Zaces 51: návrat ke staré modelařině

Dnešní článek bude takovým připomenutím modelařiny, jakou jsme všichni provozovali ještě před pár lety. Tedy nemyslím teď plastová dvojkolí a spřáhla co se nespřahují uchycená na strunku. Myslím doby, kdy se nic moc českého sehnat nedalo a museli jsme si to vyrábět.Dnes už je situace mnohem pohodovější. Spousta vagonů i lokomotiv jde sehnat coby tovární produkce, nemalý sortiment je také dostupný formou stavebnic. Zkrátka už není problém dát dohromady pestrou soupravu, která je přitom typicky česká. Dřív to ale takhle růžové nebylo. K sehnání byly jenom hotová vozidla většinou přeznačených německých typů a stavebnice LPH asi připomínat nemusím vůbec. To bylo ale až na vyjímky všechno. Kdo chtěl něco opravdu domácího, musel si to buď postvit celé sám, nebo upravit z něčeho, co někdo vyráběl. Dnešní článek tedy bude tak trochu návratem do dob, kdy měli všichni modeláři šuplíky plné stavebnic LPH  a mojett nesměle začínalo uveřejňovat první články na původním černém webu…

Trochu se mi po tomhle stylu modelaření “ze staré školy” zastesklo, takže jsem si to chtěl připomenout. Hlavním impulsem pro tenhle vagonek bylo pro mě uvedení podvozků Y25 od SDV na trh. Ty jsou přímo záměnné s původními podvozky ze stavebnic LPH, takže už je asi jasné, proč jsem se pustil zrovna do tohohle. Říkal jsem si, že nějaký ten vagonek prostě tuhle vychytávku využije. Jenomže pak jsem si taky říkal, že je škoda “jenom” přecvaknout podvozky, takže jsem se ponořil do googlu a hledal nějaký zajímavý vagonek, který by šel postavit doma svépomocí z různých běžně dostupných dílů. Nakonec jsem jako kandidáta vybral cisternový vagon Zaces 51.  Je to kotlový vůz na přepravu kyseliny sírové vybavený vytápěním kotle. Vyrobena snad byla jenom jedna série, vozy spadaly pod Spolanu Neratovice, dneska jezdí pod hlavičkou Unipetrolu – dopravy. Pak se dá v provozu občas ještě střetnout s vozem, co vypadá stejně, jenom nemá vytápění kotle.

Po vyhledání pár fotek jsem zjistil, že jednotlivé celky vagonu celkem dobře odpovídají stavebnici známe “zasranky” LPH. Seděl jak rozměr kotle, tak ostatní rozměry nevypadaly podezřele odlišně. Jako základ pro stavbu jsem tedy zvolil stavebnici cisterny LPH a tu jsem postupně ořezával dokud se mi tio nezamlouvalo.

Dnešní článek nebude asi úplně to, na co jste zvyklí, tahle akce byla takovým záchvatem tvořivosti, takže mám nafocené vlastně pouze tři fáze stavby a bude muset stačit jenom můj textový popis úprav. Většina dílů pochází ze stavebnice. Dál jsem koupil podvozky Y25 od SDV, leptané H0 žebříky od DK modelu a z domácích zásob jsem vyhrabal nějaké zbytky leptů a profily Evergreen.

Na těchhle obrázcích je vlastně vagon sestavený ze stavebnicových dílů. Do téhle chvíle se jenom řeže a lepí. Je to i trocha improvizace, ale nic extra náročného. Kdo stavěl tuhle originální stavebnici, ví, že i tak se musí dost improvizovat aby výsledek nějak vypadal 🙂

V tuhle chvíli bylo jasné, že vagonek vypadá věrohodně a do koše to nepoletí. Sice to byl trochu nezvyk, protože jsem měl pořád nakoukanou tu původní stavebnici, ale už to je prostě jiný vagon. Asi bych měl taky uvést, že nestavím naprosto přesný model. To by mi stavba trvala mnohem déle a asi bych se na ní vykašlal. Tohle je taková “variace na renesanční téma”, zkrátka vagonek inspirovaný skutečným Zacesem 51, který mu má odpovídat co nejvíc, ale úplně všechno řešit nebudu, detaily prostě budou jiné.

Co jsem vlastně upravoval? Tak napřed kotel. Ten jsem slepil a dovnitř umístil nějaké ty šroubky jako závaží. Odbrousil jsem na něm části lišt co se mi nehodily a Následně jsem nádrž opásal dvěma nejtenčími pásky Evergreen a na odhadnuté místo nalepil víko s plošinku. Píšu odhadnuté, protože celý tenhle vůz je odhad. Typák se mi sehnat nepovedlo, takže jsem jel podle pár fotek a rozměrů, co se dohledat daly. Pod plošinky jsem přidal leptané žebříčky. Počet příček nesedí, ale nevypadá to špatně.

S pojezdem bylo srandy víc. Skutečná cisterna je už totiž novější konstrukce s páteřovým rámem, takže nemá vnější podélníky. Rám jsem tedy slepil jako vždycky (aby nebylo nic křivě) a potom z něj odřezal části, co přebývaly. Potom jsem doplnil brzdovou výstroj, která tentokrát aspoň bude hezky vidět a na čelníky jsem dosadil novější provedení nárazníků z výlisků SDV.

Plošinka je taky upravená. Základní desku jsem trochu zkrátil, prošinka má vypadat užší. A na obě čela jsem dal zábradlí. Zábradlí nad nárazníky jsem trochu naohýbal podle předlohy a později na něj ještě doplnil příčnou trubku z Evergreenu. Nosiče kotle byly trochu experiment. Děrované obdélníky na bok jsem ořezal do přibližného tvaru předlohy, spojil je vykouslými příčkami a nalepil na rám. Pořád jsem koukal na fotky, aby to vypadalo tak nějak uvěřitelně. Občas vídám modely, co jsou evidentně postavené šikovným člověkem, ale jsou na nich takové konstrukční chyby, že by takový vagon ve skutečnosti ani nemohl jezdit. Tomu jsem se chtěl vyhnout.

Pod plošinku jsem přilepil schůdky opižlané z původních schůdků. Uložení podvozků je tu trochu věda. Tohle je vlastně první stavebnice čtyřnápravového vozu od LPH, takže ještě nebyla tak vychytaná a podvozky jsou tady uchycené trochu jinak. Zatímco běžně je čep zaražený v rámu a podvozek se na něm volně otáčí, tady je čep zaražený v podvozku a otáčí se v rámu. To je trochu problém, ale řešit se to dá. Já prostě na rám položil kus papíru, přes něj do dírky natlačil čep s podvozkem a papír se mi nalisoval do původní velké díry. Zakápnul jsem ho tam vteřiňákem, přebytečné části odříznul a bylo po problému.

Ještě pár pohledů na podvozek. Ten je slepený obvykle, jenom má odlomené jedno čelo kvůli místu pro kinematiku.

Podvozek se povedl a krom funkčnosti a variability bych neopomněl ani to, že vypadá jak má. To se totiž například o podvozcích pana Čambalíka tak úplně říct nedá. Do podvozků jsem nasadil kovová dvojkolí Modmüller o průměru 7,7 mm.

Na dalších fotkách už je vagon skoro hotový. Co jsem mezitím dodělal? Na kotel přibyly žlábky pro svod ukapávajícího nákladu do trubky vedoucí pod žebříky dolů. Svod je zase Evergreenový pásek a trubka nejtenčí tyčinka. Na čelech kotle jsou taky zajímavá zvedací oka, což jsou v mém případě zbývající očka z leptu na cibule Rajek. Na jednom čele taky přibylo vytápění. To jsem vyrobil tak, že jsem jej odřezal ze dvou starých dvounápravovývh cisterniček BTTB, nalepil na čelo kotle a propojil trubkami z Evergreenu.

Na pojezd jsem dosadil evergreenové pásky jako podpěry žebříků a ze zbytků leptu brzdové přestavovače. Ze zbytků leptu je taky páka ruční brzdy na plošině, kotvičky i s jejich ochranou nad podvozky a z nějakých žebříčků udělal držáky koncovek na čelo bez plošiny. Ze struny jsou natvarované ochranné tyče podél rámu.

Tabule na popisy jsou z tenké plastové tabulky, na nich je leptaná schránka na dokumenty. To celé jsem přestříkl základovkou a nabarvil. Barvení není žádná věda, kotel a vnější strany jeho držáků jsou bílé, pojezd a zbytek vozu černý. Černý je taky spodek kotle (mezi lištami na jeho uchycení k rámu) po celé délce až na čela.

Po nabarvení už logicky přišly jenom obtisky. Ty se samozřejmě sehnat nedaly, když ani model tohohle vozu nikdo nevyrábí. Takže klasika, nakreslil jsem si je sám. Aspoň všechno maximálně odpovídá a mám klid že všechno sedí kam má. Mohl jsem si dovolit i bílé nápisy, protože jsou všechny na černém pozadí a tak se vlastně tiskne černé okolí textu a odstín sedí. Je to stejná finta jako na plošiňácích SDV.

Potom chybí jenom lak a patina. S patinou pozor, bílý kotel je zrádný a co na pojezdu vůbec není patrné, to na kotli vysloveně září.

Vzhledem k tomu, že čistý bílý vagon pohybující se v chemickém průmyslu (navíc 20 let starý) by v soupravě vypadal asi trochu nepřirozeně, do patiny jsem jsem pustil. A to rovnou olejovkami. Jenomže tentokrát se to nějak moc nevydařilo. Terpentýn mi začal naleptávat podkladový lak a tak se nedalo moc barvy stírat, aniž bych nezničil barvu a popisy.

Takže zasvinění kotle je intenzivnější než jsem si představoval, ikdyž bylo původně dělané řídkou barvou. No co, příště si musím dát víc pozor. Při patinování jedině doporučuji řídit se fotkami, kde jsou zachyceny stákance a mapy světlejší rzi na vršku kotle. Krom tohohle a tradičních míst, kde se v koutech rez udrží je špína jenom kolem víka kotle. Zbytek vozu je poměrně čistý, kdyby nebyla nádrž bílá, patina ani není znát.

Celé jsem to doladil patinátory a posledním krokem byl závěrečný matný lak.

Do podvozků jsem vrátil dvojkolí, do rámu vlepil kinematiky. Ty jsou ze stavebnic SDV, trochu jsem je ještě opižlal, aby se vešly mezi příčky v rámu. Fungují ale spolehlivě a spojení vozů je pořád těsné. A hlavně už jsem byl zvyklý, že u tohohle vagonku se musí řezat kde co 🙂

Reprezentativní fotka z boku…

…a s kolegy bílými cisternami Zekks SDV. Ucelenku z toho asi nesestavím (SDV vozy jsou na přepravu převážně potravinářských surovin, kdežto nový přírůstek na zcela jistě nepotravinářskou kyselinu), tak jako tak se ale vozy v jednom vlaku potkat můžou a vytvoří zajímavou neokoukanou sestavu.

Tím je vagon definitivně hotový. Přiznám se, že tahle stavba mě fakt bavila. Takové připomenutí “starých časů”, kdy se daly sehnat jenom základní stavebnice a pokud chtěl člověk něco “extra”, musel přiložit ruku k dílu a vyjít z doplňků, co se daly koupit a zásob v almaře. I když vagonek nevypadá zcela přesně tak, jak by podle předlohy vypadat měl, rozhodně to neznamená, že z něj mám menší radost. Ten pocit, když vám něco vzniká pod rukama a při té práci je hned výsledek vidět, to bohatě vyvažuje. No a k tomu taky nesmíte zapomenout na to, že takhle postavený model vyjde materiálově opravdu na pár korun ve srovníní s tovární produkcí. Rozhodně tedy podobnou akci doporučuju každému, kdo jí ještě nezkusil, v případě nezdaru jsou ztráty minimální a v případě zdaru máte originální model do sbírky.

Stavebnice LPH můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>
Podvozky Y25Cs a leptané doplňky můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>