Služební vůz ČD Daa-k ze stavebnice LPH

Na každý pořádný “manipulák” patří i dnes služební vozy staré už dobrých 60 let. Protože nákladní doprava na většině kolejišť svým rozsahem připomíná právě manipulační vlaky, nesmí “služebák” chybět ani v mém vozovém parku. K tomu samozřejmě ideálně poslouží stavebnice LPH.

V nedávné době jsem si všiml dvou variant označování. Buďto Da, nebo Daa-k. V Lužné u Rakovníka jsem nafotil celkem detailně právě Daa-k, budu pracovat na základě těchto fotografií a částeně dle toho, co jsem kde našel po internetu. Pár základních informací pro zvědavce je samozřejmě opět v katalogu (tentokrát osobních) vozů na parostroji. Tyto vozy jezdí dnes nejen za Kocourem 742 (který už je hotový) ale i třeba za Zamračenou 751 (pokud beru v úvahu okolí Prahy). Za to nějaký ten Eas nebo Faccs a může se vyrazit na trať.

Stavebnice je snad nejjednodušší ze sortimentu LPH a proto jí zvládne opravdu každý. Byl to i můj první model postavený po návratu k modelaření, takže pokud vybíráte první pokus, mohu tento vůz jen doporučit. Pro sestavení mi tehdy posloužil odlamovací nůž, jehlový pilník, lepidlo na plastikové modely (stačí vteřiňák) a na barvení jeden štětec + dvě syntetiky (zelená na bok a šedá na střechu).

Dílů je tu opravdu jen pár a sestavení je téměř otázkou okamžiku. Výsledný efekt je však v poměru k vynaložené práci výborný. Střecha je v rámečcích 2x, ale potřeba bude jen jedna 🙂 Všechny díly jsem si oddělil od rámečků předem ač to moc rád nemám ze strachu, že něco poztrácím. Ale vyřezávání v jednu v noci se nesetkává u druhé, spící, polovičky s pochopením 🙂 Naštěstí se dá všechno slepit na jeden zátah.

Pro začátek doporučuji slepit boky vozu – je potřeba dodržet rovnost a kolmost jednotlivých dílů. Usazení dílů je vymezeno výstupky z vnitřní části, takže to není problém. Případně se to dá pak ideálně napasovat nasucho do střechy, která to srovná dokonale, samotné slepené čtyři stěny mají tendenci se při silnějším zabrání zase rozpadnout.

Na okrajích dveří a u vstupu na plošinu jsem vrtákem 0.3 mm vyvrtal otvory.

K plošině jsem udělal madla ze struny 0.2 mm.

A ke dveřím do nákladového prostoru jsem vyzkoušel olověný drátek 0.2 mm. Vlastnostmi je to něco mezi nití a drátkem. Je to měkké, dobře se to ohýbá a tvaruje a dá se to při prostrčení otvorem vytáhnout pinzetou jako nit.

Ale při několikerém naohýbání se drátek přelomí (což je docela hned) a při větším tlaku se trhá (ne vždy potěší). Při jakémkoliv tlaku ztratí svůj tvar, který jste mu dali, takže teď už nedejchat, nekašlat, ať nám to nespadne 🙂

Pokračoval jsem podvozkem. Protože budu instalovat opět kinematiky, na podvozku je potřeba odstranit původní šachtičky pro strunku a vyřezat skalpelem naznačení výztuh.

Na jedné straně je potřeba bočnice zkrátit. V rozsochách vyvrtat otvory pro ložiska Peho speciálním vrtáčkem…

…vlepit ložiska pro lepší jízdní vlastnosti…

…slepit s hlavní částí podvozku tak, aby byly rozsochy co nejpřesněji proti sobě…

…a vsadit kovová dvojkolí. Už jsem upustil od používání kovových kol od p. Šátka, protože docela dost z nich se ukázalo jako šmajdavých. Na burze se dají sehnat perfektní kovová kola (myslím že Modmueller) pod 14 Kč za kus. Luck (která používá i Tillig a prodává je třeba Detail) jsou o něco málo dražší, rozdíl v kvalitě už tam není a dá se to poznat snad jen podle profilu kola – v tuto chvíli na straně bez plošiny (zde vlevo) Luck má širší lem kola, na straně s plošinou (vpravo) Modmueller.

Z čel jsem odřezal kulaté nárazníky, protože u ČD už se tyto kulaté typy nepoužívají.

Čela jsem přilepil k rámu.

Poprvé spolu 🙂 Je dobré, aby čela dosedala na rám co největší částí, lépe se to lepí a lépe to drží. Sesazením se zjistí, jestli je všechno nalepeno správně.

Na druhé straně by mělo být čelo rámu souběžně se skříní.

Dolepil jsem místo původních nárazníků tyto, hned to vypadá jinak.

Přilepená stupačka do nákladového prostoru a baterie pod rámem.

Z druhé strany vzduchojem. Spodní partie se identifikují docela špatně co, kam a jak.

Proto radši pohled zespodu.

Není to možná úplně přesně, ale takhle nějak by to snad být mělo.

Kinematiky Peho se opět samozřejmě vejdou ty delší (a levnější) Peho 101 s pružinkou. Chtěl jsem tam původně dát DK-model vnější, ale vzhledem k tomu, že tento vůz se asi bude časem harcovat na každém vlaku tak jsem dal přednost jistotě. U kinematik stačí vyřiznout ten první menší zoubek.

A pásnou přesně do otvoru po původním spřáhlu. Vyrovnat přesně s hranou čela a přilepit oboustrannou páskou na vyzkoušení.

Na rovině s vozem Tillig super.

A v oblouku také přesně. Prostě mi nikdo nevymluví, že kinematiky a nová spřáhla mají své kouzlo na jakémkoliv vozu.

Bohužel je potřeba se smířit s tím, že vůz je prošpikovaný okny (tři na každé straně). Pokud se podíváte po skutečných vozech v dnešním provozu, s okny je to různé, občas jsou sotva dvě, občas více, ale 6 většinou opravdu ne. Historie úprav a rušení oken snad ani zdokumentovaná moc není a rám okna by se odstraňoval špatně, proto volím nejmenší zlo a okna nechávám na svém místě.

Ale že je to i přes svůj věk krasavec 🙂

Nalepit se už můžou i schůdky na plošinu a samotná imitace dřevěné plošiny. Tu je dobré v tuto chvíli co nejvíce naplácnout na čelo skříně.

Jak správně kolega JBr podotknul: “nezapomeň tam dát komínek, to “-k” v názvu znamená, že vůz má kamna.” Zbělání po vteřiňáku se není třeba bát, to zmizí pod základovkou.

Základovka na auta naposledy v akci.

Po téměř roce intenzivního používání “konečně” došla.

Střechu jsem stříkl středně šedou a Rzí jsem lehce naznačil mezi sváry pruhy stékajícího humusu jako předzvěst budoucí patiny.

Skříň Zelení vagónovou Agama.

Podvozek matnou Černou, Rzí a matným lakem, klasika 🙂

Kinematiky a ložiska Peho samozřejmě vymaskované aby se zbytečně nezasvinily.

Na plošinu a schody jsem stříkl rzi o něco víc, něco mezi ošlapaným dřevem, prachem a špínou.

Čela střech jsem štětcem dotřel Zelení vagónovou. Celý model dostal vrstvu lesklého laku.

Obtisky jsou z běžné sady Detail, jen nápis ČSD opět zkrácený na ČD.

Na čelo tabulka laků.

Dvojkolí stříknutá černou.

A vyčištěná kostkou na čištění kolejí.

Okolí komínu jsem stříkl hodně naředěnou černou. A střechu nepravidelně hodně naředěnou rzí.

Na bocích jsem nejprve nechal barvu trochu “zajít” rzí.

Rád bych znázornil oloupanou barvu ze dřeva, ale nebyl jsem si zatím jistý, jak se takového úkolu zhostím. Proto jsem bílou lehce místy přejel skříň pro zesvtlení – něco jako vyšisování kdy některá místa blednou rychleji.

Nakonec vyhrála opět metoda tupování kouskem molitanu stejněj jako u Bobiny. Zde je možností na patinu více, některé vozy jsou poměrně dobře natřeny a stačí u nich barvu jen vyšisovat, některé jsou řádně zašpiněné a tmavé (zde by se hodila Umbra pálená – tato možnost ale není tak častá) a většina vozů má barvu ze starého dřeva prostě loupající se až na šedé vyschlé dřevo.

Lihovou Agamu R3M jsem po namočení molitanu nejprve oplácal mimo model a když už byl molitan skoro suchý, začal jsem teprve tupovat, aby barva nikde netvořila velké kapky.

Trochu jsem se toho tentokrát bál, ale dopadlo to přesně jak jsem si to představoval. Barva se loupe jen místy a vcelku nepravidelně.

Matný lak a může se jít zasklívat. Zeleň vagónová už bohužel není mezi námi, takže jsem vzal “nějakou” zelenou lihovku a natřel jí výhledová okna. Poté jsem je přejel patinátorem Rez. Stahovací okno natřené zevnitř Krémovou a zvenku natřené rámečky zelenou.

Vnitřek natřený Krémovou akrylovkou Agama, z kousku plastové tabulky vytvořená příčka mezi prostorem pro personál a nákladovým prostorem plus izolované WC od ostatních části.

Zasklené už to vypadá dobře. Výhledová okna posazená do kapky Herkulesu, ostatní okna jen natlačená do otvorů, drží dobře.

Poslední činností bude zábradlí na čelo plošiny. Ten původní kus plastu je opravdu jen taková imitace hlavně z důvodu, že je “plná” a jednotlivá “žbrblení” jsou tam jen naznačená. Tudy jsem se rozhodl nejít a raději udělat zábradlí svépomocí. Vytáhl jsem profil Evergreen 0.25 x 0.5 mm a slepil z něj profily “L” na krajní konstrukci.

Jako příčky už jsem pak lepil samotné pásky.

A jako madla jsem naohýbal taktéž pásky. Lepeno lepidlem na plastikové modely a vteřiňákem – jak kdy.

Pod střechu jsem nalepil další pásky.

Spodek jsem natřel kombinací Rzi a Černé, ještě prošmrdlané štětcem s patinátorem Rez Agama.

Vrchní vzpěry jen černou – jak se říká: černá zeštíhluje 🙂

Po posazení na váhu měl vůz (včetně kovových kol a kinematik) pouze 16 gramů. Měl by mít 22.5 gramů. Takže jsem si odvážil pár matek, pro jistotu na 25 gramů.

Přilepené jsou vteřiňákem a přetřené černou.

Ještě dolepit kousek Evergreenu jako ruční brzdu a natřít červenou, stejně tak jsem naznačil koncovky. Na druhé straně vozu stačí červenou ťuknout koncovky připravené na skříni.

Patina se tedy myslím celkem povedla.

Takže teď už jen zapřáhnout za Kocoura a vyrazit.

Článek o stavbě vozu (autor Vovo) >>>