Trolejbus Škoda 14Tr jako skvělý náklad

Autobusy už by tak nějak byly, ale stále více modelářů se ozývá se zájmem o trolejbusy. A když už na něčem vyzkoušet zájem, tak určitě na tom nejjednodušším a zároveň i nejčastějším – tedy model 14Tr.

Trolejbusy byly vyráběny v závodě Škoda v Ostrově nad Ohří mezi roky 1972 (první prototyp) až 1998. Sériová výroba probíhala od roku 1980. Celkem bylo vyrobeno přes 3200 kusů, velká část z nich byla exportována. Po konzultaci s rozenými i nerozenými brňáky, plzeňáky a dalšími -áky padla volba na provedení 14Tr08/6 až 14Tr11/6, které jsou nejčastějšími zástupci v provozu dodnes. Vyráběné byly cca od roku 1988. Provedení trolejbusu odpovídá spíše stavu po vyrobení – klasické tabulové ukazatele atd. Další úpravou detailů, například odebráním příčky předního okna, je možno vytvořit také starší série.

V poslední době se snažím zapracovat nejen na obsahu, ale také na obalu a na návodech, jde to pomalu, ale první výsledky budou k vidění teď v Pečkách.

Stavebnice obsahuje v základu jako vždy lept, karton a návod. Základní sada obtisků zde ještě není, ale součástí bude malý aršík jako je zvykem.

Samotný lept má sice dílů víc, ale nemám rád překombinované stavebnice, takže stále je snaha udržet složitost na rozumné úrovni pro širokou veřejnost.

Zevnitř střechy jsou předleptané drážky pro ohýbání, díky tomu to jde opravdu snadno.

Konstrukcí se podobná hranatým Karosám řady 700, tedy stavba je pojata i velmi podobně. Základní kostra je opět ze stejného počtu dílů.

Čela jsou včetně středových příček a horního plechu nad okny. Přední maska se musí naohýbat a vsunout do připravených otvorů v čele.

Spájení skříně je tedy jednoduché a již známé – nejprve připájím bočnice ke střeše opět pod mírným úhlem, poté obě bočnice spojím čely a čela připájím ke střeše. Střechu je vhodné naohýbat – zespodu jsou drážky, není to nic složitého a střecha je v celé délce tvarově stejná, je to jen takový jemný oblouk bez čelních zkosení jako u sedmistovek.

Všechny střešní díly počítají s tím, že bude střecha naohýbaná, takže určitě doporučuji tomu chvilku věnovat narozdíl od sedmistovek, kde se dala střecha nechat vyloženě placatá. Kdo už stavěl alespoň jednu sedmistovku, nebude mu trolejbus v tomto ohledu dělat vůbec žádné potíže.

Střešní pájení přebrousím, abych měl střechu připravenou na osazení dalších dílů. Poté můžu na střechu začít osazovat ochoz – zde rámeček ochozu.

Trošku ho zapájím zevnitř.

Čela pripájená do zámečku ve střeše – vše do sebe zase pasuje jak jen to bylo možné, aby stavebnice vedla přesně a postupně.

Součástí je kompletní střešní výbava včetně tyčových sběračů, které se pájí ze 2 vrstev plechu a poté je možné je zabrousit do kulata a naohýbat dle potřeby.

Nejprve si je spájím k sobě, poté jsem je připájel k zadním “tykadlům” pro zaháknutí, a až pak je vpájím do otvorů nad prostředními dveřmi.

Je to vyloženě “klik-klak” systém, vše do sebe jasně zapadá.

Na sběrače se připájí naohýbané pružiny (možno vytvořit ze dvou vrstev plechu).

Kolem chladiče na střeše patří tyto dvě lišty – přijdou zboku a nižší částí pokračují až pod tyčově sběrače.

Po dolepení větráků na střechu (shodné s Karosami) je střecha hotová. Snažil jsem se to udělat nepřekomplikované a přesto slušně vypadající.

Na ochozu je jemná mřížka, při barvení pozor, ať si jí úplně nezalepíte barovou.

Sběrače jsou zakončené i “botkou” pro styk s trolejí – při pájení k sobě je nezaměňte, abyste neměli 1 sběrač se dvěma botkami a druhý bez botek.

Důležitý u trolejbusu byl ksicht, ten se celkem povedl, snad se v tom 14Tr pozná.

Sběrače by měly být správně napružené – tedy prohnuté trošku dozadu k zemi. To samozřejmě v plechu jde celkem snadno, jen ruce byly tentokrát (opět) rychlejší než hlava.

Zrcátka opět napájím ještě před barevnou úpravou, ať dobře drží.

Dozadu jsou připravené i z více vrstev plechu navijáky. Kdo by chtěl, může do nich vsadit špendlík, navléknout díly na něj a do navijáku vlepit nějaký drátek nebo nit a tu natáhnout ke sběračům, nějaké místo tam na to připravené je.

Nárazníky přední i zadní pájím také, díky tomu se mi při pájení na bocích zpevní celá konstrukce skříně.

Pohled na kompletní střechu. Pod pružinami ještě může přijít jeden díl ve tvaru T, ale protože tak skrytý, tak nebude skoro vidět.

Několik trolejbusů mělo nápravy podobné “našim” malým Rábám. Ty byly s malými víčky. Naprostá většina ale měla klasickou velkou Rábu.

Pohled na finální verzi interiéru. Sedačky mají i madla – pozor na záměnu sedaček bez madel a s madly – v přední části jsou dvě sedačky bez madel.

Interiér je ještě nezaschnutý od Herkulesu.

Představuje provedení sérií cca 14Tr08 až 14Tr10, tedy kabina řidiče je oddělená od oddílu pro cestující a provedení sedaček je také dle těchto sérií – liší se jednosedačkami a dvojsedačkami v přední části.

Moje kvalita lepení interiéru není perfektní, sedačky se různě viklají, tak se na mě nezlobte 🙂

Nyní se daří mít interiéry trošku čistěji řezané, řez je jemnější a polotovar celkově čistší.

Tady je ještě starší (první) verze interiéru před změnami, ale fotku jsem tu nechal pro to, jak jednoduše natírám sedačky pro dostatečný efekt uvnitř vozu. Kola natřít černou, ráfky stříbrně nebo v dřívějších sériích jakousi střední šedou. Ráfky se vyvíjely zhruba analogicky s autobusy Karosa – trolejbusy začínaly na starších verzích ráfků s šesti oválnými dírami, prošly přes osmnáctiotvorové ráfky ze sedmistovek a poslední série jezdí na desetiotvorových ráfcích z novějších Karos 900 a Citybusů. Ve stavebnici jsou v základu osmnáctiotvorové ráfky zhruba pro roky výroby cca 1985-1995.

Obtiskové pruhy jsou zatím ve verzi celočervených pruhů. Verzi s vínovým spodním pruhem budu připravovat na podzim.

Se zasklením je to zde relativně snadné. Zasklení na míru na to dělat nechávat nebudu, ale dá se použít ze sedmistovek – přední zasklení pasuje bez úprav, pouze je čelní sklo ploché (možno dotvarovat po odstřižení boků. Zadní zasklení pasuje bez úprav (případně jen lehce přistříhnotu na šířku). Boční zasklení je kratší vždy cca o 5 mm, proto je potřeba toto zasklení dostříhnout na vhodnou délku a zbývající 1 okno zasklít z vlastních zásob (vyjde to tak, že se musí zasklít zvlášť jen první nebo poslední okno).

Dotřít zadní světla, dotřít zasklení ukazatelů směru a další detaily.

Střecha je natíraná jen rukou štětcem, zblízka je to poznat, zdálky tolik ne. Určitě je lepší jí stříknout, to je bez debat.

Odstín jsem vzal od oka, nějaká střední šedá jako by měla být na starších ráfcích.

Přední maska se světly je zase celá z obtisku, světlo je obtisk ze skutečné fotky, tedy se skutečným stínováním. Tato světla jsou už teď i u ostatních autobusů.

Takto si přes noc schne zasklení rozepřené k bokům kousky molitanů.

A po secvakání hotovo.

Už zbývalo jen dosadit stěrače na přední okna.

Tento kousek je právě s velkou rábou. Alternativně je možno nabídnou zase odlitá kola, tentokrát už od TTaut z jejich Liazek.

Bystřejší poznají, že jsem vzadu zapomněl osadit červený pruh pod okno, ale v obtiskové sadě je přítomen.

Teď se uvidí, jestli budou i další trolejbusy, zatím není moc čas je připravit, ale když bude zájem o tyto stavebnice, tak cesta dál je určitě otevřená.

Také díky tomu, že další trolejbusy částečně vychází z autobusů, které už ve stavebnících existují.

Trolejbusové vedení na kolejišti asi nikdo nemá, takže trolejbus poslouží hlavně jako skvělý náklad na vůz.

Zde na voze Kbkks od SDV, který je pro takové převozy naprosto ideální.

Trolejbus se vejde i na Pa/Smmp od SDV. Tím se logicky vejde i na delší Pao/Smmps.

Častěji jsou trolejbusy vidět v kombinaci s nízkostěnnými vozy, ale tato kombinace je určitě také možná.

Pro převoz na voze je určitě nejvhodnější původní barevné provedení trolejbusu.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>