RTO. 706 RTO. Protřepat, nemíchat.

Po delší náročné době nastal čas vypustit stavebnice ostatních verzí autobusu Škoda 706 RTO, aby byly před vánoci dostupné pro všechny, kteří (nejen) hledají vhodný dárek pod stromeček.

Tak dneska projdeme všechny varianty. Stavbě už se věnovat nebudu, ta se kromě pár detailů nijak neliší od minulého článku, tak se na něj podívejte.

Stavebnice doznaly samozřejmě drobných vylepšení k jednodušší stavbě, ale opravdu nic zásadního. První je vysokomýtská verze CAR, která má jedny bouchací dveře. To je ta verze, která byla ukázána minule.

U tohoto exempláře jsem natřel nárazníky modře. Tento model je ještě z předchozí verze stavebnice, poznat to je především na čumáku.

Stavebnice obsahuje lept, kartonový interiér a kola, zasklení (2 čelní a 2 boční), malou sadu obtisků a návod.

Na leptu není od minule vpodstatě žádná změna. Jen se objevilo tažné zařízení (v oknech spodního čela), jinak nic. Nové jsou drážky ve střeše po celé šířce, která bude překrytá střešním panelem – slouží pro možnost propájení střešního panelu zevnitř.

Interiér je také shodný, pouze kola jsou nyní jinak rozložena a interiér je shodný pro všechny 3 verze autobusu CAR. Interiér má vykousnutí v prostoru nástupních dveří, aby nepřekážel v případe dveří zapuštěných do skříně.

Takto pak vypadá sestavený a natřený interiér. V tomto případě má podvozek osazená odlitá kola, která nejsou dokonale přesné Trilexy, ale celkem zdatně je naznačují. Způsob osazení jsem zmiňoval už minule.

Další příklad využití stejné stavebnice (také starší verze) je přidání dutinek do světel. Tím vznikne autobus vyráběný polským Jelczem.

Součástí všech obtiskových sad je nově obtisk přední masky – myslím, že to vypadá mnohem lépe než jen natření stříbrnou. Kdo by chtěl poslat ke starším stavebnicím, ozvěte se a není problém.

Zadní čelo je tu ještě bez naznačení závěsného zařízení – to ukážu na pozdějších modelech.

Tento exemplář už je krémový. Věnoval jsem nějaký čas zkoumáni zdrojů ohledně barevných provedení a došel k poměrně jednoznačnému výsledku (uvedu níže). Díky moc za konzultace s kolegy, kteří přispěli svými cennými poznatky a podklady!

Druhá verze je verze s dvoukřídlými dveřmi, vyráběná v LIAZu. Dveře jsou ve stavebnici umístěné v podvozku. Součástí bočnice je zeslabený plech kolem dveří, tedy se pájí do prostoru pouze samotné naohýbané dveře.

A takto to vypadá hotové.

Vzadu žádná změna.

Kromě dodatečné práce s osazením dveří se stavba nijak neliší.

Přední nápis Karosa na mřížce je samozřejmě pouze součástí obtisku masky.

Jiný model postavený také ještě ze starší verze stavebnice (lehce jiné čelo) a osazený opět dutinkami po vozu polského Jelcze.

Třetí verze je z holýšovského SVA. Ta má dveře čtyřdílné. Jinak opět beze změny.

Je na preferenci každého, které verzi dá přednost. Ale verze stavebnice jsou 3, protože rozumná kombinace více druhů bočnic do jedné stavebnice se prostě nenaskytla.

Tento model už je postavený z aktuální verze stavebnice. Proporce čela se lehce změnily, ale poznat je to hlavně při posazení obou modelů vedle sebe.

Záď má osazenou zjednodušenou versi svěšeného závěsného zařízení. Ve stavebnici je možno sestavit čtyřvrstvý závěs, tady je osazena jen jedna vrstva. Nechám na každém, jak tento díl využije a ztvární. Stejně tak umožňuje tažné zařízení přímo připojení přívěsů (v budoucnu budou), takže na výběr má každý variant několik.

Střešní zahrádka je jako příslušenství. Hodně vozů CAR je ale mělo, takže je možné je osadit.

Dvě verze – Liaz a Holýšov pří sobě.

Na autobusech si jde hodně vyhrát v detailech, žádný nemusí být stejný.

Tři verze – CAR, LUX a MTZ ve stavu po nanesení obtisků a před přestřikem matným lakem a zasklením.

Dalším samostatným typem je městský MTZ/MEX.

MTZ značí Městský TuZemský, MEX značí Městský EXportní. Rozdíl v exteriéru je většinou nulový a liší se provedením interiéru. Pro verzi MTZ musel být plech rozšířen, aby bylo kam umístit dvoje dvoudílné dveře.

Pro interiér jsem zvolil spíše předlohu v podobě MTZ, tedy by se stavebnice dala označovat spíše jen jako MTZ. Po straně za řidičem jsou jednotlivé sedačky v řadě. Naproti zadním dveřím jsou další dvě sedačky, ty u některých vozů nejsou a místo nich je prostor pro kočárek. Proto je můžete při stavbě odstranit.

Městské vozy, ať už to byly MTZ nebo CAR, měly zadní čelo polomáčené. U linkových verzí pokračovaly barevné pruhy skrz čelo na druhou stranu.

Městská verze má navíc ještě přední a zadní orientaci nad okna. Tu je dobré samozřejmě připájet hned při stavbě. Můžete lehce nakouknout dovnitř na provedení interiéru.

I tento vůz jsem provedl ve verzi Jelcz s vystouplými světly.

Obtisky zobrazují univerzální verzi, kdy je možné osadit doplňující popisy přetvářející vůz do podoby pražského DP (loga a čísla).

Stejně jako u verzí CAR je vhodné si předem vybrat 1 předlohu – některé autobusy měly nárazníky v barvě skříně (krémové / slonová kost), některé červené.

Rozdíly zvenku jsou opravdu nulové.

Od začátku člověk při sledování skutečných autobusů pozná, že je z RTO cítit trochu “retro” vzhled autobusů RO. Pokud se to povedlo i v modelu (podle mě jo), pak se to povedlo dobře.

Třetí verze je verze dálková / zájezdová – tedy LUX. Tam byla ze strany kolegů od začátku znát zvědavost nad provedením střešních zasklení, ale díky kolegovi, který pro nás/vás zajišťuje zasklení a jeho špičkově odvedené práci, se dílo vždy podaří. Nejen pro verzi LUX je možné jako dodatkové příslušenství sehnat plechové poklice na kola.

Takto na fotce to poznat nebude, ale boční zasklení má v sobě i zasklení střešních oken, takže zasklívání je (stejně jako u Š11) bez starostí.

V interiéru jsou samozřejmě vysoké sedačky, jinak se ani stavba interiéru neliší. Je zde více plných kol pro ty, kteří budou osazovat poklice – pak je možné vytvořit zadní tupláky ve tvaru “3 kartony – mezikus – 3 kartony” a tím si ušetřit trochu práce s vrstvením vnějšího kola.

Díky obtiskovým pruhům je možné vytvořit aktuálně takového vínového fešáka.

Jiné verze budou výhledově, nebo si samozřejmě každý může nastříkat “tu svou”.

U verze LUX je jeden střešní dekl dutý, určený k prosklení. Pokud by někdo chtěl dekl nezasklený, lze tak učinit pomocí dodatečného zaslepení například papírem nebo kouskem plastu. Já jsem dekl zalil barvou na sklo, která při focení ještě nebyla dokonale proschlá a je tedy mléčná.

Na verzi LUX jsem si osadil vyšší verzi střešní zahrádky, která má 3 příčky. Ta je určena pro větší množství kufrů.

Tento nátěr mi přesně připomíná tu scénu z filmu Homolka a tobolka, jak autobus “ujíždí” ze Špindlerova mlýna.

U všech obtiskových pruhů, ať už na LUX, CAR nebo MTZ, je tentokrát třeba počítat s tím, že kvůli složitosti tvarů budete potřebovat 2 věci – vodičku na obtisky (Tensol, Hypersol) a barvy k dotření míst, kde obtisk nezaleze dokonale. Vše je popsáno i v přiloženém manuálu včetně obtisků. Na CAR potřebujete modrou, na MTZ červenou a na tento LUX tmavě červenou/vínovou.

U verzí s polomáčeným zadním čelem bude určitě potřeba štětcem doretušovat prostory kolem světel, které prostě obtisk nedokáže plnohodnotně pokrýt.

Takto vypadají na kolech plechové poklice jako příslušenství.

Určitě se poklice budou hodit i na LUX.

Nyní už všechny tři verze při sobě.

Kompletní přehledová fotka včetně všech tři variant verze CAR bude výhledově, protože jak se daří autobusy dokončovat, část jich ihned opouští dílnu k novým majitelům.

Každopádně myslím, že se modely povedlo doladit do velmi pěkného stavu a já jsem s nimi tedy určitě spokojený.

Fotka známá už z facebooku – obsahuje namlsávací ukázku Bruseláku. O tom chci ale napsat samostatný článek, a prodej bude zahájen až 13.12.

Každopádně už takto je to naprosto luxusní ukázka toho, co se povedlo nakonec stvořit navzdory tomu, že před pár lety bych toto považoval za naprosto nereálné.

Různé verze autobusu CAR provedené s jinými detaily.

Vpravo je autobus v bílé barvě, ale toto provedení není správné – nebo alespoň není úplně běžné. Tovární provedení bylo tvořeno právě slonovou kostí / krémovou (jak kdo chce).

Do manuálu jsem připravil pro všechny modeláře tento příklad barevného provedení předlohy:
– Skříň všech základních verzí: RAL1014 (krémová světlá, ČSN6050)
– 706 RTO CAR – časná polomáčená „khaki“ verze – RAL7002 nebo RAL7008
– 706 RTO CAR – pruhy – RAL5017 (modř světlá, ČSN4400)
– 706 RTO MTZ/MEX – časná polomáčená verze – RAL3020 (červená rumělková světlá, ČSN8140)
– 706 RTO MTZ/MEX – pruhy – RAL3001 (signální červená) nebo RAL3020 (dopravní červená)
– 706 RTO LUX – časná hnědá verze – RAL8011 (hněď čokoládová, ČSN2430)
– 706 RTO LUX – pozdější vínová verze – RAL3020 (červená rumělková světlá, ČSN8140) nebo RAL5018 (modř pastelová, ČSN4265)

Samozřejmě vždy i záleží, jak přesně se povede naohýbat čelo, protože pruhy ho krásně tvarově vytáhnou a prozradí, ale neměl by být opravdu problém ohýbání zvládnout ani pro někoho, kdo nemá velkou zkušenost.

Takto mohou vypadat tři různé verze – Holýšovská, Vysokomýtská a Jelcz.

Ukázka detalu střeší zahrádky. Součástí je i lept dřevěné podlahy. Nízká verze.

A vysoká verze. Síla zahrádky hodně závisí na množství barvy, která se na ní nabalí – v mém případě “sprejování” je to poměrně dost.

Podlahu pak natřu čímkoliv, čím chci naznačit dřevo.

Pohled na různé provedení střech. S větráky, se skleněným deklem, se střešními galeriemi, jak se jim také říká, a bez větráků (úplně nahoře), což je případ starších verzí. Ještě je varianta, že střešní panel je celý otočený o 180 stupňů a tedy větráky jsou vždy v zadní části jednotlivých částí panelu.

Zespodu vypadají autobusy stejně, snad jen kromě tvaru vyříznutí, ve kterém jsou umístěny další díly. Moje autobusy mají kola kartonová + leptaná. V takovém případě (je to uvedeno i v návodu) je potřeba na zadní nápravu navléknout jako první tři vrstvy “mezikroužků” a až pak skládat kola, aby byla kola v podběhu správně umístěná a nebyla moc utopená!!! Při použít odlitých kol by měla vzdálenost vyjít akorát, odlitá kola jsou trochu širší. Správný vzhled kol v podběhu je dobré vždy otestovat před finálním sestavením, tedy už ve fázi surového leptu, abyste si nepoškodili lak a další detaily.

Ukázka tří možných způsobů barevného provedení zadního čela – LUX to má designově, CAR linkově s pruhy a MTZ městsky s plnou barvou.

Dílna plná autobusů…

Malé fotookénkou ukazuje rozdíl focení “z ruky” s potřebou malého clony (malá díra).

A zde na stativu s velkou dírou. Hloubka ostrosti je někde úplně jinde. Kdo potřebuje takto fotit, bez stativu to nepůjde.

Všechny 4 verze ještě na rozloučení. Snad se mi povedlo dnes osvětlit vše potřebné, co se povedlo vytvořit. Třeba časem využiji stavebnici RTO k nějakému článku popisujícímu konkrétní modelářské techniky, ale uvidíme 🙂

Příště bude také ukázka poštovní verze, kterou mám zatím stále na pracovním stole a která se stavebně samozřejmě nijak neliší od ostatních verzí, tedy to nebude nic nového.

Stavebnice můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>