Stavba vozů Tcms podruhé a jinak

Vůz Tcms už jsem téměř před rokem stavěl. Úplnou náhodou jsem tehdy získal dva výlisky střech pro přestavbu. Druhý z nich jsem se rozhodl nechat někde odlít, protože výskyt výlisků je sporadický a spíše náhodný. A zahodit možnost, aby se kdy dal ještě postavit podobný vůz od nuly by byla škoda.Původní článek si můžete přečíst ve starších příspěvcích, přesněji zde. Odlitky jsou tedy na světě. Jsou odlité do epoxidu (při dnešní kvalitě odlitků už to není problém) a jejich opracování bude spočívat jen v zabroušení skrytých nálitků. Budu stavět tři vozy najednou, ať je to na hezký malý manipulák za Kocoura 742 🙂

Jsou opravdu k nerozeznání od originálu, i čelní můstky jsou naprosto ostré.

Tentokrát jsem se rozhodl pro výrobu trochu jinou cestou, i když samozřejmě nějaké extra změny to být ani nemůžou. Tou nejzásadnější změnou je ušetření práce díky vozům Tillig ze Start setu. Kinematiky a kovová kola jsou už v ceně.

Žebřík bude z leptu od DK-modelu a zábradlí na čelech střech bude naohýbané z drátu. Oba tyto detaily by měly přispět k modelovějšímu vzhledu. Malé díly (žebříky a zábradlí) se totiž odlít nepovedlo.

A takto vypadají po zakoupení samolepky v provedení Utz / Tcms ČSD od p. Slowiaczeka 🙂 Zkusím z nich vyřezat verzi ČD, nápisy budou k vidění jindy 🙂

První prací je začištění střech tak, aby se daly vsadit do vagónů. Postačí odlamovací nožík a chvilka krouhání.

Poučen z minula jsem neřezal celý roh, jen jsem zarovnal čelní hranu zevnitř do roviny.

Zkušebně jsem nasadil střechy. Trochu jsem se bál, aby se kvůli smršťování formy při odlévání střechy rozměrově nelišily, ale tři náhodně vybrané odlitky mě rychle vyvedly z omylu. Vše pasuje dokonale.

Všechny tři vozy zaklopené.

Po ověření, že to vůbec půjde, přijde na řadu rozebrání vagónů. Je to snadné. Nejdříve vyndat dvojkolí, potom kinematiky (ty jdou trochu špatně, chce to sílu ale přitom nic neulomit), vyhnout plíšky podlahy pod kinematikami a pak už jen zbytek vagónu “rozsypat” na korbu, závaží, podlahu a podvozek. Závaží můžu opět vyjmout, bude se hodit jinde.

Tři malé vagóny a taková hromada harampádí. Hlavně teď něco neztratit 🙂

Dvojkolí stříknutá černě.

Podvozky černě a dva z nich ještě rezavě.

Uřezané kulaté nárazníky.

A dolepené hranaté, takové jako tam mají v páté epoše být.

Vymaskovaná čela.

A stříknutá červenohnědou (tedy tou, která bude i na skříni).

Původní plán byl osadit Tillig spřáhla jen na kraj soupravy. Mezi jednu dvojici dát zacvakávací spřáhla Peho (někde je použít musím když už jsem si je koupil) a mezi druhou dvojici pevnou spojku DK-model.

Kinematiky jsem nacvakl zpátky, dvojkolí vyčistil a vsadil. A šel zkoušet. Jenže jsem opravdu nepočítal s tím, že nové nárazníky jsou “o chlup” delší než ty původní.

Spojení “nárazník na nárazník” esteticky dokonalé, ovšem v R310 je to funkční “jak kdy”.

Testy ukázaly, že se na to opravdu spolehnout nedá. Spojka DK-model se mi nepovedla ani spojit bez lámání nárazníků.

Vypadá to ale efektně.

Zkusil jsem spojení skrz spřáhla Tillig, které mají přeci jen o nějakou tu desetinku větší vůli. Tam bylo vše v pohodě.

Mezera se o něco zvětšila a vozy už se dokonce i samy spřahují.

Nakonec jsem našel takové dvě kombinace spřažení, které dovolily přeci jen mezi vozy dát zacvakávací Peho spřáhlo.

Střechu a skříň jsem slepil k sobě. Původní závaží je moc malé a vůz je proto “pod normou” hmotnosti. Místo původního kousku jsem na podlahu nákladového prostoru nalepil čtyři matky, vůz má nyní 22 gramů, tedy ideální hmotnost dle normy. Tentokrát jsem chtěl trochu vylepšit šikmý okraj střechy přesahující do bočnic. Z pásku Evergreen 0.25 x 0.5 jsem naporcoval kousky, které jsem užší stranou přilepil vteřiňákem ke skříni.

Vzniklý prostor jsem vykápnul vteřiňákem a přestříkl aktivátorem.

Na bocích jsem trochu odbrousil mřížku na dokumenty.

Místo ní jsem nalepil lepší – leptanou od Hekttora.

Z profilu “U” Evergreen 1.5 mm jsem naporcoval trámky vystupující z rámu.

Na ty přijdou leptané kotvičky.

Nastříhaný žebřík DK-model velikost TT na míru, z jednoho žebříku se dají nastříhat obyčejnými nůžkami čtyři kusy.

Přilepeno vteřiňákem.

Přestříknuto všechno Surfacerem 1000.

Hrany střechy jsem ještě přetmelil, přebrousil, přetmelil, přebrousil, přestříknul Surfacerem, přebrousil, přestříknul Surfacerem, přebrousil jemným smirkem, přestříknul Surfacerem a bylo hotovo 🙂 Pro zvýraznění nové spáry mezi střechou a bokem jsem párkrát přejel žiletkovou pilkou.

Na všech rozích jsou madla. Podle fotek jsou tato madla přivařená ke skříni z boku, takže teď přišla ta správná chvíle na vytvarování z 0.3 mm struny a přilepení.

Z drátu 0.4 mm jsem natvaroval zábradlí na střechu.

Příčku jsem vlepil vteřiňákem.

Ještě vše přestříknout lehce Surfacerem, aby se chytil i na nová madla, a může se jít na nástřik. Červenohnědá Agama 22L.

Kotvičky natřené žlutě.

Sestavený vůz.

Všechny tři vozy.

Obtisky opět jako velká improvizace. Ve výsledku si říkám, zda nebylo jednodušší udělat to jednodušeji. Váhová tabulka, číslo a řada ze samolepek od p. Slowiaczeka. Doplňkové údaje o objemu, délce přes nárazníky atd jsou ze sady Gags od Detailu. Zbytek (31 RIV, 54 ČD a logo ČD) ze sady Faccs od Detailu.

Tento “návod k použití” je ze zbytků obtisku na Falls. Měl by být na bílém podkladu, což není 🙂 Nápis v prostředním poli je opět ze sady na Faccs.

Protože návodů nebylo na tři vozy dost, další jsem využil ze sady na Hadgs od Detailu. Vpodstatě jsem jen chtěl zaplnit volné pole, aby nebylo prázdné, když tam má být návod.

Už nezbylo na návody na čela vozu, což ovšem nebude moc vadit. Výsledná podoba je tedy tato.

Po přestřiku dvěma vrstvami sidoluxu už je to lepší a samolepky tolik nekřičí.

A patinu jsem provedl jen pistolí Bílou a Rzí.

A na závěr přestřik matným lakem.

Snahou bylo hlavně vytvořit soupravu, ve které nebudou dva vozy stejné.

Plnohodnotný vůz to nebude nikdy, na to je prostě vůz Es konstrukčně trochu jinak řešený, ale do provozu to budou pěkné kousky.

A hlavně je mám po třičtvrtě roce hotové 🙂