TEŽ – pokládka kolejí v Tatranské Lomnici

V Tatranské Lomnici práce nestojí, naopak probíhají vpodstatě současně se Štrbským Plesem. Dnes tedy budu korkovat a také pokládat své první pořádné koleje v životě 🙂

První bude aplikace korku na překližku. Korek jsem si opět nařezal na potřebné pásy a přilepil disperzním Pattexem. Zatížil jsem je opět kostkami a nechal proschnout.

Abych docílil správného rozdělení korku na spoji modulů, vložil jsem před sešroubováním mezi moduly kousek papíru a k němu z obou stran přirazil přesně nařezaný (= kolmo nařezaný) korek.

Tím mi nevznikne na spoji velká škvíra.

Zkušební osazení prvních kolejí. Nemůžu se dočkat, až to bude sjízdné 🙂 Je to velmi jednoduchá stanička, ale jako první pokus to bude k nezaplacení. Dvojice spojených jednotek 420.95 (klasické električky) se do stanice ani nevejde. Ale je to tak podle skutečnosti, takže délku kolejí zachovám. Objíždění souprav se naopak využije pro starší motorové vozy, které bych rád časem také uvedl v život.

Na korek jsem si zase nakreslil lihovou fixou osu kolejí, abych se měl čeho držet.

Výhybka je zatím jen zkušební s větším úhlem odbočení. Z prostorových důvodů bude výhybka hned na kraji modulu, za ní bude následovat na dalším modulu šturc.

Tyto kratší výhybky jsem pořídil v Pečkách na zkoušku, jednu levou a jednu pravou, a využiju je někde mimo hlavní trať, zřejmě na zubačce. Lákavá byla hlavně cena 🙂

Zde jsem zkusil rozložit výhybky na kraje modulů, v reálu ale budou staniční koleje kratší a na kraj modulu se tak ještě vejde úsek pro objíždění souprav směrem do širé trati.

Bude potřeba pohlídat, že budou koleje pěkně rovné. Foťák toho vždy prozradí víc než běžný pohled.

Na to jsem zkusil vychytávku z vodováhy – jednou hranou opřít o koleje a zatížit. To poslouží jako “rovnátko” pro kolej.

Z této strany se pak kolej všude přitlačí k vodováze a zafixuje, snad to bude fungovat.

Teoretickou přípravu bych tedy měl, a půjde se do toho naostro. Zatím jsem vynesl jen osy rovných kolejí.

Oblouky naohýbám z flexi kolejí podle výhybek.

Vlevo je vidět, jak jsem doplňoval zbytky korku do volných míst – ani kousek nepřijde nazmar.

Tady je vidět detail – různé odřezky, když se natlačí k sobě, nejlépe mezi dvě přilepené větší plochy, tak pořád poslouží.

Spoj jednotlivých částí korku na hranu.

A jde se kolejit. Uříznul jsem si první kus koleje, který jsem potřeboval do zhlaví, a zkusil jsem na něj připájet drátky.

Celkem to šlo a zdá se, že ti o celkem drží.

Nejprve si stáhnu kus bužírky z drátu / kabelu / vodiče – jak chcete.

Konec lanka zatočím, aby se netřepilo.

Zahnu do L a pocínuju.

Nanesu trošku pájecí pasty na kolejnici. Pražce jsem nijak neodtahoval, vydrží toho po stránce tepla opravdu hodně – drtil jsem kolejnici páječkou asi 10 vteřin (nechtěl se přichytit kabel) a teprve potom se začaly pražce tavit, a to jen asi v okruhu 1 mm kolem zdroje tepla.

Pak pocínuju kolejnici troškou cínu.

A připájím kabel.

Kabel případně ohnu dolů, aby vedl hned “pod koleje”.

Nemám vodič přímo pod kolejnici ale trochu vedle, ale to by měl vše bez problému schovat štěrk.

Ukázka konce kolejí opižlaného žiletkovou pilkou.

Pro kolej si vyznačím fixkou body, kde budu provrtávat podloží skrz pro protažení vodičů.

A může se provlékonut. Otvor dělám radši větší – asi 5 mm, lepší větší díra která se zalepí, než malá díra kde se netrefím a kabel si urvu nebo budu muset vrtat vedle.

Na pár místech kolej přichytím už teď disperzním lepidlem.

Vložím do ní 8 mm hliníkoví profil z OBI (9 mm se asi nedělá, takže přirazím jen k jedné kolejnici) a zatížím. To zajistí, že bude kolejnice v naprosté rovině a nahrazuje to pro TT známou “hlazenku”.

Další na řadě je výhybka Peco Streamline Code 80 s izolovanou srdcovkou (v katalogu verze s E v kódu).

Podloží na spodní straně je nedělené, budu si muset ke kolejnici cestu nějak proklestit.

Pro přestavník má výhybka otvory na obou stranách. Pružinka má hodně velký odpor, proto asi Peco dodává ty hodně silné přestavníky, protože věřím, že běžný přestavník si s takovou pružinou neporadí.

Izolovaná srdcovka propojená dráty mezi sebou.

Plast jsem odřízl v místě, kde je zpevněný přídržnicemi, takže se nijak zeměnila pevnost výhybky. Napájel jsem 2 vodiče na 2 krajní koleje, a 1 vodič do srdcovky. Ten se bude přepínat. To je celé zapojení izolované srdcovky, větší věda to zatím nebude.

Nedávno jsme se s jedním prodejcem bavili na téma “lidi se strašně bojí zapojovat vodivé srdcovky, tak radši kupují normální izolované” ale tady souhlasím, že to je jen o 1 vodič navíc a je to naprosto snadné.

Pro výhybku je potřeba vyvrtat otvory pro vodiče ale také otvor pro trn přestavníku. Vzal jsem vrták a trošku jsem otvor “profrézoval” do strany. Zatím jsem neměl v oku, jak velký bude potřeba rozsah, takže jsem zase udělal otvor o něco větší.

Zde je vidět, jak jsem využil “nástavbové díly” na běžná hranatá čela, o kterých jsem mluvil minule. Vyřezal jsem si takové rozšířené “U” tvořící jen násep a vlepil na samotné hranaté čelo a 8 mm podkladovou překližku. Na takto vytvořený celek už jsem mohl připevnit koleje.

Koleje jsou přilepené “jak zrovna vyšly” – neřešil jsem žádný pražec hned na kraji nebo tak něco. Kolejnice jsem hned zabrousil tak, aby nepřesahovaly hranu modulu.

Pro ověření stačí přejet po čele modulů něčím rovným – když se předmět zasekne nebo drhne o kolejnice, chce to ještě ubrat.

Kolejnice na čele jsem se rozhodl zkušebně jen zalepit epoxidem.

Opatlal jsem je až do úrovně třetího pražce – mezi pražci, zvenku i trošku přes kolejnice.

Jiné úchyty jsem zatím neřešil – různé kuprexitové pražce, vruty v konstrukci, zalepené drátky atd. Ještě asi časem něco vyzkouším, ale tohle drží zatím jako čert.

Pilníkem jsem srazil hrany kolejnic tak, aby měly okolky možnost přejet drobné nepřesnosti spojení modulů.

Zbylo mi trochu epoxidu, tak jsem kápnul i do otvorů po kabelech. Tím se zalepí kabel do otvoru a navíc se tím otvor ucpe.

Trošku jsem dal i k výhybce.

Jednu kolejnici u výhybky (tu nahoře) jsem přerušil izolovanou spojkou. V nádraží bude osazen detektor obsazení úseků, takže je potřeba pořád dělat staré dobré izolované úseky. Spodní kolejnici jsem naopak vodivě propájel.

Tady je nádherně vidět moje chyba, které jsem se dopustil u první výhybky. Přemýšlel jsem nad blbostma, a zapojil jsem kolejnici ze srdcovky vodivou spojkou do další kolejnice. Takže takto ne!

Základ u vodivých srdcovek je ten, že musí být propojené obě vnitřní kolejnice izolovaně od ostatních kolejí.

Při natlačení vodičů do otvorů mi upadl vodič ze srdcovky, takže jsem ho napájel následně “zvenku” srdcovky, ale pořád tak, aby se schoval do štěrku. Vlevo je vidět, že vodivou spojku jsem dodatečně rozřízl žiletkovou pilkou (už jsem měl přilepené koleje a trhat jsem je nechtěl) a spoj jsem prolil vteřinovým lepidlem, aby se neměly kolejnice šanci dilatací dotýkat, což by samozřejmě způsobovalo zkrat.

Aby se daly kolejnice zapojit do výhybky, musel jsem začít odřezávat pražce.

Pak zase nasadit izolovanou spojku na srdcovku, vodivou na vnější kolej (tato kolej není izolovaná ani pro úseky) a spojit.

Izolované spojky mám od Peco i Fleischmanna. Toto jsou ty “rokácké”. Jsou masivnější, ale jdou pěkně volně nasunout.

Kvůli běžným pražcům ale nejdou nasunout, a speciální “spojkové” pražce nemám. Takže jsem je musel zakrátit.

Důležité je, aby zůstal kousek s distančním proužkem mezi kolejnicemi. Spojka i tak koleje udrží správně v poloze u sebe, a o zbytek se už postará lepidlo.

Pak už zase přijde na řadu lepení kolejí, tentokrát staničních.

Překreslil jsem si ještě přesně osy kolejí, ty původní náčrty se ukázaly jako milimetrově nepřesné 🙂

Zde je vidět, jak vyčuhuje ohnutý vodič dovnitř koleje, ale toto se ztratí ve štěrku a pod barvou. Nešlo mi to od začátku úplně krásně, tak jsem dával přednost spolehlivosti spoje před estetikou. Toto je něco, co i když máte 100x načtené, tak praxí se musí každý spálit sám.

Koleje jsem lepil v kuse přes obě části modulu.

Teprve poté jsem je v místě spoje přeřízl žiletkovou pilkou. Musím říct, že se mi to moc dobře neřezalo, kolejnice měly tendenci se vytrhávat s podkladnic.

Zkoušel jsem i zbrousit pražce, aby šly nasadit spojky alespoň do půlky. Je to dost otravná práce a za tu snahu to moc nestálo. Ale spojka nasunout šla.

Opět vpájené vodiče do kolejnice. Každou kolejnici jsem připojoval jedním párem vodičů. Snad neupadnou, zkušenosti jsou s tímto různé – někomu neupadlo nikdy nic, někdo s tím naopak bojuje dlouhodobě.

Předvrtat otvory skrz korek i desku pro protažení vodičů.

A vsadit. Je vidět, jak je kabel částečně ohnutý do strany kvůli drobné nepřesnosti. Otvor však tento rozdíl pobere.

Pro tvarování oblouku jsem si pomohl špendlíky, ale moc to k ničemu nebylo – vrstva korku je moc měkká a špendlíky se v materiálu kroutily.

Nakonec se mi uspokojivě povedlo natvarovat oblouky na obou zhlavích.

Druhá strana nádraží – zde jsou izolované minispojkami 3 kolejnice. Horní je kvůli sledování obsazení, prostřední dvě kvůli srdcovce a spodní je propájená.

Pro udržení rovnosti koleje je použito co je po ruce, zde například pilník. Opět ho stačilo zatížit a opřít o jednu kolejnici.

Jde to určitě i z vnějšku kolejnice – záleží, kam se kolej samovolně kroutí.

Rozestupy pražců jsou opravdu dost velké pro Nko…

Tím jsou osazené už obě výhybky.

Nějakou záhadou se mi nakreslená osa neshoduje s osou kolejí, ale koleje jsou přímo. Tak to jsem z toho jelen…

Původně jsem chtěl zhlaví zakončit na konci modulu na obou stranách. Po přepočtení rozměrů stanice ale zbylo místo na smokoveckém zhlaví, a tak jsem se rozhodl ho využít pro posun motorových vozů a tím ušetřit kabeláž a nutnost připojovat fixně jeden navazující modul. Běžně zde hned za výhybkou trať míří obloukem dál, já budu mít 20 cm rovné trati, ale bude možné zde zapojit zpětné hlášení pro posun a umístit odjezdové i vjezdové návěstidlo, čímž bude další traťový modul moci být libovolný.

Z výhybek jsem odstranil jednu stranu uchycení přestavníku, nebude stejně potřeba – trn bude jen na jedné straně.

Ještě ukázka přilepených kolejí na čele a jejich sražení pro spolehlivější nájezd.

Testoval jsem přejezdy ze sousedních modulů a funguje to opravdu spolehlivě.

A teď pohled na kabeláž. Jak jsem to dělal poprvé, raději jsem nechával zatím vodiče delší – neměl jsem moc představu, kolik čeho budu vlastně potřebovat a nechtěl jsem dělat zbytečné napojování.

Po upadnutí dvou vodičů jsem už pak měl obavu o kroucení vodičů přímo k panelu hned za vývodem z otvoru, tak jsem je zatím nechal jen tak viset.

Měl jsem dvě barvy vodičů (jsou to průřezy asi 1 mm2, ale toto berte bez záruky), což by mělo zvládnout i případné vyšší proudy od DCC centrály pro každý kolejový úsek. Šedé jsou společné, hnědé jsou pro zpětnou vazbu. Krátké hnědé jsou od srdcovky do přestavníku pro přepínání polarity srdcovky.

Tady jsem právě opravoval upadlé vodiče po jejich násilném ohnutí. Pravda, zkoušel jsem za každý vodič zespodu i zatáhnout, abych zjistil, jestli tam nedrží jen na vlásku. Ty slabší se ukázaly a upadly raději včas. Opětovné připájení už jsem řešil do přilepených kolejnic zvenku. Je tam kapka cínu, která by se dala odbrousit, ale po zabarvení se to určitě ztratí.

Do vývodů vodičů jsem kápl lepidlo z tavné pistole. Tím se vodiče nebudou hýbat a nebude vyvíjený nadbytečný tlak na pájený spoj.

Ta tavná pistole je opravdu něco, co za těch 180 Kč stálo.

Už teď závidím kolegům, kteří mají všechny kabely krásně souměrně a do pravých úhlů, asi nebudu ten systematický typ, ale příště to zkusím.

Tady už jsou oddělené obě části modulu.

Pohled na koleje, i takto na fotce se zdá, že se povedlo je položit opravdu rovně.

A pohled na zhlaví – rozdílná barva pražců se srovná patinou.

Příště panel otočím vzhůru nohama a začnu s elektrickým zapojením celého nádraží.