Plechová čekárna pro každého

Před časem jsem tady prezentoval stavebnici modelu zastávkového přístřešku, který byl určen hlavně jako doplněk ke stavebnicím autobusů. Padlo několik přání vytvořit zastávku univerzálnější a starší, takže co se dá dělat, navrhnul jsem i tu.

Staré modelářské moudro praví “všichni chtějí něco jiného než vyrábíš, ať už vyrábíš cokoliv” a v tomhle případě tomu nebylo jinak. Logicky se tak přípravě dalšího provedení zatávky nedalo vyhnout. Zatímco ta předchozí nachází uplatnění hlavně v MHD a na frekventovaných místech větších měst, u nové zastávkové budky jsem na to musel jít jinak. Napřed bylo potřeba zjistit z čeho by se dalo vycházet, přitom požadavků nebylo málo. 1) zastávka bude opět laserovaná, 2) sestavení musí být až sprostě jednoduché, 3) bude vycházet z předlohy vyskytující se po celém bývalém Československu, 4) bude vypadat zajímavě, ale přitom nebude odporovat bodu 2, 5) vyskytuje se jak u zastávek autobusů, tak u zastávek vlaku. Nakonec jsem vybral takovou šerednou plechovku, která je ale pro naše zastávky celkem typická už od IV. epochy a po promyšlení konstrukce došlo k výrobě prvního prototypu. Bla bla bla, poté už to začíná být zajímavé i pro vás, a tak:

Zastávku lze zakoupit na eshopu mojett. Vstoupení do oficiality jakožto výrobce jak se patří přineslo několik výhod, mimo jiné lehce vychytanější balení. V téhle podobě se to k vám dostane.

Po vybalení na vás vypadnou tři kousky papíru. Jeden milimetrový kartonek s robustními díly a potom dvojice červených 0,3 mm aršíků na hladké čtvrtce. Ano, opět je stavebnice vychytaná tak, že jí začátečníci nemusí barvit.

Na kartonu najdtete díly lavičky a také základny podlahy a střechy.

První červený aršík obsahuje dva díly obvodové stěny…

… a poslední aršík další díly stěn a střechu.

Není na co čekat, všechny dílky jsem si z aršíků vystříhal nůžkami. Ke stavebnici není dodávaný žádný návod, tím je tenhle článek. Nicméně nemá cenu se moc rozepisovat, všechno důležité je vidět z fotek a zkušenější modelář dá budku dohromady úspěšně i bez článku.

Stavbu jsem chtěl započít nějakým větším celkem, takže volba padla na střechu. Ta se skládá z těchto tří dílů.

Napřed jsem na silný kartonový díl nalepil červený obdélník. Pokud k sobě bylo potřeba lepit plochy, lepil jsem disperzním lepidlem, když jsem spojoval díly napuštěním hran, použil jsem vteřiňák.

Na předchozí sestavu přijde doprostřed umístit třetí díl, žebrování znázorňující vlnitý plech. Nejdřív přilepíme jenom střední pásky…

…když se lepidlo chytne, opatříme jím i čelní hrany a přesahující plošky přehneme třeba zatlačením o stůl kolem kartonové základny. Kdo stavěl i minulý model zastávky MHD, toho nečeká žádné překvapení.

Střechu máme, teď by to chtělo i něco pod ní. Vezmeme tedy všechny tři díly bočních stěn a připravíme je. To zahrnuje jejich naohýbání. Ohýbá se v místě předpálených drážek, které je vhodné napřed projet ještě lehce nožíkem.  Jeden díl je vpodstatě “samá díra”, ten představuje profilovou konstrukci boudy. Zbylé díly jsou výplň téhle konstrukce, ten větší se bude ohýbat vypáleným reliéfem ven a ten menší (pozná se také podle většího množství vypálených detailů) naopak drážkami dovnitř a bude také umístěn uvnitř budky.

Díly je dobré sestavit na zkoušku jenom tak na sucho a potom postupně spojovat kapkami lepidla. Vypadá to složitě, ale nic to není. Zkrátka udržet to nějak pohromadě. Pokud by někde díly dokonale nelícovaly, je to vlastně úplně fuk, protože jejich spoje skoro nikde ve výsledku vidět nebudou.

Aby bylo čekání v naší plechovce patřičně komfortní, je třeba jí vybavit lavičkou.

Tu vyrobíme jednoduše ze sedáku a čtyř podpěr, které se lepí v místech přerušených drážek mezi prkny. Všechny dílky jsou ze silného kartonu, jak napovídá jejich barva.

Lavičku jsem vlepil do budky. Lepí se tak, že spodní hrana držáků je zároveň se spodní hranou stěny. Jak si můžete všimnout, jsou držáčky umístěné v místech výztuh na stěnách.

Celou budku jsem nasucho vsunul nožičkami v rozích do dílu podstavce. Ten představuje betonovou podlážku, do které byly skutečné čekárny umisťovány. Na horní hranu budky ale přišla ještě rozpěra, kterou jsen předem taky naohýbal, jak je to patrné z předchozího obrázku. Lepí se jenom na boční stěny.

A co dál? Vlastně skoro nic. do otvorů vespod střechy kápneme lepidlo a nasuneme jí na výstupky na vršku stěn. Tím je čekárna hotová a kdo s ní nechce nic víc dělat, může zakápnout lepidlem i spodní nožičky v betonové desce.

Na kartonovém aršíku vám ale jeden dílek zbyl. Co s ním? Je to nepovinná tabule s názvem zastávky. Ta nebývá všude, takže kdo chce, ten jí libovolně na zastávku umístí a kdo nechce, ten jí hodí do koše.

Zastávková budka je tedy prakticky hotová. Kdo jí chce použít pro čistě železniční účely, nemusí už řešit nic víc. Pro tým “autobusáků” tu ale mám ještě jednu vychytávku. Z leptu a papírových dílů jsem totiž připravil i typický doplněk každého zákoutí obsluhovaného autobusy, totiž zastávkový sloupek ČSAD. Tyhle sloupky typu “mikulášská hůl” se používají leckde i na MHD a dodneška je potkáte častěji než byste čekali.

V sadě jsou dva sloupky, každý jiný. Jeden je na jedné noze, druhý na dvou. Sloupky jsem vystříhnul a napájel jsem na ně tabule na jízdní řády. Samozřejmě jdou i přilepit, ale já radši pájím.

A z papírových dílků jsem sestavil držáky sloupků. Pokud nejsou sloupky přímo zapíchnuté v zemi, jsou upevněné do starých disků autobusových kol. Právě takové disky tedy poskládáme ze tří vrstev. Jeden disk má oproti kolegovi poblíž středu dírku na zasunutí tyčky, takže si díly nepomíchejte.

A zkompletováno. Do dírky v jednom disku je vsunutý jednonohý sloupek, druhý sloupek je kolem disku “obkročmo”.

Takhle nějak to tedy má vypadat. A teď co povrchovka…  Budka se nutně barvit ani nemusí, ale u sloupku se tomu nevyhneme.

Jenom tak pro formu jsem budku přestříkal nějakou obyčejnou červenou. Jenom lehkou vrstvičkou, pořád prosvítají předpálené drážky naznačení plechů, ani jsem nic nemaskoval.

Následovalo zaprášení patinátory (beton jsem vzal odstínem “prach” a oststní “rzí”).

Patina to je zatím taková prvoplánová, ale víc to budu řešit teprve až někdy zastávku umístím na definitivní diorámko.

Sloupky jsem vzal žlutou barvou. Stejně jako u budky jde zvolit jakoukoliv základní barvu, zbarvení nebylo úplně jednotné ani za časů ČSAD.

Následně jsem natřel bíle cedule na sloupcích. Původně jsem chtěl značky na nich jenom naznačit štětcem, jenže…

…jenže lenost je hnacím motorem pokroku a tak jsem si nakonec motiv nakreslil jako obtisk a ten bude dodávaný společně se sloupky. Když už tedy bylo obtištěno…

…nezbývalo než napatinovat i sloupky samotné, stejnou metodou jako budku.

A to už je opravdu všechno. Myslím, že výsledek splňuje to, co jsem od toho čekal a snad potěší i ostatní modeláře.

Stavba je jednoduchá, oproti předchozí laserované variantě jí můžu klidně doporučit i úplným začátečníkům.

Tímhle jsem snad uspokojil i odpůrce MHD zastávky a budu mít chvíli klid 🙂

Stavebnici zastávky můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>
Stavebnici stojanu můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>