“Povodňový” vojenský valník Tatra 815 6×6 VVN

Možná si vybavujete z časů velkých povodní (ani ne, že by ty časy byly pryč, spíš už je to delší dobu), že se vyskytovala různá vojenská vozidla v oranžovém zbarvení, určená právě speciálně pro boj s povodněmi. Vozidla jsou označena vždy modrým trojúhelníkem – ať už na kabině nebo na nástavbě.

Jeden kolega, který sbírá všechna takováto záchranářská vozidla, především hasiče ale i vojenská a zdravotnická vozidla, mě kontaktoval s prosbou o vytvoření modelu právě “povodňové” Tatry 815. Protože provedení vozidla bylo zajímavé, ale zároveň se dala využít ve velké míře stavebnice od TTauta.cz, rád jsem tuto nabídku přijal s tím, že si rovnou postavím i jeden kousek pro sebe. Koho by zajímalo více informací o tomto konkrétním vozidle, podívejte se na fórum válka.cz.

Výchozí stavebnice je tedy obyčejný vojenský valník (kat. č. 9), přičemž odlišnosti jsou pouze v dosazení majáků a jiném provedení povrchové úpravy.

Vybalení dílů – je jich opět jen pár. Moje nadšení z mála dílů opět přešlo v drobné zklamání – ve stavebnici opět chybí díly. Při porovnání s návodem, vlastní zkušeností a fotkami stavebnic na stránkách autora stavebnice jsem začal postrádat přední blatníky, výfuk a listové pružiny. Samozřejmě to jsou všechno díly, které lze doma dodělat nebo v případě pružin i vynechat, ale bude v tom asi nějaká smůla, že ze tří stavebnic, které jsem v poslední době rozbalil, není ani jedna kompletní.

Kabina pro tuto verzi je pouze odlitá. Pro úpravu na leptanou by se daly teoreticky rozřezat jedna dutá a jedna leptaná a spojit je zhruba v půli tak, aby alespoň přední řada sedadel byla z leptaného materiálu a interiér tak působil vzdušným dojmem. Možná tip pro kolegu Jirku na někdy příště 🙂

Součástí je leptaný aršík se zrcátky, blatníky zadní nápravy a zadním čelem rámu. Je vidět, jak se stavebnice neustále vyvíjí, protože aršík neodpovídá tomu z fotek na stránkách výrobce – je větší, tzn. že byl doplněn a vylepšen.

Pustil jsem se do sestavování, které opět netrvá dlouho. Nástavba je zřejmě už slepená ze dvou dílů – na plný materiál je příliš lehká a je ve spodní části znát drobné dělení dílů. Na nástavbě není skoro co začišťovat, jen tak pro pocit jsem jí ve spodní části objel nožíkem.

Páteř je opět opatřená jen blankou v prostoru dělící roviny formy, opět odstranitelné jedním přejetím nožem. Dole už projeto, nahoře ještě ne.

Rám je na tom ještě lépe, stačí jen začistit občasné blanky.

Při broušení jsem si ulomil kus dílu pod kabinou, síla materiálu už je tam malá a díl je tak křehký.

Rám byl odlitý z nějakých zbytků, takže je černě prožíhaný. Při sledování dvoubarevného rámu mě napadlo, že by vůbec nebylo od věci odlévat rovnou rámy, páteře a kola černým polyuretanem.

Jediné, co je třeba upravit, je přední část rámu pod kabinou. Tam se může nacházet nestejně silná vrstva materiálu, kterou je třeba jednak zarovnat a jednak případně ztenčit tak, aby kabina seděla pěkně rovně a zároveň dostatečně nízko. Sice se to nezdá, ale bordelu v podobě drobných pilinek je z toho celkem dost. Na tyto práce určitě není od věci zauvažovat nad respirátorem, alespoň takovým tom za 15 Kč proti pevným částicím. Je to taky jedna z mála věcí, co mi na stavebnici opravdu vadí – plocha pro posazení kabiny prostě není rovná a dostat jí do dokonalé roviny je hodně náročné bez toho, aby se člověk v domácích podmínkách s malým nářadím dřív neprobrousil skrz. Chtělo by to nějakou pásovou brusku se zaaretováním dílu kolmo k ní. Jinak se z toho pro mě stává alchymie zkoušení, kdy sice není rovně zbroušený rám, ale není rovně zbroušená ani kabina a tak hledám moment, kdy to do sebe správně zapadne. Ale i když se mi zdá, že je to v pořádku, dvě auta postavená vedle sebe mě rychle vyvedou z omylu, protože je každé jinak nahnuté. Prostě toto by chtělo nějak doladit.

To samé broušení je třeba provést na kabině – ač na ní nejsou žádné velké nálitky, jak tomu bývalo před pár lety, stále je třeba jí trochu začistit. Finální výsledek by měl být, že kabina sedí rovně vůči rámu ze všech směrů. Zdá se že sedí, ale na hotovém modelu posléze zjistím, že nesedí :/

Na tuto konkrétní stavebnici se asi nejde zlobit, je to jedna z nejstarších stavebnic v nabídce (což značí už katalogové číslo 9, když dneska jsme někde u 72), takže to byla ještě taková ta “pravá chlapská stavebnice”, ale u mě prostě toto pasování kabiny pak působí trochu frustraci, že nejsem schopen to spasovat dobře na sebe 🙂

Začištěné všechny díly a může se hned pokračovat.

V návodu jsou popsány nějaké dodělávky z vlastní dílny, které je třeba si vyrobit. Musí se zde být stále na pozoru, u některých stavebnic blatníky jsou a u zdánlivě stejných stavebnic nejsou. Také zde je uvedeno, že se má odříznout zadní čelo a nahradit leptem.

Já jsem zadní čelo neřezal, moc se mi do toho nechtělo, tak jsem prostě leptaný díl plácnul na rám.

Snad to ničemu neuškodí.

Co je dobré, že je v návodu zmíněna orientace kol, na což může člověk někdy v rychlosti zapomenout a směr kol prohodit.

Z leptu zde potěší blatníky na zadní nápravy. Je třeba je naohýbat dle drážek. Nevýhoda je, že drží na malé plošce a tak jsou poměrně křehké a hodně špatně se lepí, snad neupadnou.

Pustil jsem se do přípravy koleček – na pevnou podložku jsem si položil hrubý šmirgl a zatlačením na kolečka jsem brousil. Hromada bordelu.

Osička na torzní tyče je přibalena ve stavebnici.

Detailnější pohled na kabinu.

Na první pohled je poměrně vysoké sklo kabiny.

Vzadu na střeše jsou majáky. Kabina je v dlouhém provedení.

A samozřejmě jsou pro tyto vojenské kabiny typické rámy čelních oken.

Zespodu je kabina úplně čistá, žádný materiál k broušení.

Zkušebně sestaveno na sebe.

Nyní přišel čas na instalaci koleček, takže jsem do nich navrtal díry.

Nástavba přichází už takto sestavená dohromady, takže stačí jí opravdu jen umístit na rám.

Zespodu je pak připraveno uložení přesně na rám. Co trochu zavaří, že ne všechny výstupky jsou stejně vysoké, takže se pak nástavba na rámu může trošku kácet dopředu/dozadu. Je to tedy další bod, na který je potřeba se soustředit včas.

Vpodstatě jsem měl jen jedinou skutečnou fotku, podle které jsem stavěl, takže jsem začal majáky na přední masku. Vzal jsem nějaké leptané zbytky – tyto nikoliv od slova “zbyly”, ale “zbytečně velké”. Což jsem ohodnotil až ve chvíli, kdy už jsem je měl pod barvou a nechtělo se mi je loupat.

Na těchto (nekvalitních) fotkách dobře vynikne to hrozně vysoké sklo.

Kabinu jsem začal natírat černě ve spodní části podle návodu výrobce, po všech možných experimentech je to asi opravdu nejlepší řešení. Barva sice moc nedrží, ale jako podklad to vůbec nevadí. Měl jsme nutkání přilepit sání, pak mi ale došlo, že by to byla pěkná volovina, že by se nedalo maskovat okno pod ním.

Celkově jsem nějak při stavbě “nebyl ve své kůži” a tak jsem nějak dělal hlouposti. Ale určitě znáte sami, že ne každý den je posvícení… Člověk má chuť stavět, ale prostě “nemá den”.

Pak už jsem mohl Maskolem napatlat skla. Tady si všimněte, že jsem záměrně nemaskoval hned odspodu. Pokusím se opticky zmenšit sklo tím, že spodní proužek přestříkám normálně barvou.

V další fázi jsem toho moc nepofotil. Tady je ještě zachycena kabina po maskování (když Maskol vyschne, jakoby se ztratí, ale je pořád tam) a pod kabinou je celé šasi osazené lepty. Vpředu a vzadu tažné zařízení a blatníky na zadní kola.

Co jsem zapomněl vyfotit, byla doplňková sada, kterou v mezidobí, co jsem měl stavebnici rozestavěnou, vyrobil Michal Štěpnička. Sada obsahuje maják na střechu a obtisky speciálně na tento vůz, což jsem velmi uvítal a přišlo to zrovna v ideální dobu.

Zespodu jsem maják trošku zbrousil, jinak by trčel na střeše spíš jak lodní radar.

Majáky jsem pak pro nástřik základovkou nalepil na pásku a šel je stříknout.

Teď tu pár fotek chybí, zabral jsem se do práce natolik, že jsem focení pořád odkládal. Po nanesení základovky na všechny celky jsem korbu s plachtou a kabinu stříknul oranžovou – je to prostě mix červené a žluté od oka.

Na zadní část korby jsem pak plácnul jen “osmdesátku”.

Spodek je celý černý, tam to bylo jednoduché.

A kabina je focena už po nanesení obtisků, přestříknutí polomatným lakem a sloupnutí Maskolu.

Čelní příčky jsou v reálu černé, já je nechal omylem oranžové, tak jsem je jen na konci přejel lihovou fixkou. Zvýrazněny jsou všechny detaily, jen se mi kvůli velikosti majáků na masce nevešla SPZ nad, tak jsem jí musel dát pod. Prostě jsem to “nějak neodhadl”. Přední světla na rámu jsou součástí obtisku, což je super. Nemusí se řešit natírání, které by dopadlo každé jinak.

Při sloupávání maskolu jsem si vzpomněl (ve špatném) na prastarou debatu nad mým “kombajnem” Fortschritt E281, kde se rozběhla diskuze na nejlepší technologické provedení maskování oken. Tehdy mi provedení vymaskování kabiny pohanili, a tady to mám teď ještě mnohem horší. Musím říct, že tentokrát to byl extrém, protože tolik barev na maskolu jsem nikdy navrstvených neměl. Ve výsledku se to spíš podobalo lámání tvrdé krusty než sloupávání. Takže ve velkém detailu fotky vypadají okna hodně okousaná, navíc i trochu poškrábaná, protože ta potvora nešla vůbec dolů, možná se základovka trochu prožrala Maskolem až na okno. Situaci jsem pak trochu zachránil přetřením oken Sidoluxem.

Zadní obtisky, kde bylo lepší nejprve nanést obtisk a pak až nalepit tažné. Protože já nalepil tažné zařízení už před stříkáním, tak jsem nahoře jen vystříhl otvor pro nasunutí na tažné zařízení.

Maják jsem lepil až po sloupnutí skel, jinak bych si ho spolehlivě ulomil. Oranžové majáky jsem trochu líznul červenou, aby nebyly úlně stejně barevné jako kabina.

Ještě jeden pohled na nástavbu s plachtou. Provedení je jednoduché, ale postačí.

Nad nápisem “vozidlo” je vidět, že jsem si dokonce při odstraňování laku z oken drbnul do laku jinde – to se stane hned a budu to muset zaretušovat. Zde je také dobře vidět, jak dopadlo ono maskování jen části okna. Okno je nižší a spodní část okna zabrala barva.

Když už jsem začal lepit kabiny na místo, mohl jsem se pustit i do výfuků a sání.

Začistit, natřít a nalepit na místo za kabinu.

Černé otvory před chladičem v masce jsem musel nakápnout barvou a rozetřít jí štětečkem v každém otvoru zvlášť, nic moc lepšího na to neexistuje, i když si vzpomínám, že jsem to kdysi nabarvil nějakým vhodně silným fixem. Nad čelní okno jsem 2x ťuknul štětcem, mají tam být ještě nějaké malé reflektory.

Dosadil jsem lepením zrcátka a stěrače.

A tím bych to viděl jako uzavřené.

Fotky přiblížení na makro samozřejmě dělají z auta obludu, kterou ve skutečnosti zase tak není.

Je to pořád “starý dobrý analogový Štěpnička”, kde stavebnice vyžaduje velkou dávku projevení individuality modeláře, jak se s ním popere.

Někdo si potrpí spíše na všechny detaily, někdo na perfektní provedení všech částí, někdo na celkový vzhled, jak model působí jako celek. Já budu asi spíš ta poslední skupina. Vím, že model má nějaké mouchy, ale v rámci možností jsem s ním spokojený.

Já jsem hlavně rád, že jsem zase po dlouhé době dokončil něco nového, co jsem ještě nedělal.

Ke stavebnici jsem asi řekl vše, co jsem měl na srdci, a z provedení jsem se už snad taky dostatečně “vylhal”, tak vás už potěším jen fotkami.

 

 Po opravě otočení nástavby, kterou zmínil Rosťopiš v komentářích, jsem měl chvíli a dodělal lepší fotky na úplný závěr.

A na výjezdu s Tatrou 815-7 (od Aleše Marboa).

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>