Pojezd pro M152 / 810 od KuBera – první dojmy

Hned na začátku chci všechny ujistit, že jsem si pojezd koupil za vlastní peníze a s účelem ho vsadit do motoráčku a ne ho nějak podrobně zkoumat. Ale když už mi dorazil, byl jsem příjemně překvapen, a tak jsem se rozhodl o dojmy podělit.

Zatím nemám možnost porovnat ho s výrobky pánů Vilingera a Pletichy, proto nečekejte nějaké objektivní hodnocení. Od p. Vilingera jsem zatím viděl jen fotky pojezdu, a ty (ať je pojezd jak chce čistě, dobře, či špatně sletovaný) neříkají nic o jízdních vlastnostech, které jsou podstatné. Do budoucna bych chtěl vyzkoušet více variant, abych měl porovnání.

Pojezd jsem si objednal cca v půlce března, dorazil tento týden. Ale jak pořád říkám, železniční modelářství není koníček na dva dny, takže jsem si během té doby našel jinou práci. Dodací lhůty mě nějak nepálí. Pojezd přišel v krabičce obalený molitanem. To celé zabalené v tunách papíru a v pevné krabici. Překvapilo mě, že poštovné vyšlo pana Kubíčka na víc, než si započítal do dobírky. Příjemně mě to potěšilo, i když to je detail.

Jelikož už jsem pár pojezdů od KuBera viděl (alespoň na fotkách) a četl rozporuplné reakce, trošku s obavami jsem jeden kus objednal na vyzkoušení. Jeden pojezd od KuBera k vidění např. u Houmra. A tak jsem čekal něco podobného. Po vybalení na mě však vykoukl pojezd naprosto odlišné konstrukce. A překvapení to bylo příjemné.

První věc, která mě zaujala byla, že rám pojezdu je z leptu. V něm jsou vyleptané otvory na dvojkolí a osy ozubených kol. Když to vezmu pěkně odshora, motor je “obyčejný” třípólový. Je přiletován k rámu. Motor však zabírá už od nízkého napětí a spolu s lehkými převody rozpohybuje pojezd opravdu téměř plynule. Na obou stranách motoru jsou šneky vedoucí dále do “převodovky”. Zde by mohl někdo namítnout absenci setrvačníku, který zde opravdu není a kvůli koncepci pojezdu by se nevešel. Sběr proudu je proveden na jedné straně přes celou kostru rámu, na druhé straně plíšky přiletovanými na kuprexitovou destičku a odtud k motoru. Osvětlení zatím instalovat nehodlám, proto mi vedení proudu celým rámem nevadí. Naopak ho hodnotím pozitivně pro kvalitu sběru proudu. Dvojkolí mají na první pohled správný průměr kol i rozvor na 810ku (to se dalo čekat 😀 ), víc to měřit nebudu. Celkově je pojezd pěkně proletovaný (nikde není zbytečně moc cínu).

Uvnitř rámu se schovávají celkem 4 ozubená kola na každé straně. Vše je provedeno z mosazi. Pohon náprav není (jak je to běžné) proveden hřídelí z jedné nápravy na druhou. Z každé strany motoru vede samostatná převodovka na každou nápravu. Nejsem tak zkušený, abych mohl provnat výhody a nevýhody tohoto řešení, ať si každý udělá obrázek sám. Ze začátku mě trochu vyděsilo, že ozubená kola budou drhnout o boky vnitřních výztuh rámu, ale vše by mělo zajetím “sednout”. Páte ozubené kolo je přímo na ose nápravy. Na spodní straně je vyleptaný popis řady, pro kterou je pojezd určen 🙂 Obě nápravy jsou nyní napevno v rámu, žádná z nich tedy není výkyvná. Na zkušebním okruhu s tím i přes větší rozvor problémy nemám. Konec konců to není jediný pojezd s pevným uložením náprav a nikdo si zatím nijak výrazně nestěžoval 🙂

Na koncích rámu jsou vyleptané otvory pro případné uchycení. Zatím nevím, jak budu řešit uchycení ke zbytku podvozku.

Někomu by možná mohlo vadit, že motor zasahuje v motoráčku až do prostoru oken. Díky plochému uložení je téměř od okna k oknu. Mě to vadit nebude, proto to neřeším. Uvídíme, jak se podaří ho v budoucnu usadit do plastového rámu. Důležitější je pro mě jízda, tak snad bude v pohodě.

A jak to jezdí? Při prvním posazení na koleje pojezd poskakoval jako splašená koza. Nechal jsem ho pár (zatím 5) hodin jezdit dokola po provizorním okruhu a jízdní vlastnosti se zajetím výrazně zlepšily. Mezi tím jsem do převodů nakapal pár kapek oleje do modelových převodů, který mám od Agamy. Jízda na jednu stranu je zatím trochu hlučnější a trhavá. Bude potřeba ještě chvíli zajiždět, snad už to pak bude v pohodě. Díky zpřevodování do pomala má pojezd přiměřenou rychlost.

Po dlouhé době jsem se dostal k tomu, abych zdokumentoval instalaci do samotného motorového vozu. Použil jsem původní části rámu ze stavebnice (jen cca 3mm dlouhá čela), do kterých jsem vyřezal otvor pro zapadnutí pojezdu a čela jsem zalepil k pojezdu napevno. Masky podvozků jsem použil původní, ideální je brousit plastový rám právě podle toho, jak sedí masky. Důležité je, aby kola nedrhla o masky.

Mezi jednotlivá čela rámu jsem vlepil z obou stran plastové destičky a na ně uchytil “ty krabice” (nevím, jakou přesně plní funkci) pod rámem 🙂 Do nich jsem vložil pár plátků olova pro zatížení, každý gram dobrý.

Celý pojezd jsem natřel na černo a jaksi taksi nainstaloval drátky pro uchycení spřáhel. Příště už budu používat něco se šachtou od Peha.

Až pak jsem nalepil krycí plechy. Pohled na druhou stranu pojezdu. Z vnitřní strany jsem ještě nově vytvořený “rám” obložil olovem, aby měl motorá lepší jízdní vlastnosti a něco za sebou případně utáhl.

Ani při pohledu z boku to není tak hrozné. Bál jsem se, že to bude působit rušivě.

Stavbě samotného motoráku se budu věnovat zase někdy jindy. Důležité je, že se povedlo pojezd dobře napasovat, i když to z fotek možná moc dobře poznat není. Samotnou stavbu bohužel zdokumentovanou nemám. Chvílemi to byla docela piplačka, strávil jsem tím jeden dlouhý večer, ale nakonec se podařilo, takže jsem byl rád. Rád se tomu ovšem v budoucnu vyhnu 🙂

Pár slov na závěr… Jak už jsem řekl, pojezd mě překvapil svou odlišnou konstrukcí. Pozitivně bych zhodnotil způsob sběru proudu z dvojkolí a dobré zpřevodování. Jako mínus může někdo brát absenci setrvačníku a vysoko posazený motor zasahující do prostoru pro cestující. Pro mě to jsou zatím věci, které mi nevadí. Pojezd už se docela zajel a zabírá už od velmi nízkého napětí. Za těch 800 Kč (+100 pošta) to rozhodně nejsou vyhozené peníze. Příště zkusím opět jiného výrobce, abych měl také možnost srovnání.