Res & Nas: dvě generace nízkostěnů od MŽ

Dnešní článek představí něco, co jsem si přivezl domů z letošního, vzhledem k okolnostem nadmíru vydařeného TTvíkedu. Ke stálicím mezi vystavovateli tradičně patří firma Malá železnice z Valmezu. Ta zde prezentovala hned několik novinek.

Dnes se podíváme na jednu, která byla poněkud skrytá ve stínu stavebnice stavědla Praha-střed. Stavebnici stavědla (mimochodem velice vydařené) se budu věnovat v některém následujícím článku. Pro dnešek jsem ale sáhnul po druhé novince, kterou je vagon řady Nas. Konkrétně je to nízkostěnný čtyřnápravový vůz Nas 10. skupiny. Ten byl provozován zejména u ČSD, což je taky provozní provedení, ve kterém jsem se ho rozhodl zhotovit. Abych ale neošidil ani svojí novodobější část sbírky, vybral jsem si z o něco starší várky novinek také nízkostěnný vůz Res 54. skupiny. Tenhle článek tedy bude poněkud neobvykle pojat jako dvojstavba vozů, které se zdají být stejné, ovšem uvidíte, že těch rozdílů je tam nakonec mnohem víc než jenom logo dopravce.

Ještě se vrátím k samotné akci. TTvíkend (já tomu prostě říkám TTvíkend a nehodlám na tom nic měnit, ikdyž oficiální název doznal změny) je pro mě takový modelářský silvestr. Zkrátka něco, co představuje zlom mezi rokem uplynulým a rokem nadcházejícím. Sejdou se výrobci, modeláři, příznivci vláčkaření i prostí “mudlové” a všechno dohromady to vytvoří skvělou atmosféru, kterou jde zažít na málokteré akci. Já tu strávil dva dny a ikdyž jsem tu byl hlavně pracovně, vůbec jsem si tak nepřipadal. Všechno tak příjemně plyne, že si člověk ani neuvědomí kolik času tu strávil a najednou je neděle večer a musí se uklízet. Tahle akce si rozhodně zaslouží podporu a zájem lidí, protože to není žádné setkání pro pár šílenců uzavřených do izolované skupiny. Právě tady ukazuje železniční modelářství svojí lidskou tvář, není to určitě záležitost pár “magorů”, co si lepí vláčky protože nemají žádné kamarády 🙂   Je jedno jestli přijde člověk z ulice, který nikdy nic neslepil, jenom se chce podívat nebo profík, který každý týden chrlí nové modely a staví třeba i na kšeft nebo prostě jenom děda s vnoučkem, kterého je třeba na odpoledne nějak zabavit. Každý si tu najde svoje a všechno dohromady funguje úžasným způsobem.

Vzhledem k letošním jarním povodním byla akce dost ohrožená. Část programu, kterou zajišťovalo město Pečky byla skutečně odřeknuta a tak se letošní TTvíkend omezil pouze a jenom na železniční tématiku (obvykle bývá ještě ve městě pouť s doprovodným programem). Přestože se povodeň přímo dotkla lidí z řad vystavovatelů, ale hlavně pořadatelů, celá událost proběhla naprosto hladce, bez problémů, v úžasné náladě a s propracovaným programem. Za to jim určitě náleží poděkování. K vidění letos bylo v prostorách klubu SŽM Pečky, přilehlé továrně, vlečce a nádraží opravdu mnoho zajímavých věcí. V prostorách klubu to bylo mnoho kolejišť s různou tématikou v různých měřítkách a také v různém stupni rozpracování. Většina kolejišť ale byla prezentována v naprosto hotovém stavu  a obsluha k nim byla ochotná podat jakékoliv informace. Dál tu byla malá prodejnička, výstava TT modelů růzých raritních kousků od dnes už zaniklých výrobců… V továrních halách to byly kolejiště (včetně modulovek) od modelářů z celé republiky a prezentace různých výrobců, českých i zahraničních. To celé proloženo workshopy a atrakcemi pro děti, dobrou náladu podporovala živá hudba. Na dvoře továrny bylo umístěno občerstvení, stany s menší obdobou pražské burzy a dále improvizovaná polní dráha, na které se mohli zájemci povozit. Kuriozitou této drážky byla mašinka zhruba 4x menší než její strojvedoucí, přesto se fíra do její kabinky dokázal vměstnat a vytvářel tak potřebnou adhezní hmotnost 🙂  Na vlečce před továrnou bylo zájemcům nabízeno povození v ukázkově zrestaurovaném Hektorovi T435.003. Okouknout se daly i jiné historické lokomotivy a vedle toho po okolí jezdily zvláštní vlaky. Zkrátka nuda rozhodně nehrozí ani pro ty, kteří do železničního modelářství nijak zapálení nejsou. Skoro se až nedá vnímat, jaká nálada tu musela panovat ještě o pár hodin dřív, když jsme odjížděli, byly na spoustě “strategických” míst stále instalované pytle s pískem…

Poslední odstavec spojený s TTvíkendem je takovým mým možná si řeknete zbytečným zamyšlením. Na jaře totiž byla událost přejmenovaná na “Tillig víkend”, s tím že Tillig vždycky byl ve světě TT významným výrobcem, zásoboval akci workshopovými a limitovanými modely ze speciálních edic. Tillig ale přece vyrábí i H0 modely (ikdyž jich nabízí jenom pár a novinky byste těžko pohledali), takže název TTvíkend může být zavádějící. No co, řekl jsem si, na názvu přeci nesejde a pokud je Tillig tak dominantní, proč ne. Navíc odjakživa byly součástí TTvíkendu i kolejiště a výrobci ostatních měřítek (byť v menším zastoupení) a rozhodně to nebylo na škodu. Letošní uspořádání (a obzvlášť po té maškarádě s názvem) jsem ale opravdu nepobral. První překvapení bylo, že po mnohaleté tradici Tillig nakonec nenabídl žádný exkluzivní model. Navíc uspořádal svůj TTvíkend v Sebnitz ve stejný termín. Proč sakra? Vláčkařů sice není málo, ale zase nás není ani tak moc, aby tu mohly být stejné akce ve stejný čas a jejich účast zůstala nedotknutá. Pořád jsem ale nad Tilligem nelámal hůl. Jaký byl však výsledek? Na letošním prvním Tillig víkendu se Tillig nijak nepodílel. Žádný příležitostní model, žádný workshop, žádná významná prezentace. Jediné co tu Tilliga připomínalo byl jeden poutač u stropu a malý stolek, u kterého obchodní zástupce pro ČR nabízel set novinkových uhláků od Schirmera (+ pár starších Tillig novinek). Absolutně nechápu k čemu všemu byly ty šaškárny, když Tillig ve výsledku pro tuto akci neudělal vůbec nic. Neznám sice dokonale celé pozadí organizace, takže nedokážu vyloučit že se na tom Tillig nepodílí třeba finanční podporou, ovšem moje dojmy pramení z toho, co znám a toho samého dojmu může dojít i běžný modelář nebo účastník výstavy. Tillig zkrátka neudělal ani to základní co by mohl a tak se mi těžko doufá v to, že udělal alespoň něco, co však není nikde vidět. Pro mě tak TTvíkend zůstává i nadále TTvíkendem, protože do podoby, jakou má a na které už toho není moc co zásadního vylepšovat ho dotáhli modeláři a nadšenci. Jde z toho vyčíst, že Tilligovi na nás asi moc nezáleží, všechno jde ruku v ruce, rychlíkové vozy ČD mají v jeho podání stále nesmyslně hnědé střechy, chyby jsou i na jiných modelech, koordinace termínů akcí nulová… Pro mě už to dávno není ani ten dominantní výrobce TT (je tu nejeden minimálně rovnocenný soupeř) a tak nechápu, proč by měl být s víkendem nazdařbůh spojován.

Teď už ale opravdu ke stavebnicím. Malá železnice do toho letos opravdu šlápla (možná až dupla) a připravila hned několik různých novinkových vagonů. Pro mě jsou nejzajímavější nízkostěnné a z nich vycházející plošinové vozy. MŽ vpodstatě obsáhla všechny typy československé výroby co tu kdy jezdily, když si odmyslíte ty nejstarší řady Na. Každý si tak svůj nízkostěn určitě vybere. Já si vybral vůz Nas 10, což je nejstarší provedení v nabídce. Ten se vyznačuje “barokním” rámem a brzdařskou plošinkou na jednom konci. Postranice jsou z lisovaného plechu a jsou nižsší. Stavebnice odpovídá vozu ve stavu po vyrobení. Druhou hvězdou dnešního článku bude vagon Res 54. Ten je naopak záležitostí posledních pár let a není to původní výrobek. Skutečné vozy totiž vznikly modernizací vagonů Res 11. skupiny (ty taky MŽ vyrábí a představím ho jindy). Tahle modernizace má dost zajímavý příběh. ČD kdysi dávno začaly nadbytečné nízkostěnné vozy rekonstruovat na vagony Rils. Při modernizaci se použilo vozů Res s podvozky Y25, aby se nemusely zbytečně upgradovat starší vozy a tím celá akce nevyšla tak draho. Jenomže se později zjistilo, že těmito přestavbami se dráhám jaksi nedostává nízkostěnných vozů schopných mezinárodního provozu s potřebnými parametry a tak stejně nakonec nezbylo než modernizovat i ty staré zbývající nízkostěny. Na ně byly dosazeny nové podvozky, sajtny, čelnice, klanice… Vpodstatě vzniklo oklikou to, z čeho původně vycházel Rils. A právě takový modernizovaný nízkostěn nabízí stavebnice.

Aby v tom nebyl bordel, napřed budou seřazeny fotky a popis vozu Nas 10. Stavebnice je ve verzi základ, takže bez kol, spřáhel, jejich uchycení a obtisku. Rozhodl jsem se jí postavit víceméně tak jak je dodávaná, bez výrazných úprav. Stavebnice MŽ jinak celkem rozsáhle vylepšuji, tady ale není pro tuning až takový prostor, což vítám, je tu vidět snaha výrobce o zlepšení. Něco samozřejmě v modelu chybí, což je daň za laserovou technologii, ale drobnosti jako uvazovací oka a háky na bocích jsem nakonec oželel. Stavebnice je dodávaná v klasickém pytlíku.

Po vysypání objevíte tohle všechno. Díly vypálené laserem do několika tlouštěk plastu i kartonu…

…podvozky 26-2.8 taktéž laserované…

…díly na stavbu skříně vozu (kostra je plastová a ozdoby na ní z kartonu)…

…také papírový aršík s detaily. Na tyhle díly jsem se opravdu těšil. Můžete si všimnout dokonale provedených roštů plošinky, stupaček a super budou také řetězy mezi klanice.

Prohlídku dílů zakončíme sáčkem s výliskem nárazníků, závažím (3x stejný výsek 1mm plechu), šroubky na uchycení podvozků a mosaznými ložisky náprav.

Návod je zpracován klasicky. Pár much sice má (nekteré díly nejsou zakreslené), ale vagonek podle něj bez problému složíte. Kdo vagony do detailu zná, stejně návod ani nepoužije…

A po seznámení z obsahem jdeme skládat (to se nám to po ukecaném úvodu pěkně rozjelo, že? 🙂  ). Napřed jsem si vyřezal všechny velké díly. Nerozlišuju z jakého jsou materiálu, prostě co je velké nebo potřebné v téhle fázi stavby, to vyloupnu z aršíků.

A je tady první slepený celek. K základnímu rámu jsem přilepil bočnice, čelníky a také potom doprostřed imitaci konstrukce rámu s první vrstvou uložení podvozků.

Do rámu jsem vlepil závažíčka (vteřiňákem). Všechno ostatní lepím lepidlem na plastikové modely Agama, ale častěji perchlórem. Taky si můžete všimnout, že jsem oblepil boky další vrstvou plastu. Tyhle díly se nesmí otočit, neseděla by geometrie vozu. Na stranu s plošinkou přijde jedna čelnice ze dvou vrstev…

…a na druhou strany další čelnice, taky dvouvrstvá.  Pozor, nesmí se otočit, panty na ní naznačené musí koukat ven.

Zespodu to vypadá takhle.

A jdeme zdoboit. Na boky nejlíp perchlórem přilepíme naznačení bočnic a do vozu podlahu.

Není radno tohle podcenit. Já podlahu nepřilepil všude poctivě a při barvení se zvlnila. Mnohem snazší je to teď pořádně přilepit než to později opravovat…

Na jednom čele vznikne přesah, ale to není chyba.

Je to totiž příprava na uložení brzdařské plošinky, při jejíž stavbě si užijete jemnou práci a procvičíte trpělivost.

Díly jsem si vyskládal hezky na stůl a pak se dal do montování. Nic se nesmí otočit nebo zpřeházet, obzvlášť u malých dílků si na to dávejte pozor. Na dvouvrstvý základ se přilepí nosné profily a mechanismus ovládání ruční brzdy. Na to celé přijde ještě vnější nosník schůdků. Teď to necháme zaschnout a radši na to vůbec nebudeme sahat 🙂

Po poschnutí, když už nehrozí tvarová deformace, to přilepíme na připravené místo na voze. Sestava tam zapluje pěkně přesně. Následuje ozdobení schůdky a plošinkou. Lepeno pořád perchlórem, ten to všechno krásně spojí a neucpe díry v mřížkách.

Na čelnice taky přibyly kartónové doplňky. Jde o boční svislé olištování a krátké klanice. Na čelo s plošinkou přijdou lišty s madly, na to druhé bez nich. Teda jedna lišta má být taky s madlem a pod ním má být stupačka, ale to jsem při stavbě přehlídnul. V návodu jsou pro jistotu zakrelené všechny lišty bez madel.

Bystrý čtenář si také všimnul namontovaných klanic. Ty jsou dvojího typu – nesplést!! Liší se vykousnutím spodní části podle toho, jestli se lepí na kraj nebo na čelo vozu.

Papírové ozdoby. Já nakonec použil kotvičky z leptu. Podkladnice jsem taky nevyužil, budu instalovat nárazníky SDV a ty podkladnice obsahují vlastní. Konečně jsem přišel, na co jsou ty obdélníkové díly s dírkou uprostřed. Jsou to imitace upevňovacích desek šroubovky, ha! Takže podle předlohy vybereme správný díl a nalepíme na model (tady je to ten užší se svislou dírkou).

Plošinku jsem doplnil zábradlím a hřídelí ruční brzdy. Obojí jsem po přilepení napustil řídkým vteřiňákem pro zpevnění. Ruční brzda přijde vespodu nasunout na její mechanismus pod plošinkou.

Na bok přišly laserované přestavovače.

A už by jsme pomalu měli umisťovat podvozky. Aby to nebyla toková nuda, rozhodl jsem se laserované podvozky nahradit plastovými LPH. Ty se mi líbí víc a taky budu mít aspoň vozový park unifikovaný.

První jsem osadil zkušební podvozky kvůli zjištění správné výšky uložení. Ukázalo se, že úprava nebude naštěstí zase tak moc složitá.

Takhle elegantně to totiž po ní vypadá.

Postupoval jsem tak, že jsem si připravil následující dílky. Přiloženou matičku, podložku z tenkého plastu, a objímku matičky. Ta je ale zamýšlená původně jinam, takže musíme objímku ohlodat co nejvíc to jde. Je to snazší než to vypadá.

Potom vložíme objímku matičky do otvoru v rámu a do ní vsadíme i matku. Nakonec to celé uzavřeme tou čtvercovou podložkou. Celé se to musí poctivě zalepit.

Podvozky od MŽ jsem taky nepoužil proto, že nemají dořezané dírky na uchycení brzd a pižlat se mi to opravdu nechtělo.

Tohle je jiné kafe 🙂

A už to jezddííííí!

Podvozky jsou přichycené šroubkem ze stavebnice.

Utahovat se to moc nesmí, protože pak se podvozek nenatáčí. Lepší je po sestavení vagonku do matky kápnout barvu a pak podvozek našroubovat. Tak se spoj sám nepovolí, ikdyž není utažený.

Hrubá stavba je za námi a vagonek necháme chvilku odpočívat.

Usoudil jsem totiž, že je správná chvíle na sestavení druhého modelu. Povrchovka a ostatní dodělávky se pak sfouknou u obou jedním vrzem.

Postup bude víceméně stejný jako u prvního vozu. Všímejte si tedy hlavně fotek co kde je jak umístěno a podobně.

Barva papíru doplňků se tady liší, ale co do vlastností je materiál stejný. Doplňky jsou vesměs stejné. Součástí jsou tady opět vypálené řetězy mezi klanice, ale netěšte se na ně. Vozy Res 54 je nikdy neměly ve výbavě. Takže zbydou na jiný modýlek.

Tenhle vagon sice vypadá na první pohled stejně, staví se stejně, ale to je tak všechno. Tvar rámu je jiný, podvozky jsou jiné, bočnice, čelnice i klanice také.

Podvozky jsou tady Y25, tentokrát použiju laserované, protože za ně zatím není náhrada (brzy ale možná bude, nechte se překvapit). Alespoň odpadne laborování s uložením karoserie.

Vůz bude jednodušší o odpadnutí brzdařské plošinky, naopak víc ale bude dosazovacích detailů na bočnice. Celkově bych doporučil začátečníkům spíš předchozí variantu, tahle je lehce náročnější.

Základ je prakticky totožný, díly se jenom nepatrně liší tvarem. Co se ale týče lepení a postupu, není co měnit.

Ani zespoda se žádné překvapení nekoná.

Tady už ale vidíme první odlišnosti. Vynikne jinak tvarovaný rám a hlavně vyšší a jinak konstruované stěny nástavby. Vůz byl původně hodně podobný předchozí starší variantě, rekonstrukcí ale dostal tyhle atributy.

A už o poznání ozdobenější kastle. Na čela přišly drobné doplňky, stupačky, deska spřáhla (zde to druhé podlouhlé provedení).

A na boku se uvelebily panty postranic. Jejich lepení chce trpělivost, osazování zabere trochu času a mělo by být přesné. To se ostatně týká i čel a právě proto je vagonek složitější na montáž. Nemá to nic společného s přesností dílů stavebnice, pouze je tu prostě víc malých a jemných papírových dílků, které je potřeba přesně umístit. Panty jsem lepil Herkulesem.

Zespodu je vidět vylepený čelník stupačkami a deskou pod šroubovku. Uchycení čepu podvozku jsem navrstvil podle návodu. Udělal jsem tady ale drobnou chybku. Tedy není to přímo chyba jako zbytečné zesložitější stavby. Budu instalovat magnetické kinematiky SDV. Ty se ale nevejdou do připraveného výřezu (to ale platí i pro ostatní modely MŽ a kinematiky obecně), který je třeba upravit. Aby byla kinematika zapuštěná víc ve voze a nebyly nárazníky dál od sebe, je potřeba tak o milimetr ubrat přední části čepů podvozku. V téhle fázi už se to musí dělat frézou (nožem je to hodně nepohodlné), ale když na to nezapomenete jako já, upravíte si díly dokud je sestavený jenom holý nosný rám bez bočnic, podlahy a ozdob. Potom je to otázka skoro jednoho řezu a pár vteřin času.

Připravil jsem si haldu dílů. Z ní sestavím dva podvozky Y25, což se v tuhle chvíli může zdát silně nepravděpodobné 🙂   A to ještě na fotce nejsou papírové dílky a ložiska….

Napřed jsem vagonek posadil jenom na holé kostry podvozků, abych si ověřil že je všechno správně.

Test dopadl dobře. Uložení podvozků je tu (vlastně u všech posledních stavebnic podvozkových vagonů MŽ) vyřešeno docela zajímavě. Napřed se do vozu otočením o 90° upevní čep, na něj se nasune podvozek a k čepu se přitáhne šroubkem. Matka je zalepená v čepu.

Šroub sice dole trčí, ale vidět to není a v provozu by to taky neplechu dělat nemělo.

Na čelo jsem doplnil ohýbané madlo pro posunovače. To je z laserovaného dílu, napuštěné vteřiňákem po natvarování. Celkově jsem vagon dokončil co do vybavení detaily. Klanice tady byly pravou lahůdkou. Lepí se totiž ze dvou dílů, které jsou dost malé. Navíc i slepená klanice je poměrně choulostivá a prvním nešikovným pohybem jí poškodíte. Takže na to pozor.

Na boky jsem taky na spodní stranu podle fotek vyrobil schránky na dokumenty. Ve stavebnici jsou jenom mřížky, ale podle skutečnosti mají viset na kouscích plechu pod rámem. Tak jsem to ze zbytků nějak naznačil. Chce to vychytat podle podmínek na kolejišti, aby mřížka nebránila natáčení podvozků. Stejně umístěná by měla být i na voze Nas 10, takže tam jsem provedl to samé. Přibyly taky kotvičky z leptu a kola ruční brzdy zrovna tak.

No, nevypadá to špatně 🙂 U kol ruční brzdy jsem ale narazil na chybu ve stavebnici. Pokud vůz složíte podle návodu, vyjde vám držák koleček pokaždé na jiném konci vozu. Takže jeden držáček musíte uříznout kolo přilepit naslepo.

Čelo je pěkně členité a detailní.

Tady vidíte systém uchycení podvozků. Do otvoru ve voze se cvakne čep a na něj našroubujete podvozek.

A pomalu se nám schází cesty obou rozpracovaných vagonků. Na čela jsem dolepil nárazníky SDV, i sem jsem dodělal kotvičky a schránky na dokumenty.

I tady ale byla potíž s koly ruční brzdy. Respektive podle stavebnice by tam měla být. Ale viděli jste nekdy kola ruční brzdy na vagonu, který má ruční brzdu vyvedenou na plošinku? Je to samozřejmě nesmysl. Takže jsem výstupky pro brzdu odřezal (jaká škoda, tady zrovna byly správně 🙂  ).

Ořezání není moc náročné a každý to určitě zvládne. Zase platí, že by bylo mnohem snazší to udělat ještě před přilepení kartonových ozdob na vagon, ale dřív mi to zkrátka nedošlo…

Jinak už je i tady připreveno vše na nástřik. Řetězy jsem na klanice zatím nedával, bránily by  mi v patinování podlahy.

Na vůz Res jsem dolepil brzdové přestavovače. Ve stavebnici byly ale docela velké, tak jsem sáhnul po těch, co byly navíc ve stavebnici Nas, tam byly rozměrově hezčí. Na Resu jsou ale přestavovače pouze dvoupáčkové, takže jsem jednu destičku odstřihl. Dál je tu opět jedna závažnější chyba stavebnice. Když porovnáte vagon s fotkami předlohy, zjistíte, že dvojice klanic  ve středu vozu mají být blíž sobě něž ostatní. Ve stavebnici je ale rozestup mnohem větší. Špatně nalepené klanice jsem tedy odlepil a přilepil po úpravě uložení o prolis na bočnici blíž středu, tak, jak to má být. Místa po původních pozicích klanic dokonale zamaskovat nejde, ale bude to rozhodně míň do očí bijící než špatné rozestupy klanic.

Takže snad všechny chyby opraveny a hurá do barvy.

Použil jsem základovku ve spreji, rovnou v červenohnědém odstínu, abych nemusel dávat později silnou krycí vrstvu finální barvy.

Nas potkalo to samé.

Řetězy v aršíku jsem trochu osvobodil od okolí a nastříkal taky sprejem. Následovala vrstva klasické červenohnědé Agamy.

Dobarvil jsem detaily modelu. Chce to nastudovat skutečné fotky vozů, zatímco dřív se nárazníky poctivě natíraly na černo, dnes už je to všechno po celoplošném ponoření do kýble s hnědou…

Podvozky jsem nastříkal černě a potom na těch novějších barevně vyznačil typ ložisek.

Následovala vrstva lasklého laku a obtisky. Ty jsou u MŽ tradičně k dokoupení zvlášť.

Aršík obsahuje všechny důležité nápisy, je na výběr z verzí ČD nebo ČD cargo a několika čísel vozu.

Nanášení proběhlo v pohodě. Všechno krásně přilne, nic se netrhá…  Rozmístění popisků jsem dělal trochu podle přiloženého schématu a trochu podle fotek, abych zachytil běžný stav.

Jediné, co se dá obtiskům vytknout je použití špatného fontu písma, ale v TT to je detail.

Já zvolil verzi ČDC. Loga ČD už jsou opravená a většinou správně veliká, takže použití nic nebrání.

A patina. Použity byly patinátory Agama. Na podlahu jsem použil prach v intenzivní vrstvě. Po přelakování znova, aby byl opravdu výrazný. Pěkně to imituje zašlé dřevo na podlaze.

Vynechané části nad podvozky nejsou chyba, ve skutečnosti je v tomhle místě plát plechu nad otočným čepem.

Bočnice a vůbec celý vnějšek jsem poprášil lehce rzí.  Vozy jsou relativně nové, takže žádné rozsáhlé poškození tu nemá smysl.

To by bylo, a teď zase trochu péče dostane Nas. Po ušpinění podlahy přišly dosadit řetězy. Přilepil jsem je vteřiňákem.

Jsou fakt pěkné, to se musí uznat. Následoval matný lak a opět trocha patinátorů a opětovné zvýraznění dřevěných částí podlahy. Vpodstatě to samé jako před chvílí.

Do hotových vagonků jsem umístil připravené kinematiky SDV. Kinematikám se musí trochu strhnout rohy kvůli prostoru pro okolky dvojkolí, jinak je ale provoz spolehlivý. Kinematika vyhovuje šířkou výkyvu i pro takto dlouhý vůz.

Takhle je to všechno krásně čistě vyřešené.

U vozu Nas je potřeba ještě jedna dodatečná úprava. Na straně brzdařské plošinky totiž překáží pohybu kinematiky mechanismus brzdy. Ten tedy musíme odstřihnout podle potřeby.

Mě to vyšlo takhle.

A po patinování a úplně posledním zalakování tu máme hotový vagonek.

Myslím, že výsledek je super a vagonky zase přiblíží každý vlak do reálnější podoby. Ono je to ve výsledku docela znát, když máte sestavenou soupravu jenom z přetištěných vozů německých modelů a nebo si vyhrajete se stavbou modelů ze stavebnic, které odpovídají našim skutečným vagonům.

Proto jsem za každou takovou stavebnici moc rád. To, že se musím třeba vypořádat s nějakými chybami mě zase tak moc nevadí, pokud jsou to detaily. O všech chybách, co tyhle dvě stavebnice obsahují jsem firmu MŽ informoval, podle vyjádření výrobce by měly být podchyceny a v dalších stavebnicích už se nebudou opakovat. Můžete tak dát vědět do komentářů jestli už máte nově zakoupené stavebnice opravené, případně další postřehy. MŽ rozhodně mrtvého brouka nedělá a pokud budou připomínky podložené, mohli by jsme se dočkat opravdu špičkových stavebnic.

Takže hotovo. Někteří z vás si možná ani na této poslední fotce nevšimnou, že se v článku jednalo o dva různé vagonky 🙂  Bohužel to asi líp popsat nedovedu.  Na závěr bych ještě chtěl zmínit dvě věci. Tou první je skutečnost, že pokud jste si mysleli, že na vagonech budete vozit kontejnery, tak nebudete 🙂  Na vozy se totž nevejdou. Respektive na Nas velice těsně a na Res vůbec. Nevím proč a jak je to možné, lepil jsem poctivě a opatrně a přesto se naložit nedá žádný z továrních kontejnerů, ani laserovaných od MŽ. Vozit se dá ale spousta jiných věcí, takže nevěště hlavu. Další postřeh se týká toho, že pár dní po dokončení stavby se mi oba vozy prohnuly břichem k zemi. Sice ne o moc, ale ačkoliv se to nezdá, docela slušně to zahýbá s výškou nárazníků a spřáhel. Naštěstí šly vozy násilně srovnat a od té doby drží. Takže uvidíme jak dlouho tak vydrží, snad už napořád.

Nic z toho co jsem napsal mi ale nebrání v tom, abych vám vozy s čistým svědomím doporučil. Stavebnice jsou to celkově vydařené a hlavně zobrazují vagony, které napsaly kus historie našich drah. Koupí jakékoliv varianty nízkostěnu neuděláte chybu. Jen musíte zohlednit použití modelu vůči epoše. Zatímco Nas/Res 10 jezdil takřka výhradně pouze u ČSD, Nas/Res 11 se dožil i současnosti a dal vzniknout i vozu Res 54, který naopak nezažil ČSD. Dále jsou tu varianty  Sgs a Slps, což jsou opět vozy masově jezdící jenom u ČD a nástupců. Souprava vhodně namixovaná z těchto modelů ale bude vždycky vypadat určitě dobře.