Liaz CAS 25 – Hasiči od DH-loko

Na tuhle novinku jsem byl hodně zvědavý hlavně proto, že je to výborný způsob, jak obohatit Karosovou sbírku a tohle je v rámci “Karos neKaros” opravdu dobrý exemplář. Hasiči Liaz. Tečka.

Byl jsem zvědavý, jak se s tím vším u DH-loko popasovali, protože moje Karosy měli už předtím v ruce, a tak se mohli poučit z chyb nebo naopak použít osvědčená řešení. Stavebnice vyleptaná na 0.3 mosazném plechu není jistě žádným překvapením. Plech je celkově trochu měkký, což možná znesnadní práci s většími celky a naopak ulehčí práci s menšími. No uvidíme. Když nad tím tak přemýšlím, určitě se zde nevyhnu nějakým srovnáním s mými autobusy, ale snad to nebude na škodu. Svoje poznatky ze stavby jsem už posílal pánům z DH-loko, tak uvidíme, jestli se některé z nich ještě dostanou do dalších verzí stavebnic… Stavebnici mám ihned od uvedení na trh, nyní jsou už ke stavebnici k dostání například odlité interiéry do kabin, takže nějaký vývoj tam určitě je.

Kabina v jednom kusu, nástavba v jednom kusu.

Střechy jednotlivých částí jsou zvlášť.

Co mě na první pohled velmi upoutalo byla kvalita detailů – ty jsou na výborné úrovni díky kvalitně nakreslené předloze.

Dílů je celkem dost a ty malé jsou rozeseté všude možně po plechu. Chápu snahu šetřit místo, ale jak člověk vystříhá ty velké díly, tak ten zbytek pak loví pod stolem a snadno se to ztrácí. Když je toho trochu, dá se to uhlídat, tady už toho bylo na mě moc. Nevadí to, jen je to trochu nepraktické, takže to není výtka, spíš moje špatná organizace práce.

To uprostřed je například maják, na který jsem sám zvědavý, jak se povede složit.

Všechna kola jsou řešena jako leptaná, k tomu se dostanu dále.

Zajímavě je provedená kabina, vypadá to snadné na složení, tak jsem zvědavý.

Rovněž nástavba tím, že je spojená přes zadní čelo, se zdá být celkem jednoduchá.

Již zmíněná kola, všimněte si v nich těch zvláštních vroubků.

Tak jdeme na to. Střecha kabiny. Moc se mi líbí provedení drážek pro ohyb, vypadá to hodně promakaně a hodně jednoduše, takže by každý měl být schopný naohýbat ideální tvar.

Z horní strany. Co je vidět už zde, že pro zapájení ohýbacích drážek ve střeše budete muset opět vykrást obchod s cínem, abyste to celé zacínovali.

Pustil jsem se tedy nejprve do kabiny. Stačí ohnout do pravých úhlů. Je potřeba si dát pozor na správné ohnutí, plech je opravdu takový dost blátivý a víc ohybů tam a zpátky určitě nevydrží. Vlastně už po prvním ohybu působí, že každou chvíli praskne.

Přední maska má tendenci se prohnout dovnitř, protože její většina je jen z půlky síly plechu. Na to je třeba dát pozor a zkorigovat to alespoň zpět do roviny. Všimněte si otvorů v rámu pro zrcátka. S autorem stavebnice jsme měli debatu ještě nad mými Karosami – on mi navrhoval, ať udělám otvory pro zrcátka. Já argumentoval tím, že je rám už tak moc křehký a že by to zcela jistě nevydržel v kuse.

Pohled na přední masku – velmi pěkně provedená na hranici možností leptané technologie.

Boky kabin jsem ohnul trošku do úhlu stejně, jako to dělám u svých autobusů. Však kabina je stejné konstrukce, tak by to tak mělo být.

Do předního dílu patří samostatná maska stejně jako u Karos.

Zde je samozřejmě jen jeden druh masky, její provedení je opět velmi povedené.

Zadní čelo kabiny. Všimněte si, že boky jsou velmi málo vyosené, takže jsem kabinu naohýbal zřejmě trochu moc.

Začal jsem ohýbat střechu dle zadku, který tvoří rovnou i šablonu pro ohyb střechy.

Pokračuji v ohýbání střechy. Jde to opravdu velmi příjemně.

Zde je vidět zámek, který bude sloužit pro usazení k bokům kabiny.

A už spojeno dohromady.

Vzniklé mezery jsou opravdu zbytečně velké a protože mi cín zrovna celkem dochází, celkem jsem si zanadával, proč nutně musím tmelit tak zbytečně moc.

Nejsem si úplně jistý, že ve všech případech je na skutečných kabinách tolik horizontálních lišt/rýh/svárů.

Na to, jak je střecha kabiny pěkně tvarovaná, je určitě škoda, že není přiložen nějaký dodatečný kšilt nad čelní sklo pro vytvoření vypouklého čela jako v reálu.

Maska už je napájena v čumáku. Pokoušel jsem se porovnávat proporce čela a nejsem si úplně jistý, že ty poměry sedí. Zdá se mi to čelo trošku moc vysoké.

Zde je vidět zajímavé vykousnutí v bočnici v prostoru masky světel. Smysl tohoto vykousnutí jsem nepochopil.

Už naohýbané rámy oken a naohýbané zkosené části bočnice zužující se k čelu.

Tady jsem narazil trochu na potíž – pokud ohnu bočnice trošku pod úhlem, tak k nim vůbec nepasuje to zadní čelo, které je skoro kolmo rovně.

A zde už praktická ukázka toho, jak ta díra pro zrcátko v rámu není asi úplně dobrý nápad. Stačí někde trochu nevhodně zabrat a díra se propadne.

Čelo jsem naohýbal trochu do vypouklého stavu. Ač to u svých Karos většinou sám nedělám, tady jsem očekával, že na to už právě výrobci mysleli. Rovné čelo střechy naznačuje, že tomu zřejmě tak nebylo.

Když už je připájená střecha, můžu připájet i zadní čelo k bočnicím.

No, prostě je tam mezera. Když to ohnu podle zadního čela, bude kabina skoro kolmá, což není taky úplně správně.

Tím mám tvar kabiny složený a zkusím se podívat na pojezd. Nápravy jsou součástí hlavního rámu. To má výhodu v tom, že se nemusí nikde nic navíc podlepovat. Ale – všimněte si ohnuté levé části rámu.

Zkusil jsem napasovat jeden díl na rám.

Aby seděly zámky rámu do otvorů v čelech dílů, musí být ohnutý rám pod úhlem (nejlépe dvěma) a není pak úplně jasné, pod jakým přesně úhlem má být ohnutí provedeno. Navíc při sesazování se snadno úhel vlivem nutného tlaku změní, takže to bylo trošku nepřehledné.

Spájená zadní nástavba. Velmi dobře byly provedeny zámky střešních a bočních částí. Do zadní části za zadní nápravu je možno osadit dva druhy “výplní” v podobě bedny nebo budíků.

Provedení zadního čela je také velmi pěkné. U světel bych možná zvolil opačný tvar (rámečky odleptat a světlo nechat) protože v reálu jsou světla docela vystouplá nad zbytkem.

A opět – dle fotek je úhel nástavby snad ještě větší než u kabiny, zde ve stavebnici je to však skoro rovně, a tak mi vznikne opět škvíra.

Ty pacičky s dírou jsou prý určeny pro ty, kteří by chtěli nástavby k rámu šroubovat. Celkem praktická vychytávka 🙂

Přední nárazník. Já sám jsem obdržel nějaké poznámky k tomu, že ta jedna vrstva u autobusů je málo, zde je nárazník tvořen dokonce z půlvrstvy, což už je i na mě žalostně málo. U Karos už je v současnosti dostání pouze verze s dvouvrstvými nárazníky a ač jsem toho původně nebyl příznivcem, výrazně to pomohlo.

Osazený nárazník. Nepochopil jsem moc “to okolo” protože běžně pod nárazníkem už nic není (snad kromě těch mlhovek).

Pájel jsem radši víc než míň.

Nárazníky takto pájím i u autobusů, zajistí to spolehlivé spojení všech částí kabiny, pokud by ostatní spoje nedržely tak festovně.

Opět detail zadní nástavby se vzniklou škvírou. Střecha je pěkně krablovaná.

Pokud se těšíte na něco víc na střechu, tak se netěšte. Víc ve stavebnici není a každý si musí dodělat střešní doplňky sám.

Někdo říká “na střeše je vždycky stříkačka, bedna, žebřík”, někdo zase říká “někdy tam není nic, protože by to tak vysoké do některých zbrojnic nezajelo”, takže je nelepší vybrat konkrétní kus a modelovat dle něj.

Sám ještě nevím, jak to pojmu, moc se mi stříkačku modelovat nechce z nějakých bužírek…

Každopádně po zabroušení je celá kostra nástavby připravená na detaily.

Vzadu tedy sedí oba díly na zámku rámu, naopak ve vnitřních částech se usazují do škvírky. Usazení je tak přesné a nehrozí, že se člověk sekne.

Tady pod budíky vlevo dole je vidět, jak mi zpod skříně kouká ten ohnutý rám.

Tvarované nádechy na střechu tak, aby byly duté. Tuhle věcičku už mám taky v Karosách upravenou, sice je to blbost, ale žádné úsilí navíc to nestojí, tak proč to neudělat.

Žebřík – další kapitola sama pro sebe. Jak naohýbat žebřík bez jakýchkoliv drážek tak, aby se nezohýbal jako na fotce? Škoda, ale bez jemné ohýbačky nebo drážek to prostě nepůjde.

Co mě hodně zaujalo byly SPZ. Ty jsou vyleptané včetně písmen. Sice to vypadá hodně cool, ale praktickou stránku na tom nevidím. Jak vytvořit žlutý podklad a černé písmo? Jinak než obtiskem to stejně nepůjde…

Připájel jsem ten nevzhledný žebřík na místo poté, co jsem se ho trochu snažil srovnat v kleštích.

Osazené obě části na rámu. Ať se snažím jak se snažím, trochu se mi obě nástavby v horní části k sobě přibližují.

Zřejmě to bude problém v ohnutí čelních částí rámu. Celkem dlouho mi trvalo, než jsem to celé tak nějak “nasucho” poskládal k sobě. Člověk by řekl, že stačí usadit dva díly do zámků a je to, ale pořád to bylo takové zvláštně zkroucené a nepasovalo to podle mých představ.

Drážky ve střeše jsem nakonec zalil barvou a zbytek přetmelím po základovce, na cínování jsem opravdu rezignoval.

Pustil jsem se konečně i do kol. Smysl těch drážek jsem opět nepochopil, musel mi ho objasnit až autor stavebnice. Prý stačí přejet tmelem, čímž vznikne imitace vzorku. Tím se ukazuje, že takováto stavebnice bez podrobného návodu “tipů a triků” nemůže nikdy ostatním přinést všechny vychytávky, ač jsou třeba ve stavebnici přítomny.

Co mě také zaujalo byly otvory pro osičky. Ty jsou kulaté, ač osičky samotné jsou hranaté. Prý kdo by chtěl používat kulaté osičky, má už připraveno.

Přední kola. Provedení ráfků se mi moc líbí.

Tenhle díl jsou dodatečná světla do dutých světlometů. To je velmi dobrý nápad – kdo chce třeba osvětlit, má dutou masku, kdo chce “pevná” světla, vlepí tenhle dodatečný díl. I zde je vidět osazená SPZ s plastickými písmeny.

Na zkoušku osazená kola. Chce to opět trochu poladit výšku a úhel ohybů rámu, aby se dostala kola na správnou výšku vůči nástavbám.

Nezatmelené vzorky v akci. Protože u těchto vozů nejsou běžně využívané žádné extra terénní pneumatiky, je to možná až zbytečné. Mám vyzkoušeno, že obyčejné vrstvení pneu bez vzorku u Karos dokáže i tak vytvořit pěkně vypadající jemný vzorek. V tomto případě není ani jasno, v jakých úhlech se na sebe mají jednotlivé vrstvy osazovat (protože podle kulatého otvoru pro osu se nedá řídit), takže to chce trochu precizní práce a každou vrstvu usazovat pečlivě zvlášť.

Usadit kola na nápravu chce i tak trochu štelování. Není tam žádná zarážka, jak hluboko se mají nápravy nasouvat. Také vůle vzniklá nasouváním kulatého otvoru na placatou osu působí, že se kola různě kroutí a nejsou vždy kolmo.

Osička bez zarážek. Ty by se určitě hodily, je to drobnost, která zajistí správné usazení velmi jednoduše.

Sestavené všechny hlavní části. Když se divám na fotky, zdá se mi, že hrana střechy kabiny je až v úrovni zábradlí zadní nástavby. Zde je však hrana střechy pod rantlem střechy.

Z toho usuzuji, že je buďto kabina moc nízká nebo nástavba moc vysoká, je to cca o milimetr a kousek.

Zatím to připomíná spíš skříňovou ávii, barevná úprava rozhodne.

V zadním kole jsou vidět pozůstaky mojí lenosti – spojky ke středům kol.

Proč je žebřík tak ohnutý? Při zásahu byl žebřík poničen a na nový není. A řekněte, že se to v dnešní době nemůže stát 🙂

Aby bylo trochu srovnání, vyndal jsem jednu rozdělanou C735 z mojí dílny. Karosu trochu degraduje rovná střecha, přesto rozdíl v čele zde je vidět i tak.

Výška čela i poměry jednotlivých částí jsou úplně jiné, což není vyloženě špatně. Kabina hasičů má na čele trochu jiné proporce a nižší čelní sklo i v reálu.

Že je kabina u hasičů celkově výš posazená je v pořádku, ale ani ty poměry vůči sobě moc nesedí například pod čelním sklem.

Jak jsem se původně těšil, že budu mít další Karosu, zatím to vypadá relativně dost odlišně, tak se ještě uvidí, co se z toho vyvine.

Nyní zůstal ve stavebnici ještě jeden žebřík, je dobře, že je náhradní, ale ten se dá použít na střechu jako doplněk. To nad žebříkem vpravo jsou stěrače a ať dělám co dělám, jsou moc jemné. Kvůli měkkému plechu se neustále ohýbají.

Tahle celá hromada mi ještě zbyla k osazení. Některé díly jsou navíc (kola), některé jsou na výběr ze dvou variant, ale přesto je toho celkem ještě dost. Za zmínku stojí maják, která ve stavebnici je, ale osazovat ho budu až na nastříkaný model.

Pro lepší představu o výsledku jsem si hodil model do první tenké vrstvy základovky.

Základovka to trochu rozsekla, nevypadá to špatně.

Nějací hasiči z toho budou. Pořád se mi zdálo, že kabina sedí nějak nízko.

Kompletní spodek se zapadnutými zámky.

Vzadu mi ještě chybí nárazníky.

Na ty jsem nenašel žádný díl, byl tam ale jakýsi díl přes celou délku zádě, tak jsem si ho nastříhal na čtyří části a udělal z nich dva dvouvrstvé.

Větrák na střeše se mi zdál moc placatý, tak jsem na něj doplácnul to samé ještě jednou z náhradních dílů, které jsou ve stavebnici navíc. Sice to zepředu nevypadá moc esteticky, ale vypadá to plastičtěji. Zároveň jsem přetmelil znovu drážky pro lepší ohýbání.

Už mě nebavilo to protahovat, tak jsem hodil celý model do bílého laku. Zde nepěkně přečuhuje čelo střechy.

Chtěl jsem to celé pojmout jako takovou ukázkovou stavbu, příště bych už věděl trochu jinak jak na to.

Při zkoumání “co se mi to sakra na tom furt nezdá” jsem náhodou objevil, že když kabinu posadím asi o půl milimetru výš, najednou výškově pasuje ke zbytku.

To ale vylučuje použití zadního zámku kabiny, kolmá část prostě do otvoru nedosáhne. Budu to tak muset celé trochu vypodložit.

Teď už to vypadá o dost lépe, co se týče výšky kabiny vůči nástavbě.

Rovněž jsem zděšením odfrézoval ze zadního kola ony přebytečné spojky, po zvýraznění to vypadalo opravdu blbě.

Příště, až zase počasí, čas a nálada dovolí, budu pokračovat v červeném lakování.

Tam stačí vymaskovat bílé části a zbytek stříknout červeně.

Kde mi barva zafoukne nebo není úplně dokonale rovná, tam si nastříhám tenké proužky ze zbytku bílého otiskového papíru a bílou si tam znovu “obtisknu”.

Proužek pak stačí přejet Hypersolem, za chvíli se vcucne že už ho nikdo nerozezná.

To samé jsem udělal na nástavbě. Vršek jsem natřel barvou Stříbrná. Kola samozřejmě černě.

Vzadu se i celkem podařilo vymaskovat prostor pod žebříkem.

A z druhé strany to dopadlo podobně úspěšně.

Krablovaný plech vypadá nahoře moc pěkně, stříbrná to umocní.

Naopak kola zase barva dobře zalije, takže se trochu sjednotí.

Můžu se podívat na maják – nastříhaná drobotina.

Maják jsem slepil vteřinovým lepidlem a přilepil na pásku pro nástřik základovkou. Zbylé barvy už dotřu štětcem.

A zde už je další fáze pokroku – maják na svém místě. Kabina zasklená, ráfky natřené, detaily zvýrazněné (blinkr, madla, osvětlení schodů, SPZ…).

Masku světel jsem si donesl vlastní ze zbytků z autoubusů. Díky tomu bude maska vypadat víc sjednoceně s autobusy a bude to o trochu větší “karosa”.

Pro maják jsou ve střeše připravené otvory, ale maják má příliš krátké pacičky, aby se tam dal nějak rozumně napájet. Takže jsem ho lepil natupo.

Zadní rolety jsem natřel ručně také stříbrnou barvou. Barva jako taková (akrylka od Agamy) je výborná. Perfektně kryje a metalický efekt je výborný. Má jedinou nevýhodu, a to, že na fotkách vypadá, že nekryje, i když v reálu je dobrá.

Zadní žebřík jsem dotřel zpět na červenou, zvýraznil světla a žlutě dotřel nějaké detaily (SPZ a vertikální reflexní pruhy).

Natřené jsou také budíky od cisterny. V takových detailech se jednotlivé vozy hodně liší. Některé například mají spodní díly pokryté nerozovým plechem, některé je mají stříkané v barvě skříně.

Nahoře už je přimontovaný žebřík – je to zbytek ze stavebnice, který jsem nepoužil.

Maják představuje nový hranatý typ. Pro starší kulatější je třeba vykanibalizovat nějakou jinou stavebnici.

Na tomto modelu si člověk hodně vyhraje se stříbrnou – stříbrné jsou i rámečky v oknech.

Když bych postavil stavebnici “tak jak je”, tak bych měl asi hotovo. Já tomu přeci jen dodám maličko své vlastní invence.

Jednak tomu znatelně chybí něco dovnitř kabiny. Dnes už jsou k dostání kromě oken na míru i odlitek interiéru. V mé době ještě nebyly, tak si poradím z vlastních zásob.

Jsou to různé kartonové zbytky. Cílem je jen naznačit, že uvnitř něco je.

Kromě motoru a předních sedaček je za řidičem jakási bedna.

Interiér jsem nechal v barvě kartonu, i tak to vevnitř hned vypadá útulněji.

Jakmile mám interiér na místě, můžu kabinu přilepit napevno.

Zakápnul jsem jí zespodu na několika místech lepidlem, ty zámky moc nefungovaly. Přední je takový moc gumový kvůli jeho ohnutí do úhlu, navíc nepočítá s vyboulením čela (tedy vůbec nezapadne) a do zadního zámku mi kabina už nedosáhla (tedy taky nezapadne).

Mezi tím jsou už vepředu osazené i stěrače. Nevypadá to, ale jsou dodávány všechny 3 stěrače jako jeden díl.

Nejprve se mi to moc nezdálo, stěrače jsou hooodně měkké a velmi snadno se ohnou, musel jsem je srovnávat několikrát zpátky do roviny. Ale nakonec se mi to ohromně líbilo. Natřel jsem je ještě v leptaném rámečku, pak jsem je jen odstřihl a v kuse nalepil na místo. Byla to velmi jednoduchá a rychlá práce.

Teď už bych měl opravdu téměř hotovo, kdybych se pořád nechystal nějak zaplnit střechu.

Ta střecha tomu evidentně dodá trochu ten pravý “život”, tedy naznačí takovou tu situaci, že to auto někde stojí a má něco v plánu. Tedy že zrovna nevyjelo z fabriky.

První na řadě bude bedna na hadice/náčiní. Našel jsem ideální zbytek leteckého dřevěného nosníku. Zakrátil jsem ho na vhodnou délku.

A pak už stačilo natřít zase stříbrně. Nosníček má zrovna perfektní vzorek už z výroby, vypadá to jako krablovaný plech, takže to bude výborně sedět ke střešnímu plechu.

Co jsem aspoň ještě obstaral u DH-loko byla dodatečná stříkačka. Je to jen změť pár koleček, které se evidentně budou na něco navlékat.

Je tedy potřeba nejprve sehnat to “něco” na navlékání. Mně výborně posloužila ustřižená kancelářská sponka, která svým průměrem pasovala do otvoru naprosto perfektně.

Vypadá to velké, ale není. Po chvíli ohýbání, pokusů o navlékání a čtyřnásobného hledání sestavy pod stolem jsem si řekl, že to zakápnu celé kapkou lepidla, nechám uschnout a hotovo.

Je mi jasné, že TTjeník by o této stříkačce prohlásil, že je už ve stavebnici naprosto trapně nedetailní a vyrobil by lepší, detailnější a propracovanější. Když si představím, že díly z jeho sad jsou ještě mnohem menší, tak si říkám, že na takové detailní sady asi opravdu nemám. Pro mě už byla takováto stříkačka opravdu za hranicí toho, co asi ještě složím bez lupy a robotické ruky.

Po natření a nalepení na model to ovšem bude důstojné zařízení střechy.

Vzadu jsem ještě natřel výstražná žlutá světla a černě tažné zařízení. Podle tipů v komentářích jsem zkusil černou fixou přejet SPZtku. Nedopadlo to nijak slavně, ale ani úplně špatně. Ale na obtisk to nemá kvalitou ani náhodou.

Ze všech úhlů zrovna není ta stříkačka moc poznat. Nalepil jsem jí natupo do kapky vteřiňáku, rozhodně jsem nechtěl nikde naslepo nic vrtat do střechy.

Tady je konečně trochu vidět. Natřel jsem konce úchytů černě – jsou tam vždy nějaká gumová madla, aby neklouzalo.

Vepředu pod nárazníkem mě pořád strašně rozčilovala ta lišta, u které jsem za celou dobu nepochopil její význam. Tak jsem všechno pod blatníkem natřel černě a nechal jsem viset jen mlhovky.

Tady je vidět dobře motiv té střešní bedny, jak to celkem odpovídá motivu na střeše.

A už tedy konečně úplně poslední akci budou zrcátka.

Jsou na ně opět otvory v karoserii (na těch nešťastných sloupcích), ale zrcátka mají opět dost malé nožičky, takže třeba na seriózní lepení to není.

Nakonec se mi povedlo se trefit do 3 ze 4 otvorů (jen 1 se mi zalil), takže se mi to nějak povedlo přilepit. Ale nožičky na zrcátka by se hodila opravdu o maličko lepší – zkrátit se to dá vždycky, prodloužit už těžko.

Tím mám Liazku hotovou a jdu jí šoupnout do vitríny k ostatním modelům.

Trvalo mi přesně rok jí dokončit od chvíle, kdy jsem uveřejnil první část článku. To je docela smutná bilance 🙂

Ale nakonec musím uznat, že se povedla a že model jako takový nakonec vypadá dobře, na některých fotkách vypadá dokonce hodně dobře (tedy mnohem lépe než v reálu) 🙂

Za tu cenu by se dalo spekulovat, jestli by to nemělo být víc “tady to máš komplet” a míň “dodělej si jak chceš”, na druhou stranu to dodělání mě na těch modelech nakonec baví vždycky nejvíc.

Stavebnice, která má velký potenciál, ale troška tomu chybí. Velmi precizně provedené detaily, promyšlené nápady umožňující vytvořit opravdu pěkný model – jenže chybí zatím vysvětlení všech nápadů, takže člověk je snadno mine bez povšimnutí.

Navíc stavebnice trpí některými konstrukčními nedostatky, které alespoň pro nezasvěceného modeláře můžou utvořit past – viz malé úhly nástaveb nebo zvláštní ohyb rámu na čelech. Zároveň se některé nápady dle mého názoru moc nevyvedly (díry na zrcátka).

Pokud už je nyní přiložen ke stavebnicím i návod, lze však většinu mých výtek považovat za bezpředmětné a užívat si povedenou stavebnici, ze které vznikne za vyvinutí nějaké té snahy povedený model.

Na závěr srovnání s o generaci novější kolegyní – Tatrou 815-7 CAS 30.

Závidím stavebnici od Aleše Marboa to výborné vybavení střechy. Už jen ty bedny vypadají parádně.

Na druhou stranu Liazka tady z těch dvou vypadá určitě líbivější.

Tím je tedy další model dokončen, tento poputuje přímo do autobusové sbírky k hasičské Karose 🙂