Pokládka korku na Štrbském Plese – TEŽ

Mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1970 se kvapem blíží, a na nově budované stanici Štrbské Pleso je potřeba začít s pokládkou kolejí, aby se vše stihlo v termínu a návštěvníci si mohli užít nové stanice naplno.

S lehkými výčitkami, že mám jen obyčejnou překližku, jsem se inspiroval kolegou Zejmim a celou kostru jsem natřel bezbarvým lakem, aby se trochu nasosala.

Stejně tak jsem zevnitř natřel i latě, které zůstanou uvnitř v barvě surového dřeva.

Minule jsem si vytvořil nákresy v Corelu, které jsem si zhruba přenesl na překližkovou desku. Puntíky označují výhybky.

Nekreslil jsem přesné úhly a poloměry, jen jsem nanesl zhruba osy kolejí pro nalepení korkového lože.

Původní spojovací čepy jsem přebrousil do hladka.

Tady jsem se třeba úplně netrefil, ale tady to nevadí, tady bude korek celoplošně. Vlevo od zhlaví se nachází odstavné parkoviště, u kolejí dříve stávaly odstavené autobusy – to bude nádhera 🙂

Začal jsem s přípravou korku. V baumarktu jsem v oddělení podlah koupil korkovou desku asi metr na půl metru o deklarované síle 5 mm. Jak se ukáže později, desetinka sem/desetinka tam není žádná míra. Deska stála asi 150 Kč.

Začal jsem od hrany segmentů, abych měl vždy rovný řez korku na hraně rámu.

Ještě před lepením korku jsem si na hranu vynesl osy kolejí, abych o ně nalepením nepřišel.

Od hrany koleje bude opět necháno cca 2-3 cm, aby byla rezerva při štěrkování a přes štěrk se kolejová vrstva nespojila s překližkou.

Všechny koleje před zhlavím se mi vejdou na jeden korek, takže ideální.

Korek se každopádně dá řezat úplně v pohodě nožíkem, sice je z toho trošku bordelu jak se na hraně drolí, ale dá se to přežít.

Lepší způsob formátování desek je řezačka – na té jsem si z velké neforemné desky udělal menší desky zhruba formátu A4, se kterými se mi lépe pracovalo.

Postupně jsem začal vyřezávat vhodné motivy tak nějak přiměřeně, na kažé straně od osy koleje s rezervou cca 2-3 mm (pro TTm) ale zároveň efektivně, abych desku co nejlépe zužitkoval.

Na celou desku by byla spotřeba korku docela velká, a navíc jsem dostal od Zejmiho vynadáno, že bych měl napodobit trochu zvýšené těleso trati, takže korek jen pod kolejemi bude ideální.

Ze stránek Peco jsem si stáhnul a vytisknul šablony výhybek – perfektní věc pro představu.

Výhybky jsem si nastříhal a zkoušel pokládat, tím člověk získá mnohem lepší představu než nějakými neurčitými čárami. Vpravo jako první je právě ta oblouková výhybka, která bude nezbytná pro “utočení” oblouku.

Konečné tvarování kolejí budu dělat stejně až budu mít doma skutečné koleje a výhybky, ty poloměry jsou tak různorodé, že bude lepší to natvarovat až naživo.

Při konstrukci jsem počítal s korkem síly 5 mm. Protože ten můj je trochu tenčí, potřeboval jsem alespoň na hraně modulu potkat se s čelem v ideální výšce. Takže jsem okolí čela začal podkládat, abych vytvořil drobné stoupání (cca 1 mm na 20 cm).

Po zkoušce už to vypadá dobře.

Takže nalepím nějaké kartony snižujících se výšek a zatížím.

Pak zase popatlat lepidlem…

…a přilepit natvarovaný korek.

Korek se dá samozřejmě střihnout i nůžkami, což je ideální pro oblouky a složitější tvary.

Přelepil jsem okrek i k čelu, ať to pořádně drží.

A zatíženo vším, co se doma našlo.

A jdu lepit korek. Na těchto lepených spojích bude ležet materiál za hodně peněz, tak ať to drží pořádně. Je jasné, že čím méně lepení, tím méně přenosu hluku, ale pro přenosné moduly, které by se snad mohly skladovat časem i vzhůru nohama, to radši risknu víc.

Na okraji modulu jsem přiložil obyčejné pravítko pro slícování korku s hranou.

A zatížil zase čím bylo po ruce.

Další díl zužujícího se zhlaví.

Okraje korku si po vyzkoušení přenesu fixkou v pár bodech na desku, abych věděl, kde přesně korek patří a kam ho mám vrátit po přilepení.

Vyznačený prosto jsem zase zapatlal disperzním lepidlem.

Asi 7 let mi manželka připomíná, že “k čemu tady máme sakra pořád ty kostky” a já na to vždycky “ty se budou hodit” a už je to tady!!! 🙂

Vyzkoušení na druhém panelu, když bych rozprostřel desky po celé ploše, asi by vystačily.

Já jsem ale korek i tak nařezal, ušetřím trochu materiálu pod perónem, který bude stejně asi dutý.

Tentokrát jsem napatlal samotný korek a připlácnul na desku.

Docela zábava a jde to rychle, Pattex Express je zase za 5 minut suchý. Tady už je celé nádraží kromě kusé koleje u zubačky zakorkované.

Oba díly jsem sešrouboval, abych viděl, jak dobře jsem pracoval. Měl jsem to udělat asi už předtím, lépe by se lícovaly korky na sebe, takto mi na jedné straně vznikla asi 1mm mezera.

A na přilepený korek jsem si zase vyskládal výhybky a tentokrát už i flexikoleje Fleischmann délky 777 mm. Takto bude vypadat kolejiště – poprvé to vidím a hrozně se mi líbí, jak rychle to vzniká. Tak a příště už se pustím do instalace výhybek a tvarování kolejí, na to jsem tedy víc zvědavý…