Lokomotiva 797: stavebnice jako prase

No, co o tomhle projektu říct… Začal jsem si kdysi stavět vagonky ze stavebnic, později i celé od nuly. Pak přišly lokomotivy ze stavebnic. A co teď dál? Nezbývalo, než se pustit do výroby vlastní stavebnice lokomotivy. Volba padla na řadu 797, tedy modernizované prasátko.

Pár lokomotiv už jsem si postavil, ale tahle disciplína zůstávala vždycky tak nějak stranou. Přecejenom to není úplně nejlevnější počin a k funkčnímu výsledku je to o kousek delší cesta než při stavbě vagonku. O kolik je ale celá pracnost náročnější, tím větší výzva to je. V poslední době konečně naše nenápadné středoevropské železnice přestaly být pro výrobce modelů neviditelné a na trh se dostalo celkem dost vozidel v tovární kvalitě. Co si budeme povídat, drtivá většina lokomotiv postavených z odlitků (a leptů občas také) vedle těchhle přesných továrních krasavců vypadá lehce unaveně a i pro tenhle důvod jsem se stavbou lokomotiv dost polevil. Nároky se prostě zvýšily a všechny vychytávky továrního modelu do domaspáchaných výtvorů nedostaneme při sebevětší snaze. Protože jsem ale s lokomotivami nadobro seknout nechtěl, rozhodl jsem se postavit další mašinku právě s využitím leptů. Nechtělo se mi ale investovat poměrně dost času do stavby něčeho, co už někdo vyrábí, nebo se vyrábět chystá. Po seškrtání všeho možného jsem dospěl k závěru, že si postavím něco, no nikdo dosud nenabízí, ikdyž to s sebou nese mnohem víc příprav.

Při výběru předlohy jsem se trochu vrátil do svých modelářských začátků někdy na přelomu základní a střední školy. Tehdy mi ještě nebylo cizí ani poměrně výrazné prasení, takže vagony byly vpodstatě pouze přebarvené šrotíky BTTB posbírané po bazareh a prachbídně postavené stavebnice LPH. O žádné jiné produkci jsem tenkrát nevěděl. U lokomotiv se tenhle postup realizovat nedal, krom bobiny a hektora (kterého jsem ale nikdy neměl) žádné české mašny nebyly a tak jsem od počátku zkoušel něco postavit svépomocí. Do kastlí z kartonu a čtvrtky jsem rval součástky pojezdů BTTB, nebo je přes původní karoserie “převlékal”. Výsledky nic moc, ale tehdy mi prostě nějak nevadilo, že je to nestydatě hnusné 🙂 Zdaleka největším dobrodružstvím ale byla kompletní stavba lokomotivy vlastními silami. Protože stavbu podvozkových lokomotiv jsem po předchozích neúspěších vzdal, začal jsem stavět lokomotivu řady 797. To celé v době, kdy Rosťopiš ještě neměl počítač, natož internet, ba dokonce ještě ani netušil, že jednou bude Rosťopišem 🙂

Výsledek je vidět na několika málo obrázcích. Z modelu na všech frontách čiší improvizace a jediným nepoužitým materiálem nejspíš zůstává kobercová izolepa. Tehdy jsem z toho byl ale nadšený. Lokomotivu jsem postavil vcelku rychle, prakticky nic se na ní totiž nemuselo kupovat. A co víc: fungovala! Model dodneška mám schovaný a pořád jezdí. Jízdní vlastnosti se vyrovnaly bobině BTTB, dokonce se to rozjíždělo plynuleji a tišeji.

Stavební materiál byla hlavně taková ta plastová bílá školní podložka s natištěnými řádky. Z ní je celá kastle i rám pojezdu. Doplňky jsou vyřezané ze špejlí. Zaskleno víčkem od jogurtu, místo spřáhel struny a naštětcováno revellkami. Protože jsem tenkrát neměl skoro žádné podklady a mašinu jsem nikdy naživo neviděl, začal jsem lokomotivu stavět podle dvou černobílých fotek (stažením a vytištěním pověřen někdo z rodičů), jedné barevné z Atlasu lokomotiv a typáku řady T2111. Rozměry jsem samozřejmě většinou neznal a beztak se ve velké míře odvíjely od toho, jaký motorek se zrovna v rozebírené disketové mechanice z PC skrýval (malé motorky byly tehdy největší problém). O tom, že mi tehdy skutečně nebylo nic svaté svědčí i to, že jedna hřídelka v pojezdu je vyrobena z obyčejného párátka 🙂 No co, celé mě to stálo 60 korun (kolečka a nárazníky) a letos tomu vlastně je 10 let od dokončení modelu, takže na tu dobu a možnosti to takové peklo není.

 Při pohledu na tenhle “památník lidové tvořivosti” jsem se trochu zasnil a lokomotiva se mi zalíbila stejně jako před lety. Ikdyž je to vpodstatě jenom pár kvádrů pohromadě, nějakým způsobem je mi sympatická a proto jsem se pustil do jejího znovuzrození. Za cíl jsem si dal jednoznačně požadavek “udržení kroku” s továrními modely. Zkrátka vyhnout se všemu, v čem jsem si před deseti lety tak liboval a udělat model co možná nejprofesionálněji. Karoserii jsem tedy musel navrhnout z leptu. A od tohoto rozhodnutí už to byl vpodstatě jenom krůček k šílenosti, kterou vám dnes předkládám. Pokud jsem chtěl model opravdu pěkný, byla škoda ho potom nenabídnout i ostatním. Ale zase nabízet jenom nějaký polotovar jako karoserii je pitomost, když do něj nejde sehnat žádný pojezd a ostatní vybavení. Výsledkem téměř půlroční práce je tedy stavebnice lokomotivy řady 797 se vším všudy. Taková “sakum prdum edition”. Stavebnici je možné zakoupit jenom v našem mojett eshopu a tenhle článek vás podrobně provede její stavbou.

 Tolik pekelně dlouhý úvod (už čtvrt hodiny sedíte u počítače a pořád jste se nic nedozvěděli, co?), ale na hlavní straně webu vidíte pod nadpisem článku jméno autora, takže je to váš problém, měli jste to po předchozích neblahých zkušenostech čekat 🙂

Jádrem stavebnice je leptaný mosazný plech. Tentokrát jsem chtěl model zpracovat skutečně zodpovědně, takže je proveden do všech vyrobitelných detailů a to právě leptání umožňuje. Zároveň byla ale snaha o co nejsnazší stavbu, takže dílů je co možná nejmíň a systém jejich spojování co nejspolehlivější.

Jdeme na stavbu. Tenhle článek nebude nic přeskakovat, popis stavby je přesně v doporučeném pořadí. Já to nejenom stavěl, ale i celé vymyslel, takže mi snad můžete věřit 🙂 Za ty roky jsem si trochu vypracoval “leptařský styl”, takže několik vysvětlení na úvod: díly jsou většinou velké, aby se to dobře drželo a oddělovalo z plechu. Já díly normálně od propojek vystříhávám obyčejnými nůžkami. Aby se to celé snadno pájelo a sestavovalo, jsou díly sice větší, ale po naohýbání většinou drží svůj tvar a pájení je pak naprosté minimum a na dobře přístupných místech. To, co jiní konstruktéři řeší pěti díly vyřeším dílem jedním. Sice se pak musí víc ohýbat, ale beru to tak, že ohýbání je mnohem snazší práce než pájení a potom tedy ve výsledku pájím míň a míň také brousím. Ohýbá se většinou klasicky, drážkou dovnitř. Naopak ohyby plechu o 180° se ohýbají většinou drážkou ven, na to upozorním v článku.

 Napřed jsem si vystříhal základní díly karoserie. Kabinu lokomotivy a obě kapoty.

Základ kabiny je z jediného dílu, který je potřeba předem naohýbat. Protože jsem se snažil o maximální modelovost, jsou ohyby rohů kabiny docela blízko oknům. Doporučuju tedy 3 svislé drážky v rozích kabiny projet párkrát žiletkovou pilkou, pak se budou mnohem snáze ohýbat a to přesně v místech, kde je to potřeba. Pod dveřmi si můžeme všimnout přidaného obdélníčku. To je imitace nerezového krablovaného pelchu od práh dveří a ohneme ho o 180° směrem ven z kabiny.

Tady už je naohýbáno.

Jak vidno, během chvíle je kabina na světě a projetí drážek pilkou zaručilo dokonale přesné rohové ohyby. Plech pode dveřmi je už taky ohnutý, to dopoučuju vůbec udělat jako první krok před ohýbáním zbytku kabiny.

Prostě ohnout a sevřít v kleštích, krásně to přilne a už se to pak nemusí ani pájet.

Jako další krok naohýbáme kapoty. Každá je ze dvou dílů. Snažil jsem se jakožto průmyslový designér zachovat všechny tvarové speciality tohohle stroje a najednou uvidíte, že lokomotiva zase tak striktně krabicoidní není. Vršky kapot jsou vyhnuté směrem nahoru a ještě přes ně přijde lem, který je ale součástí dílů s čely kapot. Na lemu dlouhé přední kapoty je vyvýšený výstupek, ten se poskládá dvojicí ohybů o 180° drážkou ven, jakoby do “harmoniky”.

Jak je vrchní plocha kapot zprohýbaná ukazují odlesky na tomhle snímku. Napřed se ohnou boky kapot, ale ne do přesně pravého úhlu. poté se vyhne nahoru horní plocha a nakonec pinzetou upravíme volné hrany vršku. Na čele je přihneme lehce dolů a směrem ke kabině naopak napřed nahoru a potom zpět do roviny. Asi je to popsané moc kostrbatě, ale na fotce je snad vidět jak to myslím. V rozích směrem ke kabině vznikly malé škvírky, ty je později potřeba vyplnit cínem nebo tmelem, nešlo se jim za cenu jednoduchého skládání vyhnout.

A naohýbané díly můžeme hezky spájet. Napřed obvod kabiny a na něj uzavřít střechu. Pak spojíme vždy oba díly kapot a celou kapotu připájíme na čela kabiny. Je jedno jak bude kabina otočená, je totiž souměrná. Všude jsou zámečky, takže nehrozí vznik nepřesností. Do otvorů ve střeše připájíme podpěrnou konstrukci druhé vrstvy střechy a do zobáčků v těchto podpěrách vpájíme mosazné houkačky. Ty jsou také součástí stavebnice.

Nezbývá než připevnit střechu. Skutečná lokomotiva jí má v “tropické” úpravě, takže proto ta kulišárna s dvěmi vrstvami a podpěrami. Střecha nemá žádné usazovací zámky, prostě jí naohýbejte tak, aby lícovala se zkosenými hranami kabiny a podpěrami. Když všechno dobře sedí, připájíme jí po hranách nad okny k bokům kabiny. Důležité je neotočit jí – otvor pro výfuk musí být nad delší kapotou.

A pohled z druhé strany. Cín je sice na modelu dobře vidět, ale není třeba se ho bát. V takovémto množství takřka není potřeba model před barvením brousit. Karoserie je vpodstatě hotová, můžeme se vrhnout na pojezd.

Pojezd se skládá ze dvou bočnic a dvou čelníků. Čelníky jsou stejné, ale boky se liší. Návod ve stavebnici je číslovaný, takže ho sledujte a díly neprohoďte. Na fotce vidíte díly na bok rámu a naftovou nádrž.

Hurá na bok rámu. Napřed ohneme o 180° uložení nápravy i s pružinou a na něm znova o 180° drážkou ven svorník pružiny. Dalšími vrstvami jsou vedení ložiska (delšími přesahy směrem dolů) a víčko ložiska. Oba tyto drobné díly jsou ve stavebnici navíc.

Až do této chvíle se stavebně boky neliší (přestože jsou levý a pravý). Na jeden teď ale připájíme sestavenou skříň baterií. Ta sedí v připravených zámečcích. Na druhý bok připájíme naftovou nádrž s předem připevněným opásáním (jeden pásek je zase navíc). V naftové nádrži je otvor, do něj vlepíme nebo vpájíme plnicí hrdlo nádrže vyrobené buď z hlavičky špendlíku, nebo jiné podobné kulatinky.

Vnější boky rámu se opět skládají stejně. Napřed naohýbáme ochozy z krablovaného plechu (ohyb o 180° přerušovanou čárou dovnitř), potom k nim dotvarujeme vybrání pro schůdky.

Tady vidíte, jak k sobě pasuje bok rámu s ochozem. Rám se připájí k písečníkům a zespodu k ochozu (na fotce je to jenom položené nad sebou). Vidíte také, jak do otvorů pod ochozem pasují schůdky do kabiny.

Mám tedy připravenou karoserii…

…a levý a pravý bok rámu. Jsou na nich připájené masky podvozku i schůdky do kabiny. Všimněte se, jak se vzájemně oba liší.

Zbývají tedy čelníky rámu. Oba jsou stejné. Ten vlevo je už hotový, na pravém vysvětlím, co je potřeba jak udělat 🙂 Na čelníku jsou pod odhrnovací lištou tři výstupky. Pokud stavíme model se spřáhly do provozu, ten prostřední ulomíme a zbylé dva ohneme o 180° drážkou ven na druhou stranu čelníku a připájíme jako výztuhu. Pokud chcete model spíš na koukání a nebudete osazovat spřáhla, jako výztuhy použijte všechny 3 výstupky a zapájejte dvě svislé drážky v pluhu. Do čelníku potom místěte podkladnici tažného háku (opět ohyb o 180° tak, aby šrouby zůstaly na povrchu) a samotný tažný hák.

A pomocí zámečků můžete celý rám spájet. Hlídejte si vzájemnou geometrii, ať nespájíte neslušný půdorys 🙂 V tomto kroku je také dobré do rámu osadit i rohové stupačky. Najdete je přiložené v sáčku s doplňky. Já je v době stavby prototypu ještě neměl, takže začnou figurovat v tomhle článku až o pár snímků dál. Naohýbejte a osaďte je tak, aby horní stupačka byla vždycky menší než ta spodní a krablovaná plocha byla vždy nahoře. Po sestavení to vychází tak, že se stupačky směrem vzhůru zužují.

Slavnostní zkouška sesazení modelu. Karoserie na pojezdu drží pomocí čtyř zámečků v rozích nad stupačkami. Pokud to do sebe z nějakého důvodu nezapadá, zkuste očistit přebytky cínu zevnitř kapot, případně zámečky trochu přiohnout.

Zbývá model vyšperkovat pár doplňky. Ve stavebnici naleznete všechno potřebné, nemám rád dokupování drobností a ohýbání madel ze strun, takže tady máte všechno připravené. Nalevo jsou to obroučky světel, napravo madla.

Dále madla na boky kapot, kliky dveří do kabiny a stěrače. Ve stavebnici jsou také okenní rámečky. Dříve zbytečný detail, který nikdo neřešil, dnes mi to přijde jako povinnost, aby model nevypadal vedle brejlovce od Kuehna trapně.

Dále tu máme madla na ochoz a víčka písečníků. Většina detailů je opět ve stavebnici navíc.

Karoserii jsem tedy lehce přebrousil (pájených spojů je jenom pár, takže žádná práce) a začal s osazováním detailů. Obroučky světel jsem osadil na model ze dvou vrstev, ale můžete dát jenom jednu vrstvu, jak chcete. Obroučky jsou ještě pájené, zbytek doplňků lepím vteřiňákem.

Tady už je všechno osazeno. Na pojezdu se za čelníky vyjímají první stupačky a vedle nich v prohlubních pod ochozem víčka písečníků. Do otvorů na předem zabroušeném ochozu (boční hrany to chce líznout šmirglem do hladka) přijdou vsadit madla a do otvorů v čelnících také.

Na karoserii postupně také nasázíme všechna madla (dlouhá ke dveřím, nejmenší na boky kapot) a kličky ke dveřím. Po zaschnutí lepidla přečnívající kousky madel zevnitř karoserie ořežeme nožíkem, aby nevadily pojezdu a zasklívání.

Ikdyž to není pro savbu vhodné, nemohl jsem se uržet a z prezentačních důvodů vsadil zevnitř do kabiny okenní rámečky. Všechno perfektně sedí. Stěrače v oknech už jsou jenom třešnička na dortu.

Vypadá to dobře, musím se pochválit. Přiznám se, že při přípravě modelů postupuju spíš sochařsky, tedy znám jenom hlavní rozměry (tím myslím opravdu jen ty nejhlavnější) a zbytek si modeluju od oka tak nějak pocitově. A ono to vychází. Ačkoliv to může vypadat neprofesionálně, není tomu tak. Všechny skutečné detaily prostě nejde převádět podle přesného přepočtu, nešly by složit nebo ani vyrobit. Někde je potřeba přidat a jinde naopak ubrat, aby to později na modelu správně vyznělo a svoje slovo má i pojezd a další nezbytnosti, které prostě do modelu někam nacpat musíte.

A poslední kochčka na boční pohled. To, že jste neprohodili levý a pravý bok rámu teď poznáte podle toho, že vám lícují schůdky do kabiny s kabinou. Do karoserie jsem osadil trubku výfuku z drátku o průměru 1 mm. Ve stavebnici sice není, ale můžete jí vyrobit z čeho chcete, z drátu, Evergreenu, největší frajeřinu ale uděláte pomocí zkrácené injekční jehly, protože budete mít výfuk správně dutý 🙂

Ještě jedno evoluční foto a posuneme se zase ve stavbě trochu dál. Zleva to je tedy deset let starý kousek, prototyp leptané karoserie pro ověření konstrukce a poslední je právě stavěný “sériový” model.

Jak jsem psal na samém začátku, největším oříškem u původního modelu bylo ho rozpohybovat. Tenkrát kvůli tomu byly i upraveny rozměry kapot, což už jsem ale teď nechtěl dopustit. Protože už bylo jasné, že model nebude jenom pro mě a posunovací lokomotiva jako maketa není to pravé ořechové, nezbylo než začít dumat nad pojezdem. Protože žádný malosériový (natož tovární z náhradních dílů) se do lokomotivy absolutně nevešel, musel jsem zkonstruovat pojezd vlastní. Pomocí modelování ve 3D programu a různých simulací vznikly podklady pro frézovanou převodovku, jejíž výrobu jsem svěřil nekorunovanému králi malosériových pojezdů, firmě PicoLoco.

Na fotce výše je vidět výčet dílů pro stavbu pojezdu. všechny najdete ve stavebnici. Mosazné kolo je na hřídelce už nalisované, ostatní plastová si musíte nalisovat sami. Jde to ale dost snadno, buď v ruce, nebo pomocí kleštiček. V každém případě postupujte opatrně. Pokud jsou na plastových dílech nějaké otřepy od obrábění, rozhodně je předem očistěte.

Pokud máte na osičkách všechny převody, můžete je vsadit do převodovky a její obě poloviny secvaknout k sobě. Do otvoru v horní ploše vsuňte motorek a na konce náprav nasuňte kolečka. Všechno jsou to naprosto jednoduché operace. nyní už můžete ke kontaktům na motorku připojit zdroj napájení a provést první zkoušku pojezdu. V pojezdu by nemělo nic nepravidelně chrastit a kolečka se musí otáčet plynule. Pokud někde něco drhne, nebo si chcete trochu pohrát s laděním pojezdu, můžete převodovku opakovaně rozebírat a zkoušet například otočit hřídelky s ozubenými koly, ve většině případů stačí k vyladění chodu skutečně málo.

Když jsme s chodem převodovky spokojeni, můžeme její poloviny slepit vteřinovým lepidlem a rovněž do ní zalepit motorek. Připravíme také sbírání proudu. Na dva přiložené fosforbronzové plíšky připájíme kousky drátků a po mírném napružení je přilepíme na boky převodovky. Musíme dát pozor na dvě věci: lepidlo nesmí natéct otvory dovnitř převodovky a sběrače musí být napružené tak, aby se dotýkaly obou kol na daném boku.

Když už pojezd, tak pořádně. Pro stavebnici jsem na míru odlil i dva kusy olověného závaží, které taky ve stavebnici najdete. Pokud je to potřeba, odlitky začistěte. A když už pořádný pojezd, tak do plné výbavy modelu chybí pořádné osvětlení. Opět jsem trochu koumal nad požadavky a nakonec výrobu svěřil osvětlovacímu kutilovi Zejmimu, který je schopný osvětlit prakticky cokoliv. Ve stavebnici proto naleznete dvě tyto elegantní destičky se všemi osazenými součátkami i vodiči.

Na čelech převodovky jsou vyfrézována osazení. Do nich vteřiňákem destičky osvětlení osaďte. Ještě předem si ale vyzkoušejte, jestli se destičky vejdou pohodlně do kapot lokomotivy. Pokud nejdou dovnitř vsunout zlehka, odstraňte zevnitř kapot přebytky cínu nebo destičky po stranách ořežte nožem.

Za destičky osvětlení přijdou přilepit odlitky závaží. Závaží by nemělo osvětlení přesahovat ani na výšku ani na šířku.

Na pojezdu tedy máme přilepené sběrače, osvětlení i závaží. Vidět je všechno na fotce. A teď je potřeba vyřešit elektrické zapojení. V návodu stavebnice naleznete schéma pro analogovou i digitální verzi, já teď budu ukazovat tu analogovou, kdy lokomotiva svítí vpředu tříbodově bíle a vzadu dvoubodově červeně.

Pro analogovou verzi zapojení jsou potřeba pouze modrý a bílý vodič. Ty ostatní jsem tedy odstřihl a použil je pro přívod proudu od náprav.

Aby se vodiče nikde nedotýkaly motoru a nezpůsobovaly zkrat, obmotal jsem ho papírovou páskou. Pak je tu taky připájený odpor (součástí stavebnice) na jednom kontaktu motorku. Jeho použití je ale sporné. Pokud ho na pojezd osadíte, rozsvítí se světla ještě před rozjezdem modelu, což je pozitivní. Při rozjezdu ale potom model jakoby vycukne z klidové pozice, podobně jako třeba rosnička od Tilliga, což už pozitivní není. Pokud odpor do pojezdu nezapojíme, pojezd se rozjede naprosto plynule, ale světla se rozsvítí až o něco později. Příčinou je kvalita pojezdu, prostě funguje naprosto hladce a nedává světlům moc šanci. V první sérii stavebnic je odpor s hodnotou 150 ohmů, pokud doma máte odpor s nižší hodnotou, doporučuji použít ten. Je na zvážení každého modeláře, zda odpor použije nebo ne, někomu třeba budou ne zcela plynulé rozjezdy i tak vyhovovat. U druhé série stavebnic už tohle bude vychytané.

Spíš než popisovat kam jsem který vodič připájel doporučuju prohlédnutí fotek. Není na tom nic složitého, obě destičky jsou zapojeny stejně, akorát je to celé otočeno o 180°.

Důležité je ale neotočit motor. Ať už odpor použijete nebo ne, měl by být motorek orientován tak, že tam kde je teď umístěn odpor, je vyznačeno znaménko +. Pokud tohle nedodržíte, bude mašinka svítit jinak než jezdit, nebo nepojede na stejný směr jako ostatní lokomotivy.

Pojezd je zkompletovaný, absolvoval zkušební jízdy. Ostatně doporučuju na ozubená kola náprav dát trochu vazelíny a pojezd nechat zajet. Díky ozubeným kolům z odolného plastu a malé hmotnosti modelu trvá zajetí nějakou chvíli, ale pojezdy jedou pěkně už od samého začátku.

Tady už vidíte pojezd vsazený do nastříkaného rámu lokomotivy. Ještě před nástřikem přišly na čelníky přilepit nárazníky na vyznačená místa. Samozřejmě jsou ve stavebnici také.

Lakováním neprošel jenom pojezd, vzal jsem to i s karosérií.

Napřed celá sestava modrou, potom vymaskovat úzké proužky na kapotách a nastříbření střechy už je potom oddechová záležitost.

Pojezd jsem napřed stříknul žlutě na čelech, vymaskoval pluhy a zbytek už stačilo jenom důkladně do všech zákoutí opatřit černou.

A dotřít detaily štětcem. Výfuk černě a stříbrně, nášlapné hrany žlutě, houkačky červeně. Černě madla, stěrače a obroučky světel.

Některá madla jsem ale natřel bíle, podle lokomotivy 797.704. Ostatní lokomotivy je mají většinou černá, ale mě se tahle zvláštnost zalíbila.

Zvlášť jsem nastříkal černě okenní rámečky, u bočních posuvných větraček jsem navíc štětcem domaloval stříbrné olištování. A rámečky pak nalepil zevnitř do karosérie.

Do rámu jsem definitivně vlepil pojezd. Pojezd jde do rámu vsadit zespodu. Po vsunutí do rámu dáme na dno vybraných kapes v jeho čelech kapku lepidla a přihneme do nich o 90° středové části pluhů. Zkontrolujeme vycentrování pojezdu, počkáme až to celé zaschne a máme hotovo. pokud by bylo potřeba pojezd vyjmout i později, je možné ho vytáhnout i vrchem po mírném roztažení boků rámu.

Protože je motor umístěn v kabině, nastříkal jsem ho matnou černou barvou, aby nebyl tolik nápadný. Protože jsem chtěl nekompromisně zachovat vzhled lokomotivy a tvary všech celků, nezbylo než motor umístit na stojato do kabiny. To sice není obvyklé řešení, ale motor nezabírá kabinu celou, v běžném provozu si ho nikdo nevšimne.

Do lokomotivy už z provozních záležitostí zbývají dosadit jenom spřáhla. Ty nejsou součástí stavebnice, protože už je jedno, jestli je nakoupím já a zbytečně zvednu cenu stavebnice, nebo si je dosadí každý modelář doma podle toho, jaký typ používá. Model je rozměrově připraven pro zástavbu spřáhla do normované šachty PEHO 110, která je otočná a vrací se do středové polohy pomocí magnetu. Stejně tak ale do modelu překvapivě pasuje i šachta z kinematik SDV. Ta je sice v modelu zalepená napevno, ale u takhle krátkého modelu to vůbec v provozu nevadí. Takže tady je taky prostor pro invenci každého modeláře.

Model jsem podrobil jízdním zkouškám. Navzdory malým rozměrům a dvěma nápravám s malým rozvorem má model překvapivě dobré jízdní vlastnosti. Lokomotiva spolehlivě utáhne 5 vozů Eas s plastovými dvojkolími, což je nejspíš i maximální zátěž skutečné lokomotivy. Samozřejmě za mašinku jde zapřáhnout i víc, ale záleží na podmínkách konkréntního kolejiště.

Jinak lokomotiva jede parádně, kvalita pojezdu mě skutečně překvapila. Projede spolehlivě i výhybky bez napájení srdcovek a je suverénně nejtišší ze všech modelů co doma mám. Jediným neduhem je to zařazení odporu do elektrického obvodu. Ale komu by nevyhovoval, může ho nahradit, nebo zcela odstranit. Další věcí je maximální rychlost. Model samozřejmě na plné napětí sviští rychleji, než jeho předloha s maximální rychlostí 40 km/h, ale to je dáno prostorovými možnostmi v modelu, není už kam nacpat větší množství převodů při zachování příznivé ceny.

Na závěr tedy pár fotek dokončené a napatinované lokomotivy.

Okna jsem zasklil průhlednou fólií, světla jsem vykápnul čirou barvou na malování na sklo. Málem bych zapoměl na obtisky, ty jsou samozřejmě součástí stavebnice a obsahují nápisy pro lokomotivy 797.7 (na výběr dvě provozní čísla) v barvách společnosti EŽ. Je totiž jediná, kdo lokomotivy 797.7 provozuje a stavebnice je podle nich kreslená.

Ze stavebnice je ale možné stejně tak postavit většinu lokomotiv 797.5 a s přimhouřením oka či drobnými úpravami i prototypy včetně řady 798.5 a slovenských strojů 797.4. Tyto lokomotivy ale provozují soukromníci a tak je to vpodstatě “co kus, to unikát”, proto jsem vytvořil pouze obtisky pro 797.7 EŽ coby největší ucelenou skupinu těchto lokomotiv. Na závěr něco málo o historii skutečných lokomotiv:

Prototyp lokomotivy řady 797 vyjel z dílen jihlavské JLS již na počátku 90. let. Vznikl v reakci na nedostatek financí na nové lokomotivy, vedení ČSD zadalo hned několik projektů na obnovu lokomotivního parku prostřednictvím modernizací. Pro malé posunovací lokomotivy nízkého výkonu byla jako základ vzata známá „prasátka“ T211 a jejich odvozeniny. Zpracováno bylo několik variant provedení, od klasické motorové lokomotivy s elektrickým přenosem výkonu přes dvouzdrojové stroje po čistě akumulátorové. Všechny lokomotivy používají z původních „prasátek“ pouze rám pojezdu a nápravy s převodovkami, vše ostatní je řešeno formou novostavby. Státní dráhy nakonec daly přednost dvouzdrojovým lokomotivám řady 799 pro posun v depech se sníženými kapotami, takže ostatní řady nalezly uplatnění výhradně u soukromých dopravců. Jako vzor pro stavebnici byla vybrána dieselelektrická lokomotiva řady 797. Konkrétně stavebnice odpovídá nejpočetnější sérii strojů 797.7 pro Elektrizaci Železnic. Pokud modelář oželí některé detaily, nebo bude mít dostatek odvahy pro pár drobných úprav, je možné ze stavebnice postavit i další stroje řad 797.4, 797.5 a 798.5 sloužící u řady soukromých podniků. Lokomotivy 797 se vpodstatě vyrábí dodnes, byť výhradně s motory Caterpillar (původní řada 797.4 a 5 má motory Liaz) a změněným tvarem kapot. Hmotnost lokomotivy je pouze 25 tun a maximální rychlost dosahuje 40 km/h.

Tím je stavba u konce. Ačkoliv je článek poměrně dlouhý, není stavebnice zase tak náročná, jak se může zdát. Tím, že je všechno pečlivě připraveno pro tuhle konkrétní stavebnici nedochází k žádným zbytečným komplikacím a všechno přesně pasuje tam kam má. Člověk si tak ušetří spoustu práce a času se zkoušením jednotlivých celků a pasováním jejich návaznosti. Od chvíle, co jsem tenhle projekt dokončil, mám v sobě takový chlubivý pocit, že nic víc než stavebnici funkční lokomotivy už asi vytvořit nemůžu, ale třeba mě ještě nějaká podobná pitomost napadne, člověk nikdy neví… Každopádně tenhle projekt mě neskutečně bavil a alespoń pro mě splnil očekávání po všech stránkách. Povedlo se udělat modelově věrný a funkční stroj typické české a vlastně i slovenské lokomotivy, dotáhnout ho do reprodukovatelného stavu a za příznivou cenu ho nabídnout i ostatním modelářům. Stavebnice byla poprvé představena na letošním TTvíkendu v Pečkách a tam také našla své modeláře skoro celá první vyrobená série. Za zájem o stavebnici děkuji a přeju všem, kteří najdou odvahu k jejímu sestavení při stavbě hodně štěstí.

V současnosti vyrábím další sérii stavebnic, takže určitě budou k dostání i v budoucnu, hlídejte si eshop mojett. Kdo už na něm byl, nejspíš si všimnul, že připravuju další model zpracovaný ve stejném rozsahu jako lokomotivu 797, těšit se můžete na regionovu 814/914, prozatím v dvouvozovém provedení. První stavebnice budou ještě letos, tak držte palce 🙂

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>