já budu připraven “s něčím extra” 🙂 Stejně tak, pokud by měl někdo zájem modelovat například stanici Tatranská Lomnica v normálním rozchodu, neváhejte se ozvat a můžeme se domluvit na technickém propojení obou nádraží, aby byla třeba časem vzájemně spojitelná – tato nádraží se těsně potkávají, doslova “přes živý plot” a obě končí vedle sebe šturcem. Mohl by to být zajímavý námět pro někoho, kdo hledá malé normálněrozchodné nádraží pro provoz motorových vozů.

Měl-li by snad někdo ambice na nádraží Poprad-Tatry, mohu naopak posloužit zaústěním TEŽ.

Pokud jste to dočetli až sem, gratuluji. Právě jste nevědomky projeli všemi nádražími na tratích TEŽ. Na trati se nachází několik dalších zastávek, z nichž každá je něčím zvláštní. Námětů tedy bude dostatek.

Podkladů mám dostatek, abych byl schopný si postavit co potřebuji, bohužel jsou to zatím z velké míry podklady nereprodukovatelné (od jiných autorů), tedy se budete muset zatím obejít bez obrázků. Bohužel jsem v době mé první návštěvy ještě nevěděl,  že jsem si měl všechno nafotit, a tak se budu muset vydat do Tater znovu. K dispozici mám například obě knihy o tatranských motorových vozech a jednotkách, které považuji za velmi cenný zdroj informací. Na trati se kromě osobních jednotek vyskytují i různé variace na známá vozidla – například Prasátko, dráteníci s vozem Ut (s těmi se teď jako na potvoru roztrhl v TTčku pytel), starší motorové vozy přestavěné na montážní a další. V minulosti byl na trati i nákladní provoz (například uhlí a kusové zboží), tedy i nákladní doprava může být zastoupená.

Nechci stavět vše naprosto přesně podle předlohy, chci se jí ale určitě držet alespoň rámcově a inspirovat se jednotlivými úseky nebo dispozicí kolem trati. Chci “jen” napodobit tu atmosféru úzkorozchodné horské železnice. Snad mi prominete, když se model nebude vždy přesně shodovat se skutečností, kterou si jistě velká řada z vás pamatuje živě. Na trati se podepsaly dvě velké události, které změnily její vzhled. Jednak to bylo mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1970, kdy proběhla rekonstrukce svršku celé trati a také velká vichřice v roce 2004, která poškodila velkou část trolejového vedení – například byla poškozena a odstraněna velká část původních stoletých příhradových stožárů. Modelované provedení bude nějaký průnik, část již “nová” a část ještě stará.

Třeba staré Štrbské Pleso by bylo skvělým motivem, ale to nové je nezbytnost kvůli svému kolejišti. V úvahu přichází zajímavá varianta dvou Štrbských ples s odbočkou do starého nádraží ze širé trati, tedy jakési “prechodné období” před dostavbou. Ostatně, věděli jste, že výše uvedená fotka Štrbského Plesa (přímo jezera) je focena asi 5 metrů od kolejiště původního nádraží? Nádraží bylo totiž umístěno přímo na břehu jezera a dodnes jsou v místě zachované nádražní budovy, dnes už samozřejmě sloužící jinému účelu a znatelné zářezy a jiné stavby v krajině.

V průběhu desetiletí byly redukovány některé stanice pouze na dvoukolejné výhybny s omezováním provozu pouze na pendlování motorových jednotek tam a zpět, například Tatranská Polianka by byla krásná v tom čtyřkolejném provedení. Chci tedy tak nějak zaznamenat “od každého něco”.

K tomuto tématu ještě rád odkážu na malé kolejiště inspirované tatranskou železnicí, i když vyvedené v normálním rozchodu – http://www.ttmodelar.eu/index.php?route=information/information&information_id=33

K té příležitosti jsem zprovoznil i Facebookovou stránku, kde budou s předstihem uveřejňované nějaké “výkřiky”, které se pak souhrnně objeví samozřejmě i zde, takže místní čtenáři o nic nepřijdou.

Facebooková stránka modulů TEŽ >>>

Příště se už zaměřím na technologie použité při stavbě a podělím se s vámi o nějaký detailnější plán. To hlavní vypukne po létě. Když tento článek čtu zpětně, je vidět, jak logické vyústění celého mnohaletého uvažování toto je – nudlovka, horská trať, specifický vozový park, malé rozměry, chuť dělat něco extra a dělat si to tak trošku po svém. Tak snad se bude dařit…