Laaps-y od Malé Železnice

Dnes tu pro vás mám vlastně poslední díl letního TT víkendového miniseriálu. Trochu dost opožděně, ale ona vlastně letos ani pořádná zima nebyla, takže pořád nejsem zas tak mimo. Tentokrát se podíváme na novinku tradičního účastníka TTvíkendu, Malé Železnice. Ta krom připravovaných projektů ukázala i několik novinek, které se daly na místě přímo zakoupit. Mě nejvíc zaujaly vozy pro přepravu dřeva a jiných podobných komodit. Ve vitrínkách se nacházely sestavené vzorky vozů Laaps a Laaps-y. Už tyhle vzorky vypadaly opravdu povedeně, tudíž jsem bez váhání jednu jednotku Laaps-y pojal za svou vlastní. No, než výstava skončila, vrátil jsem se po zběžném prohlídnutí dílů ještě pro druhou 🙂 Protože jsem se k sepsání článku nemohl dlouho dokopat a ani modely nemám dodneška pořádně hotové, nějak se nebudu rozepisovat a energii radši věnuju na jejich dokončení. Nejvíc toho na model stejně prásknou fotky, však uvidíte sami.

Malá železnice to má tentokrát vyřešené následovně: model vozu Laaps se podává samostatně jako jeden vůz (ČDC skutečně jeden takový mají jako Kbps, je to nějaký prototyp), kdo chce častější jednotku, koupí prostě dva vozy. Laaps-y se liší hlavně nižším provedením čelnic a prodává se rovnou jako jednotka dvou vozů. Cena jednotky byla do 450 korun, pokud si dobře vzpomínám, Laaps ze dvou Kbps vycházel dráž, kvůli většímu počtu dílů. I tak ale cenu hodnotím jako velmi příznivou, hned to stavebnici činí přístupnější většímu okruhu modelářů. Já vzal model jenotky Laaps-y, protože provedení Laaps jsem už pájel z plechu, takže trochu doplním vozový park a rovnou se pokusím o nějaké to srovnání.

Dost keců, jde se stavět. Balení klasika, sáček, vypálené díly, návod, závaží, struna na madla. Abych ještě byl úplný, stavebnice byly ve verzi “základ”.

Pytlík z druhé strany. No, docela jsem se na stavbu těšil. Plechová stavebnice byla lehce monotónní a místy trochu nedotažená, tak jsem byl zvědavý na konfrontaci s tímhle. Srovnávání já rád 🙂

Dílků je ve stavebnici celkem dost. Jedná se taky o dva vozy, takže je tam většina aršíků 2x.

Základ vozu, pojezd. Milimetrová plastová deska, v ní všechno pečlivě vypálené.

Další milimetrová deska, tentokrát s klanicemi. Některé jsou na víc, takže ztáty při stavbě nebo požkození provozem je pokryto.

Silnější karton s detaily. Jsou zpracovány o něco jemněji než u předešlých stavebnic, což vítám, ale třeba žebříčky už držely pohromadě opravdu jenom na nezbytně silné spojce, už jsou dost křehké.

Tenčí plastová destička nabízí bočnice rámů vozu s popisovými tabulemi.

Ze čtvrtky jsou vypálené kotvící popruhy na vůz a nejjemnější detaily. Kola ruční brzdy tu nebyly vyřezané nejlíp, ale stejně vždycky dávám leptaná. Hodilo by se, kdyby tenhle aršík byl pálený do modrého papíru a popruhy se pak nemusely barvit, ale taková práce snad s barvením nebude.

Součástí balení jsou i mosazná ložiska uložení dvojkolí a plastové nárazníky. Nárazníky taky nahrazuji plastovými od SDV, vypadají prostě líp.

Stavebnice obsahuje návod, který jsem sice nevyfotil, ale pochválím ho. Občas jsou návody MŽ trochu zmatené a drobnosti tam nejsou pořádně čitelné, ale tady není nic ponecháno náhodě. U leptaného vozu bez návodu jsem celkem koumal kam na který článek jednotky jaké vybavení přijde, tady všechno vysvětluje návod celkem fikaným systémem.

Stavbu jsem zahájil tradičně sestavením pojezdu. Je to klasická koncepce MŽ, všechno do sebe přesně pasuje, nikde není moc prostor pro nepřesnosti.

V rozsochách už jsou vtlačená ložiska, doplněny jsou brzdy. Můžete si všimnout, že jsem odřezal držáky brzdových přestavovačů (osadím leptané) a z jednoho pojezdu i držáky kol ruční brzdy. Tu má totiž vždycky jenom jeden vůz v jednotce.

A už se vrhneme na karoserii, ať to má nějaký tvar 🙂

Pro nedočkavce jako jsem já první foto hrubé sestavy. Teprve pár dílků, a přitom už to nabírá správný tvar skutečného vozu…

V tuhle chvíli je čas na osazení prvních papírových ozdob. V tomhle případě profilů na čelnice.

No, paráda, hned to vůz zvedlo. Nalepil jsem taky podlahu.

Podlaha je tentokrát gravírovaná a skutečné krablování napodobuje pěkně. Na předešlém modelu Roos byly na podlaze jenom vyryté drážky, což tak modelově nepůsobilo. Každopádně mezi řečí s výrobcem jsem zjistil, že na tuhle lepší verzi podlahy už byly upraveny i starší stavebnice.

Dozdobení se dočkaly i rozsochy. Lepím perchlórem, na stavebnice MŽ se mi osvědčil nejlíp, druhou vrstvu papíru lepíkm buď herkulesem, nebo vteřińákem.

A krasojízda pokračuje, přijdou na řadu skutečné drobnosti.

Do bočnic jsem nasázel na jednu stranu vozu upínáky, na druhou stanu napínací navijáky popruhů a k nim příslušné páky. Všechno se lepí do připravených přesných otvorů. Páky jsou celkem jemné, takže jsem je rovnou pro jistotu zpevnil napuštěním vteřińákem.

A oba články jednotky. Pohled zespodu tady ukazuje, že největší část spodku tvoří papírová podlaha. Kvůli tomu jsem prorokoval náchylnost ke kroucení během barvení, a taky k němu došlo.

V mezičase jsem pojezdy doplnil leptanými přestavovači (vzal jsem je ze stavebnic Es SDV, kde jsou vždycky navíc), jedna deska přestavovačů přilepená přímo na vzpínadle rámu je ostříhaná z laserovaných papírových přestavovačů.

A nejvýraznější prvek celého vozu, klanice.

Měl jsem takovou základní ideu. A sice že sestavím pojezd vozu zvlášť a nabarvím ho černě, sestavím nástavbu zvlášť bez lepení klanic a nabarvím jí hnědě, následně klanice sejmu a po vymaskování podlahy onu podlahu fouknu černou barvou. No a podle toho jsem jel, zkrátka abych si co nejvíc usnadnil barvení.

Tady už vidíte vpodstatě hotové vozy připravené na barvení. Oproti leptané stavebici tady všechno šlo hodně rychle od ruky. Díly do sebe přesně pasují, není jich moc, vlastně jenom sedím a skládám.

Na vnější čela jednotky jsem doplnil madla pro posunovače a stupačky. Taky jsem aplikoval jednu svojí vychytávku, a sice že jsem ztenčil krajní svislé profily papírové ozdoby na čelech. I ve skutečnosti je tam spíš takový plechový lem než přímo profil, takže jsem vzal skalpel a tyhle části odřízl. Šlo to celkem snadno protože požadovaná tenká vrtva tam zůstala coby přilepená od začátku.

Dolepené jsou i schránky na dokumenty a leptané kotvičky.

Vozy už teď působí sympaticky, navzdory jednoduché konstrukci díky klanicím působí členitě a zajímavě. Moc se na ně těším ve vlaku.

Následovala poslední prohlídka před barvením, to je chvíle pro poslední úpravy. Podle předlohy jsem malinko zkosil rohy tabulí na popisy.

A taky jsem jednu tabuli na nápisy přemístil. Na jedné bočnici jednoho článku je totiž špatně umístěná. Respektive možná je umístěná správně podle nějakého prototypu, ale já stavím to nejběžnější, co jde na kolejích potkat. Náprava ale byla jednoduchá, tabuli jsem prostě odlomil a nalepil o kousek vedle podle fotek skutečných vozů. Tuhle úpravu je dpobré dělat ještě na nesestaveném modelu, dokud jsou bočnice zvlášť. Která tabule to byla si snad vpomenu u fotek barvených vozů 🙂

No, která cedule to byla už si asi nevzpomenu, přilepil jsem je opětovně podezřele čistě…  Ale něco mi říká, že těch přemístěných cedulí bylo víc, nejspíš dvě nebo tři. Tak jako tak úprava není vůbec složitá a je to spíš kosmetická záležitost pro hnidopichy než konstrukční vada stavebnice.

Vozy už jsem nabarvil, jako vždycky lihovými barvami Agama. Naplno se tu ale projevilo kroucení, které jsem předpovídal. Podlaha prostě vůz prohnula tak, že jeho srovnání při lepení na pojezd se závažím vyžadovalo celkem sílu. Nic nikde ale naštěstí neprasklo, plast je pružný. Bohužel klanice v otvorech nedrží samy, pistole je odfoukne. Proto jsem je před stříkáním přibodoval lepidlem. Po nastříkání skříně nahnědo jsem je odloupal, nastříkal podlahu černě a klanice dolepil zase zpátky.To je sice trochu komplikace, ale pořád to není nic hrozného, vzhledm k ušetřenému času na maskování podlahy.

Dotřel jsem některé detaily. Upínací páky, kotvičky, madla…  Zajímavým prvkem vozu jsou zvýrazněné konce na každé druhé klanici, označující určitý ložný objem. Natírat to by byla při dvou dvouvozovývh jednotkách docela fuška, takže jsem si rozmíchal žlutou barvu do kalíšku a klanice v ní máčel. Tím jsem dosáhl optimální kryvosti a stejné roviny ze všech čtyř stran klanice. Taky práce podstatně rychleji utíkala.

Vozy už jsou i obtištěné. Opět se ale ukázal problém s originálními obtisky od MŽ. Ačkoliv se na popisové tabule natěsno vejdou, přijdou mi prostě velikostně nadsazené, takže jsem je nakonec nepoužil. I s ohledem na to, že můj vůz Laaps je má udělané svépomocí, jsem stejně potisknul i tyhle vozy. Použity jsou domácí zbytky z různých stavebnic a nějaké vlastní motivy, obsahově to sice nesedí, ale na pohled to vypadá dobře.

Protože vozy stále nemám dokončené a zcela hotové budou kdoví kdy (pořád se nemůžu rohodnou jestli náklad nebo ne a tak…), článek prozatím uzavřu dvěmi srovnávacími fotografiemi. Sice to není úplně ono, protože na novém modelu zatím nejsou upínací popruhy, kola ruční brzdy, patina… Spíš si všímejte celkového pojetí vozu.

Už z těchhle dvou fotek je jasné, že stavebnice MŽ leptanou verzi válcuje svojí plasticitou. Klanice a žebrování čel prostě nevypadá placatě, to samé upínací prvky. MŽ ale má i jednu nevýhodu. Vzhledem k tomu, že je díly potřeba vrstvit pro dosažení určité pevnosti, je ložná plocha vozu výše, než by měla správně být. Upravit to nejspíš nijak nejde. Leptaný vůz je ale naopak zase o chlup nižší, takže záleží co komu sedne víc.

To ostatně platí i jako moje doporučení při váhání zda vůz postavit z leptu nebo laserovaných dílů. Obě stavebnice mají svoje pro a proti. Pokud bych měl stavět další vagonky, vybral bych si stavebnice MŽ, protože se jedná o osvědčenou koncepci, rychlou pohodovou stavbu a vizuálně vůz vůbec nevypadá špatně. To je prozatím všechno, jakmile budou modely dokončené, článek doplním. Takže se těšte, já se taky těším 🙂