ČD Bpjo – přestavba patrové jednotky
Čtyřdílná (či dvoudílná) jednotka ČSD Bp patří k oživení vozového parku TT už dobrých pár desítek let. Ač není přesně dle skutečnosti (vychází z německé předlohy), vyprodukovali soudruzi v BTTB z výlisků i jednotky československé nebo polské v různých barevných mutacích. A tak máme zase co upravovat…
Skutečné vozy byly vyráběny ve východoněmeckém Görlitzu a jezdily nejen v Německu, ale i v Československu a Polsku. Tyto jednotky byly ve skutečném provozu u ČD až do roku 2002 a i já měl párkrát příležitost se s nimi svézt ještě za jejich působení v okolí Prahy – párkrát se vyskytly na Posázavském pacifiku na rameni do Dobříše a pamatuji je i na trase z Prahy do Rakovníka přes Beroun na “lufťáckém” vlaku – v pátek večer tam, v neděli odpoledne zpět. Pro provoz ČSD je jednotka vcelku přijatelná, ale já z ní potřebuji (nebo spíše chci) udělat verzi ČD. A když už úprava, tak jí zbavím alespoň těch největších neduhů, kterými trpí, a to jsou hlavně obě čela jednotky. Protože ničit ČSD verzi mi bylo líto, obstaral jsem si verzi DR, která je krom popisů totožná. Té mi zase bylo trochu líto kvůli tomu, že vypadala jako nová. Ale dost lamentování a jde se upravovat 🙂
První čelo. S detaily se soudruzi moc nepárali.
Druhé čelo. Hlavním neduhem jsou podvozky napevno spojené s nárazníky, takže se celý spodek čel otáčí v obloucích mimo jednotku – jako u rychlíkáčů.
Střední díly. Všimněte si vzdálenosti jednotlivých dílů. Je to opravdu dost.
Popisky “byly” moc pěkné, škoda že půjdou pryč 🙂
Rozebrání je otázkou okamžiku. Nejdříve rozpojit všechny vozy, pak jen trochu zabrat za pojezd a vypadla mi zvlášť dvoje okna, interiér druhého patra, rám a skříň. U čelních vozů jsou navíc nějaká ta okna na čelech, která je potřeba “odlepit” mírným násilím. Snažil jsem se nepoztrácet cokoliv, co upadlo při rozebírání.
K přestavbě použiju díly Peho – jedna kompletní sada pro dvojdílnou jednotku (kinematiky a díly pro úpravu spojení dvou vozů) a dvě doplňkové sady (jen díly pro úpravu spojení vždy dvou vozů mezi sebou).
Návod od sady Peho – v levé části je vidět, že do čelních dílů by se měly frézovat otvory pro kinematiku – to však nutné dle mých zkoušek není a tady jsem se nechal inspirovat Martinem Pintou z Lokopinu, který prostě nalepil kinematiku bez frézování (viz dále). Jinak návod alespoň trochu nastíní, oč půjde.
Dále využiju mini sadu leptíků od Hekttora – výhledové okno vlakvedoucího a leptané “dvojky”.
No a nakonec budou potřeba kovová dvojkolí, ideálně 8,3 mm pro zachování výšky nárazníků.
Dobrým (a téměř jediným – i když ne úplně ideálním) zdrojem je galerie na vlaky.net. Takže když už úprava, tak opravdu pořádná. Nejdůležitější budou (jak už jsem říkal) čela. Zde v původním stavu. Jeden vůz (ten vlevo) byl v Německu používán jako řídící, z toho plyne naprosto jiné uspořádání čela (světla, dvě velká okna se stěrači, absence kabelu elektrického topení…). Říkejme řídícímu vozu třeba čelo “B”, tomu druhému (se třemi okny na čele) třeba čelo “A”. Takto byla (snad) označovaná čela i při konstrukci skutečných vozů.
Nejdříve půjdou pryč střešní větráky, které česká verze nemá ani na jednom čele. Tedy respektive díl A má zřejmě jeden asymetricky umístěný, ale bude střecha bez větráku.
Stačí odřezat žiletkovou pilkou nebo odříznout nožíkem. Bude se ještě tmelit.
Čelo A – tři okna, nějaké ty zásuvky na čele, světla nad okny.
Pustil jsem se do odřezání ostatních “blbinek” na čele.
Postupně šlo pryč všechno krom okapu nad okny a rámů krajních oken.
Odřezával jsem odlamovacím nožíkem. Tady ještě ne, ale nakonec zmizí i kabel elektrického vytápění.
Jediným dalším nedostatkem je na tomto čele prostřední okno. Proto to odřezání rámu okna. Vlepil jsem do okna plastovou destičku a přetmelil.
Tady už je pryč i kabel elektrického vytápění.
Na čele B to bude horší. Do světel jsem kápnul vteřiňák, stříkl aktivátorem a odřezal přebytky lepidla i s rámy světlometů. Žiletkovou pilkou jsem ze dvou oken udělal jedno velké 🙂
A abych zachoval alespoň trochu rohy oken, rozřezal jsem odřezek napůl. Šuplerou jsem naměřil 4 mm (šířka oken na dílu A) a dle toho jsem vlepil každou půlku na jednu stranu. Vzniklou mezeru jsem opět vyplnil tabulkou. Rohy tabulky jsem zevnitř vylil řídkým vteřiňákem, zateče do spár a ucpe je. Zde je opět odřezáno vše kromě okapu nad okny.
Odřezat okapy nad bočními okny.
Okno blíže konci jednotky opět zaslepit plastovou tabulkou a zalít vteřiňákem. A vytvarovat leptané okno od Hekttora a nalepit. Výhledové okno je trochu větší než to původní, kdo chce, může původní okno vybrousit.
Obě čela po prvním zabroušení. Vlevo A, vpravo B. Rozdíly prací jsou evidentní.
Vlevo opět A, vpravo B, tentokrát z boku.
Teď přišla vhodná chvíle k úpravě podvozků. Do všech spojovacích dílů je potřeba vyfrézovat větší otvory a odfrézovat zvýšené hrany.
To celé tak, aby se do nich daly zalepit díly Peho. Ty právě pomůžou zkrátit vzdálenost mezi vozy.
Pro nerozdělitelnou část (vždy na jedné straně) je připraven v sadě nový šroub. Zde jsem však narazil na problém, šroub se vrtěl (otvor velký, šroub malý). Pomohlo použití původní pružinky namísto podložky a správné dotažení (ne moc, aby se mohly podvozky pohybovat, ale ne málo, aby neplandaly). Tohle celé se udělá na všech třech spojích jednotky.
Z pohyblivé části podvozku s nárazníky jsem odřezal výstupky.
A naopak do předem vyfrézovaného prostoru místo původního uchycení spřáhla na drátek jsem vlepil kinematiky. Jak už jsem říkal, nalepil jsem je přímo na díl, jen jsem opět seřízl hrany pro větší rejd dvojkolí.
Tady jsem se odhodlal k dost razantnímu kroku (nikde jsem to zatím neviděl, což neznamená, že jsem první). Snad to vyjde. Odřízl jsem čelní část podlahy.
A slepil jsem jí vteřiňákem s dílem obsahujícím nárazníky.
Vteřiňákem jsem ještě “natvrdo” nalepil původní podložku…
…a novou matku. Otáčení bude zajišťovat šroub držící podvozek a našroubovaný právě do této matky zespodu.
No a tenhle celý díl jsem napevno přilepil ke kastli u obou čel.
Ještě jiný pohled. Ty spáry nejsou nic moc… Záměrem je, že tyto díly budou v barvě skříně (jako ve skutečnosti).
Může přijít první vrstva Surfaceru 1000 (po omytí v jarové vodě), abych viděl, kde je potřeba ještě přetmelit. Pro středové díly to byla vrstva první a taky poslední, na nich jsem žádné úpravy nedělal. Barva bude na Surfacer lépe chytat, stačilo jemně poprášit (ještě prosvítají nápisy).
Na čelech to ještě chtít určitě bude. Když už jsem měl tmel v ruce, zatmelil jsem drobné mezírky mezi leptaným výhledovým oknem a kastlí, mezírky v rozích okna samotného (okénko jsem jen zakápnul lepidlem, samo naohýbání drželo celek docela dobře ve vyhovujícím tvaru). Po druhém oknu už tu není ani památky. No a když už pořádná přestavba, tak jsem zatmelil i spáru mezi nově nalepenými díly podvozku a kastlí, vypadá to určitě lépe.
Všechny tyto fotky už jsou po druhém nástříku Surfacerem a dalším jemném dobroušení (celkem jsem tedy dal vrstvy tmel – přebrousit – Surfacer – tmel – přebrousit – Surfacer – jemně přebrousit). Po prostředním oknu už taky moc památky nezbylo. Spára nad nárazníky zůstala znát, dost špatně se to brousilo, abych nepoškodil nárazníky. Po nástříku se to ztratí.
No po střešním větráku taky ani památky. Celkově jsem s tmelením nadmíru spokojený 🙂
Usoudil jsem, že by si jednotka zasloužila alespoň poměrně výrazná madla u všech dvěří. Vrtákem 0.6 mm jsem tedy v úhlu 45 stupňů navrtal ve všech dveřích čtyři body.
Ještě jeden pohled, tentokrát na čelo A se zatmelenou spodní částí.
Do předvrtaných otvorů jsem vlepil nařezané kousky profilu Evergreen – tyčka průměr 0.5 mm. Do díry padly přesně. Lepil jsem zevnitř kapkami Herkulesu. Zde je dobře vidět ten úhel 45 stupňů.
Na čelo B z kousíčků balzy červené “koncovky” a nad okna “lucernička” vždy s její krytkou. Tyto díly by se zrovna dost hodily v leptu, já to jen tak zhruba naznačil. Vše lepeno opět Herkulesem.
No a obě čela spolu, ze zvonkového drátu s kouskem bužírky jsem opět vytvaroval kabel elektrického vytápění. Čelo B (vpravo) má navíc ještě jednu zásuvku, kterou imituje další kousek balzy.
Po zaschnutí “lucerniček” jsem vyvrtal imitace světel skrz. Obě čela jsou v provedení jednotek určených pro ČSD téměř totožná, což se myslím povedlo dobře. Naopak se povedlo dobře rozlišit obě čela v bočních partiích díky výhledovému oknu.
Může se jít tedy na nástřik. Boky jsou Zelení vagónovou od Agamy (syntetika – fuj). Tenkých vrstev jsem dával asi 5 vždy asi tři minuty po sobě.
Je vidět, že barva dobře zakryla drobné nerovnosti.
Zamtelená čela vypadají mnohem mohutněji a méně hračkovitěji. I když k naprosté dokonalosti by to ještě jedno tmelení sneslo. Takto to není naprosto dokonalé, ale jen výborné oproti původnímu stavu 🙂 Stejně mi připadá samotnému k nevíře, že toto čelo mělo na bocích dvě okna a na čelech taktéž dvě okna, ale široká 🙂
Měchy mezi vagóny jsem stříkl starou syntetickou krémovou, kterou jsem našel (pamatuje ještě můj první model). Barva už nekryla úplně dokonale, ale protože měchy budou velmi postižené patinou stejně jako ve skutečnosti, ničemu to nevadí.
Zamaskovat skříně a může se jít na nástřik střechy (žlutá je Tamiya páska, bílá je malířská papírová páska – tou kryji větší plochy, není tolik pružná a ohebná jako Tamiya).
Šedou jsem si namíchal opět od oka ze světle šedé a rezavé. Myslím, že ve výsledku se mi povedlo celkem vystihnout odstín staré zašpiněné střechy. Samozřejmě ještě přijde střecha dopatinovat. Zároveň jsem trochu využil oblíbenou modelářskou techniku – tzv. preshading. Tím, že hrany střech byly trochu tmavě zelené, barva není na všech místech střechy úplně stejně světlá a ve spodních částech je tmavší. Navíc jsem ještě přes prvotní nástřik jemně stříkal zesvětlenou barvu, která vytvořila lehké pruhy, které rozbijí jednolitý povrch střechy. Na první pohled nepostřehnutelné, ale ve výsledku efektní.
Nakonec jsem stejně násilím měchy vytrhl.
Při rozložení podvozků stačí zapáčit na zobáčky interiéru, vypadne krom interiéru i závaží.
Rámy a podvozky jsem stříkl Černou, lehce zaprášil Rzí a přejel matným lakem.
V interiérech jsem natřel zelenou sedačky, ale jen tak mezi námi – vidět to vevnitř vůbec nebude 🙂
Měchy jsem po nástřiku akrylovým lesklým lakem vzal hustší Umbrou pálenou.
A matným lakem po dvou dnech schnutí.
Opět přilepeno k podvozkům připraveno na zasazení do celku.
Pevné spoje se provádí pomocí přiložených nových šroubů z Peho sady. Nevýhoda je, že při silnějším přechodu z tlaku do tahu mají šrouby vůli, které ve výsledku protáhnou jenotku až o půl centimetru. Zdá se že to není moc, ale oč jste pracně jednotku zkrátili se vám tu zase protáhne zpátky. Naštěstí při běžném provozu to “nepruží”, takže to tolik nevadí. Nutností je nezapomenout vrátit na šroub původní pružinky, jinak to bude držet ještě méně. Matku jsem utahoval tak nějak od oka aby se to moc neviklalo, ale aby se to ještě volně otáčelo.
Všechny díly dostaly pořádnou vrstvu akrylového lesklého laku, barvy se skvěle projasnily.
Krémové měchy jsou velmi efektní.
Oboustrannou páskou zatím přilepené kinematiky.
Po ověření, že takhle to neprojede moc dobře oblouky R310, jsem vyfrézoval otvory o dost větší a i trochu zúžil kinematiky v prostoru pružinky. Kolem trnu je ani zařezávat šikmo netřeba.
Pak stačí kinematiku zalepit napevno.
Díky této přestavbě pojezdu a odstranění mezery mezi skříní a pohyblivými čely se celá jednotka “propadla” asi o půl milimetru, což jsem vyrovnal silikonovou podložkou.
Pak už stačí jen pomocí šroubu doplněného původní pružinkou (kterou je vhodné během stavby neztratit) upevnit podvozek do předem zalepené matky. Dvojkolí jsem vyměnil za kovová stejného průměru jako ta původní, tedy 8.3 mm, především kvůli zachování výšky celé jednotky a výšky nárazníků vůči ostatním vozům. I tak se včetně podložky jednotka o nějakou desetinku milimetru propadla.
A vzhledem k výškovým změnám, ke kterým došlo na čelech, jsem pro vyrovnání do vložených vozů použil dvojkolí 8.0 mm. Po přepočtu mají skutečné jednotky dvojkolí 7.9 mm, tomu se nejvíce blíží právě 8.0, takže to celkem odpovídá. Stejně je téměř celé dvojkolí skryto za maskami podvozků, takže než o reálný průměr jde spíš o to, jak bude vypadat jednotka jako celek.
Pokud se dvojkolí moc netočí, chce to si pohrát s napružením plíšků. A hlavně dát všechna dvojkolí v podvozku izolací na stejnou stranu, jinak vás čeká pěkný zkratík 🙂
Všechny rámečky oken jsem natřel pro sjednocení a částečné odstranění lesku barvou Hliník.
A vedle dveří jsem nalepil Herkulesem leptané dvojky od Hekttora.
Prozatimně složená jednotka prozatimně na vitríně, do které se stejně nevejde, takže jí budu muset pro uložení vždy rozpojit zase napůl.
Obtisky jsem “ukradl” z obtisků na rychlíkové vozy a použil z nich jen část. Bohužel tak strašné obtisky jsem nikdy neviděl, nešly vůbec sejmout z podkladového papíru, proto se pokaždé několikrát potrhaly. Zatím čerstvě po nanesení, nezalakované.
Zákazy kouření a štítky do rohů skříně jsou ze sad M152 od Detailu. Madla jsem nařezal opět z Evergreen tyčinky 0.5 mm a přilepil vteřiňákem.
Natřená Červenohnědou Agama 12M, která je sice světlejší, ale patina to ztmaví.
Kompletní jeden čelní vůz. Obtisky nad rám vozu jsou na obou krajních vozech po obou stranách.
Terče kolem koncových světel párátkem kápnuté bílou a červenou, obtisky “laků” a červeně natřené obtisky.
Černě jsem natřel “rám” mezi nárazníky, nárazníky samotné a kabel el. topení.
Patina byla provedena poměrně běžně – na střechu jsem nanesl naředěnou Sienu přírodní (na světlou střechu jsem zvolil světlejší odstín, než je Umbra) a stíral.
Zůstal jen film a trocha špíny v rozích a kolem větráků.
Dnes je to opět jen decentní – provozní.
Umbrou pálenou jsem přejel okapy nad dveřmi a hustou Umbrou jsem natřel schody.
Hustou Umbrou jsem udělal i stékance na čelech jednotky, které jsem špinavou vatičku do uší “stáhnul” i přes skříň.
Na čelech by skříni slušelo nějaké zašpinění přestřikem Rzí, možná dodělám jindy.
Jako poslední věc po přestřiku jednotky matným lakem bylo zasklení. Na čelo bez výhledového okna jsem vlepil zpátky původní okna.
V prostoru WC zatřená krémovou barvou.
Vzniká problém, jak zasklít výhledové okno. Poslouží ClearFix.
Hlavní problém ClearFixu: bublinky. Při přílišném “máchání” hmoty se začnou tvořit. Z běžného pohledu jsou téměř nepostřehnutelné. Částečně jsou zde způsobeny stářím mého ClearFixu, kdy už je s hmotou trochu náročnější práce.
Ale i tak je to zdaleka nejjednodušší způsob, nějaké fólie bych tam lepit ani podkládat nechtěl.
Do nově tvarovaných oken jsem chtěl původně dát zbytky oken z původní jednotky, ale když se nevešly a ClearFix byl při ruce…
Spojení soupravy a její vyvětrání. Práce na jednotce mi trvala téměř půl roku a jsem popravdě dost rád, že už je to za mnou. Jsou to vlastně čtyři vagóny úplně stejné, což samo o sobě moc zábava není. Navíc manipulace se spojenou jednotkou (například její položení na střechu kvůli rozpojování nebo přenášení) je značně složité. Svojí touhu po dalším vozidle z dětství a zároveň z Pacifiku jsem naplnil, hlavně že už je hotovo 🙂
Na závěr pár rádoby uměleckých fotografií bez komentáře, ono nacpat čtyřvozovku do záběru, aby bylo vidět pokud možno co nejvíce, nejde tak snadno 🙂
Souprava na rostoucím kolejišti.
Přestavbová sada a obtisky k objednání na e-shopu.
Dělám něco podobnýho a našel jsem lepší fotky http://rp.webzdarma.cz/BP930/
O těch jsem taky věděl ale ty bohužel pro tu ČD variantu jsou dost k ničemu co se týče popisů a provozního vzhledu…
Zdar VoVo 🙂 Budu tě následovat… Kde budeš shánět potisky??? Jinak přeji veselé Vánoce, vláčkového ježíška a šťastný Nový rok se spoustou sil do modelaření 🙂 J.O.
No jo,na ČD se to vůbec nehodí.Ty nemaj žádný ozdobný linky.Jediný co je stejný jsou ty plechový 2 na boku
rak-man: obtisky budou zřejmě vlastní výroby, ale kdy to bude, to ti teď fakt neřeknu 🙂
maayaa: ještě mi tt-maniac sehnal textury z TRS nebo co to bylo, tak když budu v úzkých, mrknu na ně…
PANOVE JA HO MAM TAK ALE TOTON BYCH NEDOKAZAL
zbysek : to neumíš používat Caps Lock?
Mohl bys případně vytisknot o pár kusů víc? Mám v plánu přestavbu dvou třídílnejch souprav (mám i na čtyřdílný, ale ty sou moc dlouhý)
Jsou to jen dlouhodobé výhledy, vůbec to nespěchá. Díky
Sem zapomněl říct, že bych byl radši za verzi ČSD, ale nechci tě zbytečně obtěžovat
No já budu dělat verzi ČD tak by sis to “S” musel kdyžtak sehnat jinde (nebo ti ho dotisknu). Jinak až to bude tak určitě bude víc kusů protože zájemců už je dost 🙂
Zdarec prosímtě kde se dají sehnat ty kynematiky PEHO shaním a stále nemohu sehnat. A prosímtě čísla barev keterýma jsi model stříkal? odpovídají skutečnosti nebo neodpovídají? máš je? kdyžtak odpověz na email dík.
Jo a pro zajímavost tyto vozy jezdily i v šesti dílných soupravách 🙂
Ahoj barva boku je Zeleň vagónová od Agamy (C53P) ale jestli byla přímo na těchto jednotkách, to nevím 🙂 Střechu jsem bral vlastním mixem Rzi (29M) a Světlé šede (R3M), všechno Agama. Kinematiky třeba na malosériovkách (link v pravém sloupci).
Zdravim,
pomerne kvalitni fotky techto jednotek v CD provedeni je k dispozici zde:
http://www.vlaky.net/servis/sprava.asp?id=1714
Zatim asi nejlepsi fotky teto jednotky v CD barvach.
Modelum zdar a masinkam zvlast!
VoVo neuspěchal jsi trošku tmelení? Povrch v okolí nárazníků mi přijde plný prohlubní.
Žeto bude tahat ta orezlá Bobina? žejo.
Tak přesně tohle mám v plánu taky. Jen co se přestanu vrtat v kolejišti. Díky za návod “krok po kroku” , určitě ho využiju. A jestli můžu, tak se hlásím jako další zájemce o popisky s tím dotisknutím ČSD. S tou Bobinou to bude super!
Dan: určitě by to šlo i líp.
Vlada T: spíš brejlovec, případně zamračená
121073 a ostatní: mám pro vás špatnou zprávu ale od obtisků jsem se rozhodl upustit, v příští (doufám že už poslední) aktualizaci článku ukážu proč…
Práce jako vždy na jedničku, vypadá to o hodně líp ale já bych si to do vozového parku nevybral. Mě se tato souprava nelíbí, ale to je věc vkusu. Já dám přednost tomuto rychlíkovému vozu: http://www.lok-shop.cz/store/goods-TIL%20500642-rychlikovy-vuz-2-tr-cd.html
už tam stačí jenom zapřáhnout nějakého pěkného brejlouna…
Jako malý (roky 94-99) jsem právě s touto soupravou, někdy i ve dvojtém složením jezdil na prázdniny na trati 303 a 323 a s tím brejlounem, to bylo to nejlepší na pohled :-). Velká škoda, že už to neuvidím asi nikdy
Patrák s Mračkou, to je moje krevní skupina. Pamatuju je na štrece z Ostravy do Frenštátu, od začátku “motorizace”(70.léta), vystřídání s Brejlovci až po ukončení provozu.
Na stejnou úpravu se chystám už léta, takže dík za “nápovědu”.
Ahoj, stříkal si to nakonec lakem, nebo ta patina drží i bez toho? řeším to kvůli oknům.
Dík
Celé je to přejeté matným lakem, protože olejovky nejsou úplně matné, takže pro sjednocení…
Ahoj, jaký používáš tmel na tmelení? Diky
Jak kdy… 🙂 Nebo spíš co seženu… 🙂 Jednou to byl polský Wamod v tubě koupený v Arturovi, teď mám snad nějaký Revell nebo Humbrol v tubě (ten je fajn), někdy je při ruce vteřiňák a občas taky Surfacer 500 (natíraný štětcem, ale ten se při větší vrstvě drolí).
Hodnotím to na 5 hvězdiček.
Nevím, jestli je to úplná novinka, ale na pojezdy.eu mají leptané dvojky na Bpjo: http://pojezdy.eu/eshop/48-tt-leptane-doplnky-lepty
Tak tady další sada, tentokrát komplet – http://leptanemodely.sk/index.php?route=product/product&product_id=663
Ahoj, úžasná práce. Právě taky přestavuji a chybí už jen obtisky. Chtěl jsem se jen zeptat: Nevíte někdo, zda u ČD (popř. ČSD) jezdila i jednotka dvouvozová?
U nás ne. Jednotky byly dodány jako čtyřvozové a tak taky celou dobu jezdily, neznám jedinou fotku, kde by byla zachycená jednotka jiná než čtyřvozová. Sice ke konci provozu docházelo k výměnám vozů mezi jednotkami, ale nikdy se nezkracovaly nebo neprodlužovaly…
Díky. Předělávám dvouvozovou jednotku, tak asi budu muset sehnat vložené vozy. Ale občas jsou na Aukru, takže žádný problém.
Brr, tak je to konečně za mnou. Vložené vozy jsem sehnal na Malé mašince v Pečkách. Na rozdíl od VoVa jsem ale nevyužil díly Peho, zato jsem “vymazlil” interiér celé jednotky, což byla perná práce na několik dlouhých večerů. Dnes jsem vše sesadil a je to bezvadný pocit 🙂
Zdravím,taky jsem se dal na přestavbu patraku,930,jen vaham nad okapy oken,mit či nemit. Mužu zasklit vyhledove okno Glas DEKO, DIK Kuča, prosim odpověď na email.
Také se chystám na něco podobného, ale trošku si pohrávám s myšlenkou že bych celou soupravu rozřízl podélně (jak podvozek, tak tělo a zúžil o 2mm. Pak by to odpovídalo reálu. Můžete mne někdo varovat, pokud si myslíte, že je to kravina a nikdy bych to už nedal dohromady. Není na to někde fórum?
Já si myslím, že to kravina určitě je. Podélné řezání bude mimořádně náročné na přesnost a nepřinese požadovaný efekt, protože na jednotce toho neodpovídá mnohem víc. Nebudou sedět úhly zkosení střech a detaily jsou des už taky dávno na zenitem. A z funkčního hlediska se bojím i o dostatečné natáčení širokých podvozků v úzké karoserii. Pouštět se to takhle velké a náročné akce v době, kdy se dají špičkově provedené jednotky od Arnolda sehnat v akci dokonce levněji než od Tilliga, je podle mě plýtvání česem, penězi i nervovou odolností 🙂
Díka za názor. Máš každopádně pravdu. Na ty Arnoldy se podívám, ale je škoda, že nejsou ČSD. A jak vlastně ty Arnoldi odpovídají ČSD? Dalo by se to přeznačkovat a provozovat? Bohužel fotek toho modelu je málo. Každopádně dík za tip. Mrknu na to.
Ale ještě ke stavbě. Každá rekonstrukce BTTB se nevyplatí. Ani finančně, ani časově, ale člověku je líto to vyhodit a pak z toho má navíc dvojnásobnou radost, než když to jen koupí. Navíc už mám nakoupené díly.
A co myslíte o tomto postupu:
1. Řez by nemusel být rovně, protože je tam právě ta vůle 2mm
2. Střechu bych podlepil plastem aby to drželo u sebe a nerovnosti řezu bych zatmelil
3. Spodní rám bych zase přilepil na plíšek aby se v řezu neohybal. Tím by byl i dovážen.
4. Z podvozků lze vyjmout vodící plechy a do plastů dát ložiska takže by se též zúžil.
No plán mám, ale nevím jestli je reálné, proto se na to ptám. 🙂
Ahoj Karle,
plán máš sice hezkej, ale jsi si jist, že to dotáhneš dokonce?
Já pojal přestavbu podobně jako Vovo plus osvětlení. Už to stavím přes dva roky, protože vše je čtyřikrát opakující se. Po nějakém čase mě to prostě přestane bavit a vrátím se k tomu zase za cca 3-6 měsíců. A takhle stále dokola…:-)
Osobně si myslím, že u těch kolegů kteří se do toho pustili a dokončili, ta přestavba měla podobný průběh jako u mě. 😉
P.S.:”Konečně první díl v laku.” http://jirik581.rajce.idnes.cz/Jednotka_Bp/
Jiřik
Jiříku, jsem rád, že v tom nejsem sám. Do přestavby určitě půjdu, moc se na to těším. Budu také osvětlovat. Ale otázka spíš zněla, jestli by mi někdo zkušený neporadil, jestli to rozříznutí není blbost. Přestavba jako taková je jasná 🙂
Znám kolegu, ten takto zúžil rychlíkáč BTTB a povedlo se mu to. Jednoduché to není a 4x už vůbec ne, ale určitě to půjde.
Díky asi to zkusím, Snad z toho nebude torzo 🙂
Tak ja se do toho pustim. Snad to nebude torzo 🙂
Aj ja chcem prispieť svojou troškou k téme prestavby Bp ČSD jednotiek , tiež mám 4-dielnu poschodovú jednotku Bp ČSD, ale novú verziu od Tilliga s kinematikami, náterom, popismi už vo vyššej kvalite, ako prastaré BTTB. Práve preto som sa rozhodol na svojej jednotke len skrátiť vzdialenosť medzi jednotlivými vagónmi pomocou sady Peho a nainštalovať osvetlenie. Dodnes sa mi podarilo zohnať len 2 sady, potrebné sú však 3. Rozhodol som sa viac nečakať na získanie poslednej sady a vyrobil som si podľa vzoru Peho tie plastové diely sám . Použil som na to plastovú tabuľku hrúbky 2 mm, na ňu obkreslil oba potrebné diely a vyrezal, zbrúsil na potrebnú hrúbku podľa originálu, je síce bielej farby, ale kto to uvidí po poskladaní ( dalo by sa to zafarbiť čiernou farbou ale, načo … ). Pri inštalovaní Peho sady som sa aj ja stretol s problémom, ktorý popisoval VoVo. Pevné spoje medzi jednotkami som nahradil šróbami Peho zo sady podľa návodu, vôľa v tomto spoji je veľká, asi spomínaných 5 mm v článku, takže celá úprava sa skoro míňa účinku. Niet sa čo diviť, že je v spoji veľka vôľa, keď sa do podvozku s otvorom priemeru 2,5 mm vloží nový šrób Peho, ktorý má priemer iba 2 mm, bohvie aké zlepšenie neprinesie ani utiahnutie matky, bolo to síce lepšie ale podľa mňa stále nie dosť dobré. Navyše do medzery v podvozku sa zasekávala tá pružina. Rozmýšľal som nad lepším riešením, skúsil som na šrób nasadiť, obruč z mosadznej trubičky dĺžky približne 3 mm aby sa šrób tak nevyklal. Vôľa medzi otvorom v podvozku a šróbom sa síce zmenšila, ale celkom nezmizla. Potom som si uvedomil,že vlastne vymýšľam „fúrik“, ktorý už niekto vymyslel. V rozoberateľnom spoji jednotiek je oska, ktorá má požadované rozmery, ( hlavička osky má priemer 4 mm, driek osky priemer 2,5 mm – zhodný s otvorom v podvozku, potom sa zužuje na priemer 2 mm, čo sa hodí do otvoru plastového dielu Peho ) akurát treba na hornom konci vyrobiť závit, aby sa spoj dal poistiť nasadením matky. Kvôli ľahšej opracovateľnosti som sa rozhodol, vyrobiť kópiu osky rozoberateľného spoja, z mosadze, je mäkšia ako oceľ. Ja som náhradné osky do spojov vyrobil z mosadzných šróbov priemeru 3 mm s polgulovitou hlavičkou dlžky 30 mm . Je rozmerovo najbližšie k výslednému produktu, keďže nemám modelársky sústruh, na výrobu som použil vŕtačku do ktorej som upol spomínaný šrób tak, aby z nej vyčnieval minimálne 16 mm a pomocou sady modelárskych pilníkov som obrúsil – vyfrézoval kópiu osky, na konci som ju trochu zúžil, aby som vedel ľahšie nasadiť závitorez priemeru 2 mm. Obrúsiť mosadzný šrób do požadovaných rozmerov ako má originálna oska mi trvalo asi hodinu, brúsiť, brúsiť a stále premeriavať „šublerou“ kým rozmery nesedeli so vzorom . Vyfrézovaný klon osky som potom v malom zveráku dokončil nasadením závitorezného očka a vyrezaním závitu pre zaistenie 2 mm matičkou . Po výrobe troch kusov som jednotku zostavil v podstate do pôvodného stavu ako bola predtým, len s menšími medzerami medzi jednotkami, vôľa úplne ostránená, žiadne naťahovanie súpravy sa už nekoná … Určite pracné riešenie, ale výsledok stojí za to.
Karle,zužování starých BTTB není nemožný,ale je to děsnej sexík! Nakonec výsledek ani tak nebude asi úplně takový,aby z něj modelka byl nadšenen.Totiž nejjednodušší řešení takového řezání,by bylo asi takový,že každý vůz jednotky řezat v celku.Odstranit podvozky závaží,složit a fiknout jemným kotoučkem 1mm.Tím by se zúžill i interiér i podlaha.Potom dobrousit a spojit.Toliko teorie.Jenže ten bordel co to bude dělat při řezání,tedy točící se kotouč vytváří vibrace a teplo a to není dobrý.Buďto bude starej plast zkřehlej a bude se stípat,nebo teplem kotouče kroutit.Oboje ku exrtémní radosti modelky! 😉 Dobrušování takového řezu ručně je taky “vošajslich” neb zachování pravých úhlů ručním broušením,je pouze pocit,ve skutečnosti to není žádná sranda.Dobrý by bylo strojní dobrušování,s možností upevnění dílů,tam by to po slepení mohlo mít tvar obdélníku-při pohledu shora.Pak už jen tmelení,podlepení spojů atd.
Osobně jsem takový harakiri zavrhl a zaůtočil na modely se šuplerou v tlapkách.Ano,patráky jsou široký,proto jsem na starej rychlíkáč implantoval bočnice služebního vozu a tahat to bude lamina-která je z odlitku a taky docela prdelatá!Tudíž souprava tlusťochů-snad to nebude moc bít do očí.Mimochodem i šířky parniček,ať už továrních,nebo dělaných k těm patrákům docela jdou.Zkrátka jestli někdy budu zužovat,tak jen z nudy.Ať se daří-modelingu zdar!
Tak zůžení se povedo bez problémů a vypadá to o mnoho lépe. Nakonec to vůbec nebyl problém. Ale spíše jako porod se mi jeví to osvětlení včetně sběru proudu. Na tom jsem se zasekl mnohem déle. Ono to tam všechno nacpat a zachovat interier je docela oříšek.
Dobrý den,
rád bych se zeptal, jak jsou dělány popisky na vašem vozu Bp?
Mám na mysli tyto: https://jirik581.rajce.idnes.cz/Jednotka_Bp/ .
Velice mne zaujaly. A nejsem schopen rozpoznat, zda je to ruční kresba, nebo obtisky, nebo nějaká úplně jiná technologie?
Děkuji za případnou odezvu!
A přeji také vše nejlepší do nacházejícího roku 2020!
S pozdravem,
Jiří Červený
Je to tam myslím i popsané – jsou to nějaké obtisky z rychlíkových vozů, zbytky z 810 a logo ČD “odněkud”, tedy vyloženě směs – v té době nic nebylo, dneska si stačí lusknout a zítra má člověk obtisky od někoho namalované.