Můj experiment se spreji

Věčné téma, i když dnes už trochu zastrčené do ústraní. V době, kdy se dá koupit kompresor s pistolí kolem 2 tisíc, se rozšiřují počty modelářů, kteří po něm jistě sáhnou raději. Přesto je tu stále jedna alternativa, a tou je nanášení barev spreji.

Ještě před pár lety to byla poměrně diskutovaná varianta získání kvalitního povrchu modelu oproti štětcování, ale tyto diskuze, zdá se, poměrně utichly. Já jsem naopak postupně před pár lety ve velké míře na spreje přešel, a o tomto se chci dnes s vámi podělit.

Důvod, proč jsem začal sprejovat, byl jednoduchý – lenost. Když jsem začal stavět autobusy jako na běžícím pásu, potřeboval jsem nějak zjednodušit jejich stavbu a ulehčit si povrchovou úpravu. Aplikace barvy pistolí jistě není špatná, ale kvůli malému autobusu se mi nechtělo podstupovat celý ten proces vybalování, stříkání, sušení, čištění a uklízení. Zároveň, díky obtiskovým pruhům, odpadla nutná potřeba stříkat povrch jemně a detailně. Šlo jen o to obléknout skříň do bílé barvy.

Sprejování samozřejmě bezpodmínečně vyžaduje nanášení v exteriéru. Je z toho strašný smrad a hodně “odpadní” barvy která stříká mimo model. Kdo má dům, má vyhráno. Kdo má balkón, ten vpodstatě taky. Kdo má okno, ten to ještě možná zvládne, ale musí zajistit, že se mu barva nebude vracet dovnitř.

Základovky

V poslední době jsem ustálil používané druhy na několika konkrétních, které kupuji stále ve stejné drogerii za přijatelnou cenu (většinou kolem 100 Kč za plechovku). Jedna plechovka vydrží na 10-15 autobusů, tedy cenová spotřeba je docela značná – cca 20 – 30 Kč za jeden model (počítám od základovky až po vrchní lak). V porovnání s modelářskou barvou, kde je spotřeba mizivá, je to určitě znatelný rozdíl.

Nejraději používám základovky od Barvy a laky Hostivař. V nabídce mají bílou, šedou a červenohnědou. Všechny se hodí na něco jiného.

Nejraději mám šedou. Odstín je tmavší, ale výborně kryje a už při malé vrstvě perfektně sjednocuje rozdílné barvy podkladu. Zároveň, protože je odstín tmavší, je to výborná podkladová vrstva pro bílý lak. Povrch je vždy matný a relativně drsný.

Základovka výborně schne.

Červenohnědá kryje také výborně, ale má trochu tendenci “zaoblovat” hrany – tedy že vrstva barvy má tendenci se “srocovat” v plochách a poté podle hutnosti barvy po zaschnutí buďto matnět nebo lesknout. Na oplátku je však povrch sametově jemný.

Bílá také není špatnou volbou, ale její používání není tak univerzální. Předně – tolik nekryje. Pro zakrytí rozdílných barev podkladu je potřeba poměrně hutná vrstva, respektive několikanásobný přestřik. Také ze všech nejhůře schne (nejdéle). Výsledek je matný. Já jí používám ještě jako další vrstvu základovky na šedou. Nejprve stříknu model lehce šedou pro sjednocení, a poté několika tenkými vrstvami bílé jako vhodný podklad pod skutečnou bílou barvu – skutečná bílá totiž kryje snad ještě hůř než tento podklad, tedy tímto vlastně vytvořím bílý model, a finální barvo už jen vytvořím sjednocený a lesklý povrch.

V poslední době jsem vyzkoušel ještě tento Dupli-color základ šedý.

Odstín je hodně světlý. Opět tedy platí, že moc nekryje a je potřeba vydatnější vrstva. Povrch je krásně jemný. Barva má ale opět tendenci tvořit nestejnoměrně lesklý povrch podle vydatnosti barvy. Tato základovka má oproti BaL tendenci více zalívat detaily, což se často na ty nejjemnější detaily hodí. Není to však nic tragického a i když po nástřiku vypadá model obalený barvou, po vyschnutí nikdy nikde nezůstane přehnaná vrstva.

Druhý příklad výsledku. Při menší vrstvě má barva problém vůbec krýt, což se například u barev Barvy a Laky nestává. Lepší je dát jednu tenkou vrstvu na začátek, nechat proschnout a ještě několikrát přestříknout.

Co se týče držení základovky na podkladu, tam nejsem schopen moc posoudit. Musím uznat, že při větším rýpnutí do nastříkaného modelu jde barva z leptu pryč až na mosaz. Toto je problém především u tmavě šedé BaL. Naopak Dupli-color vypadá, že drží díky jemné barvě mnohem lépe. Je vidět, že vždy je to tedy o kompromisu a nalezení vlastní vhodné kombinace – každá barva přináší výhody i nevýhody.

Zde je srovnání odstínů červenohnědé Barvy a Laky a světle šedé Dupli-color. Fotky mají pokaždé trochu jiný nádech barev, protože pochází z jiných časů a sad fotek.

Když mám vhodnou barvu podkladu, přistupuje na řadu hlavní barva modelu. Podle potřeby je to bílá, šedobílá nebo slonová kost. Šedobílá je vhodná na některé RTO, na ŠD11 a případně i na sedmistovky (co se zdá jako bílá nebyla z výroby bílá ale právě takováto šedobílá). Šedobílá je také vhodná například na zamračené nebo na rychlíkové vozy ČD. Slonovou kost používám na RTO a ostatní modely řady Š (mimo ŠD11 které byly právě šedobílé).

Barva záleží od toho, kterou se mi povede zrovna sehnat. Objednávám přes e-shop drogerie PeMi (v Praze) a pod jednou položkou mi jednou dorazí jedna barva a podruhé jiná. Ale s každou barvou ve spreji se dá naučit. Je jen potřeba brát vpotaz to, že každá se chová trochu jinak.

Často mám k dispozici tuto barvu od Barvy a Laky. Výsledek dopadne vždy dobře, ale moc dobře se mi s ní nedělá. Špatně kryje i při mnoha vrstvách (bílý podklad je skoro nutností) a výsledný povrch není moc lesklý (i když je deklarována jako lesklá). Barva má tendenci se trochu slévat a má problém dostat se například do prolisů – drážky zůstávají nenabarvené a prosvítá tmavý podklad i po mnoha vrstvách. Pod obtisky a při bílém podkladu však stačí.

Proti tomu je mnohem lepší volba barva od Beltonu. Mají širší paletu odstínů, barva kryje mnohem lépe a nemá tolik tendenci zalévat detaily.

Výsledný povrch je lesklejší už po méně vrstvách. Především jejich šedobílá a slonová kost kryjí velmi dobře (bílá o něco méně).

Už po dvou silnějších vrstvách je autobus ve slonové kosti bez problémů (na bílý podklad). Barvy ve spreji používám zároveň i jako jemný tmel, kdy silnější vrstva barvy v problémových partiích dokáže docela slušně “vyfinišovat” povrch, sjednotit různé drobné detaily zbylé po tmelení, zalít drobné spáry například u střešních panelů atd. Chce to ale trochu cvik, aby člověk dokázal odhadnout, co si ještě může při nástřiku dovolit a co zvládne “vyschnout”.

Pro nanášení využívám staré odřezky kartonů. Prostě položím model na karton, karton do ruky a sprej do druhé. Karton pak můžu v ruce různě otáčet a aplikovat sprej z vhodných úhlů. Při silnějších vrstvách je potřeba hlídat, aby barva netekla z modelu na karton a nepřilepila model ke kartonu, při odtrhávání by pak šla barva ze spodní hrany modelu velmi často pryč. Proto nanáším barvu nejprve na model střechou dolů, a poté model otočím střechou nahoru a střecha jde na stříkání jako poslední, aby se mi už nelepila na podložku.

Tentokrát jsem chtěl zkusit ještě jeden pokus – figurantem bude Škoda 706 RTO MTZ. Celovozové lakování už docela zvládám. Ale chtěl jsem zkusit, jak na tom budu, když se budu snažit sprejem nastříkat pruh, tedy něco, kde je potřeba jemná práce.

Pro starší polomáčené provedení MTZ se nabízí ideální odstín RAL3003 – rubínová červeň. Přesně tento odstín využívají i motoráky s krémovým pruhem nebo Zamračené, a přitom tento odstín v modelářských barvách snad nikdo nedělá.

Byl jsem si vědom, že model musí být dokonale vymaskovaný, protože sprej je svinstvo a má tendenci vytvářet jednak silnou vrstvu a jednak slušně zatékat (nejen zafoukávat).

Pro vymaskování čáry ponoru jsem tedy využil pásku Tamiya.

Hlavně pořádně přitlačit nehtem do všech záhybů. Jsem si vědom, že problém nastane v prostoru podokenní lišty – jak jí vymaskovat, aby barva buďto zatekla do celé lišty nebo naopak do ní nezatekla vůbec… no uvidíme…

Zbytek vršku jsem pak už oblepil malířskou papírovou páskou – je přeci jen o dost levnější a není potřeba si plýtvat Tamiyu.

Hlavně se pokusit nezapomenout na žádný kousek, aby barva nikde nezafoukala. Kritické místo bude kolem zrcátek, tam se to vymaskovat skoro nedá a počítám s následnou retuší.

První vrstva spreje. Kryje to jako čert, hned je to červené. Ale je vidět, že po první vrstvě právě zůstale nekryté především různé drážky a prolisy. Barva prostě nechce zatékat. Tuto vlastnost jsem zmiňoval už výše a tady je to krásně vidět.

Co se týče nanášení, univerzální rada neexistuje. Všeobecně se říká “hodně tenkých vrstev” ale vydatnost spreje je taková, že než se nadějete, model je zalitý. Tedy každý si musí najít ten svůj ideální způsob. Hlavní zásada je určitě nikdy nedržet sprej na jednom místě a stále po modelu přejíždět. Stříkat začínat výlučně mimo model – sprej má tendenci si při začátku stříkání “uprsknout”. Vzdálenost bude také individuální a bude kompromisem – při velké vzdálenosti budete sice stříkat jemné vrstvy, ale 90 % barvy poletí do luftu. Při blízké vzdálenosti si zase model zalijete okamžitě – vydatnost spreje je prostě pro TT víceméně nevhodná a pro jakékoliv použití bude v našem měřítku vždy částečným kompromisem.

Další vrstvy z různých úhlů po proschnutí první vsrstvy. Barva již zatekla i do záhybů a zároveň už vytvořila krásně lesklý povrch, ale je vidět, že je vrstva už moc silná. Výhodou je, že barva zalila právě drobné spáry jako například kolem blatníků, ale už z toho začíná být perníková chaloupka.

Všeobecně se není třeba tohoto stavu nyní lekat. Pocit silné vrstvy umocňuje lesk, a po nanesení matného závěrečného laku dojde k výraznému utlumení tohoto efektu.

Vrstvy byly asi 4 a i když jsem se snažil je dělat slabé, přesto prostě vydatnost spreje udělala své. Tak to jdeme sloupnout a uvidíme jak to dopadlo. Nejprve horní pásku, a pak teprve spodní Tamiyu. Je vidět, jak si barva našla cestu i pod papírovou pásku a jak je zároveň papírová páska nasáklá barvou.

Hned na začátku je vidět, že se stalo očekávané – barva na hraně lišty částečně podtekla a částečně ne. Ale to dožene obtisk a počítal jsem s tím.

Dalším problematickým místem bylo okolí zrcátek – také došlo k podtečení, ale toto spraví částečně nátěr zrcátek a částečně si můžu díky silné podkladové barvě slonové kosti dovolit červený odstín “odbrousit” smirkovým papírem.

Dobrá je kryvost barvy.

Dobře vyšla hrana na čelech. Při detailním pohledu je však znát schod na přechodu krémové a červené – prostě sprej nastříká barvu hodně silnou vrstvou, že už je to v TT znát. Hrana půjde částečně strhnout smirkem, ale je to prostě jedna z vlastností “autosprejů”.

Celkově jsem s výsledkem poměrně spokojený, ale zároveň vím, že pistolí bych dosáhl určitě lepšího výsledku. Výhodou je, že jsem nemusel nic vybalovat, čistit a hotovo bylo v součtu asi za 10 minut i s maskováním. Pistolí by to bylo minimálně na dvojnásobek. Samozřejmě nejsme na závodech a časové hledisko neberu jako to hlavní, ale pro vaší představu tento údaj uvádím schválně.

Zde je zevnitř vidět, jak hrubě barva stříká – prostě je potřeba velká vrstva, aby se ty drobné tečky dokázaly slít v jeden souvislý povrch.

A to je prostě ten kámen úrazu sprejů – na drobné aplikace je sprej moc “hrubý”. Barvy ve spreji jsou všeobecně “sahatelné” cca do 10-15 minut, dokonale vytvrdlé jsou cca do 6 hodin podle síly vrstvy. Například už za 20 minut je barva tak suchá, že do ní prstem neuděláte otisk a můžu stříkat další vrstvu nebo další odstín. Na druhou stranu když jdu po 2 hodinách aplikovat otisky, barva sice na pohmat nelepí, ale obtisk se k barvě přilepí a nejde s ním skoro pohybovat. Cca po 4-6 hodinách už se dají nanášet pohodlně i obtisky, kdy je barva dostatečně tvrdá a odolná.

Nedávno jsem měl i dotaz, jestli se dají na spreje aplikovat další barvy. Myslím, že sprej je mnohem větší chemie než barva ředěná lihem. Nebál bych se tedy po dokonalé vyschnutí barvy nanášet cokoliv z lihovek a akrylovek. U syntetik jsem to nikdy nezkoušel, ale nejprve bych asi otestoval, jak se podklad chová při aplikaci silnější vrstvy barvy. U slabých vrstev nanášené barvy bych se každopádně nebál ani syntetických barev, protože množství barvy a ředidla bude tak slabé, že nedokáže podkladový povrch nijak znatelně poškodit – ale v tomto případě prostě nesmí sytetika po povrchu téct, ale vytvářet jen takový ten vlhký povrch. Tedy opět více tenkých vrstev.

No a na závěr přijde matný lak. Ten používám také od Barev a laků Hostivař. Lak nanáším rovnou na lesklý povrch a na obtisky – mám vyzkoušeno, že při tenké vrstvě tento lak nežere obtisky. Stříkám cca 3 tenké vrstvy, a matnost laku je dostatečná. Pozor na to, že při zalití modelu sice lak obtisky neleptá, ale funguje jako Hypersol – zažírá obtisky do drážek a pokud se obtisk nedokáže do drážky lehce prohnout, dojde k jeho roztržení a scvrknutí v místě, kde není obtisk podložen pevnou plochou.

Dnes jsem chtěl ukázat, že i se sprejem se dá pracovat. Chce to cvik, chce to opatrnost, ale dá se to. Není to pro každého, na druhou stranu jsou mezi námi kolegové, kteří stříkají všechny železniční modely v TT jen spreji a je vidět, že prostě cvičení dělá mistra. Kdo potřebuje nastříkat jeden nebo dva modely a hledá něco, kde dostane slušný povrch za rozumný časový úsek a s potřebou malého úsilí, může spreje zkusit. Vhodné jen například uvažovat právě o kombinaci základovky ze spreje a finálních modelářských barev. Protože jakmile přijde na řadu drobná práce, stejně je lepší pistole a kompresor…