Stavba přípojných vozů Bix z odlitků (ČD 020)

Stál jsem před rozhodnutím, zda odlitky vyřadit nebo použít ke stavbě. Jsou už hodně staré, dnes se sehnat běžně nedají. Ale po tom, co předvedla nová forma řady 820, jsem se jí chtěl vyhnout za každou cenu. Tak jsem se rozhodl odlitky postavit.

Odlitky jsem sehnal kdysi dávno přes Modelbazar už vybroušené (spolu třeba s Kocourem). Bylo jich 6, z toho 5 “Balmů” a 1 BFalm. Toho jsem se zbavil už dávno, protože do vozového parku jsem se rozhodl ho nepoužít. Z pěti kusů obyčejných Balmů mi nakonec zbyly 4 kusy. Víc se jich totiž vzhledem k plánované délce kolejiště stejně do jedné soupravy nevejde. Vozy jezdily ještě v 90. letech pravidelně na Posázavském pacifiku, ať už po jednom či dvou za Hydrou (853) nebo až po šesti za Zamračenou. Ještě dnes je možné se s nimi setkat, i když v okolí Prahy už jen jako reko 021 (hlavně na trati směr Rakovník po dvou či třech kusech za lokomotivami řady 714). Celkem slušnou fotodokumentaci jsem si nafotil v Lužné.

Jsou to starší verze odlitků, které jsou sice kratší než nová 820, ale některé partie jsou opravdu lépe udělané (hlavně ta čela) a pokud se mi povede alespoň částečně jejich kvalitní přebroušení a povrchová úprava, zapadnou do souprav jako nic. Je mi líto je vyhodit, když už je tu mám. Přeci jen už je nějakou dobu tahám všude jako kočka koťata, tak jsem si k nim vybudoval jisté citové pouto 🙂

Větráky na střeše jsou docela velké a střecha hrubá. Hrubým povrchem dříve trpěla většina odlitků. Pokud ještě nějaké máte doma, může toto být dobrá inspirace, jak je postavit na koleje.

Krom těchto starých verzí, které už se dnes seženou těžko, zbývá ještě zřejmě nejlepší varianta – lept od Hekttora. Za plánované čtyři vozy, pokud by byly z leptu, by mi však v současné době moje peněženka zrovna nepoděkovala. Snad v budoucnu bude situace finančně příznivější.

Na úvod vše stříknuto jednou vrstvou základovky.

A brusným papírem hrubosti 320 přebroušeno.

Tmel pěkně zalije prohlubně a po přebroušení se naopak výstupky trochu zbrousí, aniž by se ubíralo tolik přímo na materiálu odlitku.

Obzvlášť ta střecha to potřebuje, ta bude na odiv nejvíce.

Ještě jedno kolo stříknutí základem a přebroušení a následuje tmelení přechodů mezi čelem a bokem vozů. Opět klasika – nanést tmel, nechat vyschnout, přebrousit. Rozhodl jsem se tmelit jen jednou za cenu ne úplně 100% výsledku.

Všechny odlitky jsem opatřil nástřikem Surfacerem 500 a na to ještě Surfacerem 1000.

Když už jsem byl v “lakovně”, tak jsem si namíchal vlastní odstín krémové (hodně Bílé, trocha Žluté a trocha Rzi) a stříkl okenní pásy. Všechny modely budou “polomáčené” s šedou střechou.

Poté vymaskování a stříknutí střechy střední šedou.

Tmavě červená na spodek. Jak je Tmavě červená Agama na motoráky tmavá, tak na přípojáky je akorát. Ještě jsem do ní kápnul trochu Rzi – Tmavě červená (a vůbec všechny červené) špatně kryje, se Rzí se “chytla” hned. Barvy přípojných vozů byly většinou opravdu mnohem tmavší s nádechem do vínova nebo hněda (alespoň dle fotek a paměti).

No a pak ještě vymaskovat ozdobný pás a stříknout metalickou barvou Hliník.

Na jeden vůz jsem ještě do červené barvy přimíchal trochu hnědé, aby nebyly všechny vozy úplně stejné. Poznáte, který z nich to je?

Ano, byl to ten druhý v pořadí. Světla natřena Hliníkem.

Větráky na WC a kliky natřeny Hliníkem.

I když byl povrch odlitků hrubý, trocha toho přejetí Surfacerem a přebroušení hodně pomohla.

Zde se cesty trojice vozů a jednoho sólisty rozchází a budou pokračovat každá trochu jinudy, aby se později zase sešly. Nejprve tedy ten sólista.

Při pohledu na fotky stažené z internetu jsem tak uvažoval, co na vozech ještě vyladit. Je to sice smutné a nevzhledné, ale tyto vozy jezdily na konci svého života v okolí Prahy tak trochu jako omalovánky díky nájezdům sprejerů při nočních odstaveních (tehdy tak zrovna zažívalo sprejerství boom a všechno, co se dalo, bylo poznamenáno). A tak jsem se rozhodl, že zkusím jeden vůz “posprejovat”. Když už bych to měl někde riskovat, tak tyto vozy jsou na to naprosto ideální vzhledem k celkovému jednoduššímu pojetí stavby. Když se to nepovede, nebude to taková škoda jako zkazit si vypiplanou lokomotivu. Navíc by to mohlo být v soupravě “příjemné” oživení, alespoň nebude každý vůz stejný.

Na čelo nějaké ty “tagy”. Bílá a párátko.

Na jednu stranu jsem zvolil jako předlohu skutečný vůz, ovšem moje malířské schopnosti nejsou nic moc. Asi bych nemohl být sprejer 🙂 Okraje jsem tenkým štětcem natřel černou akrylovkou.

A vnitřek modrou lihovkou (pozor – myslím barvu – při použití fixy by při přestřiku lakem zřejmě následovalo rozpití fixy všude kolem – stalo se mi to na malém prostoru a na velkém to radši riskovat nebudu) také štětcem. Původně jsem uvažoval o stříkání, ale jemné přechody by tu nebyly zrovna to pravé…

Výhodou je, že se ušetří jedna sada obtisků. Tam, kde by obtisky měly být, jsem naznačil “starší” graffiti.

Na ruhou stranu jsem upustil uzdu fantazii a “něco” stvořil, nakonec to vypadá lépe než ta druhá strana. Opět nejdříve hrany, poté vnitřek. Nápis na levé straně prostě napsaný silnějším štětcem.

Při šmrdlání štětcem se aktivovala spodní vrstva červené, a tak je bílá taková spíše růžová. Celé nápisy působí, jakoby se je někdo snažil omývat, ale buďto to nešlo, nebo se na to vybodl a šel si dát pivko (známá to situace u ČD – co udělat s flekem? stačí ho rozetřít do stran, aby nebylo poznat, kde začíná a kde končí).

Aby se neřeklo, že vůz žádné popisky neměl ani předtím, jsem do volného prostoru nanesl kousek popisku ze sady M152.

Na čelo taktéž.

Na vůz jsem dolepil nárazníky.

O madlech se zmíním dále.

Snad jsem tím sprejerstvím nikoho neurazil, je to totiž hodně odsuzovaný obor i v železničním modelářství. Není to tak dlouho, co se na jedné diskuzi vedla kontroverzní rozprava na toto téma, kdy byla naprostá většina modelářů proti. Na žádné další vagóny už graffiti neplánuji, byl to jen takový pokus, tím vás můžu uklidnit. Bohužel k některým vozům to prostě patří, pokud chce člověk modelovat realitu a ne hračky. Určitě budou všichni souhlasit, že malůvky na vlaky (ani jinam) nepatří, ale popravdě, neměla by tam patřit ani všudypřítomná špína, hnus a rez, kterou tak rádi modelujeme jako “patinu”. Že si na špínu všichni zvykli a k železnici už tak nějak přirostla, to také není žádný veselý příběh…

Čistá “trojka” dostala nástřik lesklým akrylovým lakem (stále používám k plné spokojenosti Sidolux na podlahy) a přilepil jsem nárazníky.

Protože celá stavba je tak trochu “hodně muziky za málo peněz”, přišlo rozhodování, kde splašit obtisky s co nejmenší finanční újmou. Člověk nemusí být matematik, aby si spočítal, že obtisky od Parostroje krát 3 kusy jsou 3×80=240Kč. Takovou hodnotu nemají ani ty odlitky samy o sobě, takže tudy cesta nevede. Na jákekoliv motorové a přípojné vozy se totiž poměrně dobře hodí sada obtisků od Detailu na řadu 810. Ideální je mít doma obě verze, tedy jako ČSD M152 i ČD 810 a pak už stačí jen pečlivě vybírat, vystřihávat a nanášet.

Původně jsem uvažoval o vyřezávání písmen a číslic, což mi nakonec přišlo jako slušná pakárna. Proto puristé prominou ponechané původní číselné označení vozu ze sady. Z označení řady (Baafx) jsem vyřízl obě “a”, vznikl tedy Bfx, což bez lupy vypadá stejně jako Bix.

Dvojky by měly být leptané, ale odradila mě tentokrát spíše dodací lhůta několika týdnů. Proto jsou z bílého obtisku, v té sadě od 810 na mě tak smutně koukaly…

Na čelo jsem vecpal oba obtisky, které tam mají být.

Na každé čelo přišly obtisky trochu jinak pro “zpestření soupravy”.

Opět se potvrzuje, že obtisky dělají hodně. Srovnejte vůz bez obtisků a s obtisky.

Jestli něco nemám rád, tak je to monotónní práce. A tou je pro mě například tvarování madel. Při představě ohýbání drátků – 2 ks na každé dveře x 4 ks dveří x 4 ks vozů – jsem měl chuť radší vozy rozšlapat. Nápady se ovšem vždycky najdou, a tak jsem vzal pásek Evergreen 0.25 x 0.5 mm, natřel Hliníkem a naporcoval na požadovanou vzdálenost. Pak už stačilo jen na kapku vteřiňáku vlepit do rohů dveří.

Sice to i tak trvalo asi hodinu a půl, ale dalo se to. Efekt tenkých madel je více než dobrý.

Patina byla provedena jen na střechách a to velmi jemně Sienou přírodní hodně naředěnou a stíranou, dokud nezbyl lehký film a trocha zašpinění kolem větráků. Každý vůz trochu jinak intenzivně.

Posprejovaný vůz jsem trochu přejel špinavým hadříkem od olejovky i po bocích.

Vůz s nahnědlou červenou jsem opatřil lehkými stékanci bílé barvy podobně jako u Singrovky, pod lakem se však pruhy téměř ztratily.

Všechny vozy přestříknuté matným lakem.

Zasklívání jsem chtěl původně dělat fólií každé okno zvlášť, ale po mučivé práci se Singrovkou jsem si řekl, že takhle to nepůjde. Puristé tedy opět číst nebudou a přesunou se zřejmě ideálně na jíný web 🙂 K zasklení jsem se rozhodl risknout ClearFix v dosud nezkoušeném rozsahu.

Chce to už trochu “znát” ClearFix a jeho záludnosti, na které snad žádná univerzální rada neexistuje a je potřeba zkoušet a zkoušet, ale až na klasické drobné bublinky to dopadlo uspokojivě, konec konců předělat se to dá vždycky a v tomto počtu oken bylo důležité, že to bylo za zlomek času potřebného ke stříhání fólií.

Když už se to zasklívalo celé, tak celé. Takže i čelní kulatá okna. Výsledek vidíte. Samozřejmě na to ClearFix není ideální a dochází k propadnutí, které je patrné z jednoho úhlu pohledu.

Z boku to však vidět není.

Ani z čela.

Příčky jsou opět z Evergreen pásku 0.25 x 0.5 mm natřeného Hliníkem.

Prostě nutno říct, že ač to zblízka nevypadá vábně, výsledek je do běžného používání (vzhledem k úrovni odlitku i celého jednoduchého zpracování) dobrý a je to tedy jedna z variant, jak se zasklávání “zbavit”.

Z důvodu nedostatku nápadů, které by fungovaly, jsem dokončil první vůz samostatně. Rám je z Reko vozu BTTB, na čelech zkráceného o cca 1,5 cm na každé straně. Rozvor ja zanechaný původní.

Podvozky jsou rozebrané kovové Zeuke pojezdy – respektive jen ta kovová část. Vzdálenost dvojkolí nesedí, vím, ale na výsledku to ubírá pramálo. A jezdí to a je to uložené v kovu a poměrně přesně. Zkoušel jsem jedny masky navrtat s ložisky Peho, ale moc pravidelně se mi to nepovedlo, a tak jsem od této možnosti upustil.

Kvůli zajištění volného otáčení podvozku je mezi ním a rámem obyčejná silikonová podložka. Dvojkolí jsou 7.5 s hrotovým uložením, z plechů nevypadávají.

Celé to pak vypadá takto.

Jako ano, je to znát, že je to nějakých 2500 místo 2300, ale jen pro znalce 🙂

Poslední činnosti, které jsou důležité pro vzhled, jsou masky. Ty odlitkové jsem zbrousil na co nejtenčí profil, aby nedrhly v obloucích, a v místech hrotů dvojkolí jsem do nich vyvrtal díry, aby nedocházelo ke kontaktu hrotů s maskou a tím k nežádoucímu tření.

Pár matek na dovážení do normy – tady jsou jízdní vlastnosti důležitější, než vzhled 🙂

Spřáhlo je přilepené na podvozku – jde o výkyvné spřáhlo Tillig pro Sergeje, vypodložené balzou. Co dům dal, není to následováníhodné, ale funkční.

Masky se ještě trochu lesknou, jsou natírané štětcem a ještě to nebylo dokonale zaschlé.

Vůz je pojízdný, spřahuje, zatáčí… to byl cíl.

Takže pro mě úspěch. Soutěž o královnu krásy to určitě nevyhraje 🙂

Ale na to, jak ten odlitek vypadal na začátku a kolik toho už zažil…

No dobře, dost řečí 🙂

Na ty zbylé možná pořídím podvozky od Hekttora, ale to až jindy dle nálady.