Karosa Citybus 12M – když Karosa už není Karosa

V roce 1996 začaly z Vysokého Mýta vyjíždět kromě klasik v podobě sedmistovek a devítistovek také nízkopodlažní licenční Citybusy 12M. Jedná se o původem francouzské Renaulty Agora S, které se pro střední Evropu začaly vyrábět u nás.

Někdo si řekně, že je to ošklivá moderní krabice, ale podle mě je to pěkná předloha a nakonec z toho bude snad i pěkný model. Je to další logická cesta v pokračování autobusové časové přímky, tentokrát směrem do přítomnosti. Tyhle autobusy mám stále v živé paměti a “něco jsem se v nich najezdil” jako cestující, tak mě lákalo obohatit sbírku i jimi.

Při diskuzích s kolegy jsem slyšel několikrát názor “to je na mě moc velká moderna”. Ale pravdu měli jen částečně. U nás to samozřejmě moderna je, protože první autobusy se u nás objevovaly teprve od roku 1996. Tehdy, jak se postupně Karosa dostávala do cizích rukou, se ve Vysokém Mýtě začaly kompletovat Citybusy 12M (12ti Metrové), které byly shodné s francouzskými Renaulty Agora S (S jako standard co se týče délky), jen se na ně pláclo logo Karosy.

Ale stačí si najít předchůdce Ranaultu Agora – tedy Renault R312. Ten se vyráběl už od roku 1987, tedy podobně, jako naše turbo Karosy. A ten je kromě přední masky (která našincům může připomínat škodovácký 21Ab) k nerozeznání od novější Agory S. Takže vlastně to žádná moderna není, je to obyčejný autobus původem z 80. let, i když u nás v té době samozřejmě nejezdil.

To samozřejmě nic nemění na tom, že pro naše podmínky je to autobus jen do páté a šesté epochy, a jako ozvláštnění sbírky to bude neocenitelný kousek. Jeho příprava ani není tak složitá. Vůz je to celkem hranatý, složený ze stejně dlouhých panelů, tedy se to celkem pěkně kreslí i skládá. Dilema je jako vždy, které detaily nechat a které už opominout. Na to že je to krabice, je tam poměrně hodně prolisů, spojů jednotlivých panelů, zasklení je u předlohy lepené z vnější strany na kostru a další drobnosti, které potřebují trochu přemýšlení a kompromisů.

Stavebnice se opět skládá z obtisků, stavebnice autobusu z plechu, kol a interiéru z kartonu a návodu. Stavebnice je připravená jako dvouúčelová – jednak z ní může být Karosa Citybus 12M, po drobné úpravě zadních výdechů Irisbus Citybus 12M, nebo s využitím alternativních dílů a obtisků z něj může být Irisbus Citelis 12M, tedy Citybus po faceliftu. V tomto případě to bude sice kompromisní řešení, ale na druhou stranu je možné mít jen 1 stavebnici a každý se rozhodne, kterou cestou se vydá.

Stavebnice obsahuje kromě hlavního dílu vč. zadního čela vpodstatě jen několik dalších dílů. Stavebnice tedy není tak složitá, jen chce pečlivě naohýbat, protože jak už jsem říkal nedávno – čím novější autobus, tím jsou nakonec tvary zrádnější – sice je to tvarově krabice, ale všechny rohy jsou zaoblené.

Zevnitř je tedy několik drážek v místě, kde se bude bočnice ohýbat vůči střeše.

Interiér i kola 2v1. Interiér je tentokrát poměrně nepraktický na složení – ještě se k tomu vrátím. Je to tím, že kdo byl někdy uvnitř autobusu ví, v kolika hladinách jsou tam umístěny sedačky.

Obtisková sada malá – obsahuje základní obtisky pro vlastní barevnou úpravu. V horní části pro Citybus, ve spodní části pro Citelis.

Velká sada obsahuje odlišné obtisky pro Citelis vpravo.

Obtisky jsou v tuto chvíli jen pro verzi DP Praha, ostatní DP buďto dle zájmu/přání, nebo s využitím malé sady.

Začnu se stavbou – naohýbám si pomalu velký díl. Každou drážku v ohybu (jsou tam 3 drážky) to chce pomalu a samostatně, aby vznikl rovnoměrný ohyb. Drážky jsou tenké, takže by z fyzikálního hlediska neměly dovolit ohyb o 90 stupňů v jediné drážce.

Bočnice také nejsou úplně rovné, jsou trochu vypouklé.

Zadní čelo také není hranaté – zadní části bočnic se k sobě lehce přibližují, v horní části dokonce víc.

Je tedy potřeba si s ohýbáním přeci jen trošku pohrát.

Ohyb zadního čela pak dle bočnice. Toto, co tu stavím, je finální stavebnice verze č. 1 – na jejím základě jsem nakonec ještě provedl menší úpravy na verzi č. 2, takže výhledově půjde do prodeje verze ještě s drobnými úpravami, tedy se článek může v detailech lišit.

Přední čelo je tvořeno z pevné příčky a na ní pájených nárazníků a čelního plechu.

Zadní příčka je celoplošná, aby naznačila i potřebný tvar střechy. Zadní nárazník je pak už opět jen ozdoba, je potřeba ho jen dobře ohnout.

Střecha jako taková by se měla také trošku ohnout, aby nebyla úplně plochá.

Na přestavbu na Citelis jsou tu vlastně jen 2 díly – přední kšilt (původní se ulomí dle drážky a připájí se nový) a přední nárazník s maskou jako jeden díl (ten je třeba trošku naohýbat a zakulatit, čímž nahradí přední dva díly Citybusu).

Klimatizace na střechu jako jednoduchá krabička.

Naohýbaná přijde přidělat na střechu. Rohy je možno zatmelit nebo přecínovat.

Dva střešní dekly přijdou vždy na sebe, ten s reliéfem logicky nahoru.

A malá střešní “pyramidka” ve které jsou u některých autobusů schované antény.

Bočnice jsem zpevnil přední příčkou a připájel klimatizaci s pyramidkou.

Pyramidka nemá žádná čela, ta je potřeba vytvořit tmelem nebo cínem. Pro pyramidku jsou ve střeše dvě drážky, které v případě nepoužití přijdou přetmelit. Klimatizace své místo nemá, některé autobusy jí nemají a ty, co jí mají, jí mívají různě umístěnou.

Zadní příčka se chytá na pěti místech – dvakrát na boku a jednou uprostřed střechy.

Tím, že zámek zapadne do střechy, značí, že je střecha dobře ohnutá.

Pak už stačí přiložit k sobě zadní čelo a bočnice (je tam zámek) a pájet.

Pájím víc, bude třeba to pak trošku zabrousit do kulata.

Na přední čelo přijde připájet transparent.

Pak už jen připájet dekly na střechu a zbývá přední čelo – nejprve připájím horní čelní plech (součástí jsou rovnou stěrače).

Tady si dovolím malou technickou vložku – nedávno jsem koupil v GME tento cín, je hodně tenký, ale je ho čtvrt kila a vyšel cenově nejvýhodněji. A jsem velmi překvapen – cín se velmi pěkně rozlévá a pracuje se mi s ním mnohem lépe než s těmi, co jsem měl předtím (to byly různé smotky za 10 Kč nebo co dům dal).

K tomu jsem kdysi koupil tuto pájecí pastu. Myslel jsem, že je to taková ta pasta, co jí nanesete a ona obsahuje šupinky cínu a tak provede spoj. Ale je to jen tavidlo. A o to lepší. Stojí to pár korun a je toho mraky. Oproti pájecím kapalinám, které mizí celkem rychle, to je výborná věc na věky. Nanáší se ručně, mám na to různé špejle nebo co je zrovna při ruce. Jako tavidlo funguje opravdu dobře a cín se ve spoji krásně rozlévá.

Nejprve potřu trochu pasty.

Pak si naberu trochu – jak odborníci říkají – pájky na páječku, my barbaři bychom řekli cín na pájku.

Pak už přiložím na spoj, nechám chvilku prohřát, cín by se měl začít rozehřívat a rozlévat.

Protože potřebuji zadní rohy trochu zacínovat, přešmrdlám to párkrát tam a zpátky, cín by měl vyplnit díru.

Tři zrcátka – jedno je do zásoby. Jedno je jiné – má zesílené příčky, to přijde na stranu dveří.

Zbýt by měla nějaká drobotina – kryty matic na kola, dvě loga Renault (kosočtverce), v druhém rámečku 4 světla nad dveře (jedno zase navíc), to velké hranaté je reklama na zadní čelo, kdo by chtěl, a pak zase jeden volitelný díl – na vnitřní stranu zadního skla blinkry a zadní transparent na číslo.

Zbývá připájet přední nárazník, ten je potřeba opatrně naohýbat. Spoj obou půlek procínuji, a když vyjde škvírka i pod předním čelem, tak procínuji i tu. Pozor na to, že čelo i nárazník jsou po celém obvodu mírně do oblouku – nemít čelo úplně rovné. Připájená jsou už i zrcátka.

A pak už jen přebrousit všechny spoje.

Logo Renaultu už jsem jen přilepil.

Nad dveřmi jsou otvory pro světla, kdo je nevyužije (starší autobusy je neměly), díry přetmelí. Zespodu hlavního panelu, který zapadne do zámku, se můžou ještě přilepit samotná světla, která jsou jako samostatný díl.

Koukám, že tady mi chybí několik fotek, které nemůžu dohledat, tak alespoň ústně – na leptaném aršíku ještě zbyde několik dílů. To jsou spodní plastové kryty po celé délce bočnic. Přijdou připájet / přilepit po celém obvodu. Já je připájel na spodní hraně. Původně jsem je do stavebnice nechtěl, ale Rosťopiš jinak nedal, že to vytvoři autobus víc plastickým.

Zadní nárazník pokračuje v tomto plastovém tvaru, takže se dvouvrstvý motiv protahuje přes zadní čelo na druhou stranu. Zadní nárazník může být nutné zastřihnout na správnou délku podle toho, jak komu vyjde ohyb.

Kdo chce, může dozadu osadit právě tu zmíněnou reklamní tabuli.

V jednom ze střešních otvorů byly dva “zvláštní” úzké díly – to jsou ochranné gumy na přední nárazník, po naohýbání jsem je připájel do připravených prolisů – kopírují cca o 1 mm níže tvar světel.

Tím jsou na autobusu už všechny díl. Je to opravdu snadné, dílů je málo.

Po případném dalším přebroušení tedy může nastoupit karoserie do lakovny.

Mně už se takto autobus velmi líbí. Samozřejmě jako u všech autobusů s lepenými skly zde budou vyčnívat okenní příčky, ale s tím se nedá nic moc rozumného dělat.

Kastle se vrátila z lakovny – již po bílé barvě (nastříkáno jako vždy sprejem).

Ve spodní části jsou vidět ty vystouplé spodní plechy. Asi měl ten zatracený Rosťopiš zase pravdu, nevypadá to špatně. On tehdy sice až vyhrožoval, že když tam ty plasty naznačené nebudou, že mě vydědí, ale tvarově to nevypadá zle.

Kdo by tvořil Citelis, musí si pohlídat správné zatmelení větracích drážek v zadních plastech.

Teď přijde na řadu barevná úprava, která není tak jednoduchá jako u jiných autobusů kvůli černému okennímu pásu, ale půjde to.

Přichází na řadu obtisky. Na těch jsou červené pruhy včetně naznačených vertikálních spojů jednotlivých panelů. Na leptu sice naznačené jsou, ale je to poměrně výrazný prvek a v obtisku to vypadá nakonec dobře. Pak jsou tam přední masky (2x – jednou s číslem DPP a jednou bez čísla), 3 typy SPZ (žluté, bílé a bílé s EU proužkem), 2 reklamy na záď (červená na baterie a modrá na zájezdy), zadní větrací mřížky, zadní černý pás se světly, a pak je tam spousta černých ploch, o kterých si možná říkáte, že není jasné, k čemu jsou. Já je využívám, abych nemusel sáhnout na stříkací pistoli. Ty obdélníky používám na obtisknutí dveří, ty dlouhé proužky používám jako linku nad boční okna, ten malý obdélník vlevo dole používám jako černé čelo střechy nad orientační tabulí, a malé obdélníčky mám na opravy kde bude třeba. Zbytek dotřu štětcem. Je to sice zvláštní řešení, určitě mnoho lidí uvítá si to raději černě nastříkat, což bude určitě vypadt lépe hlavně v prostoru okenních rámečků, ale na druhou stranu je to výborná varianta pro ty, kteří nemají kompresor a přesto by měli slušně nabarvený autobus. Dá se to dělat i v paneláku o půlnoci, nikoho neruší ani hluk ani smrad z barev. Stačí k tomu štětec, pár barev (černá a červená stačí), a vodička na otisky (já používám Hypersol). Díky tomu se dá nabarvit celý autobus bez toho, aniž bych sáhnul na kompresor a pistoli. Používám toto řešení v poslední době hodně rád.

Přirovnal bych to k zedničině (zkušení zedníci prominou) – sestavením stavebnice postavíte zdi, podkladovou barvou je nahodíte maltou, obtisky to přeštukujete a štětcem to doladíte na finální povrch. Teď máme vyštukováno, vypadá to pořád dost hnusně, ale není to finální stav.

Použil jsem zatím jen obtisky, bude na tom ještě spousta dotírání hlavně černou.

Obtisky mi zajistily, že mám všechny hrany rovné. Do dveří je potřeba obtisk nanést opatrně, nechat vyschnout, pak protrhnout a štětcem a hypersolem “zahnout” dovnitř.

Dozadu jsem obtisknul i reklamu.

Pak vezmu štětec a akrylovou agamou dotřu zbytek. Chce to jemnější štětec a u rámů zajet i za roh, aby nezůstaly bílé a nesvítily omylem. Černá má výhodu, že oproti jiným barvám mi přijde, že na ní není poznat, když je (i hůř) naštětcovaná.

Červenou pak zaretušuji hrany a spoje jednotlivých obtisků.

Tmavě šedou jsem natřel pyramidku.

Takovou hodně tmavě hnědou jsem natřel střešní dekly (někdy jsou tmavé jakoby průhledné, ale závislost na typu autobusu jsem nezkoumal).

Zrcátka jsou zde poměrně vidět, tak jsem jejich vnitřní “skleněnou” stranu natřel stříbrně.

Tím mám hotovo. Časově jsem to neměřil, ale pohodovou prací u televize se to dá od začátku obtiskování stihnout tak za 60 – 90 minut.

Teď přijde na řadu ještě interiér. Tady se přiznám, že nejsem s provedením na 100 % spokojený, ale aby nebyl interiér 3x větší, jsem zvolil tuto cestu trochu stylem “modelář se stará, modelář má”. Z důvodu členitosti skutečné předlohy je řešení jednotlivých úrovní interiéru opravdu nesnadné, vrství se zde tedy 7 úrovní. Jsou očíslované.

První je podlaha. Nápis Citybus směřuje dopředu. Na něj přijde vrstva 2 – čtyři kusy blatníků.

Na něj vrstva 3 – další čtyří kusy blatníků.

Na to přijde vrstva 4 – obvodový reliéf.

Dále vrstvy 5 a 6. Vrstvy 2 a 3 jsou víceméně shodné a prohození nevadí, vrstvy 5 a 6 už se ale trochu zúžují tak, jak kopírují tvar podběhu. Tedy zde už je lepší následovat číslování.

Poté vrstva 7 – dozadu reliéf sedaček, dopředu utěsňující čtverce. Tím jsou podběhy uzavřené. Zevnitř je můžu ještě prolít lepidlem, aby se celá konstrukce zpevnila. Napustit lepidlem je ostatně dobré celý obvod vrstve 4 a 7 – budou se ještě rozstříhávat, tak ať jsou trochu zpevněné.

Mezítím co schne interiér – je lepší nechat jednotlivé části proschnout – jsem zasklil autobus fóliemi zevnitř.

Když interiér proschne, je potřeba prostřihnout vrstu 4 a 7 v prostorech dveří. Tím zůstanou některé části vrstev “viset” ve vzduchu, pokud jsou napuštěné lepidlem, tak si tvar udrží, jinak je možné je vypodložit z odřezků interiéru na koncích dílů.

Zasklívání je stejné jako jindy, nic extra záludného tam není.

Zadní sklo jsem ohnul z nějaké nepoddajné fólie, která v ohybech zbělala. Alespoň je vidět, jak jí svírám do kleštiček a ohýbám postupně.

Přední sklo je také ohýbané “na míru”, žádná šablona na to není. Dobré je, že se dá fólie nahoře i dole zastrčit za leptané díly, takže nemusí být úplně přesně vystříhnutá.

U této verze stavebnice je potřeba si pohlídat konce zasklení dveří – pokud by bylo zasklení moc dlouhé, kolidovalo by s leptaným rámem a bočnice by se vypoukla, což je nežádoucí. Buďto to chce pohlídat výšku zaslení, nebo vystříhnout v rámu předem cca 0,5 mm zářezy v prostoru dveří. Pro příští verzi udělám vykousnutí v rámu.

Takto vypadá finální uspořádání interiéru s vyříznutými otvory pro dveře.

Pak už stačí jen nalepit sedáky. Přední prostor řidiče je řešen ze stejných dílů jako u B731 – tedy spodní zvýšená podlaha, zadní dvě prosklené příčky, vepředu pult z horizontálního a vertikálního dílů a sedačka řidiče na jedné podložce.

Tady je vidět, jak se trochu interiér bortí když není dobře vyztužen, ale protože do autobusu není moc vidět, moc mě to netrápí.

Hotový interiér. Stačí nalepit volant.

Kdo bude chtít, může si s interiérem opět vyhrát víc, já je beru vždy jako základ a výplň vnitřku a proto na interiér nemám velké nároky.

Dále je třeba se věnovat kolům. Kola na Citybusech mají menší průměr, nejsou tedy záměnná s ostatními stavebnicemi autobusů. Přední kola – 3x karton a 1x lept.

Vzal jsem nějaký interiér, který neměl kola prořezaná úplně dokonale skrz. Snažím se kontrolovat kvalitu řezů a dávat do všech stavebnic (i ostatních autobusů a dalších) kvalitně nařezané interéry. Pokud byste někdy měli pocit, že není interér 100% dokonalý, neváhejte se ozvat a domluvíme se na případné výměně, může se stát, že se kontrola ne vždy dokonale povede. Menší nedořezy hlavně v rovných dílech jdou bez problému projet nožem, u kol už to je trochu horší. Toto jsou zadní kola. 3x karton (vnitřní kolo), mezikus, 1x lept (ráfek), 2x karton a 1x finální lept dutý. Do toho 3 vrstvy nápravy.

Nápravy jsou pevnou součástí rámu, tedy nejde mít vytočené nápravy.

Začnu nalepením první vrstvy kartonu vteřinovým lepidlem.

Další 2 vrstvy pak lepím na sebe herkulesem.

Na přední kolo (vlevo) finální leptaný ráfek bez otvoru, dozadu (vpravo) mezikus a pak ráfek s otvorem. Na ráfek si kápnu 2 kapky vteřiňáku.

Přílepím 1 kartonové kolo a opatlám herkulesem.

Připlácnu druhé kolo, pak opět 2 kapky vteřiňáku a poté finální leptanou vrstvu.

Tím jsou kola sestavená. Je potřeba si trochu pohlídat, aby byla kola uprostřed osy, jinak budou kola v těsném podběhu příliš vpředu nebo vzadu.

U Citybusu jsou podběhy velmi malé, navíc mají na okrajích ještě “kartáčky” jako ochranu před stříkající vodou ven, takže kolo je v podběhu velmi skryté.

Jde tedy opět jen o kulisu že tam něco je…

Interiér se přilepí přímo na leptaný rám.

Na přední kolo (vlevo) ještě přijde kryt matic, na zadní kolo tři vrstvy nápravy (poslední vrstva bez otvoru).

Interiér celý stříknu tmavou základovkou, natřu štětcem černě pneumatiky a stříbrně ráfky.

Pak už můžu vsadit interiér do autobusu. Nejprve vsadím přední část (aby zapadl pult nad přední leptanou příčku) a pak docvaknu v zadní části. Pokud je třeba, může se zkrátit zadní zámek, aby šel interiér lépe vsadit. Opět vsadím za pomoci nožíku, který používám jako páku pro roztažení skříně autobusu.

No a tím je autobus hotový.

Citybusy mě baví, nejsou opravdu moc složité, práce na nich rychle ubíhá a jako model se mi hodně líbí, asi kvůli té kontrastní barevné kombinaci.

Pohled na zadní část.

Je vidět, jak sedačky vyčnívají jen svými sedáky, hlavně v prostoru nízkopodlažní střední části jsou sedačky opravdu utopené jako v reálu.

Je mi jasné, že do kolejiště to využije málokdo, udělal jsme si stavebnici hlavně sobě pro radost a případně pro pár zájemců “vitrínářů”.

Co by šlo ještě poladit je zasklení tenkou fólií informačních tabulí, nebo vylití tabulí lesklým lakem pro imtaci skla. Protože je ale autobus v polomatu, tolik to nevadí.

No prostě pořád je co zlepšovat, člověka napadne spousta věcí až když staví nebo dostaví.

Co třeba není vyřešeno jsou bílá čísla na skla – ale bez toho budu muset umět taky žít 🙂

Takže dnes hotovo.

Na závěr ještě srovnání s Citelisem 12M. Tedy jiná přední maska a jiný horní kšilt. Čelní informační tabule je napájena cca o 2 mm do vozu, je tedy schovaná pod celoplošným zasklením, které se táhne až ke střeše.

Vzadu jsou zatmelené větrací otvory a jen obtiskem naneseny nové (větší), stejně tak horní prolis pod oknem je naznačen jen obtiskem. Světla jsou obtisk, nanesený jen do původních prostorů pro světla. Citelisy mají samozřejmě i jiné bočnice – mají celý černý bok ze skla. To půjde v modelu řešit hůře, proto je Citelis zasklený také zevnitř. Je to jeden z ústupků, zasklení zvenku by vyžadovalo hodně tenkou fólii uříznutou dokonale v 1 kuse na míru.

Třeba do budoucna také něco takového zkusím, je potřeba se stále na něco nového těšit 🙂

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>