Karosa ŠM9,5 – nevyrobený prcek

Kdysi, když autobusy řady Š byly v plenkách, aby plnohodnotně zaplnily díry na poli autobusové dopravy, se neuvažovalo jen o “obyčejné” Š11 – tedy jedenáctimetrovém autobusu, jak je známe dnes. Měly být vyráběny také v delších i kratších variantách.

Kloubovou ŠM16,5 jsem už stavěl ve starším článku. Těch bylo vyrobeno 16 ks, tedy alespoň něco. Další výroba se nekonala z důvodu nedostatku výrobních kapacit a také z důvodu nezájmu dopravních podniků. Posledním typem, který se – možná právě kvůli špatnému vývoji výroby kloubové varianty – nedostal ani do výroby, byla kratší varianta Š9,5. Dnes bychom to nazvali midibusem, tehdy to měla být prostě varianta pro méně vytížené linky. Prý se mluvilo jak o variantách ŠM9,5, tak i o ŠL a ŠD – ale toto mám jen jako “drb” z doslechu. Oproti tomu, ŠM9,5 existovala minimálně ve verzi náčrtku v katalogovém listu, který je k vidění například v publikaci Autobus Karosa Š11 od Martina Haráka.

A tak jsem chtěl tuto legendu oživit – ne ve smyslu legendárního autobusu, ale ve smyslu legendy o autobusu. Dost možná je tedy tento model prvním hmatatelným vyobrazením autobusu ŠM9,5, který kdy existoval… Někdo možná bude namítat, že už je to poměrně tenký led, modelovat něco, co reálně neexistovalo. Ale já v tom vidím právě tu krásu, že toto modelovat můžeme.

Stavebnice se díly naprosto shoduje se stavebnicemi Š11, žádné záludnosti tam nejsou. Prostě je jen kratší.

Součástí všech interiérů Š11 a už i prvních typů sedmistovek je nově (samozřejmě jen tam, kde je to žádoucí) několik malých kroužků – ty poslouží jako imitace nápravy Rába – dva kroužky na sebe a pak finální leptané víčko nápravy. To ulehčí a hlavně urychlí sestavení nápravy – dříve se muselo skládat z 5 leptaných jemných vrstev, nyní jen ze 3.

Takto je to opět vše, co ke stavebnici dostanete. Zasklení je z delší Š11, takže bude potřeba ho o jedno okno zkrátit.

Stavebnici si připravím jako vždy (doporučuji starší článek o stavbě autobusů Š11).

Skříň je o 1 okno kratší, vpodstatě byl vypuštěn prostřední panel s dveřmi. Proporcionálně s tím je posunutá zadní náprava.

Tedy odřežu díly z vnitřku oken a naohýbám skelet.

Pak už přijde zpevnit skelet příčkami na čelech.

Naohýbané ostatní díly – střešní panel a čela. Obě čela mají středovou příčku, ale není problém jí odstranit. Pro pevnost při pájení ale určitě doporučuji jí v okně nechat, a odstřihnout až po připájení čela. Zde jen pro budoucí stavitele upozorním na jedinou chybu ve stavebnici, a tou jsou výstupky na boku rámu, které nezapadají do děr v bočnici (jsou posunuté jinam). Tedy díry zatmelit a výstupky ubrousit.

Spájení proběhne úplně stejně jako u ostatních variant. Autobus je na sestavení trochu jednodušší, hlavně co se ohýbání týče, protože kratší skelet se jednodušeji ohýbá. Dobře tak poslouží jako “zkušební” model.

Ve stavebnici jsou samozřejmě přibaleny standardní nápravy a ráfky jako jinde, já jsem se ale rozhodl osadit kovové poklice (jsou standardně součástí stavebnice) a tak jsem si z domácích zásob vyrobil kola rovnou plná, abych si ušetřil trochu práce.

Kolega Rosťopiš říkal, že když by autobus skutečně takto vypadal, tak by se asi hodně houpal kvůli krátkému rozvoru náprav, ale když se podívám na dnešní midibusy, tak ta konstrukce i rozměry jsou velmi podobné.

Zadní převis je samozřejmě relativně velký, ale takový autobus by určitě nebyl určený pro dálniční rychlosti. Navíc s motorem umístěným mezi nápravami by měl těžiště stále dobře rozložené.

Zároveň vznesl připomínku, jestli by se do takového autobusu vešel standardní motor s převodovkou, ale to už je něco, co se dnes asi těžko dopátráme a dalo by se předpokládat, že by mohl být autobus vybavený jinými komponenty než standardní Š11.

Po dosazení detailů, které se opět nijak neliší, jsem autobus hodil do krémové.

Na fotce vyšla bílá, ale je to krémová, bude to nefalšovaný městský autobus.

Co se týče barevného provedení, to by zřejmě odpovídalo standardnímu barevnému schématu právě vyráběné varianty ostatních délek. Stejně tak provedení částí autobusů by bylo zřejmě shodné. S pozdějšími sériemi by zmizely prolisy na boku a později také boční transparent nad předními dveřmi (ten je mimochodem součástí stavebnice). Stavebnice tak představuje právě variantu rovných plechů a jakéhokoliv provedení až do pozdních sérií díky oběma verzím nárazníků ve stavebnici – starší dělené i novější hranaté.

Podle toho jsme s Rosťopišem připravili i obtisky. Já jsem se shlédl ve výstavní variantě zbarvení, které bylo k vidění na výstavě ve Francii, odkud pochází známá fotka. Jedná se o typ ŠM11.1615/1620, rok výroby 1969. Tato série byla první s rovným plechem na bočnic, a zároveň poslední se starým barevným schématem – užší červené pruhy.

Výstavní varianta má navíc celočervené dveře, a to se snad ještě celý autobus podle barevné fotky lakoval spíše jakousi cihlovou nebo červenohnědou. Já jsem zvolil kompromis – použil jsem Rosťopišovy obtisky a dveře jsem dotřel ručně štětcem. Celý autobus je tedy červený, ale v barevném provedení výstavního vozu… No řekněte, jestli to tak nemohlo v sériové výrobě třeba jednou být 🙂 Tehdy se hodně uplatňoval takový ten užitný design, že dveře musí být znatelně oddělené, aby cestujícím bylo hned jasno, kudy nastupovat. Toto odlišení se opět dostalo do výroby až u sedmistovek, kde jsou vstupní dveře vždy s přerušeným barevným pruhem. U devítistovek se s tím už zase naopak přestalo, cestující už si zvykli, jak rozpoznat dveře od oken, a barevné odlišení už asi nebylo nadále potřeba 🙂

Všimněte si, že už nemám čelní středovou okenní příčku. Francouzský speciál má okno nedělené, a tak jsem příčku ještě v této fází rozstřihnul a ukroutil. Zbytek jsem dobrousil do roviny a hranu zatřel barvou skříně.

Dotřel jsem ostatní detaily jako transparenty, rámy oken, čelní mřížku a nárazníky a také nanesl drobné obtisky. Pro čela jsem zvolil verzi s červeným pruhem protaženým přes čelo.

Chybí jen logo Karosa na čele, ale Rosťopiš slíbil, že ho do finální varianty dodá.

Takto si připravuji stříbrné plechové poklice – nalepím na kousek papírové pásky, stříknu základovkou a dotřu štětcem. Po zaschnutí sloupnu a přilepím na model.

Pak už stačí poklice plácnout na kola. Ostatně, ještě jsem neukázal interiér. Ten je klasický, převzatý z ŠM11. Nemá prostor pro kočárek u zadních dveří, ale ten je možné snadno dodělat vyříznutím sedaček.

Červené polstrování sedaček na světlém podkladu je potřeba.

Pak už je možné po dosazení blinkrů a zasklení sestavit autobus s podvozkem do sebe a po přilepení stěračů je hotovo.

Barevné provedení je v tomto případě prostě čistě o fantazii a chuti každého.

Dá se opět vycházet z běžných produkčních autobusů ŠM11, ale je možné zde konečně trochu upustit uzdu fantazii a pro mě je to chvíle, kdy si můžu “užít” že si můžu autobus vyvést v detailech, které na sériové modely osazovat nechci (pokud nechci mít 10 modelů lišících se jen jinou barvou čela).

Je to každopádně hodně sympatický “prdík” do úzkých městských ulic.

Je to hodně nezvyklý kousek, něco o čem jsem hoooodně dlouho nevěděl, že ani mohlo existovat. Tak snad jsem zase třeba někoho obohatil alespoň o pár vědomostí, i když třeba není autobus 100% přesně provedený tak, jak měl být.

Ostatně, to mě napadá – vlastně nevím, jaké okno má být u ŠM9,5 vzadu – já ho mám dělené, ale asi by mělo být také nedělené. Už se mi to nechce rozebírat, tak někdy příště ho odstraním.

Takto by tedy vypadala celá eŠková řada autobusů od varianty 9,5 metru přes 11 metrů po 16,5 metrů.

Díky tomuto poslednímu podtypu jsem teď spokojený se sbírkou 3 modelů ŠM, kdy každý model reprezentuje právě určitou část vývoje tohoto typu – nedělené čelní okno a boční transparent na ŠM9,5, boční transparent + prolisy na ŠM16,5, nové nárazníky a nové barevné schéma na ŠM11.

Je potřeba zde zmínit, že nedělené čelní okno muselo být tehdy určitě výrobně náročné a je celkem pochopitelné, že se nakonec přešlo k dělenému oknu – i kvůli výměně nebo tuhosti celé skříně.

Možná si říkáte “k čemu by mi to bylo dobré”. Tak já mám jeden jednoduchý tip. Pokud by došlo na přepravu nových autobusů po železnici, nemusely by být využívány jen běžně používané vozy Kns / Kbkks / Pa / Pao / Res, ale mohlo by dojít i na jejich menší (byť starší) kolegy, jako například tento Ptdr.

Je to samozřejmě opět jen předpoklad, ale ložná plocha 10000 mm splňuje parametry pro převoz autobusu o délce 9500 mm, a rovněž hmotnostně to bude bez problému.

Na malá kolejiště, do ostrých oblouků nebo pro pocit delšího vlaku je toto ta prostorově nejmenší varianta, jak se stále neochudit o převoz autobusu po železnici. A nezasvěcený pozorovatel si třeba ani nevšimne, že autobusu metr a půl chybí 🙂

Některé modely autobusů bude nyní nově možné na e-shopu zakoupit také jako polostavebnice (spájené naohýbané skříně), včetně tohoto prcka – najdete v sekci Polostavebnice.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>
Polostavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>