Pájení nejen leptů – jaké vybavení je potřeba…
Ať chcete nebo ne, v dnešní době už se leptům asi vyhnout nedá, a přeci jen větší celky se asi lépe pájí než lepí. To mě postupně donutilo sehnat si pár základních věcí, které mi snad pomohou se s lepty poprat. Jedná se o reinkarnaci článku z roku 2008, do kterého chci doplnit aktuální dojmy roku 2015.
Vycházím z toho, že máte připravené leptané díly na pájení, tedy přeskočím nářadí jako jsou nůžky a nožík, o tom zase někdy příště 🙂
Základem je páječka (jak jsem dříve nevhodně říkal “pájka”), v mém případě čínomikropáječka 30W za cca 100 Kč. Trošku nevýhoda, že na větší plochy je třeba jí přiložit větší plochou, aby se spoj prohřál. Ne vždy se tak dá k pájené ploše ideálně dostat. Na druhou stranu, spájím s ním drobnost i velký celek, má teplotní výkon tak akorát. Odpájela už desítky (možná stovky) hodin a stále funguje. Za ty peníze už si na sebe dávno “vydělala”. Abych jen nechválil, tak na hrotu topí dost nepravidelně (jedna strana hrotu pájku teplem rozpustí, druhá ne) a nahřívá se dost pomalu (cca 5 minut).
Měla by mít dokonce vyměnitelné hroty, ale protože je noname, těžko na to hledat kompatibilní hrot jinak, než metodou pokus omyl. Mám hrot původní a stále funguje. Občas ho nahřátý projedu houbičkou na čištění hrotů (dříve šmirglem) a běží dál.
Tyto nejlevnější číny nemají žádný vypínač a fungují na principu “strčil jsem to do zásuvky”. Proto jsem si k ní dodatečně přidělal vypínač koupený v GME za dvacku. Protože to je nějaký lampičkový vypínač, a v lampičkách jsou žárovky 60W, tak by měl utáhnout snad i 30W páječku. Samozřejmě, abychom tu nekazili mládež – tuto práci provádět pouze za dostatečných odborných znalostí, tedy nic pro laika 🙂 Díky tomu nemusím pořád vytahovat zástrčku ze zásuvky. Řešením pro lenochy je sehnat trojpsa s vypínačem a cvakat na prodlužovačce. Ale i když zůstane páječka chvíli běžet, rozhodně nehrozí, že by z bytu vytvořila saunu…
Proložím ještě historkou, jak jsem si za 350 Kč (nebo tak nějak) pořídil profi páječku od Proxxonu. Tedy ona zas tak profi nebude, ale v porovnání se zbytkem mého arzenálu byla alespoň značková. To je už z podstaty pájecí pero, které se napájí ze samostatného trafa – kdo má frézku, ten jen přepíchne konektory, kdo jí nemá, musel by pořádit ještě trafo. A ta byla zoufale slabá na cokoliv. Neprohřála na TT modelech vůbec ani střední spoj – prostě k ničemu. Šla z domu.
Pak mám druhou páječku – klasickou “trafopájku”. Našel jsem jí při kramaření starých věcí. A popravdě, vůbec jí nemám rád. Chválím na ní rychlý náběh (cca 10 vteřin), lepší přístup do rohů, ale tím výhody zhruba tak končí.
Je nutné pravidelně obměňovat hroty, protože se přepalují. Jde používat normální měděné dráty. Kdo je elektroinstalatér, ten to ocení, ale u nás po bytě se kupodivu běžně zbytky kabeláže neválí a vhodný zdroj také nemám, takže nic moc. Navíc pořád ta práce s ohýbáním a výměnou. Za druhé je páječka ukrutně těžká. Spájet s tím něco v TT znamená mít silnou ruku a nervy, protože spíš prorazíte ve stole díru gravitací, než něco čistě spájíte. Rozhodně se to nedá použít na žádnou jemnou práci, ale pouze na základní kostru modelů. Jestli to někdo dokáže, je u mě machr, ale pro začátečníka to podle mě není.
Nakoupil jsem v GME nějaké náhradní hroty hotové, pocínované. Ještě jsem je bohužel neměl chuť vyzkoušet. Vzhledem k ceně se jedná o naprosto zanedbatelnou investici, takže v tom by problém nebyl. To vzadu je něco, čemu se říká “věčný hrot”, jehož výhody jsem také ještě neměl šanci ocenit. Prostě s tou trafopájkou nedělám rád a je to poznat. Pokud mi někdo dokáže do komentářů vysvětlit podstatu, budu moc rád 🙂
Abychom nepropálili v kuchyni jídelní stůl, je vhodné obstarat vhodnou podložku – například kus tvrdého dřeva (nějaký buk nebo tak něco). Bez tohoto vynálezu se obejdete, nebo ho nahradí jiná vhodná podložka (měkké dřevo, nebo se dá využít v nouzi i silnější karton).
Další, bez čeho to nepůjde, je cín. Detaily vám nepovím, kupuji něco, co má rozumný poměr ceny a množství. Tento je taky z GME a je výborný, krásně se rozlévá. Je ho čtvrt kila a stál asi 200 Kč. Ale pro malé operace postačí i smotek za 10 Kč. Takový malý smotek stačí zhruba na spájení 1 lokomotivy v TT, záleží jak kdo plýtvá 🙂
Pak mám toto – každý, kdo prošel kroužkem mladého elektrotechnika, jistě řekne “nojo, kalafuna”. Já jsem na takový kroužek nechodil (já chodil na modelářský, kde jsme lepili letadla od Směru) a proto se přiznám, že nevím, jak to použít. Koupil jsem to ze zvědavosti, stálo to taky asi dvacku. Přišlo mi to přesně takto – v plechovce bez víčka, tuhé jako poklad jantarové komnaty. Popravdě nevím, jak do toho – rozehřát? Nebo nastrouhat? 😀 Poraďte v komentářích.
Místo toho používám modernější vychytávky. Dlouhodobě používám pájecí kapalinu na nikl, kterou jsem okoukal od Dana z Domácí modulovky (mladší už možná ani neznají). Když nedávno kapalina na nikl nebyla skladem, zkusil jsem vzít neutrální. Tu používá Rosťopiš a prý “v pohodě”.
Když lahvičky otočím, tak ta neutrální zas tak v pohodě oproti té niklové nevypadá, rybičky by měly radost. Kapalinu prostě nanesu na místo spoje před nanesením cínu, a kapalina zajistí odoxidování a přípravu před cínováním.
Stejně funguje pájecí pasta, tu jsem na jaře už ukazoval v článku o Citybusu 12M. Funguje stejně jako kapalina, jen je v pevném skupenství a musí se tak nanášet mechanicky (špejlí) na místo. Oproti kapalině, která po kapkách celkem rychle ubývá, toto neubývá vůbec a vítězí tedy v poměru cena/výkon. Je potřeba nezaměňovat s druhým typem pájecí pasty, což je vlastně cín v pastě a po prohřátí se v něm rozpustí částečky cínu a provedou spoj. Tato pasta je jen tavidlo.
Pro držení menších dílků při pájení používám tuto obstarožní univerzální pinzetu.
Pro držení větších dílů mám takové menší kleště. Velké celky se dají pikosekundu udržet i v ruce, ale není to ono, nehledě na to, že delší držení vás zdrží od další práce asi tak na týden, než otok splaskne (ale prý je na to mastička, což na druhou stranu celou akci mimo zdržení také značně prodražuje) 🙂
No a to je všechno. Samotná technika také není složitá, a popisoval jsem jí jednoduše v již zmíněném článku o stavbě autobusu Citybus 12M. Tak tam mrkněte, a když budete mít dotazy, tak se ptejte 🙂
V roce 2008 jsem psal, že určitě provedu nějaký upgrade na lepší vybavení. Když se na to v roce 2015 podívám zpětně, za 7 let jsem pořídil vpodstatě vypínač na páječku za 20 Kč, a to pouze z rozmaru. Zbytek vybavení a pomůcek funguje spolehlivě, a ještě zřejmě dlouho bude. Chci tím říct, že jestli to chcete zkusit, tak nepotřebujete žádné drahé vybavení a pájecí stanice za tisíce. O tom to totiž primárně není. Celé základní vybavení vás vyjde na méně, než vás bude stát první pořádná leptaná stavebnice. A za tu radost z objevování nového to je určitě dobrá investice.
moc pěkný ai to zkusím taky
myslím že ten strach z leptů je jen předsudek. vybavení stálo fakt pár korun a práce s lepty je v pohodě. kdo postaví plastikovou stavebnici nebo odlitek, udělá v pohodě i lept.
Áááááách jo ……………… moc pěkné…………….
taky bych to rád zkusil ale pro mě vyhození peněz neslepím ani plast stavebnici
Martin 13 let, (proto to nespájím)
všechno přijde časem, chce to zkoušet, začni s vystřihovánkama a pak už to půjde samo, já taky začínal na vystřihovánkách, pak letadýlka a pak až vláčky!
Přesně MatroneK souhlasím s VoVo. Je lepší začít s papírem a až pak zkusit něco těžšího. Já jsem s vystřihovánkama taky začal (nebyly nic moc ale dalo se to) , pak jsem si chtěl zkusit plast. model ale nebyl jsem si jistý že to zvládnu tak jsem si koupil jen takový malý lehký domek (musim říct že dopadl lépe než vystřihovánky). No a u domečků jsem zatím zůstal. Na internetu jsem si vyhlédl plast. stavebnici motoráku tak uvidíme jak to dopadne. XD
Tak jsem si to taky musel zkusit,postavit si brejlovce zatím se mit o daří.Čistá práce téměř žádné chyby jestli se to povede dodělat což doufám že ano tak si buď koupím jiný odlitek a nebo zkusím lepty jsem zvědavý jak by to dopadlo z těmi lepty!! 😀 Zatím jsem stavěl jen služební vůz ČSD autor webu ho stavěl taky.A ještě teď toho Brejláka.Jen se kokněte na můj blog 😀 David Ostruszka 13 let.
Mimochodem ten blog má adresu http://www.netto-models.blog.cz
Zdarec VoVo kde se dají sehnat lepty?Jinak supr stranky,moc pěkný to tu máš!dík za info.
zkus se podívat do odkazů 😉
děda má normalní velkou pistolovou pájku , myslíš že se dá použít?
to vlstik: myslím ža ano, někteří modeláři upřednostňují právě ji, protože se pájí drátem a ten se dá libovolně tvarovat podle toho co zrovna na modelu pájí.
Já jsem s pistolovou trafopáječkou pájel vůz k MUVce, bylo tam hodně drobných dílů, tak jsem si nadělal očka z měděného drátu různého průměru. Jeden drát to vydržel 5 hodin pájení, což byla doba, za kterou jsem to zprasil 🙂 Jinak teď zkouším husté vteřinové lepidlo a ten cín se mi zdá rozhodně lepší.
To Suvis, někde jsem četl že nejlepší lepidlo na měď je cín. 🙂 Ale leptové modely lze pochopitelně i lepit vteřiňákem, zvláště u malých detailů je to skoro nutnost, je třeba ale maximálně očistit lepené spoje aby byl spoj co nejpevnější, ale i tak je potřeba počítat s tím že to bude mít omezenou pevnost.
U pájení je potřeba hlavně rozumně dávkovat pájecí kapalinu a pokud něco někam zateče nezmatkovat, maximum cínu odsát, například tak že ho prohřeješ a přiložíš měděný lankový drát namočený v kalafuně – ten si hodně cínu natáhne na svůj povrch. A zbytek cínu člověk odbrousí a odleští, cín je naštěstí měkký materiál takže se dobře opracovává.
To: MatroneK
jakou souvislost má to že je ti 13 s tim že to nespájíš?
Zdravim.Chci se jen zeptat.vystacim si na lept s pistolovou trafopajkou a cinem?
zvazuji koupi T211.0 s,s pajenim si docela rozumim,ale lepty jsem nikdy nedelal..diky za info.
Myslím že vystačíš, případně menší díly dolepší vteřiňákem, T211 je zrovna dost malá takže se možná do některých míst na detaily pájkou nedostaneš, ale lepidlem to bude držet jak čert 🙂
Diky za info,udelal jsem ted dva odlitky zamracene a brejlovce a ten lept me fakt celkem laka 🙂 ale nemam s tim zdne zkusenosti.bezne pajim treba osvetleni do masinek atd,ale to je takove to bezne pajeni jen s cinem,lept jsem jeste nikdy nezkousel…..inu objednam a zkusim 🙂
díky
Miluju práci s lepty. Čistá prace s bezvadným výsledkem. Mám doma nějaké odlitky, ale moc se mi do nich nechce. To je jenom vo svinčíku z broušení. Na lepty fakt stačí základní výbava a cit pro práci s plechem.
Děkuji F.K.
Kalafuna je zase něco na způsob té tavicí pasty, ale je to tuhé. Používá se to hlavně na elektrotechniku, na modely nic moc. Funguje to tak, že se to prostě lokálně rozpustí hrotem páječky a třeba se v tom omočí i vodič pájené součástky, nabere se cín a pájí. Spotřeba je nepatrná, ale pro modelářské aplikace je to asi na prd, zanechává to černé fleky… Používám tu neutrální pájecí kapalinu a zatím jsem nezažil, že by s ní něco nešlo spájet, stopy nezanechává, takže nemám moc důvod pátrat po něčem dalším.
A k páječce Proxxon: pracovat s ní jde, dal jsem tím dohromady zamračenou i čmeláka a další věci, ale je to zdlouhavější. Každopdádně pro nesmělé začátky to bylo ideální, bylo to lehké, dobře to padlo do ruky, hrot se dostal všude, rozpálil se rychle. Pak se mi páječku povedlo rozbít a začal jsem používat větší 40W čínu. I ta už po letech odešla, nicméně za ty prachy jsem bez většího váhání koupil tu samou znovu a jede se dál 🙂
Kalafunu používám na kontakty. U trafopájky stačí na chvilku zapnout, vypnout a pak namočit do kalafuny. Pak na vteřinku zapnout a kalafunou na pájce potřít díl, který chci pájet. Pak na páječku nabrat cín a tím pak potřít kalafunovaný kontakt. Když se to udělá s oběma pájenými spoji, pak stačí oba prohřát, cín se slije a obojí krásně drží. Jen pozor na dvě věci – kalafuna se teplem ničí (proto pájku strkat do kalafuny po vypnutí) a taky rychle dojde k přepálení cínu – začne mít takovou hrubou strukturu. Přepálený cín se dá kalafunou opět “vzkřísit”, takže je zase hladký a krásně tekoucí. Někteří by řekli, že je to prasácká metoda, nicméně funguje.
Na modely je lepší používat kapaliny, ovšem se všemi neduhy, které takové pájení provázejí – nutnost odstranění přebytečné kapaliny, jinak hrozí koroze…
Ja mám trafopáječku 40 let starou po tátoj. Chvili jsem přemýšlel, že pořídím něco lepšího, ale v pohodě jsem s ní spájel MUVku, Karosu a nakonec i prťavou VoVovu 105ku. Takže za mě na ni nedám dopustit…
Kalafuna jde rozpustit lihem – dřív se tím ošetřovaly plošné spoje proti korozi a zároveň to usnadňuje pájení. Na lepty jsem to tedy nezkoušel, ale asi by to šlo. Tím lihem jde pak také umýt zbytky i přepálené kalafuny.
Já lepty lepím celé sekunďákem. Ale musí to být nějaký lepší. Ne ťamanský za 9 korun. Používám zelený Loctite za cca 50 Kč. Upřímně, připájet většinu dílů si neumím představit. Mám za sebou 720, 721, 742, 770, 2x 751, 735, 850, Štokra a vše drží parádně.
Taky lepty lepím – pájení víc jak dvou drátů mi nejde. Ale zatím jsem dělal jen dvě zetky v H0e a většinu leptů řeším při kitařině, kde většinou pájení nepřipadá v ůvahu.
Pístolové páječky nakonec používám na úpravu polystyrénové krajiny,protože nemam náladu a nervy na potyčky s cínem, který buď nechce z hrotu, nebo odmítá držet na pájeném místě, ač bylo opucováno, kalafunováno a nahřáto. Taky se mi párkrát stalo, že právě pájený spoj se choval jako studený a na druhém konci téhož dílu mi zároveň upadlo něco, protože se kus ohřál víc, než bylo zdrávo.
Musím uznat, že je mi z tohoto článku docela smutno. Jestli tohle má být návod pro začátečníky, tak nevím.
Kupovat si nějaký superšunt za 100Kč, jenž díky své bezpečnosti je vhodný tak akorát pro třídního nepřítele :-), do toho bych fakt nešel. Měl jsem přístroj s podobným hrotem, ale kvalitativně lepší, s plynulou regulací na 24V. Ale ty hroty jsou fakt hrozný. Pokud má někdo zájem, daruji. Pájet se s tím pořádně nedá. Z toho pramení ty problémy, které jsou v článku popsány. Když už čína, tak se dá koupit daleko lepší přístroj s plynulou regulací a výměnnými různě velkými hroty, cena od od 350Kč, výkon až 50-60W. S těmi hroty je pak daleko lepší práce, než s tímhle kopitem. Pak teprve poznáte ten rozdíl.
Je zajímavé,že někteří “modelky” 😉 se bojí leptů a pájení,ale pájení osvětlení a jiné elektroniky ne.Já se toho taky bál,ale můj první počin byl Da zakoupené na TT víkendu v Pečkách a dopadlo to dobře.Pravda je,že některé minidetaily jsem lepil vteřiňákem,než prohřeju kliku,upadne madlo. 🙂 Ale lepty celkově jsou fajn.Odlitky však neodsuzuji,jen je to hodně sochařina.Vysochal jsem si laminátky a jsem Csc. (celkom spokojený cigán 😀 ) Nejdůležitější je však ten pocit,že jsem to dokázal a líbí se mi i výsledek.To je to co mně na modelingu baví! 😉
Kalafuna se pouziva primarne na elektrotechniku a zabijacky. Na zabijackach na odstraneni stetin z cunika a v elektrotechnice pro lepsi prenos tepla a ochranu cinu pred prepalenim. Proto je taky kalafuna nebo obdobne tavidlo uprostred trubickoveho cinu = ten bez tavidla nebrat.
Pro lepty neni nejvhodnejsi ta v pevnem stavu, lepsi je rozpustena v lihu prodavana elchemcem pod nazvem tavidlo R.
A nebo si v reznickych potrebach kupte kilovku kalafuny v prasku a vedle v drogerii litrovku denaturaku a udelejte si roztok sami, vyjde to levneji.
Odstranovat z modelu jde snadno, nejlepe v ultrazvukove cisticce. Ale pokud to neni na pohledovych castech ktere se lakuji tak tam zbytky nicemu nevadi, narozdil od zbytku te neutralni kapaliny.
Na první pokusy s lepty jsem si půjčil profi pájecí stanici s regulací teploty,a i když měla výměnné hroty,i ten nejmenší byl jak kopyto.A to byla určena pro jemnou elektro práci.
Navíc mi neustále chyběla jedna ruka,držet páječku,lept,cín,to nejde.Pokorně jsem ji vrátil a oprášil letitou pistolku o příkonu 75W.Pokud pájím koutové spoje,mám smyčku delší,abych všude dosáhl.K pájení mám cín bez tavidla a neutrální kapalinu.Nejdříve jsem ji matlal štětečkem,z otevřené lahvičky.Jenže něco otevřeného na pracovním stole hrozí katastrofou.Nedávno jsem na burze koupil štětec se zásobníkem a je to paráda.Na zlatnické cihle nastavit lept,přejet štětcem,na smyčku odtavit kousek cínu,přiložit a táhnout kouťák třeba dva,tři centimetry.
Kalafunu používám jako smáčedlo na nové smyčky,lépe pak na nich drží cín.Po pájení jakoukoli kapalinou je nutné samozřejmě lept umýt.Stejně tak je užitečné před
vyřezáním dílů z planžety celou ji umýt v octě od zbytků
chemikálií a pak ještě vodou.
Taky pájím pistolovkou, je rychlá , výkonná a operativní. Smyčky nekupuju, to jsou moc velký kopyta, ale tvaruju si z drátu 0.5 – 0.75 mm dle potřeby. Pocínuju a krásně frčí. Až se spálí, udělám druhou. Ale dostanu se všude a větší výkon je na pájení třeba kastle nutný.
Ze začátku jsem se bál zalití detailů cínem a tak jsem vyzkoušel i pájecí pastu s cínem od Elchemco + horký vzduch. Na něco skvělé, na něco hrozné. Umí to být pěkně čisté a precizní, ale není to na detaily, spíš na ploché díly (ale ne, že by to nešlo nahradit pečlivou prací, kapalinou a cínem v trubičce).
Kdo pájí víc, asi ví, že je dobré mít dva cíny – já mám jeden bezolovnatý, který má vyšší teplotu tavení a jeden běžný, jako na obrázku výše. Když pak mám dva spoje poblíž sebe a hrozí rozpájení dříve přidělaného, použiju napřed cín s vyšší teplotou a pak opatrně dodělám druhý spoj cínem s nižší teplotou. To je i tip pro zdenála výše 🙂
Jinak souhlas s Bedlischem, vvitym a čírou: kalafunu na pohledové části ne, pájku pořádnou, žádnou Čínu, to hrozí požárem a úrazem. Těch pár stovek snad není problém. Na čištění chci koupit větší ultrazvuk, omývání pájecí kapaliny z leptů pod kohoutkem s nejistým výsledkem se mi nezamlouvá.
Kalafunu rozpouštím v lihu na velmi hustou kapalinu v lahvičce. Při pájení v elektrotechnice buď namáčím rovnou drátky, nebo nanáším koncem trubičkového cínu. Takto použitá spálená kalafuna odteče na okraj spoje. Pokud namáčím páječku v mističce s kalafunou, tak je kalafuna postupně znehodnocena použitou spáleninou. Pájecích kapalin a past se stále bojím na základě dětských zkušeností, kdy tehdejší pájecí pasta během několika let zkorodovala všechny pájené spoje zevnitř. Na pájení používám trubičkovou pájku nebo i klempířskou pájku. Bezolovnaté pájky jsem nezkoušel. Páječku používám 40 let starou 60 W. 30 W páječka má poměrně malý výkon a vyžaduje už větší šikovnost při pájení. Trafopájka po 40 letech nějak ztrácí výkon, ani s věčným hrotem mi to nejde, tak jako dřív. Příčinu závady jsem zatím neobjevil. Smyčka na trafopájce na fotografii se mi zdá poměrně krátká. Lepty jsem zatím zvládl jen ty s úplně nejjednodušším tvarováním (třeba kulatá střecha na vozíku Vm je zatím nad mé schopnosti).
Na bezolovo pozor – záleží na tom jakou slitinu použijete.
Některé mají podstatnou nectnost spočívající v tom že pokud se smíchají s olovnatou pájkou významně klesne teplota tání (!!!) a k tomu dojde pokud pájíte stejnou pájkou obě najednou.
Další problém může být v tom že pokud se nedodrží poměrně striktní teplotní profil chladnutí tak vznikne studený spoj a nebo pnutí ve spoji. Pro lept to asi není takový problém, pro elektroniku to může být důvodem závady po pár dnech, týdnech či měsících.
Zdravím všechny,
také si dovolím přispět svými moudry a radami a možná i trochu oponovat výše přispívajícím. Rozhodně ale nezpochybňuji něčí postupy, názory a zkušenost. Každý z nás, ať si pálí prsty po svém.
Trafopáječku mám, ale pro lepty jsem ji zavrhl, je těžká, hrot bude vždy tlustší než tenký hrot pera, je těžká, není možné regulovat teplotu, hrotem se nedá tlačit, jinak se ohne a navíc, je těžká. Mikropájka bez regulace teploty se mi také neosvědčila, protože hrozí, mnohými výše zmiňovaný, efekt roztavení již hotových spojů. Nakonec jsem tedy skončil u analogové stanice ZD-99 a tří hrotů: tenký plochý, tenký kulatý a ostrá špička. Jsem toho názoru a snad i důkazem, že správným nastavením teploty se dají letovat i velmi drobné detaily.
Co bych ale chtěl případným začátečníkům zdůraznit, je přesné dávkování cínu. Rozhodně nepřidávejte cín přímo z trubičky na pájené místo. Pokud letujete drobné detaily, radím nařezat si cín na drobné kousíčky a spolu s kapalinou předem přiložit přímo na pájené místo, popřípadě těsně vedle něj. Pak stačí přitlačit hrotem na letované místo či detail a kapalina vykoná vše potřebné. Odpadá pracné čištění zalitých detailů. Aby se dílek při letování nepohnul, popřípadě se nepřilepil na pájecí hrot, po celou dobu letování jej přitlačuji/přidržuji na požadovaném místě. K tomu účelu používám různé jehly, párátka či miniaturní dřevěné kolíčky.
Ještě bych se rád zmínil o fiberpenu, aneb jemnému kartáčku se skelnými vlákny pro jemné čištění.
Leptům 3xZdar
Jsem rád, že tu tento Web je, je dobré se poučit a naučit něco nového a výměna názorů tomu napomáhá. Jasně, co jedinec, to třeba trochu odlišný názor. Ale i tak si tu vyberu vždy to, co mi vyhovuje a jsem vděčný všem, co sem píší své příspěvky.
vvitty: díky za připomínku a postřeh s teplotou tavení. U mě zatím dobrý, bezolovo používám málo – v elektronice vůbec a lepty zatím drží 🙂
Mám takový menší problém… Mám vaši Karosu C734, jenže cín nechce na modelu vůbec držet, drží se páječky jako klíště. Nevíš, co s tím? Díky, je to můj první lept, tak nevím 🙂
Pájecí kapalinu, pastu nebo kalafunu používáš? A jakou? Je to běžná mosaz jako každá jiná, takže to musí být tavidlo vhodné pro mosaz.
A jéje, tady už nebyl nikdo po celá léta :-). Na leptané stavebnice používám pájecí kahan od firmy Dremel. Jako náplň slouží propan-butan do zapalovačů. Tento nástroj má vyměnitelné nástavce, je možné i použití přímého žáru, takže se díly dají před v případě potřeby před ohýbáním vyžíhat. Pájecí kapalinu používám neutrální.
Nevím, co je pájecí kahan od jakékoliv firmy. Ale to vyžíhání, před ohýbáním může být zajímavé. Já používám transformátorovou páječku za 400,-Kč + pájecí vodičku (neutrální) a jsem spokojený. Hrotová páječka mi jaksi nepřirostla k srdci.