Ještě rajkovitější Rajka s vlastním leptíkem

Nedávno jsem se rozmýšlel, kam dál se svým vozovým parkem, jaké vozy bych si ještě rád postavil. Do hledáčku se mi dostaly i vozy Uacs, tedy známé “rajky”, které sice už v pár kusech mám, vždycky ale bylo třeba při stavbě trochu improvizovat a tak jsem byl z výsledku rozpačitý. Tak tu máme další projekt kategorie “znovu a pořádně”.

Kdo by tyhle nákladní vozy neznal. Stále patří k charakteristickým vozům našich tratí, dnes už sice nejsou tak početné, vynahrazují to ale celou řadou zajímavých barevných provedení. Proto jsem tyto vozy vždycky ve sbírce chtěl mít. Tenhle vůz byl dokonce první plastikovou stavebnicí, co jsem kdy postavil. To jsem ještě o modelařině nevěděl vůbec nic, což vedlo k tomu, že jsem samozřejmě neměl ani potuchy o existenci modelářských barev. Co ale bylo dostupné za pár korun v každé drogerii, byly laky na nehty. Koupil jsem tedy žlutý na cibule a rakev dostala nálož barvou, co zbyla doma po natírání futer. Nápisy jsem na vůz natečkoval bílým lakem na nehty pomocí párátka. Kupodivu to nevypadalo až tak tragicky, jak to z popisu vypadá. No, uběhlo pěkných pár let a k vláčkům jsem se vrátil. Další vozy už byly stříkané, a to dokonce modelářskými barvami. Bez leptaných doplňků od Detailu už se tyhle vozy také obejít nemohly. Přesto ale nemůžu říct, že bych byl ze sestavených vozů vysloveně nadšený, proto zůstalo u trojice a další stavebnice jsem zatím odložil.

Na jaře jsem rozmýšlel, jaký vůz ještě stojí za to stavět. Do velkého projektu se mi pouštět nechtělo, tak jsem nakonec skončil u toho, že by stálo za to konečně pořádně dokopat tu “rajku”. Rovnou mi v hlavě začala hlodat myšlenka ucelené soupravy, protože se ve zdejším okolí takové vlaky celkem často vyskytují. Způsobů, jak pořídit tenhle vagon je několik, všechny ale pro mě měly nějaký háček.

1) Hotový vůz Loco. Firma svůj model v poslední době celkem inovovala, bohužel ale za sebe nemůžu říct, že by to byl posun k lepšímu. Na vozech se mi vůbec nelíbí tvar cibulí, které jsou přitom tak charakteristické.

2) Stavebnice LPH. Ta je na svou dobu vzniku geniálním počinem. Tvarově vychází hezky, jenomže jí bude za chvíli 30 let a to je znát na detailech. Leptaným doplňkům se tedy nedá vyhnout.

3) LPH+doplňky od Detailu. To je celkem schůdná cesta, ale ani u jednoho z dosud stavěných vozů to pro mě neznamenalo úplnou výhru. Sada je vyleptaná do 0.15 mm silného plechu, tudíž v provozu díly moc nevydrží a snadno se ohnou, pokud rovnou neupadnou. Některé detaily navíc neodpovídají realitě a celkem dost věcí sada neřeší vůbec. Takže bylo třeba improvizovat a dokupovat jinde.

4) LPH+doplňky od TTjeníka. TTjeník vyřešil všechny rozpory s realitou, jaké stavebnice LPH má. Sadu ale pojal tak detailně, že mě při vidině stavby ucelenky trochu jímá hrůza 🙂  Stejně tak cenově už to není tak fajnově, přecijenom sada doplňků několikanásobně převyšuje cenu původní stavebnice.

Nezbylo tedy, než připravit vlastní sadu doplňků. Kritéria byla jasná, odstranit většinu prvků původní stavebnice LPH, které už dnes nejsou “in”, nebo neodpovídají modelově. Sada musí být v provozu odolná a snadno a rychle sestavitelná. Nerad bych totiž v průběhu stavby nějak zásadně zhoršil už tak pochybné duševní zdraví. Proto v sadě nejsou třeba vrchlíky cibulí. Pro jejich instalaci je totiž potřeba poměrně náročně ořezat z dílů stávající poklopy a pak je nahradit. A pokud to celé vyjde v rozumné ceně, bude to fajn.

Nakreslil jsem tedy vzorek, nechal vyleptat, sestavil, nakreslil vychytanější verzi doplněnou o prvky, které mě mezitím napadly, zase nechal vyleptat, a hurá na stavbu. Od začátku jsem věděl, že když už se s tím mořím, nabídnu sadu i ostatním modelářům. Nakonec se celá akce povedla stihnout tak, že jsem první várku vzal s sebou do Peček na letošní “mašinku”. Modeláři ale vzali sadu útokem a tak již po prvním dni nezbylo vůbec nic a ušetřil jsem jen jednu sadu pro svůj vzorek. Stavbu ucelenky tedy musím zase odložit, znáte to o té kovářově kobyle….

Tenhle článek budiž i návodem pro použití mojí leptané sady. Sada je zabalená v pytlíčku a je k ní přiložený jednoduchý návod. Díly jsou “opísmenkovány” a následně je na fotce skutečného vozu vyznačeno, kam se umisťují. Dílů není úplně málo, nicméně jejich rozmístění je snadné logické.

Sada je vyleptaná do tvrdé mosazi o síle 0.3 mm. To jí dává patřičnou tuhost a i zábradlí tak vydrží běžné zacházení a rozhodně se vám jen tak nepovede něco omylem ohnout a poškodit. Přesto ale mnohé detaily působí vizuálně jemněji, než v sadě od Detailu, kde je tenkost plechu kompenzována větší plochou dílů.

Začneme stavbou stavebnice LPH. Abych ukázal použití všech dílů, sestavím vagon v provedení s rovnými boky rámu. Jinak jde ale samozřejmě sada použít i pro provedení s lomeným rámem z doplňků SDV. Ze stavebnice tedy sestavím rakev a cibule, na těch se nic nemění. Oba celky jde sestavit bez tmelení, jen se musí pečlivě spasovat. Ale ta minutka navíc při pořádném lícování dílů ve výsledku ušetří zdržovačku s tmelením.

Dál přišel sestavit rám. Použil jsem střed rámu, podélníky, brzdovou výstroj a čelníky s nárazníky. Teď taky odstraníme jednu z nepřesností stavebnice. Má totiž oba čelníky stejné, jeden ale  má končit zároveň s vyhloubením pro schůdky na plošinku. Přesahující kousky tedy odřízneme. Do modelu budu instalovat kinematiky, takže jsem na čele bez plošinky odřezal střed rámu ještě před sestavováním. Pod vůz jsou zatím pracovně přichyceny původní podvozky.

A jdeme osazovat leptíky. Stavbu jsem pojal hodně rychle, jako trénink na ucelenku. Zbytečně jsem se tedy nepáral s detaily, které nebudou ve výsledku na očích. Co mi v sadě od Detailu nejvíc chybělo byla plošinka na čelo. Do sady jsem jí tedy zahrnul. Je z jednoho kusu, stačí naohýbat a přilepit na místo. Z tohohle hlediska je to možná nejsložitější díl celé stavby, ty ostatní totiž stačí pouze přilepit a máme vystaráno.

Střed rámu doplníme brzdovými přestavovači. Vykousnutí v dílu kopíruje výstupky na rámu, takže přesné umístění trefíte vždycky.

Na boky rámu přijdou tažné kotvičky a tabule se schránkou na dokumenty. Tyhle detaily (včetně přestavovačů) v případě stavby vozu s lomeným rámem nepoužijete, neboť je již odlitky obsahují. Pod nárazníky přijdou nalepit madla pro posunovače.

Na brzdařské plošině jsou zobrazeny držáky koncovek, ty se také ohnou o 90° jako zábradlí. Na koncích držáčků najdeme ještě drážku, která značí ohnutí pásku o 180°, konec držáku je tak podle skutečnosti zesílený. Díry v čelnících, kudy původně probíhalo spřáhlo (a při instalaci kinematik jsou zbytečné) přijdou zaslepit přelepením dílem ukotvení šroubovky. A osadit musíme samozřejmě i samotný hák 🙂

Tím je vpodstatě rám hotový, teď hurá na rakev. Jak vidíte, spára po dolepovaných dílech není skoro znát, přitom jsem tam jenom díly zalepil a přetáhl lehce šmirglem. Zbytek zaleje barva. Do dvojic otvorů na bocích jsem instaloval táhla ovládání vykládky.

Zevnitř je to přilepeno takto neelegantně. Prostě prostrčit a zahnout do kapky vteřiňáku.

Rakev vyřízená, pokračovat budeme došperkováním detailů. Na plošinku přijde doplnit ruční brzda. Ta je ze dvou dílů, aby byla náležitě plastiská. Stačí slepit (naznačené čepy na dolní prohnuté páce musí být po slepení vidět, lepí se tedy k sobě hladkou stěnou) a umístit na plošinku.

Na následujících fotkách už je to osázeno komplet. Do cibulí jsem navrtal dírky vrtákem 0.5 mm. Nijak přesně jsem to neměřil, podle fotek jsem to odhadnul od oka. Do otvorů přijdou natlačit očka. Při použití 0.5 mm vrtáku se nemusí ani lepit, prostě tam očka vsuneme a barva to následně pojistí.

Mezi dvojice cibulí jsem umístil plošinky a k nim žebříčky. Plošinky mají správný tvar zábradlí (ten bohužel většina výrobců nedodržela napříč měřítky), žebříčky mají správnou rozteč příček. Vše pasuje do originálních otvorů ve stavebnici. Zatím je to jen volně položeno.

V bocích rámu a rakve ale musíme otvory připravit. Rozteč je stejná jako u svislého žebříku, umístění si vyzkoušejte pomocí naohýbaných spodních žebříků. Vždycky si navrtám horní dvojici otvorů, vsunu žebříček a kouknu se, kam vychází spodní dvojice děr. Žebříček vyndám a díry vyvrtám. Průměr děr je opět 0.5 mm.

Žebříčky přijdou naohýbat podle obrázku výše a umístit podle obrázku níže. Jak je vidět, zůstala i navzdory použití silnějšího plechu v roštech plošin pěkně jemná síťka, to si musím pochválit 🙂

Poslední dvojice dílů jsou schůdky na plošinku. Ty se naohýbají podle obrázku. Samotné schůdky přijdou naohýbat do hranatého “U”, ploška mezi spojnicemi schůdků přijde ohnout opačně, jakoby ven z onoho “U”. Schůdek se pak přilepí do vybrání v rámu. Dosud jsou všechny sestavy rozebíratelné, aby se dal model nabarvit bez maskování.

A jde se barvit. Abych práci co nejvíc urychlil, použil jsem tentorkát spreje, které právě při stavbě více vozů najednou chci uplatnit. Kryjí většinou na první dobrou a tahle vlastnost se obzvlášť hodí u cibulí, které je potřeba z černé dostat na dokonalou žlutou.

Jediným otazníkem bylo, zda sprej nezalije drobné detaily, hlavně rošty plošinek.

Všechno ale vyšlo perfektně. Nikde se nic nezalilo, nezalepilo. Takže i pomocí těch nejlevnějších sprejů z drogerie se dá dosáhnout kvalitního povrchu, chce to jenom vyzkoušet dostupné značky a vzdálenost, ze které barvu stříkáme. Vrstva barvy je sice silnější než při použití modelářských barev a pistole, ale je naprosto srovnatelná s povrchovou úpravou továrních modelů.

Tady už je hotový model nafocený na průběžně dokončovaném diorámku. Nabarvené sestavy jsem slepil (pod rakví jsou jako závaží 3 kovové matky) a lakoval a obtiskoval už pohromadě. Do hotového modelu pak přišly dosadit kovová dvojkolí a kinematiky SDV. Na čele bez plošinky je kinematika přilepená na kousku plastu připevněném na horní ploše rámu, na opačném čele je kinematika přímo zespodu na rámu. Všechno krásně vyjde a kinematiky se ani nemusí ořezávat pro hladký průjezd oblouky.

Jak je vidět, i přes svojí odolnost působí doplňky jemně a model krásně oživily.

Trochu se nevyvedla patina, u které mi prskla barva z pistole (zřejmě šlo o mstu za ten můj experiment se spreji), ale to se ještě časem pokusím zamaskovat.

Na závěr jedna “dobovka”. Prasátko posunuje právě dokončenou rajku po vlečce. Na fotce toho nezůstalo moc, co by by vypadalo nemodelově, takže úkol splněn. Povedlo se i tuhle letitou stavebnici nálěžitě omladit, aby se dala provozovat vedle současných modelů a nepoutala pozornost jinak, než bych po ní požadoval.

Konečně mám tedy “rajku”, která vypadá patřičně modelově, obstojí při běžném zacházení v provozu a dá se pořídit za přiměřený peníz i s ohledem na stavbu více kusů, navíc jsem všechno vyřešil v rámci jedné sady a nemusím nikde shánět nic dalšího. Se sadou se pracuje krásně jednoduše, určitě by jí zvládl použít i absolutní začátečník, který se chce s lepty seznámit a nechce se mu zatím pájet. Právě dorazila další várka leptů, takže je možné jí zakoupit v mojett eshopu, kde se budeme snažit držet stálou dostupnost.

A co se týká toho “rozsáhlejšího projektu”… Nakonec jsem se pustil i do něj, jako do předskokana regionovy na ověření postupů. Zatím nebudu moc prozrazovat, ale těšit se můžou hlavně přívrženci ČSD, na konci léta bude tajemství odhaleno 🙂

Leptané doplňky můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>Stavebnici Uacs/Raj můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>