Hbbillns Roco – opravy a patina vozu

V návaznosti na nedávno pořízený vůz Hbbillns Roco se nyní vrhám do jeho oprav a zároveň patinování, které by mělo modelu trochu přidat na vzhledu.

Jak už jsem říkal, vůz měl vyjeté rozsochy natolik, že seděl o poznání níže a spřahování nebylo úplně spolehlivé. Rozsochy celkově mi zde přišly poměrně “fórové” pro dlouhodobý provoz.

Plán byl, že prostě vsadím kovová ložiska Peho a vše bude v pořádku. Jenže nebylo. Povedlo se mi provrtat skrz rozsochu. Pokud se mi skrz provrtat nepovedlo, dvojkolí nešla téměř ani vložit do rozscoch. Po dvou hodinách usilovného vrtání, lepení a zvětšování otvorů se vůz jakš takš rozjezdil, ale není to úplně ideální a po rovině opravdu neujíždí jako jiné vozy s kovovými koly.

Poslední závada – chyběl nárazník. Nárazníky jsou zde tvarově natolik specifické, že nějaká výměna z jiného vozu moc v úvahu nepřipadala.

Proto jsem vzal jeden nárazník z polyuretanu a na kousku šmirglu ho vybrousil do požadovaných proporcí.

Až se to natře černě, tak to nebude vůbec poznat.

Takže natřeno.

Po nějakém případném sjednocení barev při patinaci to nebude téměř poznat.

Tak a protože se jedná o verzi DR (tedy nic, co by odpovídalo mým požadavkům), na vůz přijde silnější patina. Přeznačení by bylo značně komplikované už jen z důvodu, že české vozy Hbbillns jsou trochu jiné stavby. Ony ani zahraniční vozy nejsou dnes na našich kolejích žádnou zvláštností, takže s trochou tolerance není důvod to nějak moc hrotit. DR už se dnes sice nepotká, ale to je tentokrát už opravdu drobnost. Tyto vozy (já nevím, jestli ta skříň je z hliníku nebo něčeho podobného?) poměrně rychle hnědnou na celé ploše vozu, navíc se v rozšiřující špině začínají objevovat stékance. Toho se budu rámcově držet. Vhodnou fotku se mi povedlo najít například na německých stránkách.

Patinu jsem začal olejovkou, přesněji pomazáním vozu Umbrou pálenou. Pomazal jsem boky…

…střechu…

…a čela.

Po chvíli jsem začal barvu stírat do požadovaného výsledku.

To samozřejmě není nic nového a technika je to známá.

Po zaschnutí olejovky jsem vůz přestříkal barvou Rez – na střechu více.

Částečně na podvozek a hodně na čela (tedy tam, kde je potřeba zakrýt plastovou hnědou).

Na závěr jsem celý model přestříkal matným lakem.

Při porovnání s reálnou fotkou zmiňovanou výše se výsledek povedl.

Bylo to přitom hotové asi půl hodinky čistého času.

20 minut olejovky a 10 minut stříkání barvy a laku).

Vůz nyní vypadá řádně “opršený”.

Výhodou takového vozu je, že se v něm dají vozit jakékoliv kusové zásilky.

Je tedy možné ho i v jednom exempláři přistavit na jakoukoliv zarostlou kolej na zapadlé lokálce.

Parádu udělá v dlouhé soupravě stejně jako na krátkém manipuláku za vozem Daa-k.