Přestavba dvou Zetek

Jedním z opravdu posledních BTTB vozů, co mám v plánu v blízké budoucnosti předělat, budou dvě Zetky. Jedna byla Tillig ze start setu – kovová dvojkolí v kovu, kinematiky, a druhá byla BTTB. Na internetu mě upoutaly fotky Zetek s brzdařskou budkou, a tak jsem se rozhodl BTTB Zetku rozřezat a “obudkovat”.

Pro rozlišení při stavbě: budoucí verze bez budky = Tillig, verze s budkou = BTTB. Nejlepší foto jsem našel (kolegové poradili) na vlaky.net (zde). Měl jsem doma dva odlitky skříňě navíc, a tak je použiju. Jako první jsem do Tilligu vlepil závaží. Tři matky mi přišly tak akorát stejně těžké, jako původní závaží, všechno nalepené na oboustrannou pásku a zakápnute lepidlem. Tím jsem zatím Tillig odložil a bude čekat.

Teď přišel na řadu BTTB. Do kastle jsem vlepil původní závaží ze starého vagónu (zde je potřeba, bude tvořit jakousi výztuhu podvozku. Vzal jsem podvozek, odstranil pružinky na uchycení spřáhla a rozřezal za brzdami vejpůl. Závaži přijde při barvení natřít černou, aby to případně nesvítilo, pokud by měl někdo náladu lézt mezi dvojkolí 🙂 Zároveň jsem u prodlouženého čela odřezal šachtu na spřáhlo, na její místo přijde kinematika. Frézou odstraním šachtu i na druhé straně z důvodu umístění kinematiky. Na neřeznaou stranu se opět vejde bez problémů Peho 101, na prodlouženou část by se konečně mohla vejít vnější kinematika DK-model, tak snad se podaří. Místo Peho by šla použít i kinematika DK-model vnitřní, ale po několika zkušenostech (mimo jiné s umísťováním do Rajky) jsem se rozhodl jejich používání prozatím omezit, broušení otvoru pro trn kinematiky v podvozku není až tak náročné, ale výrazně se tím sníží pevnost podvozku, a tak při mojí “šikovnosti” hrozilo rozlomení podvozku před přilepením ke skříni. Vnější kinematiky zas až tak moc vidět nejsou a bude to jistější.

Čelo jsem nalepil o kus dál, odhadem tolik, aby to bylo akorát 🙂 Na fotce se ukázal křivý jeden nárazník, po bližším zkoumání jsem zjistil, že byl dolepovaný. A tak jsem ho násilím odlepil a přilepil rovně. Není se potřeba bát zbytků lepidla, všechno přijde přebarvit. Jelikož oba okraje čela držely v tuto chvíli jen přes tenký proužek plastu nad původním uchycením spřáhla, bylo potřeba postupovat opatrně, abych obě půlky nerozlomil. Proto jsem se rozhodl čelo napevno přilepit ke skříni a oddělit ho tak od zbývajícího podvozku. Snad to neudělá problém při instalaci kinematiky. Jelikož po původním uchycení byla v horní části čela díra po pružince, nalepil jsem na horní stranu kancelářský papír. Na něj přijdou ještě další vrstvou A4ek naznačit tři prkna jako podlaha. Vlnitost papíru zatím není na škodu, dřeva taky nejsou úplně rovná 🙂

Původně jsem chtěl udělat budku z plastových destiček doma, ale nakonec jsem se rozhodl si práci ulehčit a koupit na burze od DK-modelu leptanou brzdařskou budku.

S lepty se zatím moc nekamarádím, a tak jsem se chvíli pral s pájením budky a zbytek dolepil vteřiňákem. Sestavení budky je jednoduché a návod kvalitní, takže tuhle část trochu urychlím. Ve střeše jsem vybrousil přesahující část, aby budka byla připlácnutá na čelo skříně a zalepil vteřinovým lepidlem. Poté jsem dolepil schody k budce (jsou trošku delší, ale nevadí). Už jsem byl trochu nervózní tak jsem to chtěl mít za sebou. Na budku ještě přijde dodělat výklenek pro kolo ruční brzdy, který se mi spájet nepovedlo a nakoec jsem ho ztratil neznámo kde pod stolem. Ještě si rozmyslím, zda budu dodělávat zábradlí, už takle to byla titěrná práce. Na ježdění to stačí 🙂 Jako poslední dílek jsem ze zbytku leptu dolepil “tyč” ruční brzdy z budky do podovzku.

Původně jsem už chtěl jít stříkat, ale nakonec, jednoho dlouhého večera, jsem ještě doplnil zábradlí ze zbytku drátu. Otvor pro původní spřáhlo jsem zalepil kouskem plechu z leptového aršíku. Pro dodělání výstupku v budce jsem použil papír napuštěný vteřiňákem, ale nakonec jsem na “šroťáku” našel dva odřezky ze stavebnic ideálního tvaru, tak jsem papírový doplňek odlepil a přilepil místo toho díly z plastu. Vzniklou mezírku jsem se snažil zatmelit vteřiňákem, ale fotka to opět trochu zhoršuje. Navíc je v tuhle chvíli vagón v lesku, což mu přidává na “marcipánovém” vzhledu.

Z dalších zbytků jsem udělal schůdky (jedny schůdky z cisteren Ra, přeříznuté napůl).

Tím jsem dokončil všechno, co jsem chtěl, a putil se do nástřiku. Obojí jsem omyl v jarové vodě (hlavně budku, na kterou jsem používal pájecí kyselinu). Leptaná budka by asi chtěla vzít nejdříve surfacerem, ale vůbec jsem neměl náladu tím zasmradit celý byt a ještě se toho nafetovat, a tak jsem metodou hokus pokus stříkal rovnou akrylovou červenohnědou. Naštěstí se katastrofa nekonala a barva drží dobře.

Vůz bez budky byl v barvě hnědého plastu, a tak jsem ho stříkl jen pár silnějšími vrstvami. Tím zůstal v rozích prosvítat plast a ušetřím tím patlání olejovkami do spár. Bude opotřebovanější. Vůz s budkou jsem stříkl pečlivě, víc tenkých vrstev, aby barva dobře kryla.

Střechu jsem vzal jakousi šedou, přesný odstín nevím, prostě tak nějak od oka akorát 🙂 Jediná věc, kterou jsem maskoval, byla budka a schody, aby se na ně moc nenaprášilo. Potom stříkám kolmo shora a se zafoukáním nemám problém, chce to správný úhel. Černou jsem štětcem natřel stupačky do nákladového prostoru a čelo pod budkou vč. schůdků. Pouze podlaha zůstala červenohnědá. Po zaschnutí jsem oba vozy vzal lesklým Sidoluxem jako vrstvu pod obtisky (jako vždy).

Zkušebně jsem posadil skříně na podvozky, jelikož předpokládám jízdu jako “pevná souprava”, mezi Zetkami použiju pevné spřáhlo Peho, vzdálenost jako vždy super.

A jeden celkový pohled, už se to rýsuje 🙂

Mezitím se mi povedlo sehnat ještě jednu Zetku, měla by dorazit příští týden. Abych se potom nemusel zdržovat, stříkl jsem jednu skříň, co jsem měl doma. Pak jí jen “prohodím” s tou, co mi dorazí. Chce to víc tenkých vrstev, aby se překryly všechny barevné rozdíly (nápisy atd), ale podařilo se. Střechu jsem nechal v původní barvě, nebylo třeba jí stříkat. Operace na cca 15 minut (s čekáním na schnutí barvy celkem cca 30 minut, představa, že bych čekal dva dny na zaschnutí syntetiky mi ježí chlupy na zádech, v tomhle opravdu akryly vedou).

Obtisky jsem (nakonec stejně jako u Gbgs) použil z vozu Za od Detailu (Zetky byly u Parostroje vyprodané). Vynechal jsem jen označení řady vozu, opět platí, že je to na ježdění a ne do vitríny. Nepovedlo se mi z obtisků, co jsem měl doma, najít slušné písmeno “Z”, které by mi vyhovovalo. Ten RIV je tam asi navíc, ale teď už se s tím nic dělat nedá, jako jediný mám asi Zetky vyhovující mezinárodním předpisům 😀

Následující dvě fotky jsou pro ilustraci, představují už hotový “Tillig”.

Na dveře a na pravou část boku jsem rozstříhal opět drobné popisky o zasahování klapek do profilu 🙂 Nikdo to číst nebude (a kdyby chtěl, tak ho odeženu). Nakonec jsem plech se schránkou na dokumenty vzal černou, dodá to modelu vzhledově hodně na detailnosti a rozbije to jednobarevný bok.

Po zaschnutí obtisků opět nástřik další vrstvou lesklého laku a patina střech. Tentokrát jsem použil sienu přírodní (olejovka), nanesl a po pár minutách rozetřel ve směru stékání vody.

Každý jsem udělal trochu jinak, nechci mít všechny stejné. Tohle je jediná chvíle, kdy se všechny tři potkaly ve výrobě 🙂

Bohužel jsem omylem popatlal jednu střechu svými nenechavými prsty a tak jsem se to snažil zachránit vetřením pigmentu světlá rez od Agamy. Světlá rez je v tomto případě spíš červená, ale dá se to přežít.

No a jelikož jsem byl s výsledkem vcelku spokojený, vzal jsem všechno několika vrstvami matného laku z lihové řady Agama. Jenže trochu problém, pořád to bylo takové pololesklé, a tak jsem po několika měsících vyndal matný lak syntetiku a stříkl to ještě jím. Ten pololesk jsem přisoudil tomu, že jsem stříkal mat přímo na lesk, kdežto jindy jsem mezi tím ještě poprašoval matnou rzí, která ten lesklý efekt trochu utlumila a matný lak si s tím už poradil.

Vozy jsou slepené, nastříkané, a tak jsem mohl začít s vestavbou kinematiky DK-model. Oboustrannou páskou jsem si jí nanečisto nalepil a podle výšky zalepil držák šachty. Do ní přijde spřáhlo Tillig, které tam zůstane asi napořád, kinematika je přeci jen trochu “křehká”.

Kinematiku jsem natřel černou. Opatrně, aby se nezalepily pohyblivé části.

Ještě pohled na výsledek, a tím je přestavba hotová 🙂

Bylo to jednodušší, než to vypadá.